3. kapitola: Blackovi

15. ledna 2012 v 0:29 | Alis |  I. díl: Pro oči neviděl
Sonia se chystá spolu s rodinou na večírek k Blackům. Narazí na něco, co by zrovna v téhle rodině neočekávala. Naopak její přítel nezklame. Nejen ve svém chování, ale i ve své nakažlivé revoltě vůči čistokrevným rodičům.

________________________________________________________________________________________________________________

Sonia si Siriuse vůbec nedokázala představit v roli učitele. Neuměl nic vysvětlovat a nikdy se nijak zvlášť aktivně v hodinách Lektvarů neprojevoval. Měl sice Vynikající, ale to ještě neznamenalo, že je schopen někoho učit. To už si uměla na jeho místě představit spíš Srabuse nebo otravnou Evansovou.
Skutečnost, že se Sirius vrátil na prázdniny k rodičům a nikomu, ani jí, se o tom nezmínil, se snažila opomíjet a dívat se na celou tu věc s doučováním co možné nejpragmatičtěji. Jenomže tenhle způsob uvažování u ní zrovna nepřevládal. Nakonec o tom ani moc neuvažovala, protože hned druhý den se objevila v jejím pokoji Sofia s převratnou novinkou.
"Blackovi pořádají zítra večírek. A zdá se, že je to jediný, který budeš mít letos dovolený. Tak aspoň nebudou ty nové šaty ležet ladem," začala Sofia a otvírala sestřinu skříň. Raději se na mračící dívku v křesle ani nedívala.
"Když je Orion tak vážně nemocný?" zavrčela Sonia a dál drbala za uchem jejich kočku.
"No, tak spíš Walburga. Chce oslavit Regulusovo prefektství. Ještě neměla příležitost."
Sonia věděla, že se z téhle události nemůže nijak vyvléknout, přesto strávila dobrou polovinu dne bezcílným vysedáváním na lavičce a přemýšlením, jestli by to přeci jen nějak nešlo. Nešlo.

Sonia si uhladila bílošedou organzu, která se jí z jemné látky odchlipovala, a povzdechla si. Vzápětí se s rodiči přemístila před dům na Grimmauldově náměstí. Nadechla se a vstoupila. Záhy zjistila, že se tu toho moc nezměnilo. Pořád se všechno v domě zdálo tmavé, ale až chorobně čisté. Nikde nebylo jediné smítko prachu. Walburga se trochu falešně a křivě pousmívala, jak to mívala zvykem. Ale nikdo, kdo ji nějakou dobu znal, nemohl nepostřehnout těch několik vrásek na čele, které tam donedávna neměla, a tmavých kruhů pod očima, jež se marně snažila skrýt pod vrstvou pudru. Možná proto se na dokonale nalíčenou Sofii neusmívala o něco přátelštěji než na ostatní, jak to běžně dělávala.
Přestože se Sonia zařekla, že se bude Siriusovi co nejdéle vyhýbat a počká, až se sám omluví, že tenhle návrat k rodinnému krbu tajil, instinktivně ho všude vyhlížela. Nemohla ho najít, a tak ji napadlo něco velmi absurdního. Možná by mohl být u Oriona. Jindy by to nepředpokládala, ale když se rozhodl kvůli jeho zdraví vrátit domů? Zaklepala na pokoj pana Blacka a nebylo jí to vůbec příjemné. Nechodili tam se Siriusem, Sofií a Regem, ani když byli ještě malí. Otevřel nadmíru zamračený Krátura a s minimem zdvořilosti se zeptal, co chce.
"Ráda bych mluvila s mladým pánem," odpověděla úsečně. Zahlédla nakrčeného Siriuse sedícího v širokém křesle u Orionovy postele. Skřítek ustoupil a ona se pomalu přiblížila k mladíkovi. Ten se v tom okamžiku otočil.
"Regulusi," vydechla vyděšeně. Ale ne proto, že si ho spletla s jeho bratrem, ale proto, jak její kamarád z dětství vypadal. Byl bledý, pohublý a neupravený. Oči měl zalité skelným odleskem, který jako by z nich ani nemizel. Pak na moment natočila oči k těžce oddechujícímu, ale jinak docela dobře vypadajícímu panu Blackovi.
"Omlouvám se, myslela jsem, že je tu Sirius. Já jsem - "
Regulus se ošklivě ušklíbl, když zaslechl bratrovo jméno. "Ten má jistě lepší zábavu. Zaklep na jeho pokoj a počkej, dokud ti neotevře," zašeptal, ale už se na ni nedíval. Naklonil se blíž k otci, který se začal nespokojeně vrtět na posteli.
Celou cestu do Siriusova pokoje, a že to bylo přes celou chodbu, zvažovala, jak se co nejopatrněji zeptat svého přítele na zdravotní stav jeho otce. Orion nevypadal ani zdaleka tak nemocně jako jeho žena nebo syn, ale to neznamenalo, že to není vážné. Naopak - Regulus byl vždycky v citových věcech dost tvrdý, takže jeho dnešní rozpoložení jistě nebylo přehnané.
Jak se topila v myšlenkách, zapomněla na Regovu radu a po krátkém zaklepání vstoupila do Siriusova pokoje. "Pardon," vypískla v okamžiku, kdy jí zrak sklouzl na postel, kde seděl Sirius a na jeho klíně nějaká hnědovlasá dívka, kterou líbal, a škubavými pohyby se pokoušel rozvázat jí šaty.
Zavřela za sebou, koutky jí cukaly. Sedla si na široký parapet okenního výklenku na konci chodby. Tak nějak automaticky očekávala, že ji Sirius nenechá dlouho čekat. Když tam asi minutu seděla, nepřipadalo jí na přítelově chování úsměvného vůbec nic. Jeho otec byl těžce nemocný, Regulus se soužil a nehnul se od jeho lůžka, ačkoliv si to společenská povinnost žádala, a Sirius? Ušklíbla se. Vždycky pro ni byl tím oblíbenějším z bratrů, ale dnes - poprvé v životě - měla blíž k Regulusovi.
Dveře se pomalu otevřely a Sirius se zeširoka usmál. Sonia nedokázala zabránit svému vlastnímu pozvednutí koutků. Její přítel strčil ruce do kapes a pomalu k ní kráčel. Zdála se divná, tak podivně napjatá, ale on to přikládal skutečnosti, že se musí účastnit té hloupé společenské záležitosti. A navíc sama. Nemohl ji v tom nechat samotnou, protože ona by jeho podpořila a nedovolila, aby neřekl něco příliš vážného, příliš dehonestujícího, co by nenávratně zničilo jeho alespoň minimálně přijatelný obraz u celé téhle smetánky. Když však pomyslel na potrhané tkaniny gobelínu Blacků v malém salonku, napadlo ho, že už i ten obraz je zničený. A nepřepadla ho ani špetka lítosti.
"Skončils?" zeptala se příkře.
"Ani jsem nezačal. Nebo bys to nepoznala?" zeptal se s kyselým a křivým pousmáním.
Sonia tenhle výraz znala, ale dnes poprvé si jej v mysli spojila s Orionem Blackem. Smál se velmi zřídka, a pokud ano, vypadal přesně jako Sirius v tomhle okamžiku.
"Netvař se tak! Vypadáš přesně jako tvůj otec a to ty jistě nerad." Měla radost, jak snadno mohla nastolit téma, které ji z ne úplně pochopitelného důvodu tolik tížilo.
Sirius však nepochopil její rozpoložení. Usmál se srdečněji a vyhoupl se na parapet vedle ní.
"Kdo to je?" pohodila hlavou ke dveřím jeho pokoje.
"Leavenne," odpověděl pohotově. Sonie chvíli trvalo, než si vybavila o rok starší dívku - přeci jen měla ode dveří dost špatný výhled. Podle zad se člověk nepozná právě snadno.
"Hledala jsem tě," zašeptala. Sirius jí přehodil levou ruku kolem ramen a ona si položila spánek na jeho rameno.
"Už jsem jenom tvůj," špitl jí do vlasů smířlivě. Ale její reakce byla úplně opačná. Zprudka se narovnala, upřela na něj své oči plné emocí a zhluboka se nadechla.
"Neřekl jsi, že je to tak vážné. On… on umře?" při tom posledním slově se zajíkla. Snažila se nemrknout, aby postřehla každý slabý záchvěv Siriusova výrazu. Ale nestalo se nic. Tvářil se stejně kameně od okamžiku, kdy si uvědomil, že se zlobí.
"Já nevím," řekl jasně a pevně.
"Je to přece tvůj táta, Siriusi," začala káravě, "Regulus tam u něj sedí, i když dole -"
Mladík vyskočil na nohy a rozhodil pažemi. "Skvělý Regulus. Ještě ty s tím začínej!"
Soniu sevřel tíživý pocit. Sirius byl tak naštvaný, tolik rozohněný, že ji na kratičkou chviličku napadlo, že jí nikdy neodpustí. Pohádali se tolikrát, ale teď jako by kráčela po té nejtenčí vrstvě ledu. Nechtěla se propadnout. Mohla by opravdu ztratit člověka, kterého znala celý život? Někoho, kdo formoval její osobnost? Kdo jí pomohl nedusit tu neklidnou část sebe sama? Musela zhluboka oddechovat, aby se nerozplakala. Sirius k ní přistoupil, dal jí uvolněný pramínek za ucho.
"My jsme přece stejní. Nejsme zlí nebo špatní. Ani naše rodiny ne. Jenom jsme se špatně narodili. Někam, kam tak úplně nepatříme," odmlčel se, "že?"
Sirius Black tam stál, srdce mu téměř netlouklo. Potřeboval ujištění stejně tak naléhavě jako nasát do plic trochu vzduchu. Byl si jistý, že v tomhle není sám, že není jediný, kdo se pokouší vymanit ze světa, který ho jenom svazuje. A najednou jako by nebyl.
Sirius Black měl strach. Sonia Kingová měla strach. Jejich strach byl společný - báli se, že ztratí jeden druhého. A proto se potřebovali navzájem ujistit. Sirius prahl po tom být ujištěn.
"Nepatříme," ujistila ho Sonia a pousmála se.
"Tady jste, promluvíme si," vyrušil je Thomas King. Oba se na něj otočili a přikývli.

Mladík i dívka se zastavili na prahu pracovny. Uvnitř seděla na úzké židli s vysokou opěrkou paní Blacková. Vypadala velmi přísně, což podtrhovala její vzpřímená postava, pohled propichující nově příchozí, dokonale upravené vlasy, ani jediné smítko na šatech. Její vzezření Soniu zarazilo natolik, že se zastavila mezi dveřmi. Sirius do ní strčil.
"Druhé pravidlo?" špitl.
"Nikdy jim neukaž, že mají převahu," odvětila naprosto nekompromisně. Pozvedla bradu a zatvářila se poněkud znechuceně. Posadila se vedle otce, který se právě usazoval na tmavohnědé pohovce. Sirius zůstal trochu bojovně stát u stolu a sváděl s matkou oční souboj.
"Dohodli jsme se, že budeš Soniu doučovat Lektvary. Aby prošla testem profesora Křiklana a mohla pokračovat v kurzu na OVCE," oznámila Walburga.
"Tss. Tak vy jste se dohodli. Už ráno jsem ti řekl, že ty nebudeš rozhodovat o ničem, co se mě týká." Ani na okamžik nepřestal svou matku sledovat, jako kdyby jejich oči, jež se barvou absolutně shodovaly, spojovala neviditelná síla, kterou nemohli přetrhnout. Nebo spíš nechtěli.
"Siriusi, chlapče," Thomas vstal, přišel k mladíkovi a položil mu otcovsky ruku na rameno. Tohle gesto Siriuse vyvedlo z míry a přestal se potýkat s pohledem svojí matky. Díval se na prsty pana Kinga a o kousek ucukl. "Nech spory mezi tebou a matkou stranou. Máš Soniu přece rád?! Jste přátelé od dětství a ona potřebuje tvoji pomoc."
"Nepotřebuju, tati. On zas není takový mistr," hájila se dívka a vyplázla na přítele jazyk. Ten se zaculil a tenhle rodičovský komplot se mu začal zamlouvat ještě o něco víc. Aspoň tu nebude muset být pořád zavřený, čelit matčiným intrikám, setkávat se s lidmi, které bytostně nenávidí,…
"Ne proto, že bych nemohl. Jenom nechci," začal vysvětlovat, "nemám motivaci, abych se snažil víc, než je nezbytné."
"Jak jinak," sykla jeho matka.
Když se na ni její syn otáčel, jeho výraz se z přátelského a laškovného změnil v čirou nenávist a opovržení.
"Myslím, že organizovat něco, je tvoje specialita, matko. Tak se do toho pusťte. My si půjdeme užívat večírku. Trochu to dole oživíme," sliboval.
Byl dostatečně rychlý, chňapl kamarádku za ruku a vyběhli spolu ven dřív, než se stačila paní Blacková rozčílit.

Sešli společně dolů, Sirius naladil na rádiu, doposud tiché ikoně toho všeho, mudlovskou stanici, vzal Soniu poněkud nevybíravě za loket a odtáhl ji poblíž konferenčního stolku. Začal se s ní točit, jedna otočka střídala druhou. Zanedlouho nadzvedla Sonia velmi nevhodně svou sukni. V tom okamžiku tichý údiv všech přihlížejících vystřídal vyděšený hrdelní zvuk.
"Aby se z toho hromadně nezbláznili," řekl Sirius dostatečně hlasitě.
"Siriusi?"
Oba se přestali smát. Za Siriusovými zády stála Leavenne. Nechápavě se na něj dívala.
"Jenom běž," ujistila jej Sonia.
Sirius jí vděčně vtiskl pusu na tvář a ztratil se s dívkou někde mezi hosty.
Sonia ani nestačila vzít ze stolku lahodně vyhlížející jednohubku, protože ji její matka chytila za loket a přidušeným hlasem na ni syčela: "Ty ses vážně zbláznila!"







 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Katherine Katherine | Web | 15. ledna 2012 v 0:53 | Reagovat

Teda, tohle mě baví :-) Mám ráda tyhle neortodoxní mladé lidi, kteří rádi revoltují. Nejspíš proto, že jsem se k nim vždycky (aspoň trochu) řadila :D Ti jejich upjatí rodiče, smetánka. Proti těm se revoltuje jedna báseň. Nedivím se, že si jsou Sonia a Sirius blízcí, vždyť jsou prakticky stejní. Díky za pěknou kapitolu :-)

2 Světla Světla | 15. ledna 2012 v 12:48 | Reagovat

Páni. Kapitola od kapitoly to je lepší a čímdávíc tam vidím sebe...až na to že já bych už se Siriusem dávno chodila ! :D Moc se těším na další díl doufám že bude brzo ;) !

3 Evička Evička | 19. ledna 2012 v 20:22 | Reagovat

Odpor vůči "pravidlům" a škrobenosti je zřejmě jednou z věcí, která k sobě Siriuse se Soniou poutá :) A odporují opravdu pěkně :) Co přesně si mám představit pod větou - Zanedlouho nadzvedla Sonia velmi nevhodně svou sukni. Trošku jsem se u ní zarazila. Pak ale překvapení vystřídal spokojený úšklebek - když odporovat, tak pořádně. Z té sukně se ti upjatí panáci budou vzpamatovávat hodně dlouho :D
Na druhou stranu se mi Siriusův přístup trochu nezamlouvá. S otcem má sice očividně stejně "hluboký" vztah jako s matkou, ale jestliže jeho otec umírá, nebo je na tom prostě špatně, tak by měl Sirius přehodnotit, jestli je lepší hrát si v pokoji na rodeo nebo se podívat za otcem.
Zajímalo by mě s jakým revolučním chováním se ještě S a s vytasí. A taky jak bude vypadat to doučování, představa, že budou skutečně sedět nad kotlíkem mi přijde trošku naivní :D

4 Alis Alis | Web | 20. ledna 2012 v 12:01 | Reagovat

Katherine: Je pravda, že jsem jim dala velikou příležitost revoltovat! :D Ve mně revoltující duch taky jistě dřímá, ale nikdy jsem neměla důvod a příležitost ho využít. Až na pár maličkostí na gymplu. To jsem byla třídní zástupce šk. parlamentu a to jsem se musela za třídní názory občas prát. I když mně samotné to bylo často celkem jedno. :D  No, úplně stejní ti dva nejsou a brzo se to ukáže…

Světla: Já si myslím, že když spolu kluk a holka kamarádí v podstatě od narození, tak se tak nějak „zapomene“, že jsou ti dva opačného pohlaví a vidí se spíš jako sourozenci. Ale v několika málo případech se začnou mít rádi jinak. Takové vztahy pak podle mého končí velmi šťastným a dlouhým manželstvím. :-)

Evička: Pod tou sukní se představ… prostě to, co je popsáno. Pro každého je nevhodné zvednutí sukně něco jiného. Pro někoho nad kolena, pro jiného nad prsa. :D Já mám vztahy rodič-dítě moc ráda. Ale tentokrát jsem ten vztah trochu opomněla. Tedy… tady se Sirius spíš soustředí sám na sebe. A Orion přece jen ukáže trochu charakteru.

Příště vás čeká kapitola DOUČOVÁNÍ. A uvidíte, jak bude vypadat jejich doučování. Jestli na ně vůbec dojde. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Všechny postavy (kromě mých vlastních) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva.
Tyto stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.