4. kapitola: Famfrpál a sex

2. listopadu 2010 v 12:30 | Alis |  II. díl: Elizabeth: Život po Voldemortovi
Pro Eliz je těžké začlenit se mezi ostatní a sdílet problémy mladých lidí svého věku. A někdy je řeší možná až příliš rázně - po Blackovsku. Doufá, že alespoň její oblíběný famfrpál jí trochu spraví náladu. Ale zadělá si jenom na další problém. Naštěstí je tu Oliver Wood.

_________________________________________________________________________________________________________________

Dny utíkaly velice rychle. Všichni si zvykli, že Serena je přísná a pravděpodobně jen tak nepoleví. Narozdíl od Severuse se chovala spravedlivě - nijak Zmijozelu nenadržovala. Víc bodů zatím strhla, než udělila. Dceru už doma znovu nekárala - držela se rozhodnutí McGonagallové a nechala to být. Lizzie trávila spoustu času v knihovně, ale snažila se být doma, jak to jen šlo. Sirius s ní sice pořád moc nemluvil, ale Andromeda doma propadala osamělosti a ráda trávila u Blacků, Wespurtů a Potterů čas. Samozřejmě se všichni usilovně starali o Teddyho. John rád vzpomínal na časy, kdy byl Nigel malý, a kdyby ho pubertální chlapec slyšel, nejspíš by nevycházel z pokoje.

V polovině třetího týdne školy se k nim během oběda - jediného jídla, kterého se účastnili všichni -
připojila Ginny:
"Letos to trochu trvalo, ale zítra budeme vybírat hráče do famfrpálového týmu. Doufám, že dorazíte. Letos jsem kapitán. Loni se nám zrovna nedařilo a zápasy se nekonaly, ale letos se už těším."
"To asi nebude nejlepší nápad. Jsme starší," procedil Harry skrz zuby. Ginny se k němu natulila a něco mu zašeptala. Harry přesto nesouhlasně kroutil hlavou.
"Ginny, no tak. Všichni se na nás dívají divně. Oni vědí, co jsme udělali. Možná proti nám ani nesednou na košťata, nebo nás budou chtít shodit na zem," zkoušela to Eliz.
"Navíc, přece se nebudeme bavit famfrpálem. To už se k nám ani nehodí," s tím to Ron opravdu moc netrefil. Ginny se tvářila nasupeně.
"Takže je to pod tvou úroveň?" zlobila se a naštěstí použila jednotné číslo.
"Tak jsem to nemyslel," bránil se Ron.
"Možná byste tam měli jít. Tohle jsme chtěli. Tolikrát jsme loni toužili po normálním životě. Musíme se do něho nějak zapojit," rozhodla Hermiona a Ron jen poplašeně zamrkal.

"Dobrá, brankáře máme," kývla Ginny k malému chlapci z druhého ročníku - Jaredovi Meesterovi, "teď chytač," usmála se na Harryho a Ronův nerudný a zklamaný pohled z tribuny ignorovala.
"Byl prostě lepší," špitla mu Hermiona do ucha. Člověk by myslel, že si po tom všem nebude tak brát, že se nestal brankářem.
Tři kandidáti na post chytače se seřadili. Ginny mávnutím hůlky všem ovázala šátky kolem očí. Pak vypustila zlatonku. Pro Harryho představovala konkurenci snad jen jedna dívka z 5. ročníku. Byla opravdu hbitá a létání jí šlo. Nakonec ale chytil zlatonku Harry a stal se tak chytačem týmu.
Pak přišli na řadu odrážeči. Ginny se trochu zadrhával hlas, nejspíš myslela na Freda. Posty obsadil jeden čtvrťák - Cody Swank, a páťák - Ahston Loop.
Jedno místo střelce bylo obsazeno kapitánkou. Na zbylá dvě se hlásilo hned šest lidí. Nejprve se museli všichni proletět. Ginny a již vybraní členové týmu dva vyřadili. Při střelbách vypadl další. Mezi Elizabeth a dvěma kluky se rozhodovalo těžko. Proto Harry navrhl zápas. K nevoli všech bohužel nápad zachytil i nový kapitán Zmijozelu - Sherlock Hamilton a aktivně nabídl jejich služby. Tuhle výzvu nemohli odmítnout.

"Dobrá, po deseti minutách vystřídáme dvojice. A nijak tvrdá hra," Ginny definovala pravidla.

Naprosto nesehraní nastoupili na hřiště. Eliz začínala ve dvojici s Lawrencem Robertem. Chlapec hrál obstojně, skvěle střílel góly, dokázal si přidržet míč, ale špatně chytal přihrávky. Po deseti minutách docela dobré a klidné hry tvořili dvojici dva chlapci. Spolu jim hra rozhodně nešla - oba měli stejný styl. Pro Eliz bylo rozhodnuto - jeden z nich se k ní připojí. Dokonce musela konstatovat, že Zmijozel hraje čistě a kvalitně. Samozřejmě, už spolu trénovali, takže hráli o dost líp než narychlo poslepovaný tým Nebelvíru. Harry hvízdl na Lizzie, ta se pomalu přesunula na hřiště. Lawrence slezl z koštěte a popřál jí štěstí.
"Jacob Hills," představil se ten hezký kluk, který ji včera pomohl s rozsypanými učebnicemi. Eliz překvapilo, že ho poznala teprve teď a že je tolik urostlý, a přesto létá velmi svižně.
"Elizabeth Snapeová-Blacková," dlouhé jméno, poslední dobou byla v pokušení "Blacková" vynechat.
Jacob uznale přikývl a očividně si Lizzie pamatoval: "Kráska."

Liz se proti své vůli začervenala a chystala se do své pozice. Jestli předtím hru označila za dobrou, teď to byla pastva pro oči. Ona a Jacob nikoho dalšího nepotřebovali. Obratně se vyhýbali potloukům, precizně si nahrávali a stříleli naprosto famózně - nikdy neminuli. Jacob byl sebevědomý a Eliz po jeho boku rostla. Skóre se jim počítalo, ačkoli hráli jen přátelské utkání. Za pět minut Nebelvír srovnal. Eliz skórovala šestkrát a Jacob dokonce sedmkrát.
"Jsem na řadě," vypískla na něj a v poslední chvíli jí přihrál na krásný gól.
Lizzie si nevšímala zmijozelského odrážeče, který něco lovil v hábitu. Znovu rozehráli. Až pozdě si Liz uvědomila, že kluk s černými vlasy na ježka lovil hůlku. Něco velmi opatrně zamumlal a Jacobovo koště ho přestalo poslouchat. Zmítalo se na všechny strany a chlapec se tvářil dost vyděšeně. Ginny se nechápavě rozhlížela kolem. Harry vystartoval za Jacobem.
"Liz!" křikl na kamarádku, která sahala pro strýcovu hůlku. Rychle se vzpamatovala a snášela se k Harrymu. Harry k Jacobovi natahoval ruku. Chlapec napřahoval svoji, a druhou se snažil udržet na koštěti. Ginny teprve teď slétala. Zato Hamilton pohotově přiletěl a pomáhal Eliz držet koště a zabránit mu tak v cukavých pohybech. Když Harry spoluhráče posadil na vlastní koště, Ginny na třetí pokus zasáhla neposedné koště hůlkou, a to padalo dolů.

Lizzie mířila k tomu klukovi ze Zmijozelu.
"Sleť dolů, dělej," pohrozila mu hůlkou.
"To sotva," prudce zatáhl vpravo a letěl pryč. Ostatní byli dole a starali se o Jacoba. Přibíhala Serena a profesor Willcock.
Liz stejně prudce trhla koštětem a pronásledovala toho zmetka. Za několik vteřin ho dohnala. Chlapec zvedl nohu ve snaze Liz skopnout. To Elizabeth rozzuřilo.
Ruku s hůlkou sundala z násady a namířila na kluka. Beze slova ho jedním pohybem ruky srazila z koštěte. Volným pádem se vydala za ním. Ze země je nemohl nikdo vidět, byla trochu mlha. a všichni věnovali pozornost Jacobovi. Když Serena padajícího chlapce zahlédla, okamžitě vytahovala hůlku, ale Eliz asi tři metry nad zemí zastavila padající tělo toho malého zmetka, jak mu začala přezdívat. Za vteřinu spadl relativně pomalu na zem. Liz seskočila z koštěte za ním.

Dalším mávnutím chlapec visel ve vzduchu, jakoby ho přidržovalo neviditelné lano.
"Co si o sobě do prdele myslíš? Tady už nevládnou smrtijedi, u kterých by ti to prošlo, ty zmetku," znovu se napřahovala, zamýšlela s klukem švihnout o nejbližší strom, ale vtom se jí ruka zastavila a její hůlku svírala Serena.
"A ty už nejsi hrdinka, která může beztrestně trestat," okřikla ji matka.
"Strhávám Nebelvíru padesát bodů a slečna Snapeová má školní trest. Budete se muset opravdu činit, abyste ty body nahnali zpátky," klidně, ale velmi přísně oznámila Serena, odhodila dceřinu hůlku a kráčela pryč.
Zastavila se před dcerou a řekla tak, aby ji slyšela jen ona: "Nevím, co se s tebou děje. Chováš se jako malá. Máš už druhý průšvih. Vzpamatuj se." TAKHLE TO DOPADÁ, KDYŽ JE VAŠE MATKA UČITELKA NA STEJNÉ ŠKOLE, KAM CHODÍTE, NAKVAŠENĚ POMYSLELA. Sereně to ovšem neuniklo, pootočila se, zašklebila se na Elizabeth a pak přidala do kroku. Willcock pokrčil rameny a utíkal Serenu uklidnit.

Liz ale neskončila. Zvedla ze země hůlku. Zastavila se před Hamiltonem, píchla mu špičku strýcovy hůlky pod bradu, chytila ho za límec a pohrozila mu:
"Laskavě si ty svoje ovečky hlídej, jinak to udělám za tebe, rozumíš?"
"Nebyla to moje vina. Přece jsem vám pomáhal."
Liz netušila, proč se nedokáže ovládnout, taková přece nebyla: "Tvoje výmluvy mě nezajímají."
Pustila ho a odcházela pryč. Zastavila ji až Hermiona u tribun. Nic jí neříkala, ale zdržovala ji, dokud nepřiběhl zbytek týmu.
"Doufám, že to já a Jacob máme," naštvaně prohodila k Ginny.
"Jasně," nejistě přikývla.
"Liz, tohle se ti vůbec nepodobá!" divil se Harry.
"Tak nepodobá? Ježiš, Harry, my kvůli takovejm idiotům nasazovali životy. Dokázali jsme nezabít v nejhorších situacích a povídej se... Tenhle zmetek by zabil kvůli tréninku," otočila se na podpatku a odešla do hradu. Všimla si, že Jacob běžel k tribuně a tam objal a políbil nějakou blondýnku. Jakmile se k nim Liz přiblížila, poznala Labishu. ŽE BY ŽÁRLILA, A PROTO BYLA TAK NEPŘÍČETNÁ? TO SNAD NE? DIVILA SE V DUCHU. Takové dětinskosti nemohla pochopit.

Ten den zůstala Elizabeth přes noc v Bradavicích. Zmetkovi - Roddu Shieldsovi - to prošlo. Nikdo ho vlastně neviděl a zametlo se to pod koberec, protože Liz také nejednala přiměřeně. Odfrkla si, když si to zdůvodnění vyslechla. PŘIMĚŘENĚ, NO JASNĚ, POMYSLELA SI. Nechtěla se vidět s matkou. Trošku to přehnala, to uznávala. Ale...

Probudil ji rachot z vedlejší místnosti. Vstala, nasadila si župan a v kapse svírala hůlku.
"Ahoj, Liz," pozdravil Oliver.
Elizabeth mu skočila do náručí. Dnes vedle sebe někoho nutně potřebovala. Chytila ho za ruku.
"Ani nevíš, jakou mám radost, že jsi přišel," vášnivě ho políbila.
Oliver na nic nečekal. Oplatil jí polibek a stáhl jí župan. Odklonil se od ní, políbil ji na tvář. Vytáhl svou hůlku a mávl ke gramofonu. Ozvala se pomalá písnička.
"Jsi šťastná?" zeptal se šeptem.
"Ano," potvrdila a políbila ho.
"A je všechno dokonalé?" znovu jí pošeptal.
Liz se mu zahleděla do očí. NĚCO TAKOVÉHO BY SE MĚLO STÁT, KDYŽ JE ČLOVĚK ŠŤASTNÝ A VŠECHNO JE DOKONALÉ, TAKHLE OKOMENTOVALA TÉMĚŘ PŘED ROKEM SVŮJ NÁZOR NA PRVNÍ SEX.
Políbila ho.
"Ano," pevně pronesla. A Oliverovi blesklo v očích.

Pomalu jí rozepínal bavlněné pyžamo.
"To pyžamo bych mohla mít lepší," zaculila se.
Znovu mávl hůlkou. Liz na sobě měla saténové tílko a kalhoty zmizely úplně. Uznale kývla - tohle musel plánovat. Pak už hůlku upustil na zem. Lizzie mu přetáhla přes hlavu košili, přejela prstem po velké jizvě, kterou měl z bitvy o Bradavice. Sjela dlaněmi níž a dvěma rychlými pohyby rozepnula pásek jeho kalhot stejně jako knoflík a zip. Džíny mu pomalu spadly ke kotníkům. Oliver se od ní odklonil, chytil lem košilky a velmi pomalu - až žalostně pomalu - ho zvedal. Někde u ramen škubl prudčeji. Dlouho se líbali. Oliver sáhl pro kalhoty a vytáhl něco z peněženky:
"Dala mi ho Safira," zamával malým balíčkem před Lizinýma očima. Liz v duchu jeho těhotné sestře poděkovala. Nerada by splnila Nigelovo přání o miminku.
Oliver chytil dívku jednou rukou pod lopatkami a druhou jí podebral pod koleny. Zvedl ji a zamířili spolu do její ložnice.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Všechny postavy (kromě mých vlastních) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva.
Tyto stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.