Ostře sledované vlaky

17. února 2009 v 20:30 | Alis |  SŠ: Český jazyk - referáty
OSTŘE SLEDOVANÉ VLAKY
Bohumil Hrabal


Hlavní téma:
Miloš se snaží překonat to, že selhal jako muž. Stojí proti válce. Cítí se jako outsider společnosti. Díky úspěšnému sexu překonává depresi a stává se hrdinou.



Hlavní děj:
Vyprávění začíná v roce 1945 - sestřelením jednoho z německých letadel. Hlavní hrdina Elév Miloš Hrma nás seznamuje se svoji rodinou: pradědeček Lukáš celý život pobíral rentu a vysmíval se pracujícím, dědeček hypnotizér se snažil zastavit německé okupanty, jejichž tankem byl nakonec zabit, a tatínek pracoval čtvrt století na lokomotivě, přestože měl odslouženo, lidem se nikterak nelíbilo, jak brzy dostal důchod a jako dlouho si ho bude moci užívat.
Elév se vydal po stopách svého otce a pracoval na dráze, kde řídil dopravu. Po jeho tříměsíční pauze v práci způsobené nezdařilou sebevraždou ho pan přednosta hbitě informoval o skandálu, který malou železniční stanicí cloumal. Výpravčí Hubička si může připsat svoji další "oběť", zneuctil chudinku telegrafistku Zdeničku. Její maminka si to nenechala líbit a pan přednosta musel Hubičku nahlásit. Proutníka potíže neminou. Přesto se velký milovník dost nepoučil a už zase pokukoval po ženě, tentokrát hraběnce Kinské.
Dnešek měl ale rozvířit jindy nudné a poklidné dny na této stanici. Miloše totiž zajmuli němečtí vojáci, pro které se vydal sám inženýr Honzík, nyní také zajat. Všichni se nacházeli v ostře sledovaném transportu.
Citace: ""Tak co, hoši," řekl otcovsky, "máte situaci?"
"Voják nám stál u kolíku," zašklíbil se Hubička.
"Ten ostře sledovanej transport?" vyvalil oči.
"Ten se třema vykřičníky," povídám.
"Četli jste…?" ukázal na vyhlášku podepsanou panem říšským zmocněncem.
"Četli," řekl Hubička.
"A uvážili jste…"
"Uvážili a rozhodli," zasmál se výpravčí Hubička.
"Hoši, ale to by se mohlo kvalifikovat jako sabotáž," kýval pan přednosta a vyšel na peron.
V lokomotivě ostře sledovaného transportu byl bledý inženýr Honzík, vedoucí betriebsamtu, který si sám zajel pro tenhle vlak až do Libochu. A teďka tam stál jako rukojmí, obracel oči v sloup a spínal ruce, stál těsně v okýnku mašiny a do staničních oken a dveří ukazoval, jak naše malá stanička mu dala zabrat." [1]
Málokdo by uvěřil, co Miloše zachránilo?! Jeho jizvy po nevydařeném podřezání. Náhle o něm Němci promluvili jako o "kamarádovi", zastavili vlak a pustili ho ven.
Miloš nevěřícně seděl na mrtvých koních, které Němci vyhodili z vlaku do příkopu. Vzpomínal na svoji lásku Mášu, kterou jako muž zklamal, na práci u strýce fotografa, na nálet během focení německých důstojníků. Pak se vrátil na stanici a děsil se vlaku plného zubožených krav a stěžoval si na Němce. K Milošovi se donesla zpráva o partyzánech, kteří vyhodili do vzduchu jeden z německých ostře sledovaných transportů. Zanedlouho projel další vlak plný německých vojáků.
Přednosta si krátil čas v holubníku, Miloš pojídal polévku a všichni si užívali pohody, když se objevil dopravní šéf, kterého měl mezi železničáři pověst přísného muže.
Citace: ""Máte tady pěknou zábavu," řekl příchozí.
"Že," povídám a dál srkal polévku a pan výpravčí Hubička měl dál nohy na telegrafním stole a dál se díval na nebesa.
"Víte, kdo já jsem?" optal se příchozí.
"Vím," povídám, "přišel jste si pro konsignační list, jste od dobytka."
"Možná," pravil příchozí. "Kdepak máte pana přednostu?"
"V holubníku," povídám.
A příchozí muž strašlivě zakřičel.
"Ten je tady, ale víte, kdo já jsem?" znovu se ptal a odpověděl si, "jsem dopravní šéf Slušný!"
A já jsem už věděl a slyšel vypravovat přednosty a výpravčí, kteří, i když jen vypravovali o dopravním šéfovi Slušném, už tím vyprávěním se roztřásli. Vyskočil jsem a baničku se lžící v jedné ruce, druhou jsem zasalutoval s hlásil se." [2]
Pan Slušný přišel společně s komisí posoudit, jestli by měl být pan Hubička zažalován kvůli Zdeničce. Panu Hubičkovi se ale hlavou honily zcela jiné myšlenky. Zítra bude jejich stanicí projíždět německý vlak plný střeliva, který chce Hubička zničit. Svěří informaci i Milošovi.
Zrovna když Miloš prosí o radu manželku pana přednosty, jak být dostatečně dlouho mužský až za dva dny pojede za Mášou, přijde na stanici Viktoria Freie. Právě na ni pan Hubička čeká, ona je jeho spojkou a od ní získá výbušninu ke zničení vlaku. Miloš ji zavedl do přednostovi kanceláře, protože si chtěla odpočinout. Svěřil se jí svým sexuálním problémem, který společně velmi rychle vyřešili, a Miloš se stal konečně opravdovým mužským. Důvod jeho sebevraždy se náhle rozplynul. Nebál se pomoci panu Hubičkovi.
Citace: ""Kde je ten náš ostře sledovanej transport?"
"Projel Poděbrady, za půl hodinky je tady," odprskl výpravčí a břichem zavřel zásuvku a nesmyslně se podepsal na stránku zápisníku. "Nemáš strach?"
"Ne, nikdy jsem nebyl tak klidnej… ach," povídám, "já jsem mužskej, já jsem mužskej zrovna tak jako vy, pane výpravčí, mužskej jsem, a to je krásný, všecko už ze mne spadlo, takhle…," vzal jsem ze stolu dlouhé nůžky a s stříhl jimi, "takhle jsem se odstříhl od minulosti," zasmál jsem se a zvedl telefon." [3]
Miloš vzal výbušninu a revolver a vydal se splnit svůj úkol.
Miloš vylezl na stožár a čekal. Nějaký voják ho ale zpozoroval. Miloš i voják současně vystřelili a spadli do příkopu vedle sebe. Oba byli kousek vedle sebe, umírali. Miloš Němce litoval. Chápal, že jeho údělem nebylo spáchat sebevraždu, ale zemřít tady. Začal litovat maminku, která na něj bude čekat, ale on nepřijde. Litoval i matku a manželku německého vojáka. Aby konečně přestal volat "Mutti", Miloš ho nalezenou pistolí střelil do srdce.
Vlak vybuchl. Umírající Miloš držel vojáka, kterého před chvíli zastřelil, držel za ruku.
Citace: "A potom se ozvala detonace. A já, který jsem se ještě před chvílí těšil na ten pohled,ležel jsem vedle německého vojáka dál, natáhl jsem ruku a otevřel jsem jeho tuhnoucí dlaň a dal jsem mu do ní ten zelený čtyřlístek, který přináší štěstí, zatímco z krajiny vyrůstal do nebe hřibovitý oblak, který neustále rostl o vyšší patra a vyšší kouřová mračna, slyšel jsem, jak tlak vzduchu proběhl krajinou a syčel a hvízdal o holé větve stromů a keřů, jak zatřásl v semaforu převodovými řetězy a opřel se o rameno a zatřásl jím, ale já jsem se kuckal a chrčela ze mne krev. Do poslední chvíle, než jsem začal ztrácet z dohledu sebe sama, držel jsem se s tím mrtvým za ruku, a pro jeho neslyšící uši jsem opakoval slova vlakvedoucího té rakety, která přivezla ty zbědované Němce od Drážďan: "Měli jste sedět doma, na prdeli…" [4]




Charakteristika hlavních postav:
Miloš Hrma: Miloš trpí svým selháním. Propadá depresi, jeho denní stereotyp ho nudí. Touží po tom, aby jako muž uspěl. Miluje Mášu a cení si toho, jak moc ho má ráda, přestože ji několikrát zklamal. Velmi vzhlíží k panu Hubičkovi. Byl velmi soucitný - litoval nejen zpustošených zvířat, ale i umírajících Němců v nemocnici, kde pracovala jeho prateta. Možná se až příliš nechal ovlivnit tím, co by si o něm mohli lidé myslet. Sám si ale připadal nepochopen.
Citace: "A zase, jak jsem se vracel, jak se přes most úžily ulice a uličky, úžil jsem se i já, pořád jsem měl a mám a budu mít dojem, že za každým oknem jsou nejmíň jedny oči, které se na mne dívají. Když mě někdo oslovil, červenal jsem se, protože jsem měl dojem, že všem lidem něco na mně vadí. Před třemi měsíci jsem si přeřízl ruce v zápěstí, a jako bych k tomu neměl důvod. Mohl jsem si myslet, že lidé v našem městečku se proto na mě dívají, že jsem si přeřízl ty žíly, abych se vyhnul práci." [5]
Ladislav Hubička: Pan Hubička má klidnou povahu, nenechá se vyprovokovat. Jeho statečnost se projeví, když se stane spoluviníkem výbuchu vlaku s německým střelivem. Tento muž se stal pro Miloše velkým vzorem. Především nyní kvůli jeho sexuálnímu problému, protože pan Hubička to s ženami opravdu umí a spousta lidí ho za to obdivuje.
Citace: ""Pan kníže vás, Hubičko, dává pozdravovat. Baron Betmann Holweg přinesl ty fotografie Zdeničky. Všichni šlechtici jsou nadšení a chtějí vás vidět. Sám pan hrabě vám, Hubičko, vzkazuje, že vám závidí, že on by na to nepřišel. Zve vás příští týden, Hubičko, na zámek. Já jsem musel podat společnosti u tabule referát o tom, jak to všecko bylo…" [6]


[1] Hrabal, B. Perlička na dně, Ostře sledované vaky. Praha: Euromedia Group 2005. str. 150
[2] Hrabal, B. Perlička na dně, Ostře sledované vaky. Praha: Euromedia Group 2005. str.162, 163
[3] Hrabal, B. Perlička na dně, Ostře sledované vaky. Praha: Euromedia Group 2005. str. 180
[4] Hrabal, B. Perlička na dně, Ostře sledované vaky. Praha: Euromedia Group 2005. str. 187, 187
[5] Hrabal, B. Perlička na dně, Ostře sledované vaky. Praha: Euromedia Group 2005. str. 140
[6] Hrabal, B. Perlička na dně, Ostře sledované vaky. Praha: Euromedia Group 2005. str. 179
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Všechny postavy (kromě mých vlastních) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva.
Tyto stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.