2. kapitola: Staronové lektvary se Serenou

2. listopadu 2010 v 12:30 | Alis |  II. díl: Elizabeth: Život po Voldemortovi
Hrdinové se vrací do Bradavic. Sice čekali, že to bude divné, ale možná je to ještě horší, než předpokládali. A bohužel ani jejich nová učitelka lektvarů, není tak stejná osoba, kterou doma tolik milují. Severus si uvědomuje, že jeho a především Siriusovo zasahování do životů živých není úplně v pořádku.

_________________________________________________________________________________________________________________

První den, kdy škola zela prázdnotou, byl skvělý. Celý hrad přes prázdniny učitelé a ministerstvo opravili. Liz se s Harrym procházela po chodbách a užívala si návrat do dětství. Seděli spolu sami ve společenské místnosti. Donutila ho zajít do knihovny.
"I když je náš dům velký, je nás tam někdy nějak moc," postěžovala si Eliz.
"Tobě se to nelíbí? Mně jo. U Dursleyových jsem si nemohl jít, kam chci. S nikým jsem si nepovídal. Ten ruch u nás se mi moc líbí," Harry se rychle naučil říkat "u nás" a Lizzie z toho měla radost.
První noc spali ve svých bradavických vip pokojích. Lizzie si připadala trochu divně. Znala tyhle místnosti, a i když se mamka postarala, aby to tu vypadalo jinak než za strýcových časů, Elizabeth Severuse vnímala všude, kam se podívala.

Jakmile se ale škola zaplnila studenty, už tam tak příjemně nebylo. Někteří čtyřlístek obdivně pozorovali, jiní jim neustále podávali ruce - představovali se, děkovali. Ještě hůř snášeli Harry, Ron, Hermiona a Elizabeth ty, kteří jim podstrkovali papírky či fotografie a žádali podpis. Vůbec nejhůř se cítili, když s nimi nejspíš kvůli pocitu podřazenosti nemluvili lidé, se kterými kamarádili během minulých let. Bez Ginny a Nigela by si šli brzy takhle ve čtyřech na nervy.

Ve středu měli tříhodinovku lektvarů.
"Tři hodiny?" Ron nasadil trochu zděšený pohled.
"No, aspoň je to se Serenou," uklidňovala ho Hermiona.
Vešli do třídy. Sice se to kolem nehemžilo děsivými obrazy, přesto učebna připomínala Snapeovy časy. Do místnosti vešla krásná žena se světle hnědými vlasy sepnutými tak, že nevyčuhoval jediný volný pramen, což podporovalo její přísný výraz. Liz a Harry by málem ženu, která jim poslední dobou dělala matku, nepoznali.
"Dobrý den, jmenuji se Serena Snapeová-Blacková. Abych předešla dohadům, jsem sestra Severuse Snapea, vašeho bývalého učitele lektvarů. Připravím vás všechny na zkoušky OVCE, i kdybyste tu měli zůstávat třeba celou noc. Nesnáším neúspěch a neočekávám ho ani od vás," potichu a soustředěně sledovala každý obličej v místnosti.
"Ježiš, to je Snape v sukni," zašeptal nějaký chlapec vzadu.
"Strhávám Nebelvíru deset bodů, pane Stinsone."
Lizzie naprázdno polkla.
"Nikdo z vás ode mě nečekejte žádné milosti a privilegia," šlehla přísným pohledem ke svým nejbližším.
"A teď zkusíme, co ve vás je. Nebo spíš není. V zájmu mého duševního zdraví si vás vyzkouším teoreticky. Napíšete mi co nejpřesnější popis postupu všech tří lektvarů," plynulým pohybem hůlkou rozdala pergameny s úkoly, "můžete vyzkoušet kombinace přísad, které jsem vám nechala na stole. Mezi některými je jen nepatrný rozdíl a praktická ukázka by vám mohla pomoct," nepříjemně se ušklíbla.

Hodina byla příšerná. Málokdo zvládl vůbec ten první postup - mnoholičného lektvaru. Druhý popis - veritaséra - se podařil jen Elizabeth, Hermioně a dvěma chlapcům, jeden byl ze Zmijozelu a druhý z Havraspáru. Když Lizzie uviděla název třetího lektvaru - felix felicis - málem jí upadla brada na podlahu. V klasických učebnicích o něm bylo jen pár zmínek, ale postup nikoli. Lizzie ho našla v nějaké strýcově knize, kterou četla letos o prázdninách. Navíc tenhle lektvar uměl namíchat snad jen Křiklan, Severus a pravděpodobně její matka, protože na stole měla malé kotlíky naplněné všemi třemi lektvary, i když na dálku se to dalo jen těžko rozpoznat.

"Škoda, doufala jsem, že alespoň někdo," profesorka se smutně rozhlédla po odevzdaných pergamenech, které ležely na jejím stole.
"Všem, co si neporadili ani s postupem mnoholičného lektvaru, strhávám po pěti bodech. Kdo zvládl veritasérum, získává bod. Pan Potter SÁM uklidí. Hezký den," sotva dořekla slovo "den", zazvonilo a Serena lehkým krokem, který připomínal vznášení, opustila místnost.


"Nepřehnala to trochu?" divila se Liz před třídou.
"Trochu?" vyděsila se Hermiona.
"Vážně nikdy neviděla Snapea učit?" zapochyboval Ron.
"Pokud vím, tak ne," odpověděla Elizabeth.
Všichni tři odcházeli. Hermiona nahlédla do sousední otevřené učebny. Byla celá špinavá od nějakých vybuchnutých lektvarů. Na žebříku stál Nigel a něco seškrabával ze stropu. Vešli za ním.
"Vy jste měli lektvary ráno tady?" divila se Elizabeth.
Nigel, rudý vzteky, jen přikývl.
"Tvoje, hmm, Serena," Ronovi připadalo divné nazvat tu fúrii "máma", "má dvě učebny?"
"Jo, je nás letos víc kvůli těm, co loni vynechali," nakvašeně vysvětloval chlapec a kus hnědého odpudivého čehosi mu spadl do vlasů.
"Vidím, že si nejvíc vychutnává nás," Hermiona šokovaně poznamenala něco zcela evidentního.
"Mě vyloženě ponížila. Zeptala se, jestli můžu smíchat pelyněk a ďáblovy nožky. Řekl jsem, že ne. A pak mě vážně šíleně ztrapnila a ještě nám vzala dvacet bodů," a přejížděl škrabkou zuřivě v obou směrech.
"No, víš, to je základní chyba. Učí se to v prváku," opatrně vysvětlila Hermiona, "byliny a..." nedořekla, protože Eliz jí při pohledu na bratra zacpala pusu.
"My už radši půjdeme," Ronovi došlo, že Nigel musí vychladnout.
"Ségro, udělej za mě doma nějakej brajgl, buď tak hodná," křikl Nigel, když jeho přátelé vycházeli.

Čekali na Harryho ve Velké síni. Harry, opravdu zničeně, padl na volné místo.
"To byl fakt děs. Všimli jste si, že vůbec nereagovala, když vybouchl kotlík? A když se Dolly popálila, jen řekla "na ošetřovnu". Ta má pevnější nervy než Snape!" po očku při vyslovení jeho jména zkontroloval Elizabeth. Ale ta se zdála stejně naštvaná.
"Jsem zvědavá, jak se bude doma chovat. V pondělí i v úterý jenom zářila a básnila, jak ji to baví. Buď jsme tupí jen my, nebo... netuším," přidala se Liz.

Dnes se dostali oba domů brzy. Bylo něco po osmé, když vystoupili z krbu v obývacím pokoji. Už na sobě neměli saze, Liz našla nějaké kouzlo, které je udržovalo čisté.
"Tati?" zavolala Liz na stín u okna.
"Pššt. A nerozsvěcujte. Andromeda právě usnula," ukázal k spící paní Tonksové.
Sám kolébal Teddyho a něco mu broukal.
"Mamka je v kuchyni?" špitla Liz. Jakmile John přikývl, dívka zamířila rázným krokem přímo za ní.

Prudce rozrazila dveře a nadechovala se. Zarazila se, protože na židli seděl George. Měl lesklé oči a Serena ho láskyplně objímala.
"Ahoj, promiňte, já jsem nevěděla..." koktala už uklidněná Eliz.
"Čau, Liz, Harry," George se najednou zdál zase usměvavý.
"Co škola? Trochu se to se Serenou uvolnilo? Nebo pořád stejná nuda. Doufám, že někdo přidělává Filchovi starosti?" nadšeně vyzvídal.
Serena naservírovala večeři, přivedla Johna a Andromedu. Té se společnost a ruch opravdu líbily. Liz mávnutím hůlky přeměnila židli v postýlku s nebesy a John do ní chlapečka položil. Ačkoli se dobře bavili, Lizzie byla odhodlaná si večer s matkou všechno vyříkat.

Když všichni odešli, Liz a Harry zůstali se Serenou v kuchyni.
"Myslím, že jsi dostatečně ukázala, že nám nebudeš nadržovat. Nigel málem dostal infarkt, mamko..." kárala ji Elizabeth.
"Děkuji za připomínku, ale udělám si to, jak uznám za vhodné. I se Severusem jsem se odmítla radit."
"Sero, ale pochop, že když na nás budeš takhle přísná, i to bude nápadné," pokoušel se Harry.
Ovšem Serena očividně tuhle konverzaci ukončila.
"Stalo se Georgovi něco?" změnila tedy téma její dcera.
"Ano. Přišel o bratra. O dvojče. A to je opravdu těžké. Neví, co s tím. A z pochopitelných důvodů věří, že bych mu mohla... Hmm, pomoct," jakoby jí na konci věty docházel hlas.
"Sereno," Harry k ní přistoupil a pevně ji stiskl v náručí.
"V pořádku. Já půjdu ustlat Andromedě v pokoji pro hosty," vyšla z kuchyně.
Harry se na kamarádku tázavě podíval.
"S tímhle jí asi nemůžeme nijak pomoct?" zauvažovala.
"Andromedo, přespíš tu s námi?" slyšeli Serenu.
"A co Severusův portrét? Vždyť je to jakoby tu Severus a Sirius byli," napadlo Harryho.
Liz trochu pochybovačně přikývla. Čekali, dokud ženy nezabouchly dveře v patře.

"Strejdo, můžeš sem na chvilku jít?" požádala Eliz obraz, který momentálně postrádal postavu.
"Stalo se něco?" trochu úzkostlivě se zeptal. Oba ale dlouho zarytě mlčeli.
"Ne. Jenom, no, my máme pocit... Víte, pane profesore..." zkoušel to Harry, protože Liz se tvářila váhavě a k mluvení se neměla.
"Neříkejte mi "pane profesore", víte toho o mně skoro víc než mí nejbližší," trochu naštvaně řekl Severus.
"Dobře tedy, pane, hmm,..."
"Severusi," poradil tentokrát docela znechuceně.
"Dobře. Takže Severusi, byl tady George. A Sera říkala něco o vyrovnání se se ztrátou dvojčete. Víte, opravdu se snaží. Ale ve škole je... No,..."
Elizabeth to už nevydržela: "Horší než ty."
Severus se ušklíbl: "A člověk by řekl, že to není možné. Aspoň neučí Longbottoma."
"Strejdo, nemůžeš něco udělat? Nějak jí to ulehčit. Myslím, že s ní nikdy nemluvíš, když u toho nejsme a když to není opravdu nutné," Eliz vracela strýce k tématu.
"To nemůžu. Nejsem Black. Já jsem mrtvý, a když s ní budu neustále mluvit, nepůjde dál. Ona to ví. Proto schovala jeho obraz," ukázal prstem na protější stěnu, "jenže tam nebyl dost dlouho. Serena má dojem, že je tady s ní. Ale my nejsme živí, jsme jen jakýsi náš odraz, naše vzpomínka, to, čím jsme byli. Nemůžeme se vyvíjet a jít dál. A on mojí sestře brání jít dál. Stačí, když se má vypořádat s jedním mrtvým."
Lizzie měla dojem, že je její otec z druhého obrazu sleduje.
"Siriusi, má pravdu," řekl Harry.
"Eliz chápu, ale i ty Harry? Copak to nevidíte? Jenom žárlí, jako celý život. Nedá pokoj," Sirius vykráčel z obrazu a dalších několik dní se Harrymu i Liz úzkostlivě vyhýbal.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Všechny postavy (kromě mých vlastních) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva.
Tyto stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.