Obraz Doriana Graye

30. června 2008 v 21:39 | Alis |  SŠ: Český jazyk - referáty
OBRAZ DORIANA GRAYE
Oscar Wilde


Hlavní téma:
Autor se snaží ukázat, že fyzická krása a mládí nejsou tak důležité jako duše. A i když si člověk přeje, aby mládí a krása nepominuly, stejně by se mohly stát přítěží.
Hlavní děj:
Basil Hallward si povídá ve svém ateliéru s přítelem lordem Henrym Wottonem. Svěřuje se mu, že objevil svoji malířskou múzu - mladíka Doriana Graye. Jen jeho přítomnost způsobuje, že se Hallwardovy obrazy zdokonalují. Ale jeho mistrovským dílem bude portrét Doriana v životní velikosti. Ódy, které basil pěl na mladíka, zapůsobily na Henryho. Patřil k mužům, co si užívají života, nedbají žádných společenských norem. Dorian přišel stát modelem. Henry neposlechl Basila, když jej prosil, aby odešel. Setkání s tak zajímavou osobností si přece nenechá ujít.
Okouzlen krásou a mládím, tak se cítil mladý lord. Zatímco Basil dokončoval portrét, Henry se pokusil vštípit mládenci životní moudra, ta měla ovlivnit zbytek Dorianova života, ačkoli to v té chvíli netušil. Henry zdůraznil především mládí a krásu. Nabádal Doriana, aby využil tohoto pomíjivého daru.
Citace: "Ach, uplatňujte své mládí, dokud je máte. Nepromarněte zlato svých dní tím, že byste naslouchal nudným lidem, že byste se pokoušel napravit někoho, kdo beznadějně zklamal, nebo že byste rozdával svůj život nevzdělancům, prosťáčkům a nevychovancům. Hleďte, ať o nic nepřijdete. Neustále vyhledávejte nové vzruchy. Ničeho se nebojte." [1]
Slova na Graye tolik zapůsobila, že začal závidět vlastnímu obrazu. Ten nikdy neztratí mládí a půvab. Za 50 let se Dorianova tvář bude hemžit vráskami, zlaté vlasy se promění v šedé a na pleti se objeví tmavé stařecké skvrny, ale obraz? Nebude postrádat nic z původní dokonalosti. Začal portrétu závidět. Dal by cokoli, kdyby se stáří podepsalo na plátně a jeho tvář a tělo by překypovaly nynější nádherou. A ještě bude sledovat každý den neměnící se obraz, protože dílo mu Basil daroval.
Stále více a více si rozuměl Dorian s lordem Wottonem. A Henryho vliv se projevoval na mladém příteli stejně jako na jeho ostatních přátelích. Měnil ho k obrazu svému. Pomalu mu vštěpoval vlastní myšlenkové pochody a názory.
Dorian popisoval malíři a lordovi svou vyvolenou, dívku Sibylu Vaneovou, jenž si podmanila jeho srdce. Svojí krásou a hereckým talentem. To jak vystupovala v roli Shakespeareových hrdinek ho naprosto omráčilo. Představoval se jí jako "Princ z pohádky" a ona se do něj hluboce zamilovala. Její lásce nechyběla opravdovost. A proto pochopila, že si na lásku v divadle jen hraje, ale k Dorianovi ji opravdu cítí. Při divadelním představení, kde ji pozorují 3 přátelé, rezignuje, neprožívá roli. Tím se Dorianovi zhnusí. Miloval na ni jen nepravé já, její herecké výkony. Chová se k ní příšerně, poníží ji a opustí.
Doma pohlédne na obraz a spatří změnu, škrábance na obličeji a jiný výraz v tváři. Pochopil, že jeho hříchy a poklesky, jak fyzické a duševní, ponese obraz.
Citace: "Cítil, že vskutku nastal čas, aby si vybral. Či si už vybral? Ano, život si již rozhodl za něho - život a jeho vlastní nekonečná zvědavost po životě. Věčné mládí, vášeň bez konce, důmyslné a tajné rozkoše, divoké zábavy a ještě divočejší hříchy - to vše má poznat. A tíhu jeho hanebnosti ponese portrét. To je vše." [2]
Ráno se dovídá, že Sibylu nalezli mrtvou, buď spolkla omylem jed, nebo spáchala sebevraždu. Obraz ukryje před očima všech. Děsí se, že by někdo přišel na jeho tajemství a odhalil ho. Často ho ale chodí do nepoužívané místnosti pozorovat. Možná si ho k sobě podoba v rámu poutá a nutí k závislosti.
Dorianovi přibývají léta, ale na jeho vzezření nelze cokoli zpozorovat. Jeho povaha se zhoršuje. Překonává i Henryho svou sobeckostí, zacházením s ženami, které k němu vzplanuly láskou,… Užívá si života, využívá mládí a krásu. Ostatní použije a odhodí. Nezajímá ho, že trpí takovým jednáním. Sleduje jen vlastní blaho a momentální pocity štěstí.
Bratr Sibyly chce sestřinu smrt po několika letech pomstít, ale nepodaří se mu to. Při pronásledování Doriana ho Grayův přítel na lovu zastřelí. Stále více si nestárnoucí muž uvědomuje, jak odporně se chová a vše dává za vinu Basilu Hallwardovi. V návalu zlosti mu ukáže změny, jimiž prochází jeho obraz. Tolik se rozčílí a podlehne vzteku, že přítele zavraždí. Požádá přítele, aby ho zbavil těle. Mladý chemik uposlechne, protože ho Dorian vydírá.
Gray propadá nenávisti, vůči portrétu a všemu kolem. Pohlcují ho výčitky za životy, které zmařil. Bezradnost jej dovede ke zničení Basilova díla, probodne plátno a zemře, jeho tělo se promění ve starce z obrazu. Krásné rysy a mládí se vrátí zpět do obrazu, kam patří.
Citace: "Když vstoupili do místnosti, spatřili na stěně skvostný portrét svého pána, jako ho naposled viděli, se vší tou podivuhodnou nádherou jeho mladosti a krásy. Na podlaze ležel mrtvý muž ve večerním úboru a s nožem v srdci. Byl povadlý, vrásčitý a měl odporný obličej. Teprve, když si prohlédli jeho prsteny, poznali, kdo to je." [3]
Charakteristika hlavních postav:
Dorian Gray: Z nevinného chlapce se mění v sobeckého snoba. Když se poprvé setkává s Henrym, strašně ho změní. Ovlivní a jeho životní postoje se mění. Ostatní jen využívá a "ždímá" z nich, dokud je nezničí. Skončí sám, posedlí svým vzhledem, zahledění do sebe samého.
Citace: "Až se z tváře na plátně vytratí krev a zbude tam jen sinavá křídová maska s mdlýma očima, on sám bude mít stále kouzlo jinošství. Ani jediný květ jeho půvabu nikdy neuvadne. Zůstane silný a pružný a usměvavý jako řečtí bohové. Co na tom, co se stane s podobou namalovanou na plátně? On bude v bezpečí. To znamená všechno." [4]
Přesto ho výčitky svědomí dostihnou. Nemůže s nimi žít.
Lord Henry: Pošetilý muž, žijící okamžikem. Jeho vliv na přátele byl obrovský. Dokázal si je podmanit, vštípit jim vlastní názory a obrátit je k obrazu svému. Stejně tak si získal Doriana Graye, tvrdil, že preferuje výjimečnost jedince, přesto ho přetvářel, aniž by si toho mladík všimnul.
Citace: "Ovlivnit někoho znamená dát mu svou vlastní duši. Ten člověk pak nemyslí svými vlastními myšlenkami a nehoří svými vrozenými vášněmi. Jeho ctnosti už nejsou jeho pravé ctnosti. Jeho hříchy - je-li vůbec něco takového jako hřích - jsou vypůjčené. Ten člověk se stává ozvěnou hudby někoho jiného, hercem role, jež nebyla napsána pro něho." [5]
Jeho charisma a filozofické úvahy, jimiž dokázal vnuknout vlastní myšlenky, stavěli posluchače do velkého pokušení podlehnout Henryho osobnosti.
Basil Hallward: Důvěřivý a čestný muž, jenž miluje své umění. To se stává s příchodem Graye dokonalé. Dorian vytvoří živoucí múzu. Basil v něm vidí nádhernou, nedotknutelnou bytost. Bojí se však vlivu, který by mohl uplatnit přítel Harry. A jiní lidé podobného charakteru. Dorian e nechá snadno ovlivnit kvůli svému mládí a představám o životě. Snaží se ho ochránit, ale nepodaří se mu to.
Citace: ""Dorian má prostou povahu. Nezkaz to. Nesnaž se ho ovlivnit. Tvůj vliv by byl špatný. Svět je veliký a je v něm plno skvělých lidí. Neodveď mi tedy jedinou bytost, které moje umění vděčí za veškeré kouzlo, co v něm je. Závisí na něm můj život umělce. Na to nezapomeň, Harry, důvěřuji ti." Mluvil velmi zvolna a zdálo se, že se tato slova z něj derou téměř proti jeho vůli." [6]
Sám končí tragicky, viní se z démonské proměny vlastního díla.
Vlastní názor na knihu:
I já znám spoustu lidí, pro která fyzická krása a mládí znamenají vše. Škodolibě si dovoluji tvrdit, že až obojí ztratí, teprve potom si uvědomí pravou cenu života, opravdových přátel a citů milovaných lidí. Musím ale připustit, že například můj táta vždy říká, že by nechtěl být mladý. Bojí se chyb, které by opakoval. Troufám si tvrdit, že se stářím přichází i určitá dávka moudrosti. A věřím otřepané frázi: Člověk je tak mladý, jak mladým se cítí. Příkladem mohu uvést svého 71-letého dědečka, ten jezdí na kole jako mladík a můj bratr mu v mnoha činnostech nestačí. Vždy o sobě děda moudře říká: "Dřív jsem byl mladý a krásný a teď? Už jsem jen krásný." A je, pro mě určitě...
Použitá literatura:
WILDE, O. Obraz Doriana Graye. Praha: Alpress 2005.


[1] WILDE, O. Obraz Doriana Graye. Praha: Alpress 2005. str. 32
[2] WILDE, O. Obraz Doriana Graye. Praha: Alpress 2005. str. 121
[3] WILDE, O. Obraz Doriana Graye. Praha: Alpress 2005. str. 254
[4] WILDE, O. Obraz Doriana Graye. Praha: Alpress 2005. str. 123
[5] WILDE, O. Obraz Doriana Graye. Praha: Alpress 2005. str. 27
[6] WILDE, O. Obraz Doriana Graye. Praha: Alpress 2005. str. 23
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Beltrix Beltrix | Web | 16. listopadu 2011 v 21:34 | Reagovat

Tahle knížka mě co nevidět čeká, jsem ráda, že jsem našla tohle info o ní ;)

2 Alis Alis | Web | 16. listopadu 2011 v 21:40 | Reagovat

Není vůbec špatná. Patří k mým oblíbeným. Skvěle ukazuje pomíjivost vnější krásy. Ale neopomíná i fakt, že je i zdrojem jistého štěstí. Nějakou dobu. Ale nemělo by se na dbát příliš. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Všechny postavy (kromě mých vlastních) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva.
Tyto stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.