3. kapitola: Obrana, nejen proti černé magii

2. listopadu 2010 v 12:30 | Alis |  II. díl: Elizabeth: Život po Voldemortovi
Další změna v profesorském sboru se týká Obrany. Kdo ji přijde učit? Elizabeth má problém s jednou z dívek a nechápe její příčinu?! A čeká ji průšvih. Což je komické vzhledem k tomu, čím vším si musela projít...

_________________________________________________________________________________________________________________

První týden odpadla obrana proti černé magii. Liz si o tom právě povídala s Ronem, který zadumaně listoval Příručkou pro bystrozory.
"Zrovna tu obranu bych potřeboval, nějak jsem od května vyšel ze cviku," stěžoval si.
"Tak to si dneska užiješ. Nový učitel měl nastoupit až další týden, ale mamka tvrdí, že přijde už dnes."
Oba spěchali k učebně. Těsně u dveří se střetli s Harrym a Hermionou. Pozdravili se. Ze dveří vyšla skupinka dívek z šestého ročníku - tvářily se zaujatě a většina z nich měla rudý obličej.
"Bože, snad to nebude něco jako Lockhart," zadoufal Ron. To už ale vcházeli dovnitř.
Třída byla prázdná. Hermiona s Elizabeth se posadily do druhé lavice, kluci hned za ně.
Když Liz dávala na stůl svou tašku, vysypaly se jí učebnice.
"Sakra," zamručela. Okamžitě se k ní ale skláněl vysoký, pohledný a urostlý kluk. Jenže Eliz to nepostřehla, lekla se a bouchla ho do brady.
"Au," zaskučel, ale na tváři se mu objevil lehký úsměv.
"Omlouvám se, neviděla jsem tě," vyděšeně mu pohladila rudé místo.
"V pohodě, Krásko."

"Dobrý den," přerušil je charizmatický hlas z koutu učebny. Vyšel opravdu krásný asi třicetiletý černovlasý muž. Měl podlouhlý obličej, ledabyle zanedbané strniště, atletickou postavu, široká ramena a pronikavé modré oči, kterými si všechny pozorně změřil. Plavně seskočil z katedry a postavil se před lavici. Teprve teď si Elizabeth všimla, že na sobě nemá hábit, ale světlé rifle a černou košili.
"Jmenuji se William Willcock. Jsem nový učitel obrany proti černé magii. Chtěl bych předem upozornit, že jsem záměrně vytvořil naši skupinu z členů Nebelvíru a Zmijozelu. Studoval jsem tady, takže vím o vašich vzájemných vztazích. Snad vám bude vaše PŘÁTELSKÁ rivalita přínosem. Doufám, že vás naučím něco užitečného, co neznáte," velmi nenápadně pohlédl na čtyřlístek, především na Harryho.
"Zároveň jsem se stal ředitel nebelvírské koleje. Máte nějaké otázky?" zeptal se a znovu se zazubil. Liz musela uznat, že byl jako profesor rozhodně příjemnější než její matka.
Odněkud zezadu vylétla jedna ruka, Willcock na dívku ze Zmijozelu pokývl:
"Bojoval jste v bitvě o Bradavice?"
"Ano. Na straně Řádu," považoval za nutné dodat a pozorně přelétl pohledem po zmijozelských.
"Zabil jste někoho?" ozvalo se vzápětí. Willcock nevyhledával člověka, od kterého otázka vzešla.
"Kdyby ano, nemohl bych vám na to odpovědět," odmlčel se, "pokud vaše otázky skončily, udělejte prosím dvojice, rád bych zjistil, jak na tom jste..."

"Hermiono?" Eliz oslovila kamarádku, která usilovně hrabala v batohu a trochu ustaraně se na Liz podívala.
"No, jo. Ale nebudeme to přehánět, dobře?" poprosila.
"Samozřejmě," slíbila Elizabeth.
Jakmile všichni stáli po párech, Willcock mávl hůlkou; lavice se odsunuly ke stěnám, pak znovu lehce švihl zápěstím a stoly se vznesly do vzduchu.
"Potřebujeme hodně místa," vysvětlil.
"Tři - dva - jedna," s jeho poslední slabikou všichni vyslali kletby.
Liz čekala, dokud Hermiona nezaútočí. Ta to očividně chtěla mít rychle za sebou.
"Expelliarmus," zahřměla.
Liz se trochu přemáhala, aby pomocí nitrozpytu nezjistila, co proti ní použije.
"Protego," klidně mávla hůlkou. Připadalo jí, že snad Severusovu hůlku používá odjakživa.
Přestože nedávala do štítu velký důraz, odrazil Hermionu na protější zeď. Ale její kamarádka se poučila, už za letu volala: "Mdloby na tebe."
Tentokrát Liz zakouzlila neverbálně. Další štít připleskl Hermionu ještě blíž ke zdi. Sotva se stěny dotkla, Liz zpozorovala, že jí kolem ucha letí fialové jiskry od někoho ze třídy - jedním máchnutím je nasměrovala do stropu.
"To bylo působivé," ozval se potichu profesor a vzápětí souboje zastavil.
"Ach jo," posteskla si Hermiona.
"Omlouvám se," Elizabeth se tahle pozornost vůbec nelíbila. Všichni na ni zírali, jako by byla nahá. Jenže ona ztrácela zábrany, když proti ní letělo kouzlo. Naplno se koncentrovala. Oproti tomu Hermiona si prostě nedokázala vnutit představu, že se jedná o skutečný boj, v tom byla mnohem, mnohem lepší, vytrvalejší a přesnější.

"Slečno Snapeová? Co takhle to zkusit tady se slečnou Reeseovou?" navrhl Willcock. Lizzie se ještě ani neotočila, když ji napadlo, že ta holka bude určitě ze Zmijozelu. Ale spletla se. Stála proti ní Nebelvíranka, navíc slečna Dokonalá. Alespoň Elizabeth to tak připadalo. Měla naprosto dokonale rovné vlasy, jejichž barva byla dokonale přirozeně blonďatá, dokonale symetrickou postavu, dokonale upravený hábit. Liz naprázdno polkla. Trochu malicherně pomyslela na svoje dva dny neumyté vlasy a jeden pramen zastrčila za ucho.
"Eliz," přátelsky se na dívku usmála.
"Labisha," poněkud naštvaně zamumlala. Obě dívky se na sebe dívaly, Liz už nasadila odhodlaný výraz.
"Všichni máte dvojice? Dobře: Tři - dva - jedna!"
Elizabethina sokyně nasadila zběsilé tempo kleteb. Vysloveně pálila jednu za druhou. Liziny štíty pomalu přestávaly stačit. Dívka se chovala jako pominutá. Stupňovala nebezpečnost svých kleteb. Liz by přísahala, že poslední, která tak otřásla jejím štítem, byla z černé magie.
"Hej!" okřikla ji a rázně máchla hůlkou - rozhodla se její drzost trochu ztrestat. Labisha najednou tančila a prostě nemohla přestat. Všichni se rozchechtali. Lizzie ji nechala chvíli trápit.
"Expelliarmus," soupeřčina hůlka přistála v její ruce. Vzápětí svou kletbu odvolala.
"Co se děje?" spěchal k rozesmátému hloučku profesor.
"Použila na mě imperius," bez okolků ji obvinila Labisha. Liz jen vykulila oči.
"Cože? Slečno Snapeová?" stejně vyjukaně se podíval na dívku.
"Nepoužila! Jen tarantalegra," bránila se.
"Ale já tě slyšela říct imperio!"
"Nic jsem neřekla, kouzlila jsem neverbálně. A kletby, které se nepromíjejí, musíš vyslovit," poučila ji.
"Tys to řekla!" trvala na svém. Liz se užuž nadechovala, ale Willcock ji předběhl.
"Slečno Reeseová, proč by používala zakázanou kletbu, aby vás roztančila, když k tomu stačí tarantalegra?"
Tenhle logický argument dívku zaskočil: "Nevím, každopádně vím, co udělala."

O přestávce Liz přešlapovala před ředitelnou. Ta holka si nedala pokoj - šla ji prásknout ředitelce. Zrovna mluvila s profesorkou McGonagallovou. Uvnitř byla i Serena (proč nepřizvat rodiče, když je poblíž) a Willcock jako ředitel její koleje. Labisha vyšla ven.
"Já tě zničím," sykla.
"Bezva," potichu šeptla a vešla dovnitř.
"Dobrý den," pozdravila.
"Slečno Blacková..."
"Snapeová," ozvalo se nekompromisně z obrazu za ní. Liz mírně pozvedla koutky směrem ke strýci.
"Tak tedy... Slečno Snapeová, uvědomujete si, že imperius nemůžete použít na člověka?"
"Jistě, já ho nepoužila."
"Elizabeth, prosím tě..." vložila se do hovoru její matka.
"Slečno Snapeová, doby, kdy nad těmito kletbami šlo přimhouřit oko, jsou naštěstí pryč. Musíte si uvědomit, že už s nikým nebojujete," vysvětlovala trpělivě ředitelka.
"To se mi snad zdá? Já nepotřebuju psychologa! Já vím, že náš boj skončil. A vážně mě to těší. Nepoužila jsem imperius. Jestli chcete, můžete mou hůlku poslat na ministerstvo a nechat ji prověřit," navrhla, přesto ji tohle podezírání urazilo.
"To snad nebude třeba. Čím byste kouzlila?" nesouhlasila McGonagallová.
"Svojí. Takhle je moje," znovu promluvil Severus.
"Ocenila bych, kdyby ses o to nestaral, Severusi. Nech to na nás, na živých," kousavě ho pokárala sestra, pravděpodobně si Sirius stěžoval.
"To, myslím, není dobrý nápad," Willcock pozorně sledoval hůlku, "ta hůlka, no, ehm, vyčarovala spoustu kouzel, která..."
"Zkrátka to necháme být. Zkuste se slečně Reeseová vyhýbat," Minerva uštědřila dívce další cennou radu.
Liz při odchodu zapomněla na dobré vychování, nepozdravila, práskla dveřmi a zamířila do matčina kabinetu ke krbu, aby byla co nejdřív doma.

"Elizabeth," zavolal na ni známý hlas. Na chvilku ji napadlo, že je to Severus, ale nemohla ho slyšet tak daleko od ředitelny. Pomalu se otočila.
"Letos to nebude jednoduché. Zkuste to pochopit. Tolik jste toho dokázali. Ostatní prostě občas žárlí. Ale zvládla jste přece horší věci, ne?" povzbudivě se na ni usmál William Willcock.
"Hmm," zamručela a spěchala ke krbu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Všechny postavy (kromě mých vlastních) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva.
Tyto stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.