7. kapitola: Odhodlání

4. září 2011 v 8:12 | Alis |  Per aspera ad astra
Sirius se nevzdává. Pořád se pokouší najít ve věcech svého advokáta něco, co by mu pomohlo. Jenomže na chvíli podlehne neustálým neúspěchům. Bohužel je to chvíle velice nevhodná. Bystrozoři zachytili jeho stopu a jeden z nich přichází varovat svého blízkého.

________________________________________________________________________________________________________________

Přestože Siriusovo chování přestalo být tak srdečné a přátelské, nemohlo změnit nic na tom, co si Lavinia myslela. Nebo lépe řečeno, o čem tolik pochybovala. Nebyla dost komunikativní ani rázná, aby se pokoušela si svého věznitele znovu naklonit. Ale v hloubi duše o to opravdu stála. Jenže život ji už před mnoha lety naučil, že přání zkrátka nestačí. Další den už se tolik netrápila tím, že se Sirius celý den zdržuje výhradně v Barthově pracovně a přijde se jen najíst. Byl ovšem natolik slušný, aby na ni alespoň dnes párkrát promluvil.

"Bylo to dobré," řekl, když položil ubrousek na prázdný talíř, "půjdu to všechno ještě jednou projít. Prohledám i jiné složky. Něco mohl zaměnit nebo tak."

Lavinia jej nechtěla přesvědčovat o otcově pečlivosti a patologické potřebě všechno desítky let uchovávat, proto nic neřekla.

Netrvalo dlouho a měla velké nutkání za Blackem jít. A tak potichu vešla do pracovny, usadila se s hrníčkem čaje do křesla, na stolek postavila další pro Siriuse a beze slova jej pozorovala. Udělal ve všem strašný nepořádek a mladá žena byla přesvědčená, že v tom zmatku nemůže nikdy najít ani své původní složky. Ale ty měl odložené stranou, na sekretáři.

Jak ho tak sledovala, zvažovala, co se stane, až Sirius Veritaserum vypije? Jaká odpověď by byla lepší? Chtěla by se v něm zklamat? Pokud řekne, že ty mudly včetně její matky zabil, pak bude nesmírně zklamaná, že se tak urputně snažil přesvědčit ji o opaku. A taky vyděšená. Proč by ale jí neublížil? O jednu vraždu víc, nebo míň? Možná to tenkrát spáchal, ale Azkaban ho změnil. I to se mohlo stát. A jestliže se prokáže, že je nevinen? Odpustí jí, že mu nevěřila? Z nějakého důvodu o to stála. Možná proto, že narušil její samotu. A přestože zpočátku se velmi bála, nakonec zjistila, že jí jeho výřečnost, aktivita, urputnost a nezměrná síla pro život vlastně vyhovuje a jistým způsobem doplňuje přesně ty stránky, které sama postrádá. A ta nejdůležitější věc: pakliže on ty mudly ani její matku nezabil, tak kdo? Věděl to Sirius? I na to by se měla zeptat.

"Chceš mi pomoct?"

Zvedla k němu oči a z jeho pohledu pochopila, že ji pozoruje delší dobu. Přikývla. Odložila šálek a klekla si na kolena. Vyčkávala, jaký dostane úkol. Sirius namátkou nabral plnou náruč složek a položil je před Lavinii.

Nějakou dobu procházela jednotlivé pergameny, dílčí podsložky. Až nakonec: "Kousala jsem si ret, jak jsem přemýšlela?"

Sirius se na ni zprudka podíval a trochu vykulil oči. "Ano," připustil a koutky mu zacukaly. Lavinia trochu zčervenala a dál se probírala nekonečným množstvím spisů.

Po několika hodinách, kdy Sirius zase na okamžik pocítil, že se mu jeho naděje vzdaluje, mrštil s tlustým šanonem, zoufale si protřel obličej a nechával ho složený v dlaních. Lavinia jeho beznaděj nedlouho sledovala, až se k němu nakonec přisunula a opatrně ho chytila za rameno.

"Nevíš o dalších dokumentech? Skoro všechno jsme prohledali."

Povzdechla si. Opravdu obdivovala jeho odhodlání a to, že se nejspíš ani neuměl vzdát.

"Něco má možná v kanceláři. Ale to jsou případy pořád otevřené," oznámila mu. Nelíbilo se jí, jak ten zápal v jeho očích zase polevil.

"Musím… musím si trochu vyčistit hlavu."

Rychle vstal a rozběhl se ven z pokoje. Zanedlouho se ozvalo i prásknutí zadních dveří. Lavinia zůstala sama.

Dlouho se rozhlížela po místnosti, kam po otcově smrti chodila jen zřídka. Soustředila zrak na velkou hromadu složek. Vstala a zadívala se na tu nejbližší označenou: Sirius Black I. Otevřela ji a začetla se. Obsahovala základní informace, které o případu věděla. Vlastně nikdy nepátrala po tom, co se přesně stalo?! A najednou ji zvědavost zcela pohltila. Ale s každým dalším údajem byl její dech rychlejší a srdce tlouklo splašeněji. Výpovědi několika mudlů, kteří byli poblíž té katastrofy a přežili,… Pak narazila na jméno Peter Pettigrew.

"Sirius Black byl prokazatelně velmi dobrý přítel Jamese Pottera již z dob studií. Stejně tak se přátelil i s Peterem Pettigrewem. Ten chtěl manžele Potterovi varovat. Bohužel se mu to nepodařilo. Black se za ním vydal a zavraždil jej natolik krutě, že byl objeven pouze prst P. P. Sirius Black pochází z čistokrevného rodu, jeho bratr se přidal pravděpodobně ještě za studií k Tomu-jehož-jméno-se-neříká. Blackovo napojení na Smrtijedy bylo skrytější. Proto dle mého názoru nemá Znamení zla - měl pracovat v utajení. Jako špion. Měl na něco takového schopnosti i krevní příslušnost, což, jak jistě všichni víme, jsou jedny ze základních předpokladů pro ty, které Vy-víte-kdo přijímal do svých řad. Navíc je Sirius Black velmi přesvědčivý, přátelský a důvěryhodný. To značně přispívalo jeho úspěchům jako důvěrníka mnoha členů Fénixova řádu a Ministerstva."

Zpráva G. B. Rohadbrowa, zástupce šéfa bystrozorů, specialisty na Smrtijedy

Lavinia zatajila dech. James Potter i Peter Pettigrew byli jeho PŘÁTELÉ? Nebyla špatná pozorovatelka a všechny vlastnosti, které uznávaný odborník Rohadbrow popsal, na Siriusi Blackovi svým způsobem vypozorovala. Potřásla hlavou. Tohle přece ještě neznamenalo, že…
Otevřela další složku. Ta jí ihned vypadla z ruky. Byly v ní fotografie - samí mrtví lidé. A na jednom z těch obrázků dokonce zahlédla… svou maminku. Couvala ke dveřím. Její prvotní strach ze Siriuse Blacka se vrátil. Chtěla odtud pryč. Obavy a to, co viděla, to vše ji natolik ochromilo, že zapomněla, že si kdy dokázal získat alespoň část její důvěry.

Jenže vzápětí do něčeho narazila zády. Tedy do někoho.

"Hledalas v těch složkách něco konkrétního?" nezeptal se nijak rozzlobeně. Jen trochu podrážděně. Když se na něj však otočila s tou hrůzou, jež se zračila v každém kousku jejího jemného obličeje, jeho výraz ztvrdl.

"Nehezký pohled, že?" odfrkl si.

Občas se mu stávalo - pod tíhou toho, čím musel projít a co se mu stavělo do cesty -, že měl pocit, že to opravdu udělal. Že všechny zabil, jenom na to zapomněl. Že není možné, aby neexistovali důkazy, že není možné, aby tolik trpěl, pokud by skutečně byl nevinný. A tohle byl jeden z těch slabých momentů. Došel k těm fotografiím, vzal je do ruky, otáčel je. Hlavu nakláněl z jedné strany na druhou, krčil čelo, zvedal obočí a občas… občas se dokonce tak děsivě pousmál. Když si toho Lavinia všimla, namáčkla se na dveře ještě těsněji.

Sirius ty obrázky viděl tolikrát, že už v něm vlastně nevyvolávaly žádné pocity. Když je spatřil poprvé, chtělo se mu nad tolika zmařenými životy plakat. A nakonec se skutečně rozplakal. Jenomže dnes tohle všechno ustoupilo do pozadí. Zůstala jen beznaděj po mnoha týdnech marného pátrání, zbytečného boje s něčím, co nemohl porazit.

"Jak jsi jenom mohl?" zašeptala Lavinia.

Jediné, nač myslela, když tuhle otázku vyslovila, bylo, aby se vzepřel. Aby se mu v očích zase objevila ta odhodlaná jiskra. Aby to všechno popřel a začal ji zase přesvědčovat, že to neudělal! A přestože si Sirius uvědomoval, že se ji o své nevinně pokoušel přesvědčit jen jednou, momentálně neměl chuť se o to snažit znovu. Proto Lavinia zaznamenala něco docela jiného, rozhodně ne odhodlanou jiskru.

Sirius k ní přešil, unaven a zmučen tím, že mu stejně nevěří. Chtěl, aby mu věřila, aby mu věřili VŠICHNI! Tohle křičela jeho mysl. Ale jeho ústa, jako by toužila ublížit. Proč by měl trpět jenom on? A ten její strach… chtěl zase vidět její strach, který poslední dobou ustupoval. Cizí strach.

"Zrovna ty se budeš pozastavovat nad cenou života?" ušklíbl se.

Lavinia sebou cukla. Neměl právo. Skutečně na tohle neměl právo.

"Já jsem se pokusila vzít život sobě samé. To chce víc odvahy než zvednout hůlku proti někomu, kdo ji považuje za kus klacku. A ještě ho zabít, když se nemůže bránit," špitla.

Sirius se celý zatřásl vzteky, zmáčkl její ramena ještě víc a udeřil celým jejím tělem o dveře.

"Nic nevíš o životě, nic nevíš o utrpení! A budeš mě soudit? Ty ses rozsypala, když tě tvůj manžílek opustil. To je mi tedy odvaha," syčel.

Už by si netroufla říct nic tak drzého jako před chvílí. Bála se ho. Poprvé za celou dobu se ho skutečně bála, protože tentokrát ji opravdu ohrozil. Nadechla se k nějaké uklidňující větě. Ale její nádech přerušil něčí hlas: "Lavinio?" Ona i Sirius zmlkli. Dokonce začali dýchat o něco tišeji.

"To jsem já, Romain," ozvalo se.

Lavinia se Blackovi hbitě vytrhla, protáhla se kolem něj, chytla za kliku, otevřela a zase za sebou zavřela. Opřela se o dveře - tentokrát z druhé strany - a byla neskutečně šťastná, že ji od Siriuse Blacka dělí velký kus tlustého dřeva.

"Jsi v pořádku?" promluvil znovu Romain. Přišel k ní. Teprve jeho kroky ji přiměly, aby otevřela oči.

Pokoušela se svůj dech zklidnit ještě o něco víc. Zadívala se do jeho upřímné tváře.

"Jsi strašně bledá, Lavi. Pojď, sedni se." Dal jí ruku pod paži a dovedl ji k pohovce.

Ale Lavinia si nechtěla sedat. Sotva se zbavila děsuplného Blacka, stál před ní její muž. A ona se v jeho přítomnosti cítila zase o něco slabší.

"Co tady děláš?" zeptala se.

Chtěla znít přísně a tvrdě, ale jelikož jí uprostřed věty přeskočil hlas, asi se jí to moc nepovedlo.

"Já bych tě neobtěžoval, promiň," omluvil se mnohem chladnějším tónem, než kterým mluvil doposud, "ale jsem tady pracovně."

Stáli proti sobě a pozorně si jeden druhého prohlíželi.

"Co tě tak vyděsilo, Lav?" nedal se odbýt. Znal ji většinu života, poznal i nepatrnou změnu v jejím pohledu, v jejích gestech, postoji.

Velmi dlouho a zcela vážně zvažovala, že mu řekne o přítomnosti masového vraha v jejím domě. Ale nejspíš vyčkávala příliš dlouho.

"No, jak asi víš - protože takové zprávy se určitě dostanou i ke kouzelníkům, kteří nečtou Denního Věštce -, Sirius Black uprchl z Azkabanu. Hledá ho celé bystrozorké oddělení. Včera jsme narazili na novou stopu. Nemůžu ti nic podrobného říct, to víš. Ale… mohl by se potulovat někde v okolí."

Lavinia si všimla muže, který dělal Romainovi a jeho kolegům tolik starostí. Stál v malé škvíře ve dveřích a hůlkou mířil jejímu manželovi na záda.

"Nikam moc nechodím. Dokonce ani do školky ne. Teprve nedávno skončily prázdniny." Přála si, tak úpěnlivě si přála, aby Romain zapomněl, jak moc ji zná.

"Proč mi lžeš?" zeptal se v zápětí. Copak zase uhnula očima? Začervenala se? Nebo co ji prozradilo tentokrát?

"Dobrá. Poslyš… není mi moc příjemné, že jsi tady. Chci, abys odešel. Dobře?" Věděla, že tohle je ta správná cesta - neříkat nic, co by nebyla pravda.

Velmi dlouho tam Romain L'aroyx nerozhodně stál. "Jestli máš zase nějaké problémy, měla bys zajít za někým, kdo - "

"Odejdi, Romaine. Hned!" A on - po několika dalších minutách váhání - poslechl.







 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Která povídka se Vám zatím líbí víc?

Per aspera ad astra
Spojeni životem

Komentáře

1 Evička Evička | 4. září 2011 v 9:44 | Reagovat

Bylo v tom čaji Veritasérum? (on ho nevypil, viď?) Lavinii všechny ty novinky, co si přečetla koukám trochu zmohly. Není se co divit. Ale Sirius mě pak trochu zklamal. Místo, aby její obvinění popřel, obvinil jí, že si neváží života a nerozumí jeho utrpení? A pak se tam ještě nakvartýruje její bývalý manžel? Nějak se to zamotává :D

2 Ant Ant | 4. září 2011 v 23:36 | Reagovat

Teda, doufám, že se co nevidět umoudří a vše bude ok.. Jen by mě zajímalo, jak dlouho jim potrvá najít ty složky pod podlahou ;-)  :-?

3 Katherine Katherine | Web | 5. září 2011 v 0:40 | Reagovat

Hmm, Ant má pravdu, chtělo by to najít ty "podpodlažní" složky :D
Co se týče jejich rozhovoru, nechápu, proč to Sirius nepopřel... A pak se tam objeví bývalý manžel, no, začíná to být čím dál zajímavější :D
Alis, tahle povídka mě vtahuje stále víc (i když na Duše nebo Překážky nemá), ačkoli v ní nefiguruje Severus, a to je co říct! :D to se často nestává, povedla se ti skoro nevídaná věc :D

4 Alis Alis | Web | 5. září 2011 v 15:38 | Reagovat

Evička: V tom čaji nebylo Veritaserum. To bych vám prozradila. Zkrátka to asi pro Lavinii nebyl pěkný pohled (jak poznamenal Sirius). Sirius prostě na chvilku popustil vztek a zoufalství. Zase tolik bych mu to nevyčítala. Nejspíš to patří k jeho povaze (aspoň k mé verzi jeho povahy). Romain bude ještě hodně důležitý. ;-)

Anet: No, ještě chvilku jim to hledání potrvá. Moc bych se na to netěšila, protože Sirius to nevezme moc dobře.

Katherine: Jak jsem řekl – Sirius se prostě v té chvíli neudržel, je zoufalý. Jsem ráda, že tě povídka zaujala i přes absenci Snapea. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Všechny postavy (kromě mých vlastních) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva.
Tyto stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.