19. kapitola: Na Malfoy Manor

17. září 2011 v 8:14 | Alis |  Spojeni životem
Pearl si pozve Narcisu. Ale tentokrát nejde jen o zdvořilostní návštěvu. Pearl se chce něco dozvědět o Severusovi. Ale Lucius jí odmítá cokoliv říct, ačkoliv dívka vynaloží velké úsilí. Dokonce se sama vydá na Malfoy Manor. A je z tohoto místa poněkud zmatená.

________________________________________________________________________________________________________________

Jakmile jsem se vrátila domů, dopadly na mě výčitky svědomí. Harry na mě byl vždycky moc hodný, díky němu jsem se o Snapeovi dozvěděla alespoň něco. A nezachovala jsem se k němu zrovna vděčně. To si rozhodně nezasloužil. A tak mě napadlo, že ho s rodinou o víkendu pozvu na návštěvu. Děti si budou jistě rozumět a pohrají si. Nathaniel se nesetkával s mnoha dětmi svého věku, takže se brzy naučil rozumět si i s mladšími a staršími. Proto jsem se nebála, že až nastoupí do kouzelnické přípravky, nebude mít problém. Navíc jsem si dala záležet, aby toho uměl víc než jeho vrstevníci, bude se tedy moct soustředit na navázání přátelství a harmonogram, který je v každé škole nezbytný.

Ale dřív, než jsem pozvala Potterovi, zasedla jsem k psacímu stolku v obývacím pokoji a napsala dopis Narcise Malfoyové. Sdělovala jsem jí v něm, že už jsme se zabydleli, a pokud by chtěla, ráda bych jí už dnes nebo zítra pozvala na čaj. Naposledy jsme se viděli o Vánocích, které jsem trávila doma, a tak jsem doufala, že jí tohle brzké setkání nebude vadit. Zanedlouho potom, co Chuck přinesl v náručí mého syna a potichu jej odnesl do jeho pokojíčku, se za oknem objevila naše stará samička výra Coli se stříbrně zdobenou obálkou, v níž byla kladná odpověď.

Nebyla jsem zrovna dobrá kuchařka, a tak jsme se s Nateem po většinu doby, kdy jsme cestovali, živili v hostincích nebo si kupovali hotové mudlovské jídlo. Ale naučila jsem se docela obstojně péct, proto jsem připravila k čaji koláče a muffiny. Lady Malfoyová se přemístila přede dveře docela hlasitě, nejspíš aby na svou přítomnost upozornila. Slyšela jsem syna, jak sbíhá se schodů. Netušila jsem, jestli je to proto, že má Narcisu rád, nebo proto, že mu vždycky přinesla nějaký drahý dárek. Jeho chování k ní mě mátlo. Byl zdvořilý vždycky a ke všem. K nejbližším se choval velice srdečně. Ale jako by tápal v tom, jak se má vlastně chovat k té cizí paní, která se dost vymykala všem lidem, se kterými jsme se stýkali. Když projevil větší srdečnost, ona ji nedokázala tak úplně přijmout. A pokud se zase choval odměřeně, paní Malfoyová se zdála dotčená.

"Dobrý den, vítám vás, pojďte dál," vyzvala jsem ji.

Moje oči sklouzly k její hůlce, kterou právě schovávala do hábitu a v ruce držela velkou krabici potaženou lesklým tmavě zeleným balicím papírem s velikou zlatou mašlí. Vešla dovnitř a upřela svůj pohled na Nathaniela, který nerozhodně přešlapoval pod schody. Naklonila hlavu - neviděla jsem její výraz, ale musel být káravý, jelikož chlapec se okamžitě narovnal a tvářil se tak nějak… důstojně?

"Dobré odpoledne, Nathanieli," promluvila svým tichým, přesto velmi důrazným hlasem.

"Dobrý den, paní Malfoyová," odpověděl a byla jsem si jistá, že se kouše do jazyka, aby se nezeptal na dárek.

Upřímně jsem nevěděla, kde se v něm tohle důstojné chování bere?! Vždycky jsem k němu byla dost benevolentní, nechávala jsem ho, aby se choval podle libosti a popouštěl uzdu svého trochu panovačného temperamentu.

"Pojď, upekla jsem tvoje oblíbené muffiny a udělám ti k tomu kakao," mrkla jsem na něj.

Očividně se mu ulevilo. Když procházel kolem Narcisy, nadechl se - asi jí chtěl něco říct, ale nakonec prošel do obývacího pokoje, sedl si do křesla a na talířek si nabral tři obří muffiny.

Později se Nate zapojil do hovoru, to když se ho paní Malfoyová ptala na školu, jestli se tam těší, co už umí a na další věci. A zanedlouho se mi zdálo, že se dokonce cítí příjemně, zvlášť když mu konečně předala dárek.

"Koště?" vytřeštil oči nadšením. Lady Malfoyová vytáhla hůlku a namířila na zmenšeninu koštěte.

"Engorgio." Koště se zvětšilo do původní velikosti.

"Nejsem na to moc malý? Mamka mi opravdické koště nechtěla nikdy dovolit," pochybovačně se na mě podíval. A já jsem se nadechovala k uctivému poděkování, ale také odmítnutí.

"Nesmysl," záporně zakroutila hlavou Narcisa, "můj syn létal od osmi let."

"Vy máte syna?" otázal se Nathaniel.

Zamyslela jsem se - nikdy jsem se ani slůvkem nezeptala na Draca, přestože jeho matka se nikdy neopomněla o mém dítěti několikrát zmínit a zajímat se o ně.

"No, ano. Mám syna. Jmenuje se… Draco," řekla a napila se čaje.

"Jak se vlastně Draco má?" zeptala jsem se náhle. Připadala jsem si hloupě, že jsem doposud nikdy neprojevila ani špetku zájmu.

"Dobře. Bydlí sám v jednom bytě v Londýně a převzal nějaké povinnosti, které zastával Lucius," oznámila. Nejspíš o tom nechtěla mluvit. Možná měli nějaké neshody - všichni. A neznaly jsme se natolik, abych vyzvídala.

"Ještě jsou tu míče na famfrpál," zajásal Nate. "Mami, mami, prosím."

"Ne, já si vážně myslím, že jsi - "

"Ale mami, PROČ? Já chci! Budu opatrný a s potlouky počkám na tebe," přesvědčoval mě.

Všimla jsem si, jak odhodlaně a neústupně se dívá. Nesnášela jsem jeho proč. Bylo zbytečné bojovat. Brzy by mohl zjistit, že jsme prohrála, a tak jsem raději dřív ustoupila. Rozběhl se s krabicí i koštětem na zahradu.

"Ale ty potlouky ne! Slyšíš?" vyskočila jsem na nohy.

"Jo, jo. Neboj!"

Dlouho jsem stála u okna a sledovala, jak můj syn létá po obloze. Létal na dětských košťatech. Ta klasická fungovala stejně, jenom mohl létat mnohem, mnohem výš. Naštěstí zatím pouze létal a nepokoušel se držet camrál a házet s ním. Ale šlo mu to. Přesto jsem požádala svého hosta, abychom se posadily na verandě a mohly chlapce sledovat. Souhlasila. Ještě chvíli jsme mluvily o běžných věcech - o událostech v kouzelnickém světě, o mé nové práci v Denním Věštci, kam jsem měla nastoupit,… Ale pak už jsem potřebovala položit onu důležitou otázku.

"Velmi ráda bych si promluvila s vaším mužem, paní Malfoyová," vyhledala jsem její pohled, "bylo by to možné?"

Už jsem si zvykla, že v obličeji téhle aristokratky se nedá moc číst. Ale když si musela přidržet šálek druhou rukou, protože se jí jen nepatrně zatřásla, nemusela ani odpovídat.

"Slečno Warriorová, já… jsem přesvědčená, že s něčím takovým můj muž nebude souhlasit. Ale zeptám se ho."

Pálila mě na jazyku otázka: Proč?! Já jsem byla čistokrevná, moje rodina, ačkoliv zdaleka nedosahovala důležitostí té Malfoyovy, nebyla nevýznamná. Snad kvůli Nateovi? Že jsem ho měla v šestnácti a svobodná?

Když mi druhý den brzy ráno přišla Narcisina zamítavá odpověď, nijak mě to nepřekvapilo. Ale rozhodně neodradilo.

***
Když jsem stála před bránou z masivního kovu s kovanými ozdobami, trochu jsem se otřásla. Tady se opravdu - jak tvrdil Harry - ukrýval Voldemort? Možná jsem si doposud plně neuvědomovala, že ačkoliv mi paní Malfoyová skutečně pomohla a stala se mou… čím vlastně? Známou? Přítelkyní? To teď nebylo důležité. Přes všechno, co pro mě udělala, přestože Malfoyovi se v poslední chvíli odklonili od lorda Voldemorta, tak… byli součástí všeho smrtijedského víc, než jsem si připouštěla. Ale touha dozvědět se o Severusovi něco dalšího mě přiměla dotknout se kliky.

Nepodařilo se mi otevřít, ale objevil se tu domácí skřítek, který se jen lehce poklonil a zadíval se na mě. "Bude si slečna přát?"

"Ano, ráda bych mluvila s panem Malfoyem. Řekni mu, že jsem Pearl Warriorová a neodejdu, dokud si se mnou nepromluví," požádala jsem ho jasným hlasem.

Chtěla jsem znít co možná nejautoritativněji. A přestože skřítek nějakou dobu otálel, nakonec s puf zmizel.

Netrvalo dlouho a vrátil se. "Pán nemá moc času, ale máte Goryho následovat."

Snažila jsem se nezírat na všechny vzácnosti a okázalosti, kolem kterých jsme procházeli. Nebyla jsem chamtivá, ale přeci jen by se mi líbilo mít na zdi obraz od Mortimera Clause, který musel stát tolik, co byt, který jsme měli na okraji Londýna.

Byla jsem přivedena do pracovny, které dominoval oválný stůl, na jehož konci seděl narovnaný blonďatý muž a bedlivě sledoval každý můj pohyb. Díval se na mě podobně zkoumavě jako Nathaniel, když čekal na nějaké mé důležité rozhodnutí. To mi dodalo odvahy, i když jsem netušila, co přimělo Malfoye myslet si, že je něco v mé moci.

"Děkuji, že jste mě přijal," pronesla jsem formálně a doufala jsem, že takovým chováním nemůžu nic zkazit.

"Nemám moc času, takže k věci - co chcete?" otázal se příkře.

Tvářil se podivně. Jako by každým okamžikem čekal, že na něj snad vytáhnu hůlku. A přitom se snažil vypadat uvolněně.

"Znal jste Severuse Snapea, že?"

Po téhle otázce se samolibě pousmál a přikývl.

"Ráda bych se o něm něco dozvěděla," pokračovala jsem. Svitla mi trocha naděje.

"Proč?" zeptal se velmi jízlivě a já měla dojem, že je vyšší a vyšší.

"Dost mi… dost mi kdysi pomohl," odpověděla jsem značně vyhýbavě a doufala, že to bude stačit.

"Nebudu se s vámi o Severusovi bavit, nevidím důvod," shrábl pergameny na stole a zvedal se k odchodu. Pokynul mi ke dveřím: "Nashledanou."

Zvedla jsem se a kousla se do rtu. Nechtěla jsem nikdy žádného Smrtijeda o nic prosit, ale… "Prosím."

Vypadal stále více samolibě. Ležérně se opřel o stůl a trochu hrůzostrašně se usmíval: "Až mi řeknete nějaký konkrétní důvod, budu o tom alespoň přemýšlet."

Moje další věta bude hloupá, naivní a nechápala jsem, proč to budu říkat právě někomu, jako je on. Jenomže co jiného by ho mohlo obměkčit? "Je otec mého syna. A já jsem nedávno zjistila, že jsem ho neznala tak dobře, jak jsem si myslela."

Lucius Malfoy se hlasitě rozesmál. "Nemáte důvod ho poznat." Stále se ušklíbal a já se mračila.

"Právě jsem ho řekla!" bránila jsem se trochu nechápavě. Co ho tak pobavilo?!

"Pro mě je naprosto… nedostatečný. Přinejmenším. A teď odejděte," přikázal mi rázně.

"Ne," nesouhlasila jsem a znovu jsem se posadila, "dokud mi neřeknete, co chci vědět, neodejdu."

Pokrčil rameny. Přišel ke mně a naklonil se k mému obličeji tak blízko, že mi to bylo nepředstavitelně nepříjemné. "Jak chcete, ale na nic nesahejte, abyste nepřišla o ty hezké prstíky."

A potom odešel.

Neseděla jsem tam moc dlouho, když jsem si uvědomila, že je to nejspíš úplně zbytečné. Přemýšlela jsem, jestli by mi pomohlo, kdybych tu zůstala alespoň do rána. Ale na to jsem se příliš bála. Měla bych tu usnout? To v žádném případě. Přešla jsem k veliké knihovně, která zabírala dvě zdi celé pracovny. Prohlížela jsem si jednotlivé svazky, ale měla jsem dost rozumu nesahat na ně. Nepřišel mě zkontrolovat ani domácí skřítek. Jako bych tam ani nebyla. Když najednou vydal krb podivný zvuk. Ne úplně typický pro letaxové přemisťování. Otočila jsem se, plameny zazelenaly, zapraskaly a uvnitř se zjevila postava. Přes kouř jsem mu neviděla do obličeje. Když vyšel a začal si otřepávat saze z kabátu, poznala jsem jej. Zvedl oči a vytřeštil je. Pak se rozhlédl po prázdné místnosti.

"Pearl?! Co tady děláš?"







 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Která povídka se Vám zatím líbí víc?

Per aspera ad astra
Spojeni životem

Komentáře

1 Evička Evička | 17. září 2011 v 9:45 | Reagovat

Ranní sobotní překvapení :D
Mám ráda chvíle s Narcissou - jakoby se v její blízkosti v Nathanielovi projevovaly Malfoyovské (důstojné) rysy. Drahé dárečky? :D Co taky čekat od prachaté babičky :D
Na druhou stranu protivný dědeček... Ani jsem nečekala, že by se s Pearl vybavoval. Ale jak mu řekla ten důvod, čekala jsem od něj nějakuo živější reakci (nemyslím, že by se hned rozpovídal o Severusovi, ale že by prostě projevil trochu zájmu). A on jí tam prostě nechá trčet. Celá kapitola se mi líbila, ale - Alis, co ten konec? Co mi to děláš? V hlavě mi to šrotuje a šrotuje :D Je to Draco, viď? Napadl mě Harry, ale co ten by tam dělal? Ledaže by tam byl pracovně, ale... Určitě je to Draco. A já jsem teď moc zvědavá. Takže, co s tím hodláš dělat? :D

2 Katherine Katherine | Web | 17. září 2011 v 15:45 | Reagovat

Teda, babička pěkně narušuje Pearl výchovu syna. Nate sice koště ještě nesmí, ale když ho přinese Narcissa, Pearl nezbývá nic jiného, než ho přijmout. Nate by ji stejně uprosil. Poznámky o důstojnosti mě zaujaly :D Asi se v Natovi probouzejí Malfoyovské geny, hlavně teda v Cissině přítomnosti :-)
Jsem zvědavá, jak bude Draco (není pochyb, je to určitě on) reagovat na Pearl v domě svých rodičů.
No, už se těším na další kapitolku :-) Díky :-)

3 GwenLoguir GwenLoguir | 17. září 2011 v 19:52 | Reagovat

Ja Luciusovi nerozumiem. Od Malfoya by som čakal, že sa bude viac zauímať o svoju krv... (ale musel byť vážne pobavený, po tom jej prehlásení)

4 ClaireM ClaireM | 18. září 2011 v 10:23 | Reagovat

Heh, docela se Pearl divím, že před jakýmkoli Smrtijedem uvádí Severuse jako otce svého dítěte... Ona vlastně neví, kdo tím otcem je, takže na jejím místě bych se bála, že se budu vybavovat se Smrtijedem, který je Nateovým otcem, o tom, jak je otcem Severus... A Luciusovi se vůbec nedivím, že ho to pobavilo, na jeho místě bych se asi smála taky... No, jsem zvědavá, copak Pearl asi poví Dracouš... Pokud se nepletu, tak ten o Nateovi ještě neví?

5 Cluster Cluster | 19. září 2011 v 9:49 | Reagovat

Ahojky, moc krásné. Myslela jsem si že, Narcisa se bude chovat ke svému jedinému vnoučeti více srdečněji. Dárky nenahradí objetí.
Na scéně se po delší době konečně objevil Draco, jsem zvědavá jestli se začne o Pearl více zajímat, když žije sám. Nemůžu se dočkat pokračovaní. :-(
přimlouvám se za další kapitolu. Prosím.

6 MiaM MiaM | 19. září 2011 v 18:12 | Reagovat

Ahoj :-) Tak najprv musím povedať, že túto poviedku absolútne milujem. Páči sa mi, že Pearl nie je ten absolútne dokonalý typ, ale vie byť aj vášnivý zmetkár(podľa mňa:).Žeby bol Nate metlobalový talent po otcovi?..Lucius by si zaslúžil na zadok, ale Narcissa má body za snahu :-P Och, a konečne je tu Draco..prosím, prosím ďalšiu kapitolu...

7 Alis Alis | Web | 19. září 2011 v 21:15 | Reagovat

Evička: Možná je to Nateův vnitřní instinkt, že se k Narcise chová tak nějak rozpačitě – jako by se snažil o vřelost, ale protože mu není dostatečně oplácena, neví, jak na to. :-? Mám k téhle povídce několik kapitol. A přijde jedna, která se bude jmenovat „Očima otce II.“. Tam se snad všechno trochu rozklíčuje. ;-) Ráda vás napínám, ale tady jste mě, myslím, celkem snadno prohlédli. :D

Katherine: No, já myslím, že Pearl prostě není konfliktní typ a že je zkrátka příliš mladá na to, aby dokázala být přísná a neústupná v rodičovských věcech. Ale to není samo o sobě špatné. Třeba až bude třeba pevné ruky, taky se někdo objeví. ;-)

Gwen: Ano, máš pravdu – krev je krev. Ale Draco je taky jeho krev. A krev, kterou zná a celý život ji ochraňoval.

ClaireM: Ano, mohlo by se stát, že by to byl Lucius. Ale vzhledem k tomu, že ji TEN Smrtijed oslovoval jménem, tak tenkrát usoudila, že ji asi znal. A nejspíš je přesvědčena, že Lucius o její existenci neměl ani tušení. Ale určitě riskuje. Ne, Draco o Nateovi neví.

Cluster: Asi to s tou srdečností nechce moc přehánět. Ale nechci předbíhat, všechno SNAD dostatečně vysvětlím, až dojde na Dracův pohled. :-) Tvoje přímluva bude vyslyšena. Po půlnoci se tu objeví další kapitola. ;-)

MiaM: Já mám Pearl moc ráda. Možná nejvíc ze všech svých postav. A myslím, že její největší chyby a nedostatky byly způsobeny jenom tím, co ji postihlo a jak moc byla mladá. Talent na famfrpál Nathaniel „schytal“ ze všech stran, takže je malá pravděpodobnost, že by byl antitalent. Ale otázka je, jestli bude spíš střelec po mamince nebo chytač po tatínkovi. :D Odhadla jsi to skvěle – Narcisa se snaží, jinak to možná ani neumí.

A KAPITOLKA BUDE PO PŮLNOCI – JMENUJE SE  SETKÁNÍ.

8 Cat Cat | 19. září 2011 v 21:57 | Reagovat

Ále, babička rozmazluje vnoučka? I když u ní bych to viděla spíš tak, že nechce, aby byl Nate v něčem pozadu, měla jsem takový pocit i proto, že ses zmínila, že se ho ptala, co všechno už umí. Samozřejmě je to i otázka takové té společenské slušnosti, dát najevo zájem o dítě, které pomáhala rodit a díky kterému se s Pearl stále stýká. Ale stejně, i Narcisa je Malfoyová a moc tě prosím, abys mě nechala žít v téhle právě zrozené představě, že zkrátka chce, aby byl Nate všestraně dokonalý.
Docela Pearl obdivuju - já bych za Luciusem asi nepřišla. Zvlášť kdybych měla dítě s neznámým smrtijedem - zkrátka bych se bála, že se onen "hrdina" někde pochlubil a Lucius se vysměje mému příběhu o Severusovi - což se vlastně stalo. A ačkoli stojím na straně naší mladé maminy, dneska jsem spolu s Luciusem bavila na její účet. Obdivovala bych ho, že se nerozesmál na celé kolo, jen kdyby nebyl Malfoy s neprohlédnutelnou maskou na tváři. :-D
A zatím utajená postava vycházející z krbu? Draco. Napsala bych: Jednoznačně Draco, ale u tebe v povídkách není jednoznačné vůbec nic, proto se musím odnaučit psát konečná slova. :-D
Jestlipak Dráčka poslal tatínek? Že by ho tam nějakou pravou Malfoyovskou lstí nasměroval? Nějak jsem totiž vypochopila, že Draco se pořád stydí za to, co udělal a nechtěl by se s Pearl setkat tváří v tvář.. Nebo vyrostl a rozhodl se postavit minulosti čelem? Spíš bych si tipla tu Luciusovu (nebo snad Narcisinu?) lest. Na náhody zkrátka nevěřím.. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Všechny postavy (kromě mých vlastních) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva.
Tyto stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.