19. kapitola: Svádění

19. dubna 2011 v 0:19 | Alis |  Spřízněné duše
Jak se Thaleia vyrovnala s tím, co se stalo Caesarovým? Navíc nedokáže přestat myslet na to, co jí řekla její sestra. Pokusí se Severuse svést a naplnit tak jejich manželství?
za beta-read děkuji sedoocce
Rating 15+

_______________________________________________________________________________________________________________

Říjen se chýlil ke konci a Thaleia se konečně začala vzpamatovávat. Bezprostředně po útoku na Caesarovi dostala od Pána zla nepatrnou pochvalu. Sama se však cítila dosti mizerně. A to zcela opomíjela fakt, že její sestra na ni nepřetržitě a systematicky tlačila, aby se stala skutečnou paní Snapeovou. Opravdu ji Aglainy neustálé připomínky rozčilovaly, a to především protože měla pravdu. Leia nebyla žádná naivka bez zkušeností, jenomže zase takový expert na svádění také ne. Severus o ni evidentně neměl zájem a ona si doposud vybírala ty muže, kteří její náklonnost opětovali.

"Co takhle mě naučit i nitrozpyt?" nevinně zamrkala na Notta při jejich lekci.

Muž nedůvěřivě pozvedl obočí.

"Chceš to zkoušet na mně?"

Slabě přikývla. Orwick několik dlouhých chvil přemýšlel. Potom zamířil vlastní hůlkou na její a jedním máchnutím jí poslal ten kousek dřeva do ruky. Svou ukryl v hábitu a vyčkával. Očividně jí nechtěl nic poradit. Pekelně se soustředila a pronesla Legilimens. Nezahlédla absolutně nic. Snažila se mnohokrát, leč neúspěšně.

"Na nitrobranu bezpochyby talent máš. S nitrozpytem to tak nadějné nebude," pousmál se.

Pomohl jí na nohy, protože ji její snažení vyčerpalo natolik, že upadla. Zadívali se sobě do očí. Zatoužila potom, aby před ní stál Snape. Kdyby se na ni takhle koukal její muž, nemusela by si s naplněním manželství dělat žádné starosti.

"Otče?" ozvalo se plaché oslovení ode dveří.

Stála tam Nottova devatenáctiletá dcera. Netvářila se překvapeně ani šokovaně. Thaleia ji pozdravila, obešla a z chodby bytu se přemístila domů. Bylo to zvláštní, ale připadala si před jeho dcerou podivně. Tak nějak provinile.

***
Vzala svůj talíř, kde měla před chvílí dezert, a přinesla ho Cocy. Ta už si na občasnou aktivitu svojí paní zvykla, a tak jí neděkovala, ani neplakala. Thaleia sledovala svého manžela, jak očima mžourá do časopisu o lektvarech a přitom pojídá čokoládový dort. Vypozorovala, že pokud jej něco zaujme, zastaví lžičku i několik centimetrů od úst či přestane kousat. Připadalo jí to úsměvné.

"Jdi si lehnout, já to dodělám," naklonila se ke skřítce. Ta se zatvářila vyděšeně.

"A nevyrušuj," špitla.

Na to Cocy zaplácala ušima a rozběhla se do sklepa. Leia na moment zvažovala, jestli by neměla na špinavé nádobí použít kouzlo. Jenomže je zkoušela jen jedinkrát v životě a zrovna se jí nepovedlo, proto si vyhrnula rukávy bavlněného trička a ponořila ruce do horké vody.


Za pár okamžiků k ní Severus přistoupil a vložil svůj talíř do dřezu. Neodešel do obýváku. Vrátil se zpět na svoje místo u stolu. Paní Snapeová tušila, co ho k tomu motivovalo - náramně se bavil, když manuálně pracovala. A věděla, že ji sleduje. Poslední dobou se jí tolik nevyhýbal. Možná by měla…?

"Ty jsi Cocy zakázal se přemisťovat?" promluvila, poněvadž se obávala, že profesor nevydrží dlouho mlčet a začne nepříjemně rýpat. V duchu si zanadávala, tohle rozhodně nebyl nejlepší začátek pro vášnivý rozhovor.

"Nemám ten zvuk rád," odpověděl.

Odešel se posadit do obývacího pokoje. Thaleia si povzdechla - třeba mu rozhovor připadal tak intimní, že v něm nechtěl pokračovat. Domyla nádobí. Potom se opřela o stěnu a několik minut svého muže mlčky sledovala. Zhluboka se nadechla - rozhodla se dnes něco zkusit. Třeba bude mít štěstí. Možná se zbaví všech obav a všechno se vyřeší. Stačí přece tak málo…

***
Nechala si dopadat teplé kapky vody na záda. Do očí se jí nepříjemně draly slzy. Vlastně tenhle život nebyl tak špatný, když nad tím uvažovala. Jistě by se jí víc zamlouvala trocha blahobytu, avšak Snape ji nijak neterorizoval, pokud jí šlo o život, dokonce jí pomohl. Měla určitou svobodu. Jistý druh svobody. Nemohla se prostě vrátit k Hroodským. Ona nechtěla. Vypnula sprchu, podala si ručník, utřela se a vstoupila do ložnice. Zadívala se na šuplík svého prádelníku, kde měla noční košilky a prádlo. Nakonec se rozhodla, že zůstane takto - zabalená v osušce.

Její manžel seděl na pohovce, na klíně měl položenou práci nějakého svého studenta a usilovně škrtal brkem, jehož hrot byl smočen v červeném inkoustu. Thaleia záměrně prošla malou uličkou, která dělila sofa a stolek. Nepatrně se otřela lýtkem o Snapeovo koleno. Posadila se do křesla a přehodila nohu přes nohu. Sundala si ručník z vlasů a začala si je vysušovat.

"Co opravuješ?" zeptala se zaujatě.

Zvedl zrak od práce a pozorně se na ni díval ve snaze odhadnout její úmysly. Ale ani na okamžik nesklouzl očima jinam než k jejímu obličeji. Ignoroval krátký ručník, přitom by Leii stačilo, kdyby věnoval alespoň jeden pohled dolnímu lemu osušky. Ulehčilo by to její snažení.

"Postupy při přípravě Nápoje lásky, ingredience, užití a charakteristika," oznámil stroze a opět se soustředil na téměř nepřetržité škrtání. Jeho manželce zacukaly koutky - lektvar lásky, jak poetické uvážíme-li situaci.

Zvedla se, pomalu k němu přešla. Něžně a velice pomalu mu vysunula pergamen z prstů. Zadíval se na ni neproniknutelným pohledem. Nepídila se po jeho významu. Stejně by to bylo marné. Jenom se snažila na nic nemyslet, střežit si svoje myšlenky a uspět. Dokázala jednat chladně, racionálně, jít za svým cílem a udělat, co bylo nutné. A přestat nad čímkoliv přemýšlet jen pomáhalo a zjednodušovalo, co musela udělat.

Odložila práci na stůl, kam za vteřinu položila i brk. Posadila se Severusovi obkročmo na klín a dotkla se svým čelem toho jeho. Nekladl jí skoro žádný odpor, když na jeho čelo zatlačila a donutila jej opřít se. Laškovně se pousmála a políbila ho na krk, přitom mu bezděčně dala ruce na ramena. Nijak nereagoval, zdál se poněkud strnulý. Odklonila se od něj, rozvázala si ručník a nechala ho spadnout do svého klína. Muž jí stále hleděl do očí. Malinko ji to znervózňovalo. Ten upřímný pohled. Nitrozpytecký. Nepouštěla jej do mysli, přesto jako by jí viděl až do nejzazších hlubin duše. Takový pocit se jí pramálo líbil, proto se k němu naklonila blíž.

"Neměl bys je tak trápit," zašeptala mu do ucha a prstem ukázala na hromadu esejí na stole. Nic neodpověděl. To jí vyhovovalo. Bude se muset i tak dost snažit; pokud nemusí vést konverzaci, tím lépe. Opatrně mu začala rozepínat knoflíky jeho hábitu. Konečně ucítila, jak jí studené ruce přiložil na záda a jemně přejel ukazováčkem pravé ruky po její páteři. Měla dokonce dojem, že se trochu uvolnil. Paradoxně ji to znejistilo.

Když přičichla k jeho šatům a ucítila tu zvláštní vůni, přestala mlčet, neboť ji konečně identifikovala: "Hezky voníš. Po liliích."

Najednou ztuhl. Právě se chtěla narovnat a tázavě se na něj podívat, ale pevně chytil její ramena a posadil ji na stůl. Přikryl Leiu ručníkem. Velice nenávistně, jako už dlouho ne, se jí zahleděl do očí. Znechuceně se zašklebil a odešel nahoru do koupelny. Hlasitě práskl dveřmi.

Thaleia odešla do ložnice, oblékla si pyžamo a posadila se na postel. Vyčkávala, dokud nevyjde z koupelny. Něco musela udělat špatně, jenom netušila co?! Překvapilo ji, že se necítí ani trochu ponížená. Měla pouze strach, že ji z toho něčeho obviní a ještě dnes ji pošle k rodičům. Toho se velice obávala. Prolupávala si klouby prstů, aby si zkrátila dlouhou chvíli. Na nic krom možného návratu k rodičům nemyslela. Přála si, aby automaticky vstoupil do ložnice a nerozhodl se odejít dveřmi vedoucími do chodby. Jakmile se pohnula klika, narovnala se.

Soustředěně přejel pohledem přes přikrývku. Nechtěl tu zůstávat. Možná se bál pokušení, možná se cítil znechucen jejím chováním. Sahal po svém malém, hnědém polštáři.
Chytila polštářek a zdálo se, že se o něj snad budou přetahovat.

"Já se k otci nevrátím. Nikdy!" řekla a pohled upírala na drobný knoflíček karamelové barvy.

Sedl si vedle ní. Tápal. Nikdy ženám moc nerozuměl a tahle byla ještě podivnější než ty ostatní. A zrovna ona musela být jeho.

"Proč si myslíš, že by ses tam měla vracet?" zeptal se a zněl znuděně a netrpělivě. Otočila se na něj.

"Dokud se spolu nevyspíme, nejsem tvoje žena a můžeš mě kdykoliv," odfrkla si, "vrátit. Zůstane ti celé věno a já budu zkažený materiál pro další svatbu."

Samozřejmě že si mohla něco vymyslet. Ale dost pochybovala, že by na něco obstojného přišla. Navíc byla příliš rozrušená. Dnes toho na ni bylo moc. Dlouho zabraňovala všem myšlenkám a starostem vetřít se jí do mysli.

Několik minut nic neříkal. Něco ho varovalo, že bude jednou litovat. Avšak nemohl se zbavit dojmu, že za většinu toho, co bylo na jeho ženě špatné, mohl právě její otec. A potom, co nedokázala zabít ty děti, byl přesvědčen, že ještě není úplně ztracena. Samaritánství, které v něm Brumbál probouzel, mu nedovolovalo poslat ji zpátky ke Corsacovi.

"Odejdeš jedině v případě, že budeš sama chtít," oznámil jí pevně a jasně, dokonce nezaznamenala žádný sarkasmus ani nenávistný podtón.

Jejich oči se střetly a Leia dvakrát zamrkala. Ušklíbl se, protože dávno zjistil, že tím ukazuje svoje překvapení.

"A to platí i v případě, kdybys mě zase vytočila a já tě vyhodil," považoval za vhodné udělat dramatickou pauzu, "nebudeš-li chtít opustit svůj domov sama, smíš zůstat."

Teď její víčka klapala jako mrkací panence. Její hrdost jí možná našeptávala, že zase takovou úžasnou a velkorysou věc nenabízí, ale ve skutečnosti se jí nesmírně ulevilo. Považovala opravdu Tkalcovskou za domov?

"A teď se posuň na svoji polovinu postele," upozornil ji kousavě. Rezignovaně vrátil polštář na místo. Ihned jeho přání splnila.

Oba si lehli a Severus mávnutím hůlky zhasnul.










A/N: TAK DOUFÁM, ŽE JSEM TU LEHKOU EROTIKU ZVLÁDLA SE CTÍ?!
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ewule.Kom Ewule.Kom | 19. dubna 2011 v 1:17 | Reagovat

Ha jsem první :) to už je fakt závislost :D opět úžasná kapitola, ani jsem snad nedýchala jak jsem byla napnutá co udělá Severus a jak bude reagovat.. určitě si to zvládla se ctí ;-)  těším se na pokračování

2 Eva Eva | 19. dubna 2011 v 6:52 | Reagovat

Číslo 2 :D Pokračovalo to tak skvěle, a pak se jenom někdo zmíní o liliích (zároveń mu nedochízí, že je to pro Seva citlivé místo) a je po intimču :D Mám vážně mocmoc ráda Cocy, přijde mi bezvadná. :D

3 Callie Callie | 19. dubna 2011 v 7:52 | Reagovat

A teraz čo? Celkom dobre to skončilo, myslela som si, že odíde spať na sofa :-), ešteže si to rozmyslel.

4 Colette Colette | Web | 19. dubna 2011 v 13:18 | Reagovat

Souhlasím s Evou. Lilie. Vážně...kdybych jako autorka uvažovala o tom, že v povídce potřebuji Severuse nějak nenápadně citově zranit, nikdy by mě nenapadla tak úžasná věc, jako říct mu 'voníš po liliích'. Dokonalé. :)

5 Bella Black Bella Black | 19. dubna 2011 v 14:11 | Reagovat

Rozhodla jsem se vystoupit ze stínů a začít komentovat :-)
Souhlasím s Evou a Colette stačí zmínit lilie a všechno jde do háje. Nejdřív jsem si ani neuvědomila jejich význam, to mi došlo vzápětí. Ještě že ji nemá Severus v plánu vyhodit.

6 Eunice Eunice | E-mail | Web | 19. dubna 2011 v 15:51 | Reagovat

Alis Co tam dělá ta 15...? Zrádče, zrádcče, zrádče! :D

7 Barunka Charlotte LaRose Barunka Charlotte LaRose | Web | 19. dubna 2011 v 16:29 | Reagovat

Lilie - to musela být rána do otevřeného krvácení. Ale Leila na to svádění šla docela chytře :-)
Nevím proč, ale když jí říkal to s tím odcházením, tak jsem normálně měla slzy v očích - jsem přecitlivělá -, to bylo tak perfektně a dojemně napsáno, že jsem si nemohla pomoct.
Strašně moc se mi líbí to spojení: Cocy zaplácala ušima. To jsem ještě nikde jinde nečetla a úžasně to člověka pobaví.
Nott je kapitola sama o sobě, moc mě zajímá, jestli se mezi nimi fakt něco odehraje :-)
Dvěma slovy: Nádherná kapitola.

8 Eva Eva | 19. dubna 2011 v 16:36 | Reagovat

Souhlasím s barunkou - Cocy zaplácala ušima - proto ji tak zbožňuju :D

9 GwenLoguir GwenLoguir | 19. dubna 2011 v 21:08 | Reagovat

Se ctí, nemněj strach.
Prekvapilo ma, že mu verila. Slová a skutky sa môžu líšiť... Alebo sa to bralo ako čarodejnícky sľub?

10 GwenLoguir GwenLoguir | 19. dubna 2011 v 21:09 | Reagovat

A ku Cocy - nemá rád ten zvuk, pretože to znamená že sa niekto objavil v jeho dome, spravidla nevítaný hosť, alebo má pre to iný dôvod? Napríklad, že si z toho prvého dôvodu nechce na neho zvykať?

11 GwenLoguir GwenLoguir | 19. dubna 2011 v 21:24 | Reagovat

A ješte jedna otázka:
môže  po ňom dediť, keď nie je skutočná pani Snapeová, ako si to nazvala?

Ach, to bolo kruté spomenúť pri ňom Lilie...

12 Alis Alis | E-mail | Web | 19. dubna 2011 v 21:39 | Reagovat

Ewule: Gratulace k prvenství! :-) Takovou závislost můžu jen podporovat! Tak doufám, že tě Sevova reakce potěšila?

Eva: Nemohla to tušit. Snad je potěšující, že jí voní. Doufala jsem, že by to mohlo být něco originálního – vždycky je třeba něco, co člověka nějakým způsobem vábí. I já mám Cocy ráda. Úplně ji před sebou vidím, a kdybych uměla aspoň trochu kreslit, nakreslila bych ji. ;-)

Callie: Teď? Teď ni, ale v pátek bude…hmm… Generální zkouška.

Colette: Chtěla jsem, aby mu ublížila na citlivém místě, ale aby to udělala nevědomky. Takže tato myšlenka vznikla už na začátku – pokud vzpomínáte na voňavé povlečení?! 8-)

Bella Black: Jsem ráda, že jsi vyšla ze stínů. :D K liliím jsem se vyjádřila. Je to zvláštní maličkost, ale prostě zabolí…

Eunice: Neříkej, že sis to nepřečetla? :-D

Barunka: Jsem ráda, že ti přijde „moje“ svádění chytré. :-) A s těmi slzami, to je pro mě obrovská pocta. Moc děkuji. Nott se ještě dostane ke slovu. A nejen ke slovu.

Gwen: ČETLA SIS KOMENTÁŘ POD SPOJENI ŽIVOTEM? Měla bys. Ať si to vyjasníme. ;-) A TEĎ VŠICHNI DO STŘEHU – GWEN TO PÁLÍ – SKUTKY JSOU NĚCO JINÉHO NEŽ SLOVA A TO SI THALEIA DOBŘE UVĚDOMUJE! Nebyl to slib. Jen slovo – slovo Smrtijeda Smrtijedce. A víme, jací jsou Zmijozelové, že? Prostě ho nemá rád. Je zvláštní, jak hledáš vždycky významy. Ne negativně. Mně se to líbí. Líbí se mi, že nad tím přemýšlíš a dumáš. :-) Já nevím, jestli může, ale pokud by někdo nezjišťoval, jestli bylo jejich manželství naplněno, pak by mohla. Ano. A proč by to někdo dělal? Je pravda, že Snape by si podle všech mohl stěžovat, že s ním nechce spát. Něco takového by asi nikoho nenapadlo. Možná Voldyho – ten přece chce Severusova dědice, že? ;-) Takže podle mého názoru by po něm mohla dědit. Ale na něco takového nedojde. Zatím… :-x

13 Alis Alis | E-mail | Web | 19. dubna 2011 v 21:41 | Reagovat

*prostě ho nemá rád patří k tomu zvuku při přemisťování Cocy.
* Nevím, jestli může - zase k tomu dědění.
Ach, měla bych po sobě ty komenty číst, jestli jsou smysluplné?! :D

14 Eunice Eunice | E-mail | Web | 19. dubna 2011 v 22:12 | Reagovat

Ne :D

15 Ewule.Kom Ewule.Kom | 19. dubna 2011 v 23:21 | Reagovat

Alis, Díky :-) no moc mě jeho reakce nepotěšila, taky mohl nad liliemi mávnout rukou, přece to nemohla tušit ... ví jen jak vypadá podle té fotky, jestli si dobře pamatuju jméno té "zrzky" si nevybavovala .. no ale aspoň to bude ještě trošku drama a napětí, jen tak dál :-) a závislost nemůžeš podporovat ale MUSÍŠ! takže rychle přidej další kapitolku, prosííím :-D

16 zuzana zuzana | 20. dubna 2011 v 22:02 | Reagovat

aaale do pekla! ten Rating 15+ ma navnadil a nic :-( no nic, pockam si :-)
poviedka sa mi zatial velmi paci a ak dopadne dobre, dostane sa do mojej TOP 10 FF poviedok so Severusom. diky.

17 Alis Alis | Web | 20. dubna 2011 v 22:14 | Reagovat

Eunice: Hodná holka! ;-)

Ewule: Thaleia to má hold těžké. Taková hloupá maličkost. Ale život je plný hloupých maličkostí. :-(
Tak v pátek, dobře?

zuzana: Kdo si počká, ten se dočká. Nebo taky ne. :-P Já vím, jak dopadne... a nepovím. :D

18 Eunice Eunice | E-mail | Web | 22. dubna 2011 v 18:22 | Reagovat

Táákže. Jsem si to přečetla.
A přiznávám, že jsi to zvládla dokonale :-D Já nějak tušila, že tam nebude nic opravdu erotického (No. Když je to omezení na 15 tak by tam mohlo být i násilí... To by ale TVŮJ Severus nikdy neudělal).
Ach! Dostávají mě ti lidé, kteří píšou, že jsou první xD Vždycky tu jsem před nimi (nebo jsou také tak líní a klepat na klávesnici...?) a čumim a čumim :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Všechny postavy (kromě mých vlastních) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva.
Tyto stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.