6. kapitola: Nové výzvy!

26. listopadu 2010 v 6:21 | Alis |  III. díl: Elizabeth: Nový začátek
Život jde dál...
_________________________________________________________________________________________________________________


"Vstáváme! Jsou Vánoce!" křičela Eliz a vletěla nejdřív do pokoje Harryho a pak k dcerám.
"Honem, dole je spousta dárků!" popoháněla Sirii, která nechtěla vylézt z postele.
"Harry, jdi vzbudit Teddyho. Já se postarám o babičku a dědu," požádala syna, jakmile mu strhla peřinu, aby ho donutila vstát.
"Mami, tati," po lehkém zaklepání potichu vstoupila. Serena ležela schoulená do klubíčka a John tělem přesně opisoval její polohu. Levou ruku měl přehozenou přes její bok, jejich prsty byly propletené a na pravé paži se válel chumáč nyní už mikádových vlasů, pod nimiž Liz jen těžko identifikovala obličej své matky. Ten pohled ji zabolel. Milovala ranní probuzení po Vánocích po Oliverově boku. Děti je vždycky přišly probudit, protože se nemohly dočkat rozbalování dárků. Zařekla se, že jim udělá co nejhezčí Vánoce, přestože před dvěma týdny pochovali Olivera.

"Lyže. Pojedeme na hory?" zeptal se Harry už o stupeň veseleji, než když vybaloval ponožky.
"Přesně tak," potvrdila Elizabeth. Letošní dárky byly spíše v mudlovském duchu - lyže, kola, oblečení. Z kouzelnických věcí dostaly jen zbrusu novou stolní hru Kouzelníkův důl a pak nějaké edukativní dárky jako Zábavné lektvary pro nejmenší či knihu Kouzelné přeměny stokrát jinak.
"Já tady nic krom té obálky nemám," stěžoval si Teddy.
"Tak ji otevři," poradil mu John. Uvnitř byly dva klíčky s přívěskem Honda a fotografie, k čemu to vlastně dostal klíče.
"Motorka?" Teddy nemohl uvěřit svým očím.
"Jo. Já jsem ji koupil v mudlovském obchodě a holky ji trochu vylepšily. Podle rad Siriuse," mrknul na Serenu a svou dceru.
"Díky," chlapec je všechny postupně objal.
"Liz," Serena jí nečekaně sáhla na rameno a Eliz sebou škubla. Následovala ji kousek stranou.
"Tohle si u mě nechal Oliver. Abys to nevyčenichala," pousmála. Lizzie trochu z povinnosti pozvedla koutky. Rozbalila si svůj dárek. Oliver vytvořil album jejich společných fotek a ke spoustě z nich přidal i dialogy, které se k nim vztahovaly. Líbilo se jí to. Odložila svůj dárek a posadila se do křesla. Napadlo ji, jestli by si konečně neměla přečíst dopis, který jí od Olivera přišel mudlovskou poštou. Ale neměla na to dost odvahy. A něco jí napovídalo, že ještě dlouho tu obálku nerozlepí.

Bezděčně dala prsty k sobě a vršky prostředníčků spojila. Vybavila se jí vzpomínka:

Seděla s Oliverem na pláži ve Španělsku - na jejich první společné dovolené.
"Dej prostředníčky hřbety k sobě," pomohl jí svýma rukama, "tak aby se dotýkaly oběma klouby... Správně," pochválil ji.
"A?" netrpělivě čekala, "chtěla jsem, abys mi řekl vzhledem k tomu západu slunce něco romantického, ne abych procvičovala obratnost svých prstů," popíchla ho.
"Jen počkej," uklidňoval ji, "takže: zkus od sebe oddělit palce... Vidíš, to jde. Ty představují tvoje rodiče, ti k tobě nejsou připoutáni na celý život. Teď od sebe vzdaluj ukazováčky," dával jí pokyny.
Dařilo se jí to.
"Ti zastupují sourozence a přátele. Taky s tebou nebudou navždy," varoval ji, "malíčky jsou děti. A ty nás taky bohužel jednou opustí, takže s nimi jde volně pohybovat."
"Už mě to trochu nudí. Jestli si něco právě vymýšlíš, nefunguje to," protestovala.
"Ne. Už to bude. A teď, aniž bys pohnula s těmi prostředníčky, pokus se rozdělit prsteníčky." Dlouho to marně zkoušela, ale pokud nemohla pohnout prostředníčky, neměla šanci.
"To jsou manželé. Proto se snubní prsteny dávají na prsteníčky," políbil ji.
"To je pěkná hloupost," vyvrátila jeho romantickou teorii.
"Jak jsi na to přišel?" zajímalo ji.
"Jsem totiž geniální," znovu ji políbil a položil do vyhřátého písku.

Když se tehdy vrátili domů, našla přesně tohle v řetězovém emailu, které opravdu nenáviděla.
"Čemu se směješ, mami?" zajímalo Severu.
"Mužské neoriginalitě," poznamenala. Všichni se na ni koukali zmateně.
"Málem bych zapomněla ještě na jeden, tedy tři dárky," Lizzie vyšla ven.
Vrátila se s dvěma koťátky a roztomilou rosničkou: "Schválně, jestli si vyberete správně."
Holky se okamžitě vrhly po koťátkách: Siria po bílé a Severa po černé.
"Černá? To je mi ale náhoda," rýpnul si z obrazu Sirius a Severus se zatvářil, jakoby na něj vyplazoval jazyk, ačkoli to ve skutečnosti nedělal.
"Rosnička?" vzal si ji z akvária Harry, "jak bude zítra?"
Všichni se rozesmáli.
"Harry, to je jenom taková pověra. Ve skutečnosti je musíš očarovat, aby se dokázaly měnit v závislosti na počasí. Ale některé utečou, proto si to mudlové vysvětlují tak jako ty," vysvětlil mu Severus s Harry se tvářil poněkud zahanbeně.

***
Ve 2:48 v noci na 26. prosince se Elizabeth vkradla k synovi do ložnice. Opatrně se posadila na kobereček před jeho postelí.
"Miláčku, vstávej," pohladila ho po rozčepýřené kštici.
"Co je?" koktal.
"Všechno nejlepší k narozeninám," dala mu pusu a podala mu malinkou krabičku. Harry z ní vytáhl zlatonku.
"To je zlatonka z prvního zápasu, který táta kdy hrál v lize," vysvětlila. Chlapci ukáplo několik slz.
"Už nikdy nebudu mít z narozenin takovou radost, protože si vzpomenu na tátu."
"Harry," opřela se vedle něj o pelest postele, "když budeš šťastný, nijak se tátovi nezpronevěříš," líbla ho na čelo.
"Dobrou noc," popřála mu z chodby a šla si lehnout.

***
O rok a půl později:
Liz svým způsobem věřila na rovnováhu. Nikdo prostě nemůže mít všechno. Když je někdo například skvělý sportovec a krásný, většinou nebývá chytrý a podobně. Ačkoli o tom nebyla stoprocentně přesvědčená, nejspíš byla vážně hezká. Ale nijak se o to nepřičinila, když koukla na mamku, bylo jí jasné, že za to můžou geny. Navíc na Siriuse se holky v mládí lepily jako Mozkomoři na optimisty. Ale když nad tím tak přemýšlela, bylo jim všem docela "spravedlivě" ubráno: máma měla strašné dětství, po škole musela bojovat o každý galeon, kvůli hrdosti přišla o léta s mužem, kterého milovala, a velkou část života strávila v limbu. Sirius také neprožil bůhvíjak úžasné dětství, strávil několik let v Azkabanu za zradu svých nejlepších přátel, kterou nespáchal, o své "úžasné" dceři se dozvěděl s 13 letým zpožděním a nakonec umřel po několika málo letech štěstí se Serenou. Když o tom Eliz tak přemýšlela, vlastně mohla být vděčná za tolik krásných let. Z filozofických myšlenek ji vyrušila Lenka Láskorádová:

"Ahoj, Eliz," pozdravila ji tak nenadále, že Liz málem spadla ze židle ve své kanceláři.
"Ahoj, Lenko, stalo se něco?" touhle otázkou vítala většinu lidí, kteří za ní do práce přišli.
"Ne," usmála se, "jenom jsem potkala tvého syna. No, napadlo mě, že ti ho přivedu osobně."
"Co udělal?" vyhrkla ze sebe.
"Někde sehnal hůlku a zkoušel čarovat. V lese, kde jsem hledala kokroše. To jsou moc zajímavý tvorové, kteří...."
"Je v pořádku?" nenechala ji dokončit větu, i když si uvědomovala, že je to neslušné.
"Jistě. Neoznámil vám to hlídáček?" podivovala se.
"Ne, hlídáček se aktivuje až po několika prvních kouzlech," vysvětlila jí Elizabeth.
"A tvůj syn ještě nečaroval?"
"Vidíš, mami, jsem moták, určitě jo," vstoupil jim do hovoru Harry.
"Sedni si a ani nedutej, ve vlastním zájmu," upozornila ho.
"Ne, Lenko. Je mu devět. To ještě není žádná tragédie. Ale děkuji. Chystáš se na bradavický ples?" změnila dost neobratně téma.
"Ano. Uvidíme se tam?"
"Samozřejmě," přitakala Eliz a vyprovodila kamarádku.
Když se vrátila do místnosti, Harry zůstal tak, jak ho opouštěla, jen vypadal ještě deprimovanější.
"Jak dlouho budeš předstírat, že jsem normální?" zaútočil na ni.
"Nic nepředstírám. Harry, to se nedá nijak vyšetřit! A pokud jsi moták, co navrhuješ? Mám tě zavřít někam do ústavu, nebo tě rovnou zabít?" vážně pohlédla na syna.
"Jsi hrozná. Jdu k Lily. Zůstanu tam. Stejně jdete na ten ples a bude nás hlídat paní Weasleyová. Čau," bouchl dveřmi.
"Co to bylo?" vykoukl ze své kanceláře Harry.
"Tvůj jmenovec. Já toho kluka opravdu asi nezvládnu. Nikdy bych tomu nevěřila, ale nejspíš mu vážně chybí mužská ruka," připustila.
"Já mu klidně nasekám, jestli chceš," nabídl se.
"Díky, možná tvé nabídky brzo využiju." Oba se hlasitě rozřechtali.

***
"Paní Snapeová, dobrý večer, bavíte se?" zdvořile se zajímal Willcock. Okamžitě po Oliverově smrti si u všech prosadila, aby jí říkali jen jejím prvním jménem.
"Ano. A vy, pane profesore?" jeho odpověď neslyšela, od vchodu se k ní blížil Draco Malfoy. Otočila se za ním, protože jasně vysílal jedinou myšlenku: Nikam nechoď, bude tango! Od pohřbu se minimálně půl roku neviděli. A pak se jejich setkání omezila jen na nutnost - ostatně jak tomu bylo již dávno.
"Pane profesore," Draco k němu váhavě natáhl pravici. William ihned odkráčel pryč.
"Po tolika letech a pořád..." Elizabeth nechápavě zakroutila hlavou.
"Nedivím se mu," ohlédl se za ním, "gratuluji Nebelvíru k poháru. Tvoje holky byly vážně úžasné. Mají talent po rodičích," zasekl se a kontroloval její reakci.
"Jen klid. Já se nesesypu. Máš pravdu. Siria je skvělá střelkyně a Severa je jedna z mála odrážeček
v historii. Mám důvod být pyšná," hrdě mu sdělila.

Ozvala se jim známá hudba. Natáhl k ní ruku. Velmi noblesně jeho gesto přijala.
"Jak se máš? Co práce?" navázal hovor během toho, co dělali zcela pravidelné a symbiotické pohyby.
"Mám se fajn. Jenom Harry mě trochu zlobí. A v práci je to trochu stereotypní. A ty?" prohnul ji až k podlaze.
"Ujde to. Co ti Harry provádí?" zajímal se.
"Nevím, jak to popsat. Oliver mu konečně přestal chybět, ale nějak se mi snaží dokázat, že teď zaujímá v rodině jeho místo," zkusila to. Prudce s ní otočil doprava.
"Já myslím..."
"Draco?" Astoria mu položila ruku na rameno. Přestali tančit.
"Dovolíš, Elizabeth?" povýšeně na ni koukla a pokoušela se mezi ně vklínit.
"Myslím, že ne. Ještě jsme neskončili," půvabně se zasmála a odváděla trochu neohrabanými tanečními kroky Draca stranou, kde pokračovali v tanci i hovoru.

Brala si hermelínový chlebíček, když ji oslovila matka.
"Mám na tebe prosbu... Co bys řekla na nějakou změnu? Trochu radikálnější," mlžila.
"Co máš na mysli?" vyzvídala.
"Willcock se znova oženil. Tentokrát se ale zdá, že na delší dobu. Jeho žena je z Afriky. Budou se tam stěhovat. Hledám učitele na obranu," naservírovala jí to rychle.
"Musela bych se domluvit s Harrym. Potřebuje zkušené..."
"Nemusela. Jdi do toho. Já pozoruju delší dobu, že by ti prospěla změna. U bystrozorů budeš mít dveře vždycky otevřené," Harry ji láskyplně objal.
"Pak tedy..." Eliz přikývla.
"Výborně," zaradovala se Serena a spěchala za Minervou.
"Mami?" zastavila ji.
"Ano?"
"Proč to zařizuješ ty? McGonagallová mě na to místo nechce?" to by pro ni byla velká překážka.
"Chce. Ale přijímání učitelů na školní rok má v kompetenci ten ředitel, který bude v daném roce ředitelovat," mrkla na ni.
"Ty budeš ředitelka, Sero?" Harrymu upadla jednohubka na zem.
"To překvapení jsem jako neviděla," pokárala ho a pokračovala k Minervě.

***
"Tak to je fakt bezvadné," znechuceně komentovala matčinu novou práci Severa.
"Ale no tak... Aspoň se víc uvidíme," tohle snad Eliz neměla ani říkat.
"Úžasný! Jakoby nestačilo, že nás učí naše babička, ještě nás bude učit naše matka! Mohla bychom školu přejmenovat třeba na Snapeovice, co ty na to?" přidala se k sestře Siria.
"Víte co? Dám vám školní trest!" pohrozila jim, "budu na vás přísnější než na ostatní. Stejně jako babička. To je nejlepší metoda, aby si ostatní nemysleli, že máte nějaké výhody!"
"Ještě lepší," posteskla si Severa, vzala do náručí Čerta a vyrazila směrem do zahrady.
"To se přestěhujeme do Bradavic, že jo?" zaradoval se jako jediný Harry.
"Ne, Harry, budu se každý den vracet domů. Jako to dělávala moje máma. Tenhle systém vždycky fungoval," zhatila mu naději na každodenní čarodějné prostředí.
"Takže zase nic," zašklebil se, "pojď, Sirio," chytil sestru za svetr a vlekl ji nahoru.
"Taky vás miluji a chci, abyste dělali, co vás baví," křikla za nimi Elizabeth.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eva Eva | 26. listopadu 2010 v 14:59 | Reagovat

Vím, že se pořád opakuju, ale kapitola se mi moc líbila :D

2 Alis Alis | 26. listopadu 2010 v 16:51 | Reagovat

nevadí... chvála se poslouchá opravdu dobře. 8-) jsem moc ráda, že se moje povídky líbí. docela mě to chytlo! ;-)

3 ClaireM ClaireM | 26. listopadu 2010 v 21:37 | Reagovat

super kapitola... Mimochodem obdivuju tvoje tempo přidávání nových kapitol, je to fakt skvělé :-)

4 Alis Alis | 26. listopadu 2010 v 21:53 | Reagovat

no, to proto, že jsem psala seminárku do psychologie a vždycky mě to tak zmohlo a znechutilo, že jsem nutně potřebovala napsat něco zajímavějšího, abych nezcvokla. :D

5 jessey jessey | 23. července 2011 v 20:49 | Reagovat

lepily se na něj holky, jak mozkomoři na optimisty....to je dokonalé!!:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Všechny postavy (kromě mých vlastních) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva.
Tyto stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.