1. kapitola

27. prosince 2011 v 15:54 | Alis |  Spravedlnost pro Prince
Hermionu čeká složité vysvětlování. Jak je Snape přijme? Co vlastně vede Hermionu k tomu, aby Snapeovi pomáhala? A jak moc poznamenala válka životy těchto dvou lidí?


_______________________________________________________________________________________________________________

"Pero války se příliš často namáčí do kalamáře lidstva."

Velimir Chlebnikov


"Grangerová!" zavrčel na ni netrpělivě.

Hermiona vstala, otřepala si kousky mokré trávy z hábitu a zhluboka se nadechla, poněvadž tušila, že ji nečeká jednoduché vysvětlování. "Vydržte chvíli," ignorovala jej. "Cave inimicum. Homenum revelio,…" špitala obranná a ochranná kouzla.

Když skončila, dívala se před sebe, otočená zády ke Snapeovi. Sbírala odvahu k tomu čelit jeho pohledu. Nakonec se na něj přeci jen podívala, protože věděla, že se nemohou kdoví jak dlouho skrývat, aniž by mu nedala alespoň zběžné vysvětlení.

"Já přece znám pravdu, nemohla jsem je nechat, aby vás… aby dovolili mozkomorovi… Zkrátka se schováme, dokud nepřijdu na způsob, jak vás očistit," dodala odhodlaně.

Netroufala si odhadovat jeho reakci. Ovšem jeho mlčení a neprostupný výraz ji zneklidňovaly ještě víc, než kdyby se začal hlasitě smát. "Vy-jste-zešílela!" téměř odslabikoval.

Hermioně se trochu ulevilo. Už se obávala, že Snape… není Snape.

"Snažila jsem se! Opravdu jsem se snažila udělat to legálně. Jenže vaše vzpomínky z myslánky zmizely a ty Harryho se nedají použít, protože jde o dvojí vzpomínku. A tak jsem… udělala TOHLE," vysvětlila a přidala pokrčení rameny. Poslouchala každou svoji větu a důvody jí připadaly dostatečné. Proto ji poněkud mátlo, že Snape se tváří stále stejně nepřístupně a nesouhlasně.

"Takovou stupiditu bych od vás nečekal! Okamžitě mě dostaňte před Azkaban."

Dívka pootevřela údivem ústa. Netušila, co by měla říct, protože to, co slyšela, jí vyrazilo dech.

"Vy se tam chcete dobrovolně vrátit?" vykoktala nakonec.

"Neprozradím vás," ujistil ji s úšklebkem a chytil se jejího nadloktí.

Hermiona těkala očima všude po okolí a přemýšlela, co by měla udělat?!

"Nemůžete tam zůstat! Nemůžu dovolit, aby vám udělali něco tak hrozného! Ne po tom všem, co jste udělal pro - " zarazila se.

Měla by mu říct, pro co tolik riskoval? Čemu vlastně pomáhal? Jedno zlo se změnilo v jiné. Pravda - tohle uskupení nebylo tak drastické a nemilosrdné jako Voldemortovo, přesto mělo k spravedlivé a rovnocenné společnosti skutečně daleko.

"Nevyslovujte -" zarazil se, "nestarejte se o mě!"

Strčil do ní tak prudce, že zavrávorala a skoro upadla na zem. Otočil se k ní zády, několikrát se zhluboka nadechl, aby se uklidnil. Potom si začal třít prochladlé paže. Hermiona mezitím vyndala z korálkové kabelky stan a několika málo pohyby hůlkou jej postavila.

Vešla dovnitř a neustále se na Snapea dívala.

"Nechci se o vás starat," zašeptala. "Věřte nebo ne, tak se tímhle snažím pomoct i sama sobě. Nebudu se starat o vás, ale o spravedlnost. Nevěřím, že se chcete vrátit na to hrozné místo. A navíc - nečeká vás smrt. Tušíte, co budete ve stavu, do kterého vás mozkomorův polibek dostane, prožívat?"

Mluvila do jeho zad a nesmírně ji to rozčilovalo. "Uvnitř je nějaké oblečení. Můžete se rozmyslet, co uděláte. Alespoň do rána. Můžete odejít, kam budete chtít. Já vás nenutím přijmout mou pomoc."

Stále nereagoval, a tak vešla do stanu. Měla strašný hlad, protože jí přestala svírat žaludek nervozita. Stan byl dobře vybaven a Hermiona byla tentokrát dobře zásobená - měla jídlo na dlouhé měsíce. Když na to myslela, doufala, že tak dlouhou dobu ve Snapeově společnosti nestráví. Zvlášť když se choval tak, jak se choval. Posadila se s miskou teplé kuřecí polévky na jednu z postelí a hypnotizovala vchod.

Měla tu pro Snapea připravenou jeho hůlku - naprosto iracionálně pro ni riskovala. Pokud hodlal zmizet, ona jej rozhodně nepodpoří natolik, aby jej ozbrojila. Dala tolik všanc, měla plány ohledně úkrytů, na vysvětlení své nepřítomnosti,… A byla přesvědčena, že sám to nemůže zvládnout. Ale on byl osamělý tolik let, tak dlouho se se vším vyrovnával sám,… chápala, že se mu příčí přijmout její pomoc.

Odložila misku na stoleček a lehla si na tvrdou postel. Dívala se na horní palandu a posmutněla, protože si opět vzpomněla na Rona. Potlačila pláč a přitáhla si kolena k bradě.

Severus stál dlouho před stanem a trucoval tam. Uvědomoval si, jak dětinsky se chová. Ale kdyby ta hloupá holka věděla, kolik sil ho stálo… smířit se s tím, co jej čeká. Nikdy neměl dost odvahy na to, aby si sáhl na život. Neuměl si představit, že by se každé ráno nevzbudil, i když ho to mnohdy stálo veliké úsilí. Bylo mu jedno, co se s ním bude dít, když jej Nagini kousl. Bral protijedy téměř na všechno, takže věděl, že přežije. Ale na kratičký okamžik doufal, že se neprobudí. Nevěřil na nebe, nevěřil, že bude mít po smrti příležitost aspoň jedinkrát zahlédnout Lilyn usměvavý obličej. Avšak měl naději, že nic neucítí, že jej nebude nic trápit. Už nikdy…

Tolik snahy připravit se na smrt (ať už mozkomorův polibek představoval jakoukoli její formu) a ta kudrnatá šprtka všechno zničila. Udělal několik kroků na jednu a na druhou stranu, ale dal si záležet, aby se nedostal za ochrannou hranici. Netušil, jak dlouho tam tak chodil. Byl rozhodnutý se odtud dostat - vrátit se zpátky k tomu, co měl naplánované, co se mělo stát. Zastavil se před tou jemnou linií, kterou ale jeho vnitřní magie dokázala vycítit. A vybavila se mu přítomnost mozkomora. Hned v ten den, kdy skončila bitva. Jak si pro něj přišel jen jeden jediný na ošetřovnu. A bystrozor se pokoušel ho mírnit. Myslel, že na místě zemře. Viděl před očima ty nejstrašnější okamžiky svého života - od dětství až po mrtvou Lily. A tu pak znovu a znovu. A když se dostal do Azkabanu… Po čase otupěl, ale jakmile prošli ti strašní tvorové kolem jeho dveří,… Otřásl se.

Odhodlání mu nikdy v životě nechybělo. Jenomže jeho pud sebezáchovy byl navzdory jeho vlastnímu rozhodnutí a přání příliš silný. A právě ten pud jej přinutil otočit se a kráčet směrem do stanu. Uviděl Grangerovou, jak pravidelně oddechuje, jak se ze spaní usmívá. Zarazilo jej to. Teprve nyní si uvědomil, jak se změnila. Pamatoval si ji takovou, jak vypadala v této chvíli. S neposednými vlasy, zářivým výrazem a lehkými, skoro až dětskými rysy. Jenomže když její obličej získal po vyprchání Mnoholičného lektvaru opět podobu Hermiony Grangerové, zdál se natolik jiný. Měla několik vrásek, byla hubenější a její oči postrádaly i sebenepatrnější záchvěv té nezničitelné touhy po vědomostech, po životě, po poznání.

"Kolik životů bylo zachráněno, ale kolik jich bylo nenávratně zničeno?" zašeptal si spíš pro sebe. Kam tahle válka vedla? Kolik toho zničila? Kolik kdo získal? Za celou tu dobu od momentu, kdy byl Pán zla poražen, neviděl nikoho z těch šťastlivců. Setkával se jen s těmi, jejichž výkřiky či výrazy prozrazovaly, že trpí. Nemohl s tím nic udělat. A na rozdíl od Grangerové se o to ani nehodlal pokoušet. Všiml si polévky, ze které se stále stejnou intenzitou stoupala pára. Vzal si čistou misku a nabral do ní několik naběraček. Když polkl první sousto, po těle se mu rozlévalo teplo. Navíc už velmi dlouho nic tak dobrého nejedl. To bylo snad jediné normální v celé této pokřivené situaci.

Jakmile Hermiona překonala prvních několik desítek minut toho nejtvrdšího spánku, ze kterého ji nemohlo probudit téměř nic, zaslechla cinkot kovu. Otevřela oči a spatřila Snapea, jak pokládá do malého dřezu prázdnou misku. Pousmála se. Nesmírně se jí ulevilo. Po dlouhé době pocítila záchvěv užitečnosti, záchvěv naděje. Potřebovala naději. Neuměla se vzdát, ale jediné, co jí mohlo pomoci, co ji mohlo zachránit, byl veliký čin, výzva. Ale byla si vědoma toho, že Snape je výzva takových rozměrů, že se s ní bude skutečně těžko potýkat. Avšak skutečnost, že se rozhodl vejít, že hodlá alespoň do rána zůstat, považovala za úspěch. A únava, která otupovala její myšlení, jí nedovolila zapříst rozhovor a pokoušet se o další zdar ve své snaze. Otočila se čelem na druhou stranu. Před usnutím ji napadlo, že by si měl jeden z nich vzít hlídku. Ale ta kouzla fungovala vždy bezchybně. A ona jim věřila i tentokrát.

Severus došel šouravou chůzí k posteli, která byla naproti palandě, na níž spala Hermiona. Pomalu se posadil. Zahleděl se na hromádku vzorně srovnaných pánských šatů. Pár hodin v těch smradlavých cárech ještě vydrží. Lehl si. Přestože nebyla matrace nejměkčí, oproti studenému rohu se slámou, kde uléhal po mnoho týdnů, se zdála být až nestoudně pohodlná. Nadechl se. Všechno tu vonělo. Potom dal ruku pod polštář. Už chtěl zavřít oči, když nahmatal kus pergamenu nebo něco podobného. Nakonec vyndal fotografii. Byla ohmataná a pozohýbaná. Prohlédl si její aktéry. Grangerová měla ten nejspokojenější výraz a Weasley ji držel kolem pasu a občas ji políbil do vlasů. Za jejich zády rozpoznal vchod do stanu, kde se právě nacházel. Sjel očima níž - na ruce těch dvou. Ona měla fialové rukavice, které před mrazem nechránily konečky jejích prstů. A tak je propletla s mladíkovými.

Vybavil si, jak jej jeden z bystrozorů spolu s ostatními vězni vedl přes Velkou síň ven z hradu. Díval se tehdy kolem, přestože jej pohled na mrtvé někde hluboko bolel. A v jednom z nejzazších koutů, daleko od všech ostatních, pohrouženou ve vlastní bolesti, viděl Grangerovou. Měla v klíně nehybnou hlavu Weasleyho a tiše plakala. Přitom mu jednou rukou projížděla rezaté vlasy a tou druhou svírala jeho prsty. On jí však stisk neoplácel.

Odložil obrázek na stolek.

Ano, tahle válka všem jenom brala.



Prolog < ««« »»» > 2. kapitola








A/N: Rozhodla jsem se, že kapitoly budou bezejmenné, ale jejich podnadpisem bude nějaký citát. Snad budu mít štěstí a trpělivost, abych to dodržela po celou povídku. :o)
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 GwenLoguir GwenLoguir | 27. prosince 2011 v 17:34 | Reagovat

Hm... a aké dlhé to asi plánuješ? (a prečo sa neprezliekol?) Inak... jedna vec byť s priateľmi v stane... Ale s cudzím človekom...

2 zetemaka zetemaka | E-mail | Web | 27. prosince 2011 v 20:12 | Reagovat

Další, další, další, další....Nebo se ukoušu...Moc, hodně, naprosto úžasné....Muhehe...Jsem hodně zvědavá na Snapea, jelikož málokdo ho "umí" a myslím, že ty budeš jedna z toho drobku :-)

3 Ivet Ivet | 27. prosince 2011 v 20:25 | Reagovat

Páni...jsi dobrá, Alis, četla jsem tuhle kapitolku trošku trhaně - konkrétně jsem odběhla vyvenčit psa a celou dobu jsem přemýšlela, co vede Snapea k tomu, že se chce podrobit mozkomorovu polibku, ale nenapadlo mě, jak by mohl pohlížet naw smrt...I když Tvůj (jeho) pohled na situaci mi připadá v jeho situaci dost realistický.  Vypadá to na poměrně depresivní povídku, nebo se mi to jen zdá? Každopádně díky za ni :-)

4 Katherine Katherine | Web | 27. prosince 2011 v 21:03 | Reagovat

Souhlasím s GwenLoguir, proč se nepřevlékl? Chápu jeho vyčerpání, ale když už si sám uvědomoval tu svou špínu a smrad a v kontrastu s tím čistotu a vůni postele - to bych si ji na jeho místě nechtěla znečistit :D Ale dobrá, Hermiona ho právě "unesla" z Azkabanu, to ho možná omlouvá :-) Díky za první kapitolku, moc se mi to líbí a budu se těšit na další :-)

5 jessey jessey | 28. prosince 2011 v 18:20 | Reagovat

Taky jsem nepochopila proč se nepřevlékl- teď si zašpinil i postel... ;-)
Prostředí téhle povídky se ti povedlo navodit skvěle-působí to na mě extrémně depresivně. A není to jen o tom, že Hermiona zachraňuje Severuse, příjde mi, že tady budou potřebovat všichni znovu zachránit. Prostě depresivní, ale palec nahou za to ;-)
I když Hermiona a Snape pod jedním stanem- to budou pěkně zajímavé situace... :-D

6 Claire Claire | E-mail | 28. prosince 2011 v 20:47 | Reagovat

Pošmourno, zataženo kupovitou oblačností, tlak jde dolů, stres nahoru a začínají létat první blesky....
Je to dost ponuré a nejspíš nějakou dobu ještě bude, obzvlášť ta "zpráva o stavu společnosti" se zřejmě dlouho nezmění (pokud vůbec), ale pod stanem by se po pár bouřkách mohlo vyčasit. Jen ať Sev nekecá, že doopravdy chtěl mozkomorův polibek - touha po životě patří k primárním lidským pudům, i když ten život stojí za ....
Řekla bych, že v tom větší roli hraje jeho nemalá hrdost a ješitnost - zrovna jeho musí zachránit ženská :-)

7 anite anite | 28. prosince 2011 v 21:28 | Reagovat

uzasna kapitola:) skvělaaa

8 T T | 29. prosince 2011 v 21:51 | Reagovat

moc hezké, těším se na další :-)

9 Alis Alis | Web | 30. prosince 2011 v 12:47 | Reagovat

Gwen: No, ráda bych se vešla do 40 kapitol. Ideál by byl tak 35. :-) Ale protože ještě nevím, jak to půjde (třeba Thaleia byla taky plánovaná kratší, ale když si Severus k někomu hledá cestu, je to běh na dlouhou trať), tak nechci nic slibovat. K oblečení se vyjádřím níže. :D

zetemaka: Jsem ráda, že se ti povídka líbí, ale upřímně přiznávám, že další kapitolku nemám. :-( Ale mám v zásobě jinou povídku (celou a dopsanou) a ta přijde na řadu na Nový rok. ;-) Doufám, že Snape bude uvěřitelný i dál.

Ivet: Je to zvláštní – já si myslím, že Snape prostě žil jenom proto, aby splnil dluh vůči Lily. Prostě se denně nutil vstát. A najednou je to splněno a… co dál? Vlastně bylo dobře, že ho Rowla nechala umřít, protože co by pak dělal? Jeho příběh by totiž zůstal tak nějak prázdný. :-( Ale jak se dřív nutil vstát, tak najednou tak nějak nemůže přestat.

Katherine: Nenapadlo mě, že o tom oblečení budete přemýšlet. :D Ale já se chtěla vyhnout třeba spodnímu prádlu. Když to člověk popisuje v povídce ze Snapeem, tak na mě to prostě působí divně. Nemůžu si pomoct. :D A tak jsem myslela, že s tím vězeňským oblečením to ještě zamotám… aby to působilo tak, že sice zůstal, ale jednou nohou by radši byl v Azkabanu. Ale ono to bude i několikrát řečeno (nebo to spíš Hermi vyčte). Takže tak. ;-)

jessey: Asi není jiná možnost, než aby to bylo depresivní. Protože jen zoufalství by podle mě Hermi dohnalo k takovému sólování. :D Nebudou jenom pod stanem. Budou se i stěhovat. Možná po delší době sáhnu k nějakému tomu „hůlkování“. :D

Claire: Kdyby se společnost zničehonic obrátila, povídka by skončila. A kdoví?! Třeba se nikdy poměry nezmění. :-? Ano, ano – jeho pud sebezáchovy musí být ještě větší než jiných lidí (vzhledem k tomu, co riskoval, co zažil atd.). A to, že ho zachrání ženská, ještě vlastně „dítě“, mu asi taky nepřidalo. :-P

anite: Jsem ráda, že se kapitolka líbila. ;-) s

T: Já se upřímně taky těším, až napíšu další. S každou novou povídkou jsem taková nabitá. :-)

10 romana55 romana55 | 30. prosince 2011 v 19:32 | Reagovat

Povídka se mi moc líbí. Je to zajímavej nápad a doufám, že v ní budeš nadále pravidelně pokračovat:-)Moc se těším na další kapitolu.

11 Alis Alis | Web | 31. prosince 2011 v 11:18 | Reagovat

romana55: Nevím, jak pravidelně budu ve zveřejňování (a vlastně i psaní) kapitol pokračovat, ale rozhodně psát budu. ;-)

12 Evička Evička | 1. ledna 2012 v 16:21 | Reagovat

Omlouvám se, ž ekomentuji tak pozdě, ale vánoční čas mě vyhnal z domova na návštěvy :)
Řeknu vám, kdybych pro někoho riskovala krk a on mi za to potom víceméně vynadal a ještě by se chtěl vrátit zpátky, tak bych ho s chutí nakopala do pozadí a pěkně bych ho poslala zpátky. Teda alespoň v první chvíli, pak bych se nad tím zamyslela a nejspíš bych ho zpátky neposlala (ale kopanec by schytla stejně). Když jsem přečetla celou kapitolu, už jsem se na Snapea nezlobila, protože jsi mi to, Alis, z toho jeho pohledu pěkně vysvětlila. Ale když o tom tak přemýšlím, nám jsi to vysvětlila, ale co Hermiona? Dostane ona nějaké vysvětlení?
Ačkoli je kapitola dost depresivní, líbí se mi (popravdě, ty depresivní bývají nejlepší). Severus, který trucuje jako dítě, má něco do sebe.
Jsem opravdu moc zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál. Myslím, že nás čekají ještě zajímavé chvilky :D

13 Alis Alis | Web | 4. ledna 2012 v 11:58 | Reagovat

Evička:Jo, s návštěvami jsem si také užila. :-) Já bych řekla, že Hermiona čekala, že to se Snapeem nebude úplně nejjednodušší. A trochu se na to připravila. I když na něco takového se nedá připravit. :D On a Hermiona spolu budou bojovat. A najít si k sobě aspoň maličkou vestičku, jim potrvá. Tak se nemohl Hermi otevřit první den.
Jsem ráda, že se ti kapitola líbila. ;-)

14 Ant Ant | 6. ledna 2012 v 20:15 | Reagovat

Úžasná kapitola! Už se těším na další ;-)  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Všechny postavy (kromě mých vlastních) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva.
Tyto stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.