2. kapitola: Rodiče

6. ledna 2012 v 14:37 | Alis |  I. díl: Pro oči neviděl
Sonia je doma a musí čelit rodičům a jejich reakci na známku z Lektvarů. Předtím se ale setkává s další důležitou "osobou" ve svém životě. Co udělají Kingovi, když se dozví o dceřině neúspěchu?

_____________________________________________________________________________________________________________

Otec k ní infantilně nemával, ale srdečně se na okamžik pousmál, došel k ní a převzal její zavazadlo.
"Ahoj Sonio," přivítal ji hlubokým zastřeným hlasem a krátce ji objal.
"Ahoj tati," zašeptala do hábitu z hnědé lesklé látky.
Vzápětí se oba narovnali, zatvářili se nadmíru konvenčně a vykročili směrem k matce a Sofii, které postávaly o kus dál. Sotva k nim došli, objevil se na místě malý shrbený skřítek, který byl na svůj druh velmi obtloustlý. Jeho paní mu ukázala na dva kufry a on spolu se zavazadly vzápětí zmizel.
Jakmile se celá rodina Kingových octla ve svém panství, jejich obličeje získaly o něco srdečnější a méně společenský výraz.
"Jděte se ustrojit k slavnostní večeři a nezapomeňte na vysvědčení," úkolovala své dcery matka. Sundala si lehký šedý plášť a odložila jej na křeslo v hale, ze kterého za několik vteřin zmizel.
Dívky pomalu kráčely do patra. Sofia si s neskrývanou radostí prohlížela svůj domov. Zato její sestra působila spíše zničeně a zachmuřeně.
"Ty jsi jim nenapsala dopis ohledně těch Lektvarů, že ne?" zašeptala obezřetně nadšenější z dívek a ihned se zakabonila. Její sestra se ušklíbla. "Starej se laskavě o sebe, Sof."
Rozeběhla se do předposledního pokoje na pravé straně a hlasitě bouchla s dveřmi.
"Odnaučily jste se slušnému vychování?" zahlaholil z přízemí pan King. On i jeho žena často používali množné číslo, přestože věděli, která z jejich dcer se provinila. Tentokrát si Thomas tuhle výbušnost správně spojil se Soniou, ale nechtěl být přísný v den jejich návratu ze školy.

Dívka dlouho zhluboka oddechovala za dveřmi. A najednou uslyšela trochu vrzavý zvuk. Zvedla oči a spatřila malou domácí skřítku s obrovskýma zelenýma očima a jakýmisi zárodky vlasů na čele, jak poskakuje po její posteli.
"Sonia bude mít průůůůůůšvih, Sonia bude mít průůůůůůšvih," ječela na celé kolo a máchala rukou, ve které držela nějaký papír. Její mladá paní se pokoušela zaostřit, ale marně. A najednou si všimla svého otevřeného kufru. Přimhouřila oči a zjistila, že ta malá skřítka má její vysvědčení.
"Dej to sem, Maddo!" zasyčela přes zaťaté zuby. Ani neočekávala, že ta malá potvora poslechne, a tak po ní skočila a vytrhla jí pergamen z krátkých prstíků. Hodila s ním na stolek a potom se rozplácla na posteli vedle poražené skřítky.
"Ani si ten průšvih neumíš představit," špitla nešťastně a překulila se na bok. Koukala se do těch upřímných oček, které jí vždycky připomínaly něco mezi lidskými a zvířecími. Nikdy by to své skřítčí přítelkyni neřekla, to však neměnilo nic na tom, že to tak bylo.
"To Maddy mrzí," zakuňkala náhle. Neuvědomovala si závažnost situace, a když se to stalo, po kostnatých tvářích se jí skoulely dvě veliké slzy.
"Nebreč! Nebrečím ani já a to se mě to týká," máchla nakonec rukou Sonia.
Zvedla se do sedu, párkrát se zhluboka nadechla a potom otevřela skříň. Chvíli si prohlížela ty desítky šatů z různých látek - žoržetu, taftu, lurexu, šifonu - alespoň padesát párů plesových bot, několik boa, rukavičky,… Chvíli upírala pohled na nové dlouhé splývavé bílé šaty potažené jemnou bílošedou organzou, ale nakonec sáhla po jednodušších tmavě zelených saténových. Nechtěla působit zbytečně honosně, navíc doufala, že tou zmijozelskou barvou by si mohla trochu šplhnout.
"Maddy, najdi mi v tom zmatku ty vínově červené lodičky, prosím," požádala skřítku. Ta - znalá módy díky své oblíbené paní - lusknutím prstu přivolala červené boty.
"Aspoň trochu řvavá být musím, jinak by naši něco vytušili dřív, než bych si sedla," vysvětlovala spěšně, když si ji skřítka nedůvěřivě prohlížela.
"Když Son myslí," zabrebentila. Vzala ze skříňky kartáč na vlasy. Potom se odrazila a vyskočila na desku skříňky, před zrcadlo. Uculovala se směrem k židli, na kterou si již ustrojená Sonia sedla. Otočila se k Maddě zády a nechala se česat. Skřítčiny pohyby byly obratné a hbité. Netrvalo dlouho a mladá paní měla úhledně vyčesaný drdol, ze kterého jí nevyčuhoval ani jediný neposlušný černý pramínek. Maddy nadšená svou dokonale odvedenou prací otočila židli se Soniou, aby se dívka mohla podívat, jak jí to sluší. Jindy by z toho měla radost - ostatně jako každá žena -, ale tentokrát ne. Povzdechla si.
"A co ty," odvrátila zrak od vlastního bezchybného vzezření a soustředila se na Maddy, "jak ses tady celou tu dobu měla? Bez své nejlepší, nejhodnější a nejúžasnější kamarádky?"
Skřítčin obličej se podivně nesouhlasně zkřivil a Sonia si byla jistá, že na ni nevyplázla jazyk jen proto, že měla úctu ke svým pánům zakořeněnou hluboko v nitru a nemohlo s tím udělat nic ani její volnomyšlenkářství.

Vyrušilo je tiché zaklepání. "Vstupte." Maddy se plácla do čela, rychle seskočila ze stolku a poklonila se, čekajíc na příchod dalšího člena rodu Kingových.
"Jsi připravená? Měly bychom jít," upozornila Soniu její sestra. Jen pokývla hlavou ke skřítce - ne snad proto, že by jí pohrdala, ale byla naučená, že jsou to jen sluhové. Neměla v povaze odporovat rodičům a dělat si na každou maličkost vlastní názor. Sonia přikývla a natahovala ruku pro vysvědčení.
"Sonio - " začala káravě Sofia.
"Jo, jo," zamručela a mávnutím hůlky zmačkané výsledky své půlroční práce narovnala. Když za sebou zavírala dveře, Maddy na ni začala ukazovat vztyčený palec a horlivě přikyvovala.
"Měla jsi je na to připravit tím dopisem," uvažovala Sofia a její dvojče raději nic neříkalo a dávalo si dobrý pozor, aby vzorně kladlo nohu před nohu. "Pak by se vyzuřili mezi sebou a jistě by našli nějaké řešení," pokračovala pološeptem její sestra.
Znenadání se Sofia zastavila. "Co to máš, prosím tě, za boty?" ukázala prstem na křiklavé lodičky.
Teprve nyní si Sonia prohlédla dokonalý béžový oděv své sestry - všechno ladilo. Musela se ušklíbnout a poděkovat vlastní prozřetelnosti, že matce už dávno zabránila, aby jí chystala oblečení.
"Normální," odpověděla s pousmáním.

Když sestupovala Sonia ze schodů, snažila se nedívat napravo, kde byl slavnostně prostřený stůl. Ale nedokázala tomu zabránit. Dívala se na nadšené obličeje svých rodičů a ruka, v níž držela své školní výsledky, se jí začala potit. Stiskla zuby a usilovně myslela na Siriuse Blacka. Na to, jak je mu úplně jedno, co si jeho rodiče myslí, jak by jistě úmyslně dostával špatné známky, kdyby tušil, jak moc Walburze a Orionovi záleží na tom, aby se dobře učil. Přála si být v tomhle okamžiku víc jako její nejlepší přítel, jenomže to nešlo. Měla své rodiče přes všechny výhrady, které vůči nim měla, ráda. Nebála se toho, jak budou reagovat, ale že v jejich očích zahlédne zklamání. Zklamání z vlastní dcery. Neměli syna a nikdy to dívkám ani slovíčkem nevyčetli. Přes všechny zažité zvyky trvali na tom, že ženy mohou být stejně úspěšné jako muži. A ona před ně teď předstoupí s Mizernou z Lektvarů! Z předmětu, který měl pro její rodiče tu největší prestiž. Obrana proti černé magie byla důležitá, ale Kingovi si více cenili přesnosti, klidné ruky a jasného rozvažování. A to teď jejich dcera uměla mizerně.
Židle se odsunuly a obě děvčata si sedla.

"Takže?" pousmál se otec a natáhl se k Sofii, kterou měl blíž. Podala mu svůj pergamen. A pak se otočila na sestru. Obě byly úplně jiné, snad až příliš na dvojčata, přesto byly dvojčaty. A tak se mezi nimi v určitých okamžicích tohle pouto projevilo. Jako třeba právě teď. Sonia jako kdyby slyšela, co si její sestra myslí: 'Máš poslední možnost se přiznat. Bude to lepší.' Racionálně si Sonia uvědomovala, že tomu tak skutečně je. Jenomže prakticky… jenom přisunula po jemném ubrusu svoje vysvědčení k matčiným rukám.
Paní Kingová se usmála. "Už jsem naplánovala dovolenou. Mohli bychom se podívat do Alp. Ty a holky budete chodit po túrách a já - " umlkla, jakmile její oči sklouzly k výsledkům.
"Děje se něco, Susan?" otázal se její muž, protože dlouho nemluvila a výrazně pobledla.
"Podívej se sám," pronesla přísně a pichlavě. Podala manželovi pergamen.
Sonia v tom okamžiku zarytě mlčela. Prohlížela si zlaté tulipánové kvítky, které opisovaly obvod talíře.
"Jak nám to vysvětlíš?" zeptal se velmi klidně pan King. Ten klid v hlase jeho dceru natolik uklidnil, že se na něj podívala. Ale vzápětí toho litovalo. Takovému množství zklamání nemohla čelit. Ještě se ohlédla po matce, jejíž výraz nebyl o nic lepší, a pak se zadívala v podstatě skrze svého otce.
"Co bych na tom měla vysvětlovat? Řekla bych, že každá ta známka je napsaná stručně, jasně a výstižně. Znáš je ze svých výsledků," osopila se na něj, na svůj vkus nezvykle plaše.
"Ne, Mizernou ze svých výsledků rozhodně neznám," zamručel posměšně.
Jeho dcera překřížila ruce na prsou a mlčela. "Máš dojem, že to není vážné? Nebo jsi jenom tak hloupá, že je ti to jedno?" promluvila matka.
"Ale Sonia za to tak úplně nemůže. Ona přišla - " začala bránit sestru Sofia. Ale otec jí dal vztyčenou dlaní na vědomí, že se do toho nemá plést.
"Starej se o sebe, užij si svou chvilku slávy a mně dej pokoj," vyštěkla na ni i Sonia, a tak Sofia mlčela.
Sonia vyskočila na nohy a těkala očima z jednoho svého rodiče na druhého. Rozčílili ji, velice ji rozčílili.
"A k čemu mi vlastně ty dobré známky budou? Podle vašich představ skončím stejně jako ty, mami. Jediným tvým potěšením je cestování - místa, která neznáš. Tvůj únik z každodenního stereotypu," křikla a pak se soustředila na tátu, "nebo si snad myslíš, tati, že bych mohla být jako ty? Vést odbor vzdělání na Ministerstvu? Být nejžhavější kandidátkou na profesorku v Bradavicích? Na to nejprestižnější a nejuznávanější povolání napříč celou kouzelnickou společností? O tom pochybuji." S posledním slovem prudce odstrčila židli a s dupáním, opomíjíc hlasy všech členů své rodiny, odešla do svého pokoje.

Celé dva dny zůstala Sonia zavřená u sebe. Maddy jí nosila jídlo, čehož si samozřejmě byli páni domu vědomi. Skřítka vyzvídala na své lidské kamarádce podrobnosti a přemlouvala ji, aby sešla dolů. Ale Sonia se na tohle téma nehodlala bavit, natož jednat. Pár vteřin váhala, jestli by neměla otevřít sestře, která klepala, a dokonce poprosila, aby ji pustila dovnitř. Nakonec však zůstala neoblomná. A přitom měla ráda, když Sofia projevila sesterskou starost. Dělala to velmi často. A Sonie to bylo příjemné, zvlášť když její obrana spočívala v takové malé revoltě vůči rodičům. Ale Sonia byla příliš rozčilená a paličatá, aby sestřino zastání u večeře ocenila a stejně tak neoceňovala ani pokusy o návštěvu.
Další noc ležela dívka v posteli a četla si v Dějinách kouzelnického společenství, když zámek na dveřích cvakl. Ušklíbla se, že někdo narušuje její soukromí, ale věděla, že Alohomora je stupidně snadné kouzlo. Susan Kingová se přemáhala, aby zachovala co možná nejméně prostupnou masku. Přisedla si na kraj dceřiny postele.
"Táta mluvil s profesorem Křiklanem. Řekl, že jsi sice nenapsala test pro svou nedochvilnost, tedy vlastní chybou, ale je kvůli tvým výsledkům ochoten udělat výjimku a dát ti 31. srpna velmi těžký test nad rámec znalostí 7. ročníku. Pokud jej splníš, můžeš pokračovat v kurzu. Doporučil, aby ti s přípravou na test pomohl někdo nadaný na Lektvary. Navrhl tři studenty z tvé třídy. Lily Evansovou, ale to je mudlovská šmejdka. Potom Severuse Snapea, ale ten… by pro tebe nebyl vhodný. A nakonec Siriuse. S ním to bude nejjednodušší. Navíc se kvůli chatrnému zdraví svého otce vrátil na prázdniny domů. Jeho rodiče už souhlasili. Dobrou noc."
Všechno, co Susan řekla, znělo jako naučené fráze. Sonia se mračila do knihy, jelikož se po celou dobu na svou matku ani nepodívala. Její táta by vše zvládl s větší diplomacií. Matčina slova ji neuklidnila, naopak rozčílila ještě mnohem víc. Jenomže si dobře uvědomovala, že nemá jinou možnost. Na rozdíl od svého nového učitele měla svoje rodiče ráda, takže je nechtěla zklamat víc, než bylo bezpodmínečně nutné.







 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ivet Ivet | E-mail | 6. ledna 2012 v 17:05 | Reagovat

Jak já ji chápu....a jak strašně jí to doučování se Siriusem závidím :-)
Hezky napsaná kapitolka, je z nmí cítit, že Sonia je jiná než její rodina, ale přesto s ní má dobré vztahy. Líbí se mi její přístup k domácím skřítkům :-)

2 Světla Světla | 6. ledna 2012 v 20:37 | Reagovat

Jsem ráda, že se tato postava opravdu hodně podobá mě :D Velmi prominentní rodina s divnou dcerou s blbými známkami :D jen to dvojče mi chybí :) ale to nahrazuje moje milovaná maličká sestra :)

3 Katherine Katherine | Web | 8. ledna 2012 v 0:45 | Reagovat

Jsem úplně dutá, už po tom učení ani nevím, jak se jmenuju, takže asi nesesmolím nic, co by vystihovalo tuhle kapitolu, jen chci říct, že se mi tahle povídka moc líbí! :-)

4 jessey jessey | 8. ledna 2012 v 14:06 | Reagovat

Jsem na tom podobně jako Katherine. :-) Takže se mi to líbí,což asi každá tvoje povídka, tudíž nic překvapivého. Líbí se mi, že i když ti rodiče patří mezi kouzelnickou smetánku, a nemají rádi mudly, nejsou to takoví fanatici, a třeba Soniu mají stejně rádi i když je v Nebelvíru :-)

5 Evička Evička | 9. ledna 2012 v 7:05 | Reagovat

Vzhledem k tomu, že doma jsme poněkud "živější", by mě ta jejich šroubovanost lezla na nervy.
Je vidět, že Alis ví, na co nás dostat - malá, rozjívená škřítka je trefou do černého :) Tak doučování? To by mě zajímalo, co z toho vyleze :)

6 Alis Alis | Web | 9. ledna 2012 v 21:06 | Reagovat

Ivet: Ano, kdo by jí to doučování nezáviděl? Vlastně mě ani nenapadlo, že takhle „obyčejná“ povídka založená jen a jen na zápletce s láskou (tedy bude tam toho trochu víc – rodina, přátelé,…) se mi bude tak líbit a tak dobře psát. :-)

Světla: Kdybych tedy psala povídku o tobě, vím jak na to – jen pozměním ty sourozence. :-D

Katherine: Já se taky pořád jen učím. A minimálně do 24. ledna se to ani nezmění. Ale ve zkouškovém se při psaní nejlíp odreaguju. ;-) A dnešní kolokvium dopadlo dobře, takže je důvod slavit. :-) Novou zveřejněnou kapitolou.

jessey: Chtěla jsem ukázat, že ne všichni Zmijozelové jsou maniaci. A že nemít rád mudly ještě neznamená chtít je vidět všechny mrtvé nebo porobené. :-) Mají ji rádi, určitě. ;-)

Evička: My taky nejsme takhle „strnulí“. ;-) Už jenom naše rodinné vztahy – rodiče dvakrát rozvedení, což dost rozvětvilo celou rodinu. A pořád se všichni spolu vídáme, slavíme společně svátky atp. Nic moc normálního, ale vyhovuje nám to. ;-) Tuhle skřítku mám moc ráda. Navíc myslím, že o takhle důvěrném vztahu mezi skřítky a kouzelníky se moc nepíše?! Co by tak mohlo z toho doučování vzejít? :-D Buďto nic, nebo třeba malé Blackátko. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Všechny postavy (kromě mých vlastních) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva.
Tyto stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.