1. kapitola: Kurz zvěromágie

2. listopadu 2010 v 12:29 | Alis |  II. díl: Elizabeth: Život po Voldemortovi
Jaký je život podivné rodinky, která vznikla spojením děvčat Snapeových, mužů Wespurtových a Harryho Pottera? A co Sirius a Severus? Zmizeli z života svých "žen" nadobro?

________________________________________________________________________________________________________________

"Jenom se soustřeď," vyzýval Sirius z obrazu svou dceru.
Lizzie se podívala na obrovského jelena - dvanácteráka, který nervózně poklepával kopytem vedle ní. 'Takže soustředit, jo?' pomyslela. Zavřela oči a usilovně myslela na holubici, ve kterou se pravděpodobně promění, pokud se naučí být zvěromágem.
"Nejde mi to," postěžovala si.
"To je přece nesmysl. Patrona jsi dokázala vyčarovat na druhý pokus. Tohle není o nic obtížnější. Harrymu to sice trvalo skoro měsíc," pousmál se směrem k jelenovi, "ty to určitě zvládneš."
'Jasně. Mně to trvá taky měsíc a nic. Patronovo zaklínadlo. Prostě mi to asi uměl Severus líp vysvětlit!' postěžovala si v duchu. Ale nechtěla otce urazit. Znovu pevně semkla oči.
"Nemusíš je zavírat," trochu posměvačně si rýpl Harry - zase v lidské podobě.
"Víte, co?" nakvašeně mířila ke dveřím.

Ještě nikdy se jí nestalo, že by nějaké kouzlo nezvládla takhle dlouho. A pomyšlení, že by ho nezvládla vůbec... Možná by nedotáhla do konce avadu, zatoužila to vyzkoušet. Nakvašeně zamířila na zahradu. Uviděla ošklivou kunu, jak se plíží přes dvorek. Věděla, že jejich dvůr je jenom její přestupní stanice, ale hrozně zuřila. Namířila na škodnou hůlkou: "Avada kedavra."
Jiskry zasáhly svůj cíl naprosto přesně.
Škodolibě se zaculila.
"Liz?" trochu nejistě na ni zavolala Serena.
"Promiň, mami. Já to uklidím," mávla hůlkou a mrtvolka zmizela.
"Však se to naučíš, neboj," konejšila ji matka.
Tenhle soucit ji vážně rozčiloval. Nefungoval na ni. Severus by to věděl. Posmíval by se jí a Elizabeth by to vyburcovalo. Uraženě vstala a vrátila se zpátky do domu.

"Ještě jednou," oznámila otci na obraze a ignorovala úšklebek Harryho, který listoval v nějaké knize.
Serena se rozhodla, že když se Sirius ujal praxe, ona děti přinutí k teorii. Pokud bylo třeba názorné ukázky, Serena plnila příkazy, kterými ji z portrétu úkoloval Sirius. K Elizabethině nevoli u okna seděl i její mladší bratr Nigel a znechuceně přejížděl po řádcích učebnice lektvarů pro 5. ročník.
"Jenom studuj, ať mi neděláš ostudu," upozornila Serena Nigela ode dveří.
"Usilovně myslím na holubici, ale prostě to nejde," trochu kvíkla Eliz.
"Protože zvěromágové se většinou neproměňují v ptáky. Je pravděpodobné, že budeš mít jinou podobu než tvůj patron," ozval se tichý hlas od obrazu na protější zdi.
"Ty se v tom nějak vyznáš, Sra... Severusi. Nejsi zvěromág!" trochu nabubřele ho okřikl Sirius.
Oba muži zkřížili ruce na prsou a přetahovali se pohledem.
"Takže můžu mít jinou podobu?" podivila se Elizabeth a tázavě pohlédla na otce.
"No, je to možné. My, my..." zakoktal se, "nesetkal jsem se s tím, ale možné to je," nerad připustil.
"Prostě se pokus uvolnit svoje instinkty. Nech se unášet tím, co jsi," znovu poradil Severus a jeho neteř se na moment zamyslela nad tím, kde vzal tyhle informace, když sám se ve zvíře nepřeměňoval.
"Dobrá," Elizabeth svitla po měsíci marných pokusů naděje.

Dívala se na strýcův obraz. Jeho podobizna nasadila v rámci možností Snapeů povzbudivý výraz. Přemýšlela nad tím, co je a jaká je. Střelila pohledem po otci. Ona je prostě něco mezi těmi dvěma. Snaží se změnit a přemýšlí jako Nebelvír. Ale přece jen Zmijozel v ní existuje, o tom už nemá pochybnosti. Prostě ho teď na chvíli pustí ven... Myslela jen na to, že se chce proměnit ve zvíře. 'Ve zvíře, ve zvíře,' opakovala v duchu. Ještě zadoufala, že se nepromění v hada.

Cítila, jak se jí ohýbají záda. Pomalu padala na všechny čtyři. Připadala si neskutečně pružná. Zbystřily se jí smysly. Slyšela venku zvuky zvířat. A každičkou drobnost v místnosti viděla neuvěřitelně ostře.
"Puma," obdivně prohlásil Nigel a Elizabeth se k němu otáčela už ve chvíli, kdy se zhluboka nadechoval, aby promluvil.

"Výborně, zlato. Věděl jsem, že to dokážeš. Teď se prostě vrať!" přikázal jí Black.
Eliz si ale prohlížela svoje uhlově černé tělo. Elegantně přeskočila gauč. Zatoužila vyzkoušet tenhle hbitý trup.
"Liz," okřikla ji autoritativně matka.
Přeskočila zpátky k ostatním. Vycenila na Harryho výhružně tesáky. Harry se zvedl a ruka mu instinktivně sjela ke kapse u kalhot, kde měl hůlku. Lizzie to vyloženě pobavilo. I strýc se na obraze spokojeně uchechtl, ale vzápětí se posadil do pohodlného křesla na plátně, ze stolku podal knížku, lokl si čaje a dal se do čtení.
Elizabeth tím naznačil, že je načase, aby se přestala předvádět. A tak začala usilovně myslet na svou lidskou podobu, ale nic...
"Mysli na něco, co ráda děláš a můžeš to dělat jen jako člověk. Já myslím na famfrpál," poradil jí Harry.
Strýc z obrazu se pobavě smál. 'Fakt se z něj stal po smrti docela milý člověk,' rýpla, bohužel ne nahlas, Liz.
Vtom se ale proměnila zpátky. Pro její tělo to byl šok. Upadla. Nigel jí rychle pomohl na nohy.
"Po smrti jsi nějak moc veselý," prohodila ke strýci.
"Ano, jako puma opravdu nemůžeš mluvit," objasnil jí, co nejradši jako člověk dělá, a znovu se začetl.

***
"Opravdu si myslím, že poslední ročník bychom měli dokončit všichni," zdůraznila Hermiona poslední slovo.
"Já jsem pro," souhlasila Eliz.
Oliver se na ni spokojeně a souhlasně pousmál.
"Porazili jsme Voldemorta, nemyslím, že nás ještě může škola něco naučit," nafoukaně reagoval Harry.
"Ty se Siriusem trávíš moc času," okřikla ho Serena.
"To, že jsi dospělý, ještě neznamená, že nebudeš vůbec poslouchat. Rozhodl ses, že tady zůstaneš a budeme rodina. Tím jsi ze mě udělal svého rodiče. A jako tvůj rodič chci, abys měl vzdělání," klidně, ale přísně řekla Serena.
"Bezva. Možná bychom mohli mít ložnici s těmi dětmi, co v Bradavicích studují," za jiných okolností by se na hrad vracel rád, ale po tom, co tam před necelými třemi měsíci zažili, ne. A musel přiznat, že se tam dřív vracel rád kvůli hrůzám u Dursleyovým. Na Grimmauldově náměstí se Serenou, Johnem (Liziným adoptivním tátou), Lizzie a Nigelem se mu opravdu líbilo. Konečně našel rodinu.
Ginny se zatvářila trochu dotčeně. Harry se na ni omluvně podíval.
"Ty děti taky bojovaly. Například Colin za to zaplatil životem. A Nigel je ještě mladší a vedl si přímo skvěle," nedala se Ginny.
"Já se budu každý večer letaxem vracet domů. Můžete taky. Všichni. Lizzie, Hermiona a Ron, kteří se už rozhodli, i ty, Harry. Navíc Severus měl za kabinetem i malý byteček. Dvě místnosti. Když tam budete chtít přespat, proč ne. Dean a další z mudlovských rodin na tom budou podobně," Serena si opravdu dobře připravila přemlouvací taktiku.
"Fajn," kapituloval Harry. Přesto si nedokázal představit, jak a o čem bude mluvit s ostatními mladšími spolužáky, kteří toho proti němu zažili tak málo.
"Já taky ne," okomentovala Elizabeth jeho myšlenku.
"Tahle vaše vnitřní řeč mě někdy opravdu vytáčí," zašklebil se Ron a Ginny se zatvářila ještě nerudněji.

***
"Doufám, že budeš mít konečně normální, klidný rok," popřál dceři John.
"Já taky, tati," opravdu po ničem netoužila víc.
"Harry, dávej na ni prosím pozor," požádal otráveně se tvářícího chlapce.
"Jestli mi to dovolí..." zapochyboval Harry.
John dceru objal a políbil na čelo, což Elizabeth vždycky připadalo mimořádně láskyplné. Harry mu nastavil pravici, ale John ho poplácal po rameni a mužným způsobem se objali.
"Tak zítra čau, ségro, Harry," zakřičel Nigel od televize.
"Moment," sbíhala ze schodů Serena a v jedné ruce držela malého Teddyho a v druhé krabici plnou knih a pergamenů.
Teddymu se kmotřino rychlé tempo vůbec nezamlouvalo a pod schody se dotčeně rozplakal.
"Ukaž," natáhl se Harry po krabici.
"Ještě mám nahoře jednu," oznámila a prosebně se podívala na dceru.
"Pojď ke mně, Teddy," Elizabeth brala chlapce do náručí.
"Proč ty věci prostě nepřivoláš?" podivoval se Harry, ale žena atleticky běžela do patra.
Serena hůlku používala opravdu jen výjimečně. Eliz to přikládala přítomnosti Johna v domě. Asi nechtěla, aby si připadal méněcenný.

"Tobě to ale jde, ségro. Nechceš zůstat doma a pořídit si s Oliverem vlastní mimčo?" rýpnul si Nigel.
Elizabeth něco podobného čekala. Šlo jí to s Teddym opravdu dobře. Poslední měsíc u nich trávil spoustu času. Jeho babička se těžko vyrovnávala se ztrátou manžela, dcery a zetě v krátké době. A malé dítě bylo příliš hlučné. Čas od času si potřebovala odpočinout.
Lizzie sice nerada, ale rázně vykročila k bratrovi. Položila mu chlapečka do klína:
"Tak na strejdu trénuj." Sotva se otočila, Teddy se nespokojeně rozkřičel a Nigel zezelenal, přesto pohupával nohou a snažil se ho uklidnit.
"Tak, nechte to v kabinetu na stole," Serena poněkud neohrabaně vrazila další bednu do dceřiny náruče.
"Proč jsi to neposlala expressem spolu s jejich kufry?" nechápal John.
"Myslela jsem, že víc toho nebudu potřebovat. Ale dělala jsem pořádek v Sevově knihovně a neodolala jsem."
John opatrně vrátil zpátky na místo nevábně vyhlížející knihu, která vibrovala.

Lizzie vylezla z krbu ve strýcově tedy matčině kabinetě. Podivně jí zašimralo v žaludku. Její Bradavice bezpodmínečně zahrnovaly i Severuse Snapea. Z přemýšlení ji vytrhl Harry, oklepávajíc saze z mikiny.
"Myslíš, že McGonagallové nevadí, že ve škole nebudeme pořád? Ani Serena? Všichni učitelé a studenti tu přece zůstávali," ptal se.
"Máma tvrdí, že si uvědomila, že většina učitelů škole zasvětila celý život a obětovala vlastní soukromí. A nakonec to s nimi dopadlo jako..." zasekla se.
"Zkrátka si uvědomuje, že máma má nás, Nigela, Teddyho a svým způsobem i Johna," vysvětlovala.
"A ví, že Serena Snapeová byla vždy nesmírně cílevědomá a zvládla několik věcí naráz a všechny minimálně stoprocentně," ozvala se nová ředitelka Školy čar a kouzel v Bradavicích.
Liz i Harry skousli rty.
"Ukážu vám ty dva pokoje. Trochu jsme je upravili. Levý je určen pro vás, slečno Snapeová, a slečnu Grangerovou. Druhý pro vás, pane Pottere, a pana Weasleyho. Stejně jsem přesvědčena, že domů se často vracet nebudete. Po výuce budete navštěvovat knihovnu a vypracovávat úkoly," měřila si především Harryho, "a těch bude určitě hodně. Minimálně z lektvarů," pohlédla na další krabice na stole.
"Navíc jsem si jistá, že profesorka Blacková bude ke svým příbuzným mnohem přísnější než k ostatním. Stejně jako její bratr," věřila, že Serena je už upozornila, přesto považovala za nutné jim to zopakovat.
"To bude hrozný," povzdechla si Eliz, když ředitelka odkráčela pryč.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Všechny postavy (kromě mých vlastních) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva.
Tyto stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.