Komentáře

1 Katherine Katherine | Web | 19. února 2012 v 0:31 | Reagovat

Páni, tos nám vybrala pěkně těžké téma hned na první diskusi... Svým způsobem s tebou souhlasím v tom, že Severus musel zemřít, jelikož to byl jeho úděl a vlastně konec jeho obětování (resp. od Lilyiny smrti obětoval svůj život a tak jeho smrt byla vlatně jen jakési zakončení té oběti, nikoli ta oběť samotná). Tedy můj mozek s tím plně souhlasí. Ale jelikož v reálném životě jsem spíše "mozkový člověk", v povídkách nechávám promlouvat hlavně srdce (páni, to zní ale blbě!). A tam má Severus Snape definitivně své místo. Takže v některých mých povídkách přežije, protože by si to podle mě zasloužil. Ale jak jsi řekla, život není fér a faktem je, že si plně uvědomuji, jak neporovnatelný je jeho život v knize a jeho život v mých povídkách. A v knize měl jeho život skutečně smysl. Sice smutný smysl, ale měl ho. V mých povídkách spíš přežívá, aby žil a abych mu mohla nachystat nějakou světlejší budoucnost. Ovšem možná je to právě to, co si jeho postava nezaslouží. Myslím tím, že je to svým způsobem pod úroveň jeho "knižního života". Kdyby v knize přežil, opravdu by se nabízely otázky, co s ním bude dál, a upřímně, neumím si to úplně představit. Zejména mi nezapadá do oné "dokonalé kouzelnické idyly", jak mi připadal svět po 19 letech v epilogu. On prostě měl svůj smysl života a ten porážkou Voldemorta skončil. Takže ano, Severus Snape nejspíš zemřít musel. Nikdy bych nečekala, že tohle z mých úst někdy zazní. Pravdou je, že až tady na této diskusi jsem dospěla k tomuto názoru. Do té doby jsem to brala spíše jako "Není fér, že někoho tak skvělého a statečného nechala JKR zemřít". A ono to vážně fér není. Ale už chápu, proč to tak dopadlo. Abych řekla pravdu, jako čtenářka mívám občas pocit, že smutný konec měl skončit jinak, že to prostě mělo dopadnout lépe. Když pak ale stojím před stejným rozhodnutím v roli autorky, vím, že je to prostě leckdy nevyhnutelné (ačkoli mám jednu povídku, ve které mi to vyloženě rve srdce). Proto musím říct ANO :-(

2 Katherine Katherine | Web | 19. února 2012 v 1:11 | Reagovat

PS: I když si uvědomuji, že jeho život možná získává v mých povídkách ubožejší úroveň, než jakou má v knize (no přiznejme si, nenechávám ho znova obětovat život vznešenému cíli), přesto o něm budu dál psát, jelikož by se mi po něm jinak stýskalo :D Ale můžu slíbit, že i když mu někde na úrovni ubírám, rozhodně mu i někde přidám (toť slib do budoucna) :-) A jelikož jsem asi jediný člověk, který zůstal vzhůru, loučím se a jdu zhruba na dvě a půl hodiny spát :D

3 Keiko.kei Keiko.kei | 19. února 2012 v 3:55 | Reagovat

Severus je mojí srdeční záležitostí. Úplně mě uchvátil už v Kameni mudrců, při svém proslovu na první hodině. Netvrdím, že jsem od začátku věděla, že je na dobré straně, bylo spíš moje zbožné přání, on přece musí být "dobrý", když je tak úžasný... :)V okamžiku, kdy Brumbál řekl na věži "Prosím." - tak jsem si byla 100% jistá, prostě jsem věděla, že ho prosí, aby ho zabil. Jestli Severus musel umřít, to je otázka, která mi běhala hlavou hodně dlouho. A došla jsem k závěru, že prostě musel. Obrečela jsem to? Ano. Byla jsem naštvaná? Ano Jak už bylo řečeno, to že umřel z něj udělalo mučedníka, to byla ta pravá oběť. Stejně jako by se podle mě nemohla stát Johanka z Arku nebo Jan Hus takovými legendami, nemohl by ani Severus, kdyby přežil. Jen mi přišla jeho smrt nedůstojná nebo spíš málo hrdinská. Myslím, že by si zasloužil víc, než jen tichou smrt, bez pokusu o obranu skrytý v Chroptící chýši. Strašně mi v knize chybí nějaké veřejné uznání Severusova hrdinství, jeho vzpomínka byla úžasná, ale ta byla pro nás a pro Harryho. Snad jediné v čem s Alis nesouhlasím, je, že láska k Lily byla spíše přátelská. Přestože nikdy nebyla jeho láska opětovaná neznamená, že nebyla opravdová.

4 Světla Světla | 19. února 2012 v 12:41 | Reagovat

Páni velmi obsáhlý názor :) Já budu o něco stručnější. Když jsem viděla první díl Harryho Pottera bylo mi 6 let. Snapa jsem se bála, až do mých 10 let :D Opravdu jsem měla pár nočních můr, že místo mé oblíbené učitelky matematiky přišel do školy Severus Snape a já se počůrala strachy. Po přečtení šestého dílu se ve mě probudila opravdová nenávist vůči Snapeovi. Vždyť mi zabil Brumbála, kterého jsem považovala za hodného dědečka :) Ale pak jsem si přečetla poslední díl. Šok, který jsem zažila byl opravdu velký. V té chvíli jsem začala o Severusovi hledat více. Na internetu, četla jsem povídky a dokonce se mi začal líbit i herec. A proč asi musel umřít? Myslím si, že jeho příběh byl tak poutavý a dojemný, že kdyby ho JKR nechala žít, tak by se jeho fanoušci dožadovali nějakého pokračování, jak to s ním bylo po válce. A to by nebylo dobré, protože Harry Potter by šel mírně do pozadí a všichni by se zajímaly o to jak to bylo se Snapem dál. Když ho nechala umřít, tak už se nemusela zabývat tím, jak by to s ním bylo dál. :)

5 Margot35 Margot35 | 19. února 2012 v 14:43 | Reagovat

Tak jak vidím první téma je vhozeno do ringu :-).
I pro mě je to hodně srdcová záležitost. Severuse jsem zbožňovala od prvního dílu, i když netvrdím, že jsem věděla, že je na straně dobra. Jenže mě odjakživa přitahovali záporňáci, tudíž by se mi líbil stejně, i kdyby byl opravdu na straně Voldemorta, zrovna tak jako Lucius (další můj oblíbenec).
Přestože mě jeho smrt bolela, jeho vzpomínky jsem obrečela, J.K.R. to neodpustila... musím souhlasit s tím, že jeho smrt byla nevyhnutelná. To však neznamená, že si ráda nepřečtu nějakou dobrou povídku, kde přežil a dostal šanci žít konečně svůj "nedůstojný"  život, jak už tu poznamenala Katherine.  
Ale souhlasím s Keiko.kei, že mi v knize chybělo veřejné očištění jeho jména a osoby, a epilog jako takový, se mi nelíbil vůbec. Z mého pohledu byl nedostačující.
Takže, abych to shrnula, v knize s jeho smrtí souhlasím, bez ní by zřejmě nevznikaly tyhle diskuse a úžasné povídky, které považuji za příjemné zpestření a úlet z reality (sama do HP ulítávám tak často, že nade mnou rodina protáčí oči a u manžela jsem zaregistrovala nejednou zvednuté obočí ve smyslu: jsi blázen):-D.
PS: V Severusovi bylo daleko víc, než nám bylo dovoleno zahlédnout a právě proto nás jeho osobnost tak přitahuje a konkrétně mě donutila k psaní vlastní povídky. :-P

6 jessey jessey | 19. února 2012 v 15:29 | Reagovat

U mně ten názor bude bohužel zase až moc dlouhý. :-D Mně nikdy nepřestane štvát, že jsem se k HP dostala vcelku pozdě. Jak je to skutečně se Snapeovou loajalitou jsem se dozvěděla totálně idiotsky-jak jsem minule psala, na HP7 jsem si počkala vážně celkem dlouho, knížku jsem dostala až rok po vydání, sama jsem si koupit nemohla, bylo mi asi 11,12 takže kapesné jsem měla mizerné, a o nějakých překladech na netu jsem netušila.
Takže jsem se jenom tak dívala po internetu a narazila jsem na nějakou diskuzi lidí, kteří už pochopitelně měli celé HP přečtené, a nějaká úžasná holka tam psala něco ve smyslu: " Ten Voldemort je ... jak mohl chudáka Sevíka zabít!!" a ještě nějaké ty věci jak byl Snape celou dobu "dobrý". Okamžitě jsem to vypla, protože takhle jsem nechtěla zjistit jak to dopadne. Bohužel jsem měla štěstí i na "skvělou" kamarádku, která, přestože ji Potter nijak zvlášť nezajímal, musela mít knihu mezi prvníma. Když s tím přišla do školy, měla jsem co dělat abych jí to nevytrhla z ruky, když jsem se jí ptala jaké to je- ne jak to dopadne, to jsem nechtěla ať mi řekne, úplně znechuceně mi řekla, že ta Rowla z toho udělala hromadnou zabíjačku a hezky mi vyjmenovala všechny postavy které tam zemřou. To jsem ji fakt nenáviděla.
Takže o překvapení, jak to s tím Snapem je, jsem přišla.
Co jsi vybavuju ,je že jsem se na děj opravdu tak do HP5 dívala hlavně očima Harryho, takže vždycky když Snapea z něčeho obviňoval (kámen mudrců, v ohnivém poháru..) tak jsem s ním souhlasila, a děsně mě štvala Hermiona, která mu ty názory vyvracela. Ale nijak jsem ho nesnášela, spíš mi přišel takový zvláštní. Opravdu nějak zabývat jsem se jím začala v HP5, stejně jak píše Alis.
Pak přišel Princ dvojí krve. Ze scény na začátku, kdy nám "jakoby" JKR ukazuje na čí straně Snape je jsem nijak v šoku nebyla, i tak mi přišel celý princ dvojí krve nějak divný. A nevím, čím to je, buď jsem strašně namyšlená, nebo prostě musím pořád někoho podceňovat, taky to může být tím že jsem do té doby moc knížek, kdy si autor takhle se čtenářem "hraje" nečetla - jsem si řekla, že se JKR nějak pohoršila tenhle HP, už není, co bývaly díly předtím...
Hlavně mě tehdy zklamala scéna na astronomické věži. Ne tím, co provedl Snape- měla jsem ho za záporáka, a po tom co zabil Bumbála, za pěkného hajzla- nějak jsem prostě nad Snapeem vůbec nepřemýšlela- ale co mě překvapilo, a tak nějak zklamalo bylo Brumbálovo poslední slovo "prosím", kterým nás Rowla skoro všechny nachytala.
Už od prvního dílu přece jsme zrovna od Brumbála slýchávali, jak smrt není nejhorší věc na světě, není třeba se jí bát...a když má zemřít, najednou prosí?! Ještě mě napadlo, že zapomněl Harrymu něco důežitého říct, a proto se tak bojí umřít, ale stejně jsem si jen prostě řekla, že se JKR děsně zkazila, a že si tím Brumbálovým prosím protiřečí...Nechala jsem se nachytat, no :-D
I když jsem při čtení HP7 teda tušila, že je Snape na Harryho straně, a že zemře, stejně tyhle informace neměly na Snapeovy vzpomínky a smrt, u kterých jsem teda brečela tak, že se mi povedlo rozmazat i písmo v knížce ;-)
I když mi ho bylo líto, a potom co jsem si přečetla celou ságu očima Snapea, se stal i mou nejoblíbenějšíí postavou, nikdy jsem si úplně nemyslela, že neměl zemřít. Jasně, že jsem si i tak představovala a vymýšlela příběhy, kde nezemře, dokonce zkušela i psát(což u mně dopadlo bídně:-D ), ale v knížce prostě zemřít musel. Ty důvody proč, už napsala Alis a s nimi úplně souhlasím. On žil pro pomstu, teď už by žádné cíle neměl, s Harrym by se těžko mohl přátelit- zvlášť potom, co ho ve svých vzpomínkách pustil tak daleko...
Bylo by ale strašně zajímavé číst, co se mu v té chvíli, kdy umíral honilo hlavou- především si ale myslím, že kdyby neumíral a neměl jistotu, že už se s Harrym nikdy neshledá, nikdy by mu ty vzpomínky nedal. Že to už byla pro něj taková poslední, zoufalá možnost, jak splnit poslední úkol-dát Harrymu vědět, že musí zemřít.
Nevím, jestli to tak někomu taky příjde, ale napadlo mě, jestli se už tak trochu Snape v té poslední scéně nevzdal, a nejen že se se smrtí smířil, ale i umřít chtěl- Voldemortovi, když ho chtěl zabít se nebránil, na jedné straně měl plnit svou úlohu až do konce, takže to vypadá,že měl umřít, ale na druhé mu přece Brumbál řekl jak je důležité, aby se Harry dozvěděl, že má zemřít. Možná důležitější. To, že ho Harry našel, a Snape tedy nakonec splnil úkol, i zůstal do poslední chvíle špehem, byla celkem náhoda, ale kdyby ho nenašel? Snape by zemřel, a ten úkol nesplnil. Nemohl tušit,že ho Harry najde a pravdu se dozví, a stejně se Voldemortovi nebránil. Je pravda, že se ho zkoušel přesvědčit, ať ho nechá, ať Pottera najde, pak i zaprotestoval a zvedl hůlku- ale nepoužil jí. Možná doufal, že by ho Voldemort nezabil? To se mi moc nezdá, na to byl Snape příliž chytrý. Třeba doopravdy v podvědomí zemřít chtěl, měl už toho všeho po krk...i když se smrti asi bál. Pravda je, že zabránit Voldemortovi, aby ho zabil, asi taky niní jen tak, ale Snape byl dobrý kouzelník, takže by šanci měl. Ale to je téma na další a další diskuze.
Další věc, jak psala Alis, je ,že by jeho činy nebyly tak působivé kdyby nezemřel, a navíc by všichni chtěli pokračování. Rowlingová to chtěla uzavřít, takže i proto musel zemřít.
Na druhé straně mě naštvalo, jak už psala zase Keiko.kei, že když už zemřel, nebylo tomu kromě těch vzpomínek, věnované žádné rozebírání to Harryho s někým, žádné to veřejné uznání. Myslím, že to JKR taky udělala schválně. Chtěla to sice uzavřít, ale určitě nechtěla , ať se uzavře vše a zapomene se na to. I když mně naštvalo, že tam tedy žádné to rozebírání nebylo, podle mně to udělala přesně pro takovéto diskuze- aať si sami taky něco domyslíme, ať nad tím přemýšlíme, za což jsem zase ráda :-)
Taky ale jako někteří s Alis nesouhlasím s tím, že vztah Snapea a Lily nebyl moc milenecký. Myslím,že ve skutečnosti byli ze začátku opravdu přátelé- tím, že se do ní ale zamiloval, byla jeho platonickou láskou, si ji asi ještě víc idealizoval, ze strany Snapea myslím, že za tím bylo tedy obojí, přátelství i láska. ;-)

7 jessey jessey | 19. února 2012 v 15:30 | Reagovat

Sakra, já jsem to s tou délkou vážně přepískla! :-D

8 Keiko.kei Keiko.kei | 19. února 2012 v 17:00 | Reagovat

Je to zvláštní, ale postupem času se mi hrozně zprotivil Brumbál. Když ho Severus zabil, tak jsem brečela, ale ne kvůli tomu, že umřel, ale že to musel být Severus, kdo ho zabil. Byla jsem si jistá, že o život by neprostil. Jen jsem nevěděla, co je ten důvod, co přimělo Severuse se tolik obětovat, že to byla láska k Lily mě dlouho nenapadlo.
Líbí se mi jak píše jessey o slzami rozmazaném písmu, protože i já mám několik takových stránek. Mezi jednu patří i to, kdy Severus vyčaruje patrona a řekne, Brumbálovi, že Lily miluje navždycky...
Zvláštní mi přijde, že čím vícekrát jsem knihy četla, tím víc jsem milovala Severuse a "nesnášela" Brumbála --- při tom mi přijde, že jsou si vlastně hrozně podobní. Oba z ne zrovna šťastných rodin, oba neuvěřitelně inteligentní. Brumbál i Severus mají svou temnou minulost. Jeden se přidal k Voldemortovi, druhý měl nakročeno k tomu se jím stát. Můžeme říct, že byli velmi mladí a narazili na špatné přátele - prostě mladická chyba, nerozvážnost. Oba toužící po uznání, plní ambicí a okouzleni tou nejsložitější magií. Oběma částečně jejich vinnou zemřel někdo, koho z celého srdce milovali a oba se to celý život snažili napravit tím, že bojovali pro dobrou věc. Oba zemřeli. Tu hroznou nespravedlnost vidím v tom, že Brumbál byl celý život obdivovaný, uznávaný a celý svět ho miloval, zatím co Severuse všichni nenáviděli. Brumbál za dobro bojoval s ředitelského křesla, stejně jako Severuse ho užírali výčitky svědomí, ale neokusil tu nenávist ze všech stran. A to mi přijde jako největší nespravedlnost.
Naprosto souhlasím, že epilog byl katastrofa, všichni žili šťastně až do konce, množili se, měli kupu dětí s naprosto šílenými jmény a vše bylo v pořádku. Myslím, že i ten šílený epilog přispěl k tomu, že jsem se vrhla do čtení povídek. A vyhledávám ty, kde je Severus na všechny způsoby...

9 Claire Claire | 19. února 2012 v 17:47 | Reagovat

Dnes začnu svůj příspěvek netradičně. Jsem trubka a neumím číst. Nějak jsem tu vyhlašovací půlnoc pochopila z neděle na pondělí. Nicméně, to je můj problém, je více než jasné, že na některé situace prostě má stejný nebo podobný názor více lidí, a tak jediná možnost jak se vyhnout neoriginalitě a opisování, je být prvním, kdo se vyjádří. Tím nechci říci, že to Katherine závidím, natož že bych si snad myslela, že není schopna originálního názoru. Ve své tvorbě prokázala pravý opak. Takže tak, ať už teď řeknu cokoliv, budu muset s někým svůj názor sdílet. A začnu hezky od Jesssey, mám jí nejblíž. Milá Jessey, píšeš, že jsi začínala s HP pozdě. Jak bys časově definovala čtenáře, který se se světem HP setkal půl roku po vyjití 6.dílu ve věku 43 let, a to ještě víceméně bez vlastního přičinění?
Léta jsem byla zarytý Tolkienovec a jakýsi Potter kolem mne prošuměl coby pohádka pro prťata. Až moje teta, kterou jsem měla velice ráda, a která bohužel hloubku Tolkienovy filosofie nezvládala, mne donutila k "výměnnému obchodu" - ona přečte celou ságu a já na oplátku všech 6 dílů HP. Domluveno i vykonáno. Nikdy jsem se nedozvěděla, co si tetička o Pánovi prstenů a spol. myslela, a už se to ani nedozvím, protože krátce poté zemřela. Já jsem ovšem svůj názor na HP podstatně "přebudovala". Jak s postupujícími díly přecházel děj do stále hlubší a temnější roviny, tak jsem se chytala stále větším počtem drápků, takže vydání 7.dílu jsem očekávala se stejnou dychtivostí a netrpělivostí jako čtenáři ve věku skoro mých potencionálních vnoučat. Tohle všechno, co jsem napsala dosud, ovšem tak úplně s diskusním tématem nesouvisí.
Takže k otázce - pokud bereme ságu tak, jak byla napsána a nebudeme se pokoušet o nějaké vlastní náhradní podání toho, jak to vlastně autorka myslela, kánon v čisté podobě - Severus Snape měl, musel a chtěl zemřít! Pro všechna mnou použitá slovesa jsou tam náznaky od samého začátku. Ta postava je tak koncipovaná, logicky vystavěná a jakýkoliv jiný konec by naboural celé vyznění.
Nezlobte se na mne, absolutně vynechávám ze hry Epilog, podle mne je to prostě hodně nepovedený přílepek, úlitba nevímkomu, kdo prostě musel dostat svoji pravidelnou dávku emocí polopaticky.
Z odhalování záhady jménem Severus Snape mám  dost podobný pocit, jako ze sledování Šestého smyslu. Když ten film vidíte poprvé (a máte štěstí, že vám nikdo nevyžvanil pointu), tak prostě přes děj nemáte šanci vidět náznaky a vodítka, ale jsou tam. Když víte, že je máte hledat, uvidíte je. Se Snapem je to podobné. Zatrpklý člověk s takovou absencí citů, které by dostal od jiné osoby, že už si snad ani neuvědomuje, že mu scházejí. Člověk unavený neustálým předstíráním loajality tu jednomu, tu druhému ze svých maniakálních "pánů" (no ano, Brumbál opravdu nebyl hodný kouzelný dědeček, i když s touhle informací zachází Rowla veleopatrně a spíše podprahově). Neustále nucený hrát roli, neustále na tváři masku. A jediný smysl života - ochránit Harryho Pottera, ne proto, že to od něj vyžaduje Brumbál, ale proto, že kdysi miloval jeho matku natolik, že se dokázal přenést i přes neopětování svého citu, přes její smrt i přes svou averzi k Harrymu. To pro tu téměř až nelidskou lásku až za hrob udělá maximum. Ovšem jakmile je dokonáno, ten jediný smysl života je pryč, zbyla jen únava a bezbřehá prázdnota - to je sakra slabá motivace k životu. A tak nebojuje - jistě, pokud by měl na výběr, asi byl zvolil nějaký důstojnější způsob, ale v tu chvíli, v ten okamžik měl příležitost zemřít a tak jí využil.
Subjektivním cítěním - to, že ho Rowla nechala zabít je zločin století (nejmíň)! Přesně taková byla moje první reakce, pak teprve přišlo na řadu přemýšlení. Teď na malou chvíli vezmu na milost Epilog (protože se mi to hodí do krámu) a dovolím si řečnickou otázku (opisuji předřečníky) : dovede si někdo představit Severuse Snapea, jak se s úsměvem a s písní na rtech zařazuje do stáda happy kouzelníků? Ten nový, šťastný svět a jeho řád by ho sešrotoval na prach nebo dohnal k sebevraždě, tam by on se svým charakterem postavy žít prostě nevydržel. Druhá věc, také už zmíněná, je jeho takříkajíc morální očištění, to tam alespoň v minimální míře proběhnout mělo, to mu Rowla zůstala dlužna.
Ale nám nedluží , pro nás zapálené čtenáře a čtenářky fanu, stvořila legendu tím, že nechala Severuse Snapea tajemného. To tajemno a nedostatek  informací ponechává prostor pro fantasii, v případě těch odvážných a schopných i pro vlastní tvorbu. My ostatní jsme pak více či méně vděčnými konzumenty.
Nebo se snad domníváte, že by dráždil naši fantasii víc, kdyby se oženil s Lilly, pracoval na ministerstvu od-do, ve volných chvílích se věnoval zahradničení a výchově 2 - 3 absolutně dokonalých dětí? Obávám se, že povídky, které by se dokázaly inspirovat tímto materiálem, by nebyly moc zajímavé, a rozhodně by jich nevznikla taková spousta.
Jesusku, neměl tady někdo strach, že má dlouhý koment? Přísahám, že jsem to nebrala jako soutěž o nejdelší příspěvek.
Mohla bych pokračovat ještě dlouho, ale to nejpodstatnější jsem řekla. S tímto tématem se loučím slovy:
Severus je mrtev, ať žije Severus (ten náš, přesně takový, jakého ho kdo chce mít). :-)

10 Katherine Katherine | Web | 19. února 2012 v 17:48 | Reagovat

Jessey a Keiko.kei, připojuji se k vám, také mám na jistých stránkách poslední knihy značně rozmazané písmo. O to víc, že jsem maniak a každou knihu jsem četla opravdu hodněkrát :-)

11 Katherine Katherine | Web | 19. února 2012 v 19:01 | Reagovat

Claire, já jsem si na to speciálně počkala a tak jsem si zabrala ne jeden, ale rovnou dva první příspěvky :D Příště to zas vyjde někomu jinému :-) Ha, Tolkiena jsem taky nadšeně četla a měla jsem ho hodně ráda, ale pak přišel Harry a tomu se Pán Prstenů prostě rovnat nemohl. Už proto, že jsem typický zástupce HP generation, vyrůstala jsem zároveň s Harrym a myslím, že mi ta sága dala i mnoho důležitého. Zpočátku jsem to viděla hrozně černobíle, Voldemort byl zlý a Brumbál s Harrym hodní. Časem se to začalo nějak všechno míchat. S přibývajícími díly jsem viděla chyby na Harrym, někdy mi připadal příliš neschopný kompromisu a diskuse, zahleděný jen do svých problémů. Z pohádkového dědečka Brumbála byl najednou v mých očích zkušený manipulátor, kterého jsem zejména po sedmé knize příliš nezbožňovala. Z protivného a sarkastického profesora lektvarů se stal hrdina. Ačkoli musím přiznat, že se mi Severus vždycky trochu líbil tím, jak uměl usadit lidi. Chladný, sarkastický, nevím, možná jsem masochistka, ale prostě se mi to líbí. Po Brumbálově vraždě jsem ho ovšem nesnášela. Pochopitelně jsem byla příliš přízemní na to, abych si všímala vodítek a odhadla, jak to bylo ve skutečnosti. Nicméně když dospělo na jeho vzpomínky, řádně jsem ho obrečela. No, HP mě naučil nevidět svět černobíle :-) On i ten Voldemort by nejspíš nedopadl tak, jak dopadl, kdyby měl nějakou rodinu a zázemí. Taky podle mě nebyl zlý od základů, ačkoli byl Zmijozelův dědic (což prakticky nic neznamená).
Mimochodem tak mě napadá, ve filmu se Griphook zmiňuje o tom, že falešný meč uložil do Bellatrixina trezoru Snape. Pletu se, když si myslím, že v knize nic takového řečeno nebylo?

12 Keiko.kei Keiko.kei | 19. února 2012 v 19:50 | Reagovat

[9]:No neboj, jsme trubky dvě. Taky jsem myslela, že to bude až z neděla na pondělí... :-D

13 Georgiana Georgiana | 19. února 2012 v 20:17 | Reagovat

Tohle se nedělá, dát takové téma jako první! Obzvlášť s mojí migrénou. Ach, to bude mizerně sepsané.
Nu, co se Severuse týče, byla to má srdeční postava od prvního dílu. Nebyla jsem šestileté dítě, které by z něj mělo panickou hrůzu, kolik mi mohlo být... 12, 13? Teď opravdu nevím. Ale získal si mě tím projevem na první hodině. Říkala jsem, že bych tam chtěla sedět a vidět to naživo (to tak trochu dětské bylo, ale co) i za podmínky, že by si mě vybral pro ty zatracené otázky a zesměšnil mě před celou třídou. Šlo mi o to, že ta postava měla strašně velké charisma a nebyla záporná, nebyl to ani hrdina (ano byl, ale tenkrát ne, dokonce ani v pozadí, Voldy ještě nebyl zpátky), byl to člověk s úžasnou satirou a postě taková postava, která nebyla klasika z dětských knížek. Sečteno a podtrženo, byl to originál. Vzpomínám si, že tenkrát, v té první pochybné scéně na famfrpálovém hřišti, jsem si byla jistá, že to nebyl on - dodávala jsem ještě, že Snape (tenkrát to byl Snape) by to udělal inteligentněji a ne tak, aby na něj všichni viděli (trochu se to podobalo mému obhajování na lyžáku - to bylo v té době - že jsme víno my určitě nepili, protože když máme kontejner před chatou a černou igelitku na chodbě, tak proč bychom, u všech svatých strkali kelímky od vína do koše v koupelně, do kterého je tak krásně vidět? Nakonec to byly uklízečky.) A měla jsem pravdu ne? Sice jsem netvrdila, že to bylo protikouzlo, ale teď už nevím, jak přesně to bylo, přece jenom je to dlouhá doba.
Jak čas šel a knížky též, těšila jsem se na jeho momentky a v některých chvílích jsem mu opravdu chtěla vidět do hlavy, protože jsem to nechápala - v mnoha místech. Udělal jsem si teorii a on mi jí po třiceti stránkách rozbil. Tak jsem zkusila jinou a zase nic. Od Ohnivého poháru jsem ho brala jak přišel a vytvořila jsem si dočasnou teorii, s kterou to občas vyšlo, občas ne. Byl skvělý na to, jak špatně šel odhadnout. Nebelvírští dělali všechno zjevně a on ne. Tenkrát jsem začala číst fanfic - kvůli tomu, jak ho podají jiní autoři. Někteří splnili mé očekávání, drtivá většina však ne. Popojeďme dále.
Pátý díl a má první teorie, na kterou jsem se nedozvěděla odpověď dalších 900 (možná víc?) stránek, ale byla pravdivá. Byla to Lilyna teorie. Tak nějak jsem si řekla, že byli určitě přátelé, možná něco víc (ale teď bych řekla a i předtím jsem k tomu měla sklon, že to bylo pouze hluboké přátelství, spřízněné duše, přece jen se znali od raného dětství). Štvalo mě, co mu dělali Pobertové (byla a pořád jsem nenapravitelný knihomol, takže jsem byla též na šikanování skvělý cíl. Já však narozdíl od Severuse chodila na karate, což bylo velmi užitečné). Šikana mi vadí všude, stejně tak jako diskriminace... čehokoliv.
Princ dvojí krve a takzvaný zlom. To byl první díl, který jsem četla po internetu, myslím, že to byl dokonce předčasný fanouškovský překlad. Na začátku, u toho prostřihu z Harryho POV, jsem si říkala, že tentokrát MUSÍM přijít na ten konec dřív, než mi ho Rowla strčí pod nos (moc jsem jí nevěřila, že do toho u šestého dílu nepřiplete něco, co si opět nechá pro sebe). Moje teorie se začaly osvědčovat. Po nalezení "tajemné knihy" jsem po dalších dvou kapitolách prohlásila, že je Severova. Na otázku, jak jsem na to přišla jsem odpověděla "protože to vím". Opět úspěch. Pro mě nastal problém někde za polovinou, nebo kde to byla Ronova otrava a medovina pro Brumbála... jak tam tak Harry mlel o Malfoyovi, tal mi najednou došlo... nemají oni toho Brumbála zabít? Nebyla jsem si vůbec jistá a snažila jsem se hledat indicie, jenže ony žádné nebyly. Pak přišla Věž v bouři a já najednou věděla, nebo minimálně silně tušila, cože nám to Rowlingová zosonovala. Tenkrát jsem hlasitě klela. Hodně hlasitě. Pak jsme tady měli odhalení, o kterém já už věděla (tady jsem si alespoň trochu pogratulovala).
Sem dodám ještě dodatek ohledně filmu: tvrdím, že ho museli vydat až po knižních relikviích, protože jinak by se nebylo u Severa o čem bavit (Rickman to zahrál prostě excelentně, jak je u něj dobrým zvykem - viděl jste někdo Closet Land?)
A jsem u vaječných válek. Co to bylo? U nás na škole se o HP hodně debatovalo, až to zašlo do veselých končin bombardování. Vejce byly nejdostupnější. Tak jsme házeli vejce. Já to měla se Sevovou teorií zlé. Mohla jsem ty vejce počítat po desítkách. Ale byla zábava.
A pak to přišlo. DH se objevily na internetu, ještě v originále. Seděla jsem u toho počítače s Alčou do 5 do rána - četly jsme to 11 hodin, na konci jsme měly slzy v očích z mnoha důvodů. Na scéně v lese jsem tušila, čí by ten patron mohl být - popadla jsem tedy papír a psala na něj domněnky z celé knihy. Věděla jsem, asi tak podvědomě, že pokud mám pravdu, tak Severa na konci zabijí - ale nepřipouštěla jsem si to. Když to tedy nastalo, Alča na mě koukala naprosto šokovaně - Sakra, tys měla pravdu! a já byla celkem nešťastná. Ale co je faktem i přes to, že mám AU, kde Severa nezabili ráda, Snape byl předurčen k smrti. Neměl pro co žít a nebylo by nepravděpodobné, že by se pak zabil sám. Jeho úkol skončil, jeho poslání též. Splatil dluhy a to bylo to, pro co přežíval ze dne na den 16 let.
Tak. A myslím, že jsem skončila.

14 MIRA MIRA | 19. února 2012 v 22:42 | Reagovat

Baby, teda vy ste úchvatné. Normálne som uvažovala, či sem mám vôbec niečo napísať. Ja som tu totiž jediná, čo vôbec nepíše poviedky. Ani obyčajné slohy som nevedela písať. Tak ja to teda skúsim.
Otázka je, či musel Severus zomrieť. Ano, musel. :-(  Lily bola jeho jediná kamarátka, ktorá ho od malička poznala a chápala. Neskôr v škole sa pridal k adeptom Smrťožrúťov, pretože si myslel, že to bude Lily imponovať. Možno slizolínske baby na takéto niečo leteli, ale Lily nie. Ako každý slizolínsky chalan aj Severus chcel byť bohatý a proste niekto. Bol si istý, že Lily ho neskôr určite pochopí. Vedel, že za ňou dolieza James, ale vždy od Lily počúval, že ho neznášal a tak to neriešil. Chalani si vždy robia napriek. Až sa raz Severus preriekol a nazval Lily humusáčkou. A vtedy si vlastne podpísal ortieľ. Stále lily ľúbil a hľadal spôsob ako ju dostať späť. Bolo mu jedno ako a kto pri tom zomrie. U Voldemorta sa snažil postúpiť za každú cenu. Preto mu hlásil všetko čo sa šuchlo a ani neuvažoval čo to spôsobí. Až keď sa začalo hovoriť o Potterovcoch. V slabej chvíľke sa možno potešil, že bude mať Lily iba pre seba a aj deti. Keďže v detstve ho jeho mama nebránila pred otcom, nenapadlo ho, že by niekto mohol obetovať svoj život za svoje dieťa. Toto poznanie ho zlomilo. Možno mu došlo mnoho iných vecí. Krutá mladícka nerozvážnosť. Chcel aspoň po smrti Lily niečo napraviť a tak začal pomáhať Damledorovi. Celý čas potom len čakal na príležitosť kedy sa znova objaví Voldemort a on sa bude môcť pomstiť. Len to ho držalo pri živote. Harryho nemal rád len preto, že keby si Lily nevibrala Jamesa, pravdepodobne by bola ešte živá. V tej búde možno nemal pôvodne zomrieť, ale Voldemort je nevyspytateľný. Severus už dosť dobre poznal Harryho a dúfal, že bude taký hlúpy a objavý sa tam. Myslím, že keby ho Voldemort nezabil, tak by sa snažil zomrieť v boji. Proste po dokončení pomsty už jeho život nemal zmysel. Ako to tu jedna z vás už napísala. Dúfam, že som vás neunudila k smrti ak ano, tak sa budem na budúce snažiť o lepší komentár. :-)

15 Alis Alis | Web | 19. února 2012 v 23:06 | Reagovat

Jsem strašně ráda, že jste dali dohromady tak úžasné reakce! To jsem opravdu nečekala! Těší mě nejenom jejich délka a hlavně smysluplnost. Taky oceňuju, že se ve většině věcí shodneme. Až mám dojem, že mi chcete jenom udělat radost. Ač to možná bude znít trochu jako klišé, tak já uvítám i naprosto odlišné názory. Nakonec ty jsou kořením diskuzí. ;-)
Nebudu tentokrát odepisovat jednotlivě, ale pokusím se vypíchnout to, co mě zaujalo.
Tak například to dojetí při čtení… Musím přiznat, že jsem taktéž uronila pár smrt. Jak jsem zmínila – neodhalila jsem nic ohledně Snapea, dokud mi to Rowla nenaservírovala! Jeho smrt mi prostě přišla strašně dojemná. Měla jsem ho ráda, a i když jsem si myslela, že je skutečně vrah, tak nějaké ty sympatie prostě přetrvaly! A vzpomínky jsem taky obrečela. Když jsem u toho, ráda bych zmínila něco, co ještě nezaznělo. Někde jsem četla, že Rowlingová Snape úplně zprznila tím, že Lily miloval, a udělala z něj citlivýho padavku! Tak s tím opravdu nesouhlasím… Nemyslím vlastně, že láska by mohla snížit úroveň kteréhokoli člověka. Pravda – zamilovaný Voldy by asi nebylo to pravé ořechové! :D
A s tím zadostiučiněním, které si Snape zasloužil. Ano, bezpochyby si je zasloužil, ale otázka je, jestli by to pro něj něco znamenalo?! Předpokládám, že Harryho jeho jméno stejně očistil. To předpokládám tak nějak samozřejmě. Ale možná by pro samotného Snapea znamenalo víc, že po něm Harry pojmenoval své dítě. I když… možná by zůstal u té své nenávisti. Prostě by si řekl, že měl zůstat u té averze. Že ho nezachraňoval pro jeho dobro, možná ani pro dobro společnosti. Třeba prostě cítil jediný dluh – k Lily. To nám ho dělá poněkud „sobeckého“ a ne tak hrdinského. Já s tím osobně nesouhlasím, ale možnost to je… ;-)
PS: Claire,  bože! Já ti celou dobu tak bezostyšně tykám. To bych snad ani neměla… jsi stará jako moji rodiče. Ale je to neuvěřitelné! Protože mamka neviděla jediný díl a taťka je vždycky tak nějak přetrpí se mnou, když jsou v tv. Takže někdo v jejich věku, kdo HP takhle zbožňuje, je pro mě raritou! :-) Ale moc příjemnou…
Je hezké, jak se všechno prolíná se vším… A jak mi vaše odpovědi nahrávají na další a další témata. Děkuji. :-)

16 MIRA MIRA | 19. února 2012 v 23:33 | Reagovat

Clair, ja budem mať 43. Takže nie si tu sama. ;-) Moja dospievajúca dcéra na mňa dosť podozieravo pozerá, keď mi vidí v rukách knihu HP. Ale nedávno mala dobrú hlášku. Učili sa na strednej asi o diktátoroch a spýtala sa. "Mama Hitler bol ako Voldemort, že? Ani oňom sa nesmie moc rozprávať a rôzne veci sú v spojení s ním zakázané."

17 Margot35 Margot35 | 19. února 2012 v 23:50 | Reagovat

Jééé, to je příjemné zjištění, že je nás tady ve středním věku víc. Mě je 36 a Harryho jsem plně zaregistrovala asi před dvěma roky, jelikož moje děti ho nečetly, tudíž se k nám do rodiny svět HP nedostal. příběh jako takový mě zaujal, když jsem s někým "povinně" shlédla šestý díl. Na konci jsem byla celkem mile překvapená, jakým směrem se děj vyvíjí a shlédla následně všechny díly (několikrát). Pak se mi do rukou dostaly audio nahrávky a tam mě příběh Harryho zaujal úplně. Jelikož, jak už jsem psala, jsem se nemohla se smrtí Severuse smířit, vyhledávala jsem stránky s povídkami. Měla jsem už zkušenost s Buffy a Angelem, na kterých jsem ulítávala před tím. Řekla bych, že čtením povídek, hlavně o Severusovi, jsem se do tohohle svět zbláznila ještě více a jsem ráda, že je nás víc. Takže jak napsala Claire: Severus je mrtev, ať žije Severus!

18 Claire Claire | 20. února 2012 v 10:36 | Reagovat

Alis a ostatní diskutující - ať vás ani nenapadne, začít mi vykat!!! :-D
To, že jsem viděla vznikat hnědé uhlí, rozhodně není důvodem k tak NEŽÁDOUCÍMU
konání! Ne, vážně, já si svůj skutečný věk připustím většinou pouze při střetu s výdobytky civilizace, obor IT a elektronika. Celý život jsem se snažila cíleně "nestárnout", to jde ovšem pouze v oblasti psychiky. Jedna, zde v diskusi přítomná, budoucí lékařka by mohla potvrdit, že fyzická schránka chátrá bez ohledu na to, jak moc to nechceme a co všechno se proti tomu snažíme dělat. Jednou z cest k tomu nestárnutí je i kontakt, nenásilný a nepřetržitý, s mladšími osobami - tak, a teď si dosaďte dle vlastního uvážení, co jsem tím mohla myslet. Tedy kromě toho, že bych byla ráda, abyste zapomněli na tu nepříliš pěknou číslovku a brali mě stejně jako dřív, já se beru tak kolem třicítky, v těch nejlepších dnech cca 25 a někdy něco zaslechnu nebo si něco přečtu a mám pocit, že jsou mi 3 nebo taky 15O. Skoro všechno je relativní, neměnné konstanty jsou vzácné, a ne, Alis, opravdu si nemyslím, že obsah našich komentů byl diktován snahou udělat ti radost. Ostatně, dokud ses neodmaskovala, tak první komentující tvúj názor znát nemohli (nebo nemohly, teď jsem znejistěla, zda je v diskusi přítomen muž). :-)

19 Claire Claire | 20. února 2012 v 11:00 | Reagovat

Katherine - v knize se skutečně neříká, kdo dal podvrh meče ke Gringottům. Musela jsem si to ověřit, a protože bydlíme v tom zbytku prostoru, který nám neochotně ponechaly knihy, chvíli to trvalo. :-D

20 Janča Janča | 20. února 2012 v 19:07 | Reagovat

Opravdu nemám sílu přečíst všechny komentáře, přečetla jsem jenom článek a pár těch horních. tak snad tu nebudu přesně papouškovat, co už někdo napsal =)
Severus Snape je bez debaty jedna z nejdůležitějších postav HP. Byl velmi statečný a tak dále. Obdivuji, že dokázal zabít Brumbála a i tenkrát jsem byla hrozně ráda, že to nebyl takový padouch. Když se na to ale dívám z dlouhodobého hlediska, Snape nikdy nebude patřit k mým oblíbeným postavám. Zkrátka ho nemám ráda, i když vím, co vykonal. Co se týká jeho smrti, bylo to nevyhnutelné, protože by zbytek života (teda nejspíš) strávil jako upjatý protivný chlápek, který neustále vzpomíná na svou lásku. Takže jsem ráda, že umřel tak, jak umřel =)

21 Georgiana Georgiana | 20. února 2012 v 21:06 | Reagovat

Já si u čtení HP vždycky připadám jako 13-ti letá. Dokonce na to čtení posledního dílu po netu jsem si musela přivléct kamarádku, abych se "nebála" a málem jsem poskakovala při tom, když jsem něco otipovala správně. Vysoká, nevysoká, s HPéčkem to prostě jinak nejde. Sakra, víte, že se tady teď cítím jak malý usmrkanec? Jsem skoro o generaci mladší! Ty moje názory vedle vašich musí vypadat strašně dětsky! Dobrá, budu se zoufale snažit tu nikomu nevykat, ale bohužel, s tím věkem o vás začínám přemýšlet jako o mých starších kolegyních na pracovišti, kterým vykám v zásadě.
Mohla bych mít otázku, kdo kde vzal ten názor, že Severus je kvůli lásce padavka? Bylo by kapánek nerealistické, kdyby nikdy žádnou neměl, jako normální člověk (nenormální myslím třeba Voldy, ten má viteály, tudíž jsem ho nikdy nebrala jako "normálního"). A vlastně by ani neměl proč pobíhat po stránkách, protože nevím, kam by jeho postava teoreticky dospěla, kdyby tu nebyla Lily (ale to by tu nebyl ani Harry, ani nic, takže netřeba diskutovat).
Tak nevím, zda jsem to včera napsala nějak smysluplně (teď, s ohledem na některé diskutující už nikdy, nikdy nebudu psát příspěvky, pokud nebudu v plné duševní a fyzické kondici - ale to bych zase nenapsala nikdy nic), nicméně chtěla jsem tak nějak vyjádřit, že v universu Rowlingové musel Snape umřít, jinak to prostě s ohledem na spoustu věcí nešlo a taky nebyl jiný způsob jak jeho příběh zkrátka uzavřít, ale fanfic, kde ho nechali naživu mi vůbec nevadí, taky z toho důvodu, že on nebo Sirius jsou takové ty ne úplně dobré a ne špatné postavy, charismatické a pokud v příběhu není ani jeden z nich, nemívá povídka takovou šťávu (pokud tam tedy není OC, který by je zastoupil). Tak nějak.

22 jessey jessey | 20. února 2012 v 21:17 | Reagovat

Keiko.kei: Naprosto souhlasím s tím srovnáním Brumbála a Snapea...jeden byl od začátku popisován jako ten "bílý" (myslím, že i jméno albus znamená bílý)-hodný, obětavý,milovaný...a druhý jako "černý"- předpojatý, přísný, nenáviděný, atd....a přeci si to jsou dvě asi nejvíce podobné postavy.
Stejně jako Claire jsem to blbě pochopila s časem- divila jsem se co to tu dáváš už tak brzo :-D
Po tom odhalování věku si připadám jako mimino proti ostatním :-D

23 Georgiana Georgiana | 20. února 2012 v 21:25 | Reagovat

Ono to bylo tak, že Brumbál byl od začátku "dobrý" a nakonec se ukázaly jeho špatné stránky - on a jeho figurky na šachovnici a Snape v tom o mnoho lepším světle, dokonce tak, že z toho měla Alča, co seděla při čtení vedle mě, málem infarkt (největší infarkt jsem z toho měla já, když jsem další den vypadala ve třídě jako chodící mrtvola a studenti z toho byli hotoví taky, jelikož jsem jim dala test bez varování a dopadlo to dosti bledě. Byl to můj první pracovní rok a já si říkala, hlavně ať mě nevykopnou, vypadám jak kdybych měla kocovinu [:tired:] ). Nakonec byli oba mrtví, ale problematika Severovy smrti spočívá v tom, že Dumbyho jsme po smrti viděli, včetně jeho názorů a smíření, kdežto u Snapea se zase můžeme vesele dohadovat (on byl snad postava stvořená k tomu, aby se o ní vedly dlouhé diskuze).
Prosím, už se tady nechlubte s věkem, nebo mě klepne. Kruci, já jsem mimino :-D

24 Claire Claire | 20. února 2012 v 21:35 | Reagovat

No, to jsem tomu dala na sedací část! :-D
Prosím, žádné komplexy z věku, ať už tím nebo oním směrem. Mea culpa, že jsem to rozpoutala zrovna já, biju se v prsa, trousím na sebe popel a hned jak dopíšu, půjdu skočit do ohrady k hippogrifům. :-D
Neměla jsem vůbec v úmyslu tady řešit generační problém nebo něco podobného, spíš jsem chtěla ukázat, že propadnout něčemu se dá opravdu v každém věku, že ten věk není vlastně ani důležitý, ani na překážku vášni pro cokoliv.
A na margo "vyjadřování". Jeden/spíš jedna každá z nás tady vyjadřuje svůj názor, má tedy plné právo na to, aby ho vyjadřila svými vlastními slovy tak, jak to cítí. Tahle diskuse není o tom, že se budeme trumfovat, kdo z nás je nejblíž Slovníku (míním tím ty odborné publikace) a kdo je chytrý jak rádio.
Podle mého skromného názoru tady není jediný příspěvek, který byl nebyl srozumitelný a neměl hlavu a patu. Nejdúležitější je obsah - diskutujeme o otázce, nesepisujeme profesorské traktáty.
Tak na závěr opáčko: Žádné komplexy!!! Z ničeho, bude se nám tak lépe dýchat, uvažovat, diskutovat i spinkat. Dobrou noc. (Zatmívačka, znělka Večerníčku). :-)

25 Margot35 Margot35 | 20. února 2012 v 22:02 | Reagovat

:-D Sebekritika: To jsem tomu dala na sedací část, mě fakt pobavila Claire.
Kašlem na věk, hlavně, že se dokážeme pro něco nadchnout, užívat si, bavit se... když se kolikrát podívám kolem sebe... škoda mluvit. Já jsem naopak ráda, že jsem uvnitř pořád ta puberťačka a zřejmě dlouho budu, alespoň si rozumím s dcerou a pro její kamarádky nejsem ta suchá a přísná matka :-P.
Jinak právě poslouchám na dobrou noc (no nevím jestli dobrou :-?) kapitolu Princův příběh. Určitě mě zase rozesmutní. Tak i vám všem dobrou noc

26 MIRA MIRA | 20. února 2012 v 22:26 | Reagovat

Takže s tým vekom by sme teda mali končiť. :-D Ja som len rada, že v tejto mojej vášni nie som sama. Lebo donedávna som  sa neodvážila dávať niekde komentáre. Tiež som rada, že som tak trocha stále v puberte. Nemusia byť v puberte len chlapi. Ja si práveže s dcérou v tomto nerozumiem, hovorí že mi zasa šibe. Ale zasa aspoň s úsmevom prechádzam jej pubertálne nálady. Niekedy si pripadám, že moja dcéra má viacej rokov ako ja. U nás na Slovensku teraz dávajú každú sobotu HP. A ja som samozrejme jediná z rodiny, kto sa na to teší. Takže, teším sa na komentovanie ďalšej témy. :-D

27 Katherine Katherine | Web | 21. února 2012 v 0:03 | Reagovat

Páni, když si tady Georgiana připadá jako dítě a to sama píše, že už pracuje, měla bych si připadat asi jako batole :D A to už můžu od prosince legálně pít alkohol na celém světě! (OK, je mi jednadvacet a nevím, zda mé legální pití platí pro celý svět, ale definitivně platí pro Evropu a USA :-) ). No ale raději dost o věku, hrozí, že si vážně začnu připadat nebezpečně mladá a nedůležitá :D Když už jsme u toho alkoholu, pobavila mě Gorgianina obhajoba toho vína na lyžáku. À propos (zůstanu opět u Gorgiany), snění o Sevovi při jeho úvodní hodině mi připomnělo, jak jsem se dostala k HP a nepřestávala jsem doufat, že mě také jednou navštíví sova s dopisem. Nutno dodat, že mi tehdy bylo nějakých 10 let a nebyla jsem v tom sama, moje nejlepší kamarádka doufala v totéž :D Naivní, ale pěkné. Taky zhruba ve stejné době docházelo na hůlkové souboje, přičemž jako hůlky posloužily fixou přebarvené špejle. A jak jsem se k HP vůbec dostala? :-) Pamatuji si to živě, psal se prosinec 2000 a já jsem oslavila 10. narozeniny. Dostala jsem tehdy najednou první dvě HP knihy. Moje reakce ... wait for it ... byla negativní! Jakožto übercool desetiletá dívka jsem se totiž cítila nadmíru pohoršena tím, že jsem ve svém věku dostala k narozeninám knížky o kouzelníkovi (pohádky, pchá!). Jelikož jsem ale velmi ráda četla, jednoho dne někdy o Vánocích došly knihy a mně se v třeskutých mrazech nechtělo do knihovny. Tak jsem sáhla pod postel, kde mě čekaly ty dvě narozeninové knihy, a krátce na to jsem se zamilovala na celý život :-) Páni, teď jsem si na to tak pěkně zavzpomínala, až jsem celá zjihla :D Raději už končím, nebo se rozpomenu na všechny ty krásné věci, které jsem s Harrym zažila, a budu usínat celá naměkko :D Jen ještě jednu věc - Claire, díky moc, myslela jsem si, že to v knize nebylo, ale nebyla jsem si stoprocentně jistá a jak se znám, tak bych celý týden strávila dumáním a vzpomínáním, než bych se vrátila domů a mohla si to v té knize konečně ověřit :D

28 Katherine Katherine | Web | 21. února 2012 v 0:04 | Reagovat

Ufff, nějak jsem to přehnala s těmi smajlíky, můj text jimi doslova září. Toho si nevšímejte, já jsem holt někdy trochu emotivní :D

29 Alis Alis | Web | 21. února 2012 v 0:14 | Reagovat

Nechci se k tomu věku vracet, ale udělám to. Taky jsem ucho. Ačkoliv si připadám stará. Je mi 22, ale mám většinu spolužáků mladších, protože jsem se dostala až s ročním zpožděním. A např. můj spolubydlící mi to dává pořád sežrat – „tvoje další narozeniny by se snad neměly ani slavit“. No, příjemné to není. Ale nechtěla bych zbytek života prosedět ve škole, takže s věkem se taky krátí moje školní docházka. ;-) A navíc mi opravdu imponuje, že mě čtou i lidé, kteří jsou mnohem vyspělejší (myšleno i literárně). Takže tohle „věkové téma“ mě osobně docela potěšilo. Díky. :-)
Komenty rozhodně nejsou soutěž! Já jdu navíc s kůží na trh – jsem první, můžu ledacos opomenout atd. Ale zatím jste hodní a nedáváte mi sežrat nedostatky. Třeba že jsem zapomněla na to Snapeovo „posmrtné uznání“.
A chápu vztahy těch mamin, co si připadají někdy spíš jako puberťačky a jejich dcery jsou ty dospělé. Tedy já to znám spíš z té druhé strany. Přestože mě měla mamka relativně pozdě (až někdy v 28), tak se ke mně odjakživa chová jako k dospělé a spíš já usměrňuju ji. Paradoxní je, že mému staršímu bratrovi je autoritou. :-)
Zvrtlo se nám to… téma i debata. Ale je zvláštní, že po víc jak roce jsem poprvé zjistila něco o svých čtenářích… A jsem za to ráda. :-)

30 Keiko.kei Keiko.kei | 21. února 2012 v 1:11 | Reagovat

No tak, ať je věkový průzkum kompletní, mě je 21. :-D S Harrym jsem vyrůstala, zažila si to šílené čekání, vždy než vyjde další kniha... Sice jsem tenkrát nadávala, ale myslím, že jsem si tak knihu více vychutnala - stokrát přečetla znova a furt vymýšlela teorie, co a jak se bude dít. U jiných knížek, seriálů, povídek, co už jsou dopsané a chytnou mě, to prostě přečtu v kuse, co nejrychleji a chybí tam ta chvíle na zamyšlení se v průběhu...
A k fanfiction, miluju sarkastického, ironického, nabručeného Severuse, ale občas si přečtu i decentně romantické povídky. Jenže Severus s dvojčaty, jak drandí s kočárem po hradě, brouká ukolébavky a strhává body tomu, kdo se blbě culí, jak jsem se nedávno dočetla, mě rozesmála na hodně dlouho. :-D

31 Margot35 Margot35 | 21. února 2012 v 2:21 | Reagovat

Keiko.kei tak to jsme dvě, kdo se pobavil nad Severusem jak drandí s dvojčaty po hradě. Ale každému se líbí něco jiného, jako oddechovka... proč ne. :-D

32 Georgiana Georgiana | 21. února 2012 v 10:06 | Reagovat

Severuse s dvojčaty jsem taky teď někde viděla... též to není můj šálek kávy, nicméně vzbudila jsem smíchem celý panelák (mám hódně živou představivost, teď jsem třeba slyšela, že kryogenní komory se stlačeným dusíkem se používají několik století a obrázek husitů, jak jej stlačují, byla prostě senzační). Vždycky přemýšlím, proč neudělají taťku z někoho jiného a občas (stále máme téma, já vím) někdy si říkám ať nechají toho chudáka odpočívat v pokoji, protože za tohle by je... uškrtil, přizabil, strhnul jim všechny body, co nasbírali za školní docházku... takového ho můžu.
Pro komplexnost, mě je 25 (a vracet se k tomu nebudu... snad). Stále si však na škole připadám jako studentka (co si taky myslet, když jsem opřená o stěnu s Hpéčkem v ruce). Začínám se na ty témata těšit a neboj, negativní názory budou, až tu budeme diskutovat nad párem Ron/Hermiona :-)

33 Callie Callie | 21. února 2012 v 11:09 | Reagovat

Na začiatok je dosť ťažká téma, teda aspoň pre mňa. Keď som sa ja dostala k HP, začala som 5 knihou a potom hneď 6 a dokúpila so si zvyšné 4 a prečítala aj tie. Nijako obzvlášť som Snape nevnímala. Bol jednoducho súčasťou skvelého deja, fantastického sveta čarov a komplikoval život Harryho Pottera. Nebrala som ho za toho zlého, pretože ten zlý bol Voldy. Obľúbila som si ho až keď som sa dostala j FF a k poviedkam. A to či mal zomrieť? Zmierila som sa s tým, pretože to tak napísala Rowlingová. Je to jej dielo a my s tým nič nenarobíme...To ako ho v knihe opísala samotná autorka sa mi nepáči. Predstava umasteného, mrtvolne bledého a zlomyselného človeka mi jednoducho nie je sympatická, ale keď si odmyslíme tú vyzáž tak tam niekde vo vnútri je skvelý človek, ochotný obetovať všetko kvôli láske. Vyzerá to tak, že celý príbeh je o láske...
Len pre poriadok, ja mám 26, :-D a nikto v mojom okolí nerozumie mojej záľube čítať a občas aj písať FFHP, takže som rada, že aspoň občas sa môžem zapojiť do podobnej diskusie :-)

34 Claire Claire | 21. února 2012 v 11:49 | Reagovat

Zas už mi zvědavost nedá dobře dělat.
Začíná se to tu hemžit čísly, tak co kdybychom je zkusily odseparovat od věku diskutujících a nasměrovat někam jinam.
Anketa v diskusi, nebo tipovačkam chcete-li:
Kolik myslíte, že se sejde celkově komentů, nežli Alis vyhlásí další "seriózní"  téma? Teď máme hezkých 33, co by za ně leckterý autor dal -u jediné kapitoly! Tak kam vyšplháme?
A na úplný závěr by mohla hodit Alis statistiku úspěšnosti jednotlivých témat. Statistika nemusí být jen nuda a údaje nemusí být nutně cenné, zajímavé bude dostačující. :-D
Mimochodem, napadlo vás, jak je "ucho" Alis geniální? Víte, kolik týdnů, možná i měsíců, ji nikdo nebude prudit s tím, kdy už něco přidá? :-D

35 Georgiana Georgiana | 21. února 2012 v 12:39 | Reagovat

Ach můj bože! Příspěvky psané v práci vždy dopadají mizerně! Snad bude ta polední pauza lepší. Ten věk bych odseparovala velmi ráda. Jaksi mi to připomíná, že jsem... a teď už opravdu nevím. Severus je bezpochyby téma atraktivní, ale už to vidím, až se tu začne diskutovat o slashi... četl jste někdo Kleo? S takovými tu bude skvělá diskuze! Pořídím si matračku a budu na ní padat pod stůl až vzbudím dceru a zbytek obyvatelstva bloku! Budu se pochechtávat ještě v práci a studentíci si budou říkat, co mě na středověkém léčitelství tolik baví... :-D
Tolik komentářů? Ještě takhle dlouhých? U jedné kapitoly? Autoři by skákali radostí! Možná se časem vyšplháme až někam na 50... jestli si tedy budeme kousat nehty nudou jako já teď... zase rizoto... to se nedá jíst a nic u toho nedělat, znáte to?
Genialita sama. Čtenáři nemusí číst, čtenáři se zabaví sami! 8-)
Jsem já dneska nějaká vytečkovaná... (ale alespoň jich nepíšu deset. Zkouším teď číst ff od neprověřených autorů a začínám si říkat, že by ty mé ubohé pokusy nemohla být nejhorší).

36 Georgiana Georgiana | 21. února 2012 v 12:40 | Reagovat

//nemohly... ne, není to lepší než o přestávkách!

37 Alis Alis | Web | 21. února 2012 v 15:07 | Reagovat

Já jsem vám všem samozřejmě neskutečně vděčná, že jste se takhle důkladně zapojili. Splnili jste moje nejoptimističtější naděje a sny! :-)
Slash... ach, to je pro mě velmi, velmi citlivé téma. Rozhodně se na ně netroufnu příště. Ale mohla bych dát něco, v čem budeme víc polemizovat. ;-) Popřípadě bych mohla navrhnout několik témat a nechat vás hlasovat... :D

38 Mája Mája | E-mail | Web | 21. února 2012 v 15:17 | Reagovat

Tak jsem se propracovala asi třetinou diskusních příspěvků a na víc už jsem neměla sílu. Přidám svůj názor...
Severuse jsem nikdy nijak zvlášť nemilovala ani nenáviděla. Během prvních šesti knih jsem ho vnímala jen jako jistý protiklad k Brumbálovi, aby byl bradavický personál trochu vyvážený. Sedmý díl mě velice zklamal jako celek. Snapeova smrt mi přišla nespravedlivá hlavně díky Harrymu. Bylo mi líto, že se celou pravdu o SS dozvěděl až po té, co zemřel. Nemohl mu už otevřeně odpustit, projevit své uznání, úctu. Ale těch úmrtí tam bylo víc a mnohá mě zasáhla ještě víc.
Kouzlo Severuse Snapea a moje nadšení touto postavou mě potkalo až u mnoha FF povídek. Jsem moc ráda, že spousta z nich navazuje na pátý, šestý díl a dá Severusovi šanci na jiný osud, sama to teď dělám také :-D
Pravdu máte v tom, že tak jak byl postaven příběh JKR, byla jeho smrt logická, ale to neznamená, že s tím souhlasím. Jak říkám, Relikvie smrti mě osobně zklamaly jako celek, ale to zklamání mě zase donutilo začít psát, takže mělo i své klady :D

39 Mája Mája | 21. února 2012 v 15:28 | Reagovat

[38]: A ještě P.S. :-P
Dočetla jsem další dávku komentářů, takže Claire, nejsi v tom sama. Mě bude příští rok 50... :-?

40 Georgiana Georgiana | 21. února 2012 v 16:05 | Reagovat

Polovina! Uá! :-D Jsem v depresi! Ale jelikož teď mám na práci opravu esejů, což je práce nadmíru nudná a nečitelná, tak si budu spravovat náladu diskuzí... :-) Relikvie smrti pro mě byly zklamáním v mnoha ohledech a jak už jsem tu kdysi dávno někde psala, plakala jsem na konci také proto, že oči už prostě slzily. Plakala jsem doopravdy jenom nad vzpomínkami (nesla jsem je ještě hůř než smrt, která je tady zmíněna) ale epilog mi zkazil dojem z celé ságy. Byl strašný, už jen proto, že Hr/Rn je pro mě strašný pár, říkejte si, co chcete a nemám ráda pojmenovávání dětí po komkoliv. Vadí mi to třeba na mém jménu, protože s máminou přítelkyní jsem diametrálně odlišná (a s oběma jsem si nikdy nerozumněla). Mimoto jsem byla z hroudy věcí frustrovaná (aneb jak mohli být tak blbí?) a některé šly mimo mě, zdály se mi zbytečné nebo přebytečné, smrt Lupina a Tonksové už tuplem... Teddy vlastně skončil jako druhý Harry, jen s lepší rodinou, ovšem rodiče mu mohla Rowla nechat alespoň jednoho. Já vždycky říkám, že mohla zabít spoustu jiných lidí a nikomu by nechyběli... no, asi nejsme stejného rázu. Přece jen, Zmijozel a Mrzimor, kdo by měl rád stejné konce (dobelhala jsem se ve volných chvílích ke klobouku na Pottermore, takže teď to mám jisté)? Píšu do šuplíku a šatníku a ještě haldy jiných míst, ale publikovat to? Nene, bojím se jako malé dítě :-) .

41 Alis Alis | Web | 21. února 2012 v 16:15 | Reagovat

Já jsem pojmenovaná po mamince, protože ji taťka... cituji... "moc miloval. A když člověk někoho opravdu miluje, tak chce, aby jejich dítě neslo jeho jméno." Nevím, jak to s tou jejich láskou bylo, když se rozvedli, ale to je jedno... :-D
Georgiana (+ další ostýchaví): Já jsem se taky bála něco zveřejnit. Jenže mě během týdne FF úplně pohltila. Moc jsem toho nepřečetla, což byla chyba, ale hned se mi v hlavě zrodily vlastní nápady. Nejvíc jsem se bála, že je nikdy nedokončím. Hlavně v dětství jsem propadla nějakému koníčku, ale pak ho vzdala. Ale zatím mě fan drží. Problém toho nedostatečného počtu přečtených povídek se projevil především zpočátku. Neměla jsem moc velkou teoretickou základnu, prostě to na mě přišlo. A i když to byly začátky kruté a dneska bych své první povídky napsala úplně jinak (i když na zápletky jsem pyšná i dnes), tak jsem ráda, že jsem měla tu odvahu! Nakonec jsem se snad přeci jenom zlepšila. :-)

42 Keiko.kei Keiko.kei | 21. února 2012 v 16:30 | Reagovat

[40]: Naprosto souhlasím, že epilog zkazil dojem z celé ságy. Pokud jde o smrt Lupinových a to, že mohla nechat umřít někoho, kdo by nikomu nechyběl? Myslím, že válka si nevybírá, vždy umřou špatní i ti dobří.
Pokud jde o ty plné šuplíky a šatníky, není na čase nám aspoň něco ukázat? Kritika je přece nejlepší učitel, ne? Když už jsem u psaní povídek, nemáte někdo nějaký dobrý typ? Ty starší - "vyhlášené" (které zná snad každý čtenář fanfic) už mám přečtené, takže kdybyste mi doporučili nějakou osvědčenou novější povídku... :)

43 jessey jessey | 21. února 2012 v 17:04 | Reagovat

Asi jsem jedna z mála ale mě ten epilog tak nevadil :-) Kdyby místo něj bylo třeba pár dnů po válce, a ne takový časový skok, bylo by to lepší, ale i když byl příliš naivní- v podstatě zase takový návrat skoro k pohádkovému žánru- vzali se, měli kupu dětí a žili šťastně až do smrti...(obvykle jsem zrovna na toto úplně alergická- když někdo HP označí za pohádku, nedejbože jak jako "příběh s dětským hrdinnou"- tak nám to tvrdili ve škole :-! )- i tak jsem ráda, že tam byl, protože za prvé by mě štvalo, že nevím jak to se všema dopadlo a třeba kolik měli těch dětí :-D A za druhé by to bylo takové...neúplné, nedokončené, kdyby to skončilo tou poslední kapitolou. JKR by ten děj úplně neukončila, pak by všichni chtěli další díl, a i když ty knížky fakt zbožňuju, dalším dílem by to pěkně podělala :-D
Taky nemám ráda pojmenovávání po někom, celkem nechápu jak to někdo může dělat- vždyť každý je jiná osobnost, tím že někoho po někom pojmenuju se na něj jeho vlastnosti nepřenesou...Příjde mi to divné, a i celkem hloupé, když se pojmenovává právě po někom, kdo už pro nás něco opravdu znamenal. Při vyslovení toho jména se nám asi vybaví on, a ne ten člověk pojmenovaný po něm...příjde mi že takhle je ten člověk, pro toho, který ho pojmenoval po někom, pořád ve stínu toho, po kterém to jméno má...Není to myšleno proti tvému taťkovi, Alis ;-)
I když chápu, že v HP to Rowlingová udělala asi proto, že chtěla některým postavám tak nějak vzdát čest- třeba  právě Snape, že když po něm Harry pojmenoval syny- je to vlastně v knize jediné to veřejné uznání, a i díky tomu jde vidět, že mu Harry nejen odpustil, ale začal si ho i vážit...
Když už tady všichni o tom píšou- taky zkouším cosi sama psát, a přesně jako píše Alis, mám pocit že v životě nic nedokončím, proto to raději nikde neveřejňuju :-D

Taky už do toho nechci dál rýpat..ale zjistila jsem, že jsem tu nejspíš nejmladší! :-D

44 MIRA MIRA | 21. února 2012 v 17:04 | Reagovat

Ja osobne mám jednu veľmi obľúbenú stránku. len neviem, či to nebude Alis vadiť. Ale sú tam fakt dobré poviedky.

45 jessey jessey | 21. února 2012 v 17:12 | Reagovat

[40]: Mi se nezdála být smrt Tonksových ani tak zbytečná, jak píše keiko,kei, válka si nevybírá, ale spíš mi přišlo, že se JKR s tou Tonksovou tak trochu protiřečila- celou dobu vlastně "propaguje" mateřskou lásku, že ta je nejsilnější ze všech, díky ní poprvé "skoro zemřel" Voldemort, a pak dá najednou Tonksová přednost manželovi? Jde do války, i když ví, že nejspíš zemře, aby pomohla manželovi, ale to že má dítě ji nevadí? Andromeda se o něj sice postarala, ale i tak...
Mimochodem, nikdy mě nenapadlo přirovanat Teddyho k Harrymu- spíš  ho beru jako nového Nevilla- žije s babičkou, protože se o něj už rodiče nemůžou starat.

46 Katherine Katherine | Web | 21. února 2012 v 17:16 | Reagovat

Alis, koukám, že nejsem jediná, kdo se dostal na VŠ o rok později :-) Já teda problém nevidím v tom, že je většina lidí okolo mě mladší než já (koneckonců mám i spolužačku, které bylo čtyřicet a má tři děti), spíš v tom, že budu ve škole tvrdnout až do 26 let, což je značně deprimující :D Co se týče pojmenovávání, jsem dost neobjektivní - líbí se mi, že Harry pojmenoval syna Severus (vidím to jako určitou formu uznání), ale už mi vadí jeho první jméno Albus. Celkově bych nedávala moc dvojí jména, nějak mi to nesedí. A Jamese bych vynechala úplně. Nemůžu si pomoct, v dětství a během dospívání se choval jako idiot. Nedokážu překousnout, že společně s ostatními Poberty (hlavně se Siriusem) šikanoval Severuse a kdo ví koho ještě. Jak už tady někdo psal (pardon, nemám sílu hledat, kdo to byl), taky nesnesu jakoukoli šikanu či diskriminaci. A i když v dospělosti se James možná stal lepším člověkem (přidal se do FŘ, tak asi ano), přesto mi prostě stále vadí. Je mi jasné, že bych mu měla odpustit, ale je to těžké. Možná kdyby ho JKR zobrazila více jako dospělého, takhle jsme ho mohli vidět maximálně tak v zrcadle z Erisedu, při spojení hůlek na hřbitově a při použití kamene vzkříšení. A pardon, samozřejmě jsme ještě mohli slyšet Siriuse, jak o něm stále vykládá, že to byl skvělý chlap. Sirius, to je dobrý případ toho, že bych dokázala Jamesovi odpustit, kdybych ho více viděla jako dospělého. Ačkoli mě Sirius rovněž pekelně štval, když byl na škole, jako dospělý už mi tolik nevadil. Dokonce jsem si ho docela oblíbila. Možná v tom je ten problém :-)
Jak tady píšete, že jste se báli něco zveřejnit, myslím, že to není třeba :-) Oni čtenáři a čtenářky autora upozorní na to, když je něco špatně nebo se jim něco nelíbí :-) Já jsem měla odjakživa problém spíše s nedokončováním věcí. V počítači mám uložených nespočetně rozepsaných povídek, které nemažu jen z čiré nostalgie a vroucného přání, že bych je někdy mohla dopsat. Což se nestane a já to sama vím. Dokončovat rozepsané jsem se naučila až po založení blogu. Ona je to pro mě neskutečná hnací síla, když vím, že každý den chodí na můj blog x lidí a čtou moje povídky. Že se někteří vrací a komentují je. Je mi naprosto jasné, že nebýt všech těch čtenářů, nic z toho, co teď píšu nebo už mám napsané, bych nedokončila :-) A jsem jim za to moc vděčná! :-) Takže kdo si zatím píšete jen "do kapsy", založte si blog a pak už všechno půjde samo! :-)

47 Katherine Katherine | Web | 21. února 2012 v 17:22 | Reagovat

Jej, už jsem to zase přehnala s délkou... A opět píšu druhý doplňující komentář, asi z toho bude nějaké mé poznávací znamení. Claire, jelikož právě dokončuji 47. komentář a do další neděle nám zbývá ještě spousta času, nebála bych se říct, že jich bude přes 60 :-) Mimochodem v předchozím komentáři píšu "že jste se báli něco zveřejnit" - budu vycházet z předpokladu, že se diskuse může zúčastnit i muž, proto používám genderově vyvážené báli namísto čistě ženského bály :D

48 Keiko.kei Keiko.kei | 21. února 2012 v 17:36 | Reagovat

[45]: Nevím jak ty, ale já to, co Tonksová udělala chápu jako mateřskou lásku. Nejde jen o to, že by šla pomoci manželovi. Ona šla bojovat, v té bitvě šlo o vše. O to, jestli vyhraje dobro nebo zlo. To, že se šla rvát za to, aby její dítě žilo v dobrém světě mateřskou lásku vidím. Možná mohla zůstat doma a doufat, že vše dobře dopadne, ale to by pak celá kniha byla nesmysl. Mohly bychom říct, proč byl James a Lily vůbec v řádu, pokud tak milovali své dítě. Stejně tak Nevillovi rodiče, nemůžeme jim přece vyčítat, že své dítě nemilovali jen proto, že bojovali.

49 Georgiana Georgiana | 21. února 2012 v 17:37 | Reagovat

Sakra, já byla s těma 50 pesimista :-) No, co se mé ostýchavosti týče, nebojím se kritiky, jako spíš toho, to tam "zkrátka dát". Baví mě to, ale myslím, že by to zahlcovalo virtuální prostor a někdo by si tím ubíral čas. Asi tak.
Dvojí jména se mi zdají zvláštní i když v Anglii apd. je to celkem běžná praxe a dobré je, že když se nelíbí jedno jméno, popadnete druhé. Taky jsem Siriuse pak už překousla, ale James mi nepřirostl k srdci nikdy, vůbec.
Ta diskriminace... tu jsem tam dodala, protože pozorovat na škole, kde by se měli vzdělávat inteligentní lidé (co jsem koukala u nás na přijímačky, je to velice tvrdé) se běžně posmívají Vietnamcům atd. a nejhorší je (nemusí se zdát, ale u těch středoškoláků asi ano) homosexualita. Jedno děvče to přiznalo a teď do ní kope celá škola (podívej, leží, tak si kopni se mi zdá jako místní regionální sport). Proto to tak nenávidím a proto mi tolik vadili Pobertové. Kdo ví, možná kdyby si na Severovi nevybíjeli vztek atd., mohl z něj být jiný člověk. Zase můžeme spekulovat :-)

50 Alis Alis | Web | 21. února 2012 v 17:39 | Reagovat

Mira: Sem s odkazem (kdyby nešel vložit - kvůli neustálým spamovým reklamám, které se tu jednu dobu rojili, a já odkazy blokla, tak ho napiš do mailu (A.lis@email.cz). Já ho dám do oblíbených.

Katherine: Ono je to s tím Jamesem těžké. Harry si prostě vysnil dokonalého taťku. Proto tak těžce nesl, když se dozvěděl celou pravdu. Ale nakonec ta touha po skvělých rodičích zvítězila. Mám taky takový příklad.
Jeden můj děda se cítí i v 75 na mladíka, jezdí na kole a jednou byl na pouti strašně polichocen, když si jeden jeho kamarád myslel, že jsem dědova milenka. :D Druhý děda byl nevlastní, ke mně se choval hezky, ale k babičce se choval příšerně, stejně jako ke svým dětem. Byl alkoholik, neustále na ně křičel, a dokonce je občas i zmlátil. A tak jsem si vysnila mého biologického dědu. Pán s dlouhými vousy, co bafá dýmku, má houpací křeslo, chodil by se mnou na houby, říkal mi příběhy ze života. A přitom jsem věděla, že žije ani ne 50 km od nás a nikdy o taťku ani o svá vnoučata neprojevil zájem. Znovu se oženil a měl dvě dcery. Můj táta si ho v dospělosti našel. Přijal svého "ztraceného syna" dobře. Byl ale dost nemocný a umřel dřív, než jsem se s ním stačila setkat. Takže o něm mám obrázek jen od tet. A ten není vůbec špatný - neměl vousy, kouřil obyčejné cigarety a nesnášel houpání a kolotoče, ale hodně se vnukům věnoval a otec to byl taky skvělý. Možná napravoval křivdy, kterých se dopustil na mém taťkovi. Ale smazat je nemohl. Zvlášť v kontrastu s tím, jaký byl taťkův nevlastní otec (taky umřel a taťka už vzpomíná jenom na ty příjemnější chvíle). Takže já racionálně vím, že "děda" udělal velikou chybu, že se vlastně nikdy nepokusil ji z vlastní iniciativy napravit, přesto mám někde v hloubi duše tu představu o hodném starouškovi s plnovousem. Prostě tam někde je. Když už člověk o někoho přijde nebo jeho místo nahradí někdo, kdo není zrovna nejvhodnější, pak si tak nějak automaticky, podvědomě toho "pravého" idealizuje. Stejně to měl, myslím, Harry. Takže mu to nemůžu zazlívat. Ale samozřejmě mi James (i Sirius) nebyl vůbec příjemný tím, co Snapeovi dělal. Jenomže mladické nerozvážnosti jsou koneckonců odpustitelnější než ty dospělácké. Rozhodně se v konečném důsledku provinil míň než můj biologický "děda" (děda je v závorkách, protože odmala jsem učena, že takové tituly, stejně jako "máma", "táta", "teta", absolutně nesouvisí s biologickými vazbami, ale s tím, jestli ten člověk tuhle roli zastává a jestli to tak i já vnímám. A u tohohle "dědy" je to jen představa, takže mu ten titul nikdy nemůže tak úplně patřit).

51 Alis Alis | Web | 21. února 2012 v 17:43 | Reagovat

Taky mám jeden dodatek.
Blog a komentáře, to je skutečně to nejlepší povzbuzení, jaké člověk při psaní povídek může dostat. Moc vám děkuji!

A ano, ta Tonksová se dá pojímat různě. Jistě chtěla pro syna lepší svět. Ale podle mě šla bojovat, protože Remuse prostě milovala o něco víc. Nemůžeme jí to mít za zlé. Možná není mateřský instinkt něco, co vznikne, sotva ten uzlík žena spatří. Oproti Teddymu znala Remuse velmi dlouho, věděla, jaký je, jaký je jeho charakter, on znal ji, miloval ji,...

52 Claire Claire | 21. února 2012 v 17:51 | Reagovat

Katherine, muž může (někdy), ale proč to v této diskusi dosud žádný neudělal? A když už jsme u toho bát se zveřejnit, ohřeju si vlastní polívčičku, ať nejsem srab. Toto by Alis vadit nemuselo, nejedná se totiž o literární počin v pravém slova smyslu. Zatím je skóre diskutujících pro Snapea vysoce plus, pár neutrál a snad jen jeden zápor? Kromě této víceméně seriózní výměny názorů, nechcete se zúčastnit malé "recese", kterou jsem vymyslela, vlastně ani nevím proč, a teď nejspíš
zemře na skrčeninu, protože se dvěma účastníky to není žádná hra, o zábavě nemluvě. Našla jsem pro ni ochotně spolupracující spolufanynku muže v černém a !zneužila! její blog. Katherine, nezaložím si vlastní blog, protože mně by to nešlo samo! Obsah možná, ale veškerá "technika" toho procesu, v tomto jsem prostě beznadějná a vlastní kůži nevysvleču. Takže zpět - kdo má zájem, jukněte, zvažte, nechte koment nebo se zapojte (optimální a nejvýše hodnocený počin!) Hrdinům děkuji předem, že mě v tom nenecháte. :-D . Důkaz, že absolutně nezvládám technický proces - neumím vyrobit odkaz. Potřebujete další důkaz?
Takže adresa : http://vendea13.blog.cz
Mějte prosím na paměti, že je to můj první pokus o veřejnou tvorbu jakéhokoliv druhu ve fanfiction, je to recese pouze pro pobavení, pokračování vznikají v závislosti na reakcích čtenářů a konec proběhne týmž způsobem, pokud mi ovšem pomůžete, aby nemusel být násilný z důvodu nezájmu. O_O
A kdyby vám to snad přišlo jako totální blbost, tak mne, prosím, nekamenujte.
Konstruktivní kritiku unesu, ba dokonce vítám, fakt, čestně, nekecám.
Na závěr kontrolní otázečka - diskutující Májo, jsi maminka Zlatého fénixe? :-D

53 Claire Claire | 21. února 2012 v 18:23 | Reagovat

Bože, já jsem jelito. Ať zbytečně nebloudíte, začátek je rubrika Na vědomost se dává...., pokud tedy budete mít zájem. :-)

54 Georgiana Georgiana | 21. února 2012 v 21:28 | Reagovat

Co se mateřské lásky u Tonksové týče... alespoň u mě láska nevznikla s "tím uzlíčkem", obzvlášť proto, že studovat s ním bylo zatraceně těžké a navíc byl neplánovaný a jaksi bez taťky, to obrovské pouto, řekla bych, že v románech až příliš zveličované - třeba mojí matku bych tam nedosadila vzniklo až později. Neměla jsem sice dilema dcera-manžel, ale upřímně nevím, kam bych ve válce vběhla. Šlo také o to, že Nymfadora nebyla Lily - nemyslím, že to byl klasický mateřský typ a v tuhle chvíli spíš běžela za Remusem. Taky měla skvělou matku a proto možná neměla potřebu (u mě jsem ji zachytila) chovat se líp než ona - "aby dcera nedopadla, jako já". Vyjádřila jsem se srozumitelně, he? :-)

55 MIRA MIRA | 21. února 2012 v 23:25 | Reagovat

[50]:Adresu som ti poslala a ešte to skúsim dať aj sem či to teda pôjde.
http://darknessinus.blog.cz/

56 Alis Alis | Web | 22. února 2012 v 0:19 | Reagovat

Georgiana: Pravda je, že můj vztah s mamkou taky není moc v linii matka-dcera. A i já bych to chtěla jednou svému dítěti vynahradit. Proto bych je ráda měla až ve chvíli, kdy si splním ambice a budu na mateřství připravená. Pak to jde jistě snadněji. Ale všechno se nedá naplánovat. Kdyby dítě přišlo teď, tak by prostě přišlo. Bylo by to složitější, ale poradila bych si. ;-)

Mira: Odkaz je v oblíbených! :-)

57 MIRA MIRA | 22. února 2012 v 0:23 | Reagovat

Dík, ale stačilo napísať "Lost". Tak sa volá tá majiteľka. :-D

58 Georgiana Georgiana | 22. února 2012 v 11:45 | Reagovat

Já jsem vlastně až později zjistila, že to, že jsem svobodná matka ještě ke všemu studující vysokou a pak učící na střední škole je pro mě to pravé. Nikdy jsem to tak nechtěla, chtěla jsem dostudovat, chvilku pracovat, až potom něco, osud se však rozhodl jinak. Ono i těch 60 bude nakonec pesmistické... :-)

59 MIRA MIRA | 23. února 2012 v 9:38 | Reagovat

[19]:Včera som to sem nemohla dať, ale chcem reagovať na ten falošný meč. V lete som robila taký výcuc sedmičky. A včera som si to ešte overila. Ten falošný meč dal do banky Snape. Bolo o tom hovorené, keď Harry a spol stanovali niekde pri riečke. Podvečer sa tam pri nich utáborili nejakí ľudia, medzi nimi bol aj Ted Tonks a nejakí trpajzlíci. Jeden sa volal Grinhook, to bol ten čo potom pomáhal vykradnúť tú banku. A tento Grinhook, neviem ako sa to správne píše, im začal rozprávať ako sa pomstil predtým než sa začal skrývať. Povedal, že decká chceli ukradnúť meč z riaditeľne a tak ho Snape uložil do banky. Grinhook vtedy nepovedal, že je falošný a pritom mal na to upozorniť. Pravý meč sme sa neskôr dozvedeli, že bol ukrytý za obrazom.

60 MIRA MIRA | 23. února 2012 v 9:41 | Reagovat

Teda, Griphook mal v banke ten meč v rukách a teda určite videl, že je ten meč falošný. :-)

61 Georgiana Georgiana | 23. února 2012 v 10:56 | Reagovat

A máme 60... :-D

62 Alis Alis | Web | 23. února 2012 v 13:19 | Reagovat

Takové výpisky by se mi taky hodily. :-D Až budu jednou všechny knihy znova číst, udělám si je. ;-)

63 Claire Claire | 23. února 2012 v 13:45 | Reagovat

Já vím, že si koleduju, ale zas už mi to nedá.
Rozhodně po nikom nechci, aby si představoval, že je Rowlingová, ale docela hodně by mne zajímalo následující.
Kdyby to bylo možné a vy jste mohli/y
dopsat kánon, jak by podle vás vypadal konec/nekonec (nehodící se ignorujte) Severuse Snapea?
Neboli takový, aby byl přesně podle vašich představ a přitom byl v rámci kánonu. Stačí stručně, nevymyslela jsem si otázku proto, abych měla dost povídek ke čtení na pár dalších týdnů. ;-)  :-D

64 Alis Alis | Web | 23. února 2012 v 20:25 | Reagovat

Nenecháme tohle téma diskuzi pod otázku o epilogu? Tahle je až dost zásobená. ;-)

65 Claire Claire | 23. února 2012 v 20:46 | Reagovat

Klidně, ty jsi šéf. :-D

66 Richenza Richenza | 24. února 2012 v 18:16 | Reagovat

Snape musel zemřít, protože jinak by Harry neuvěřil. Nikdy by nemohl splnit svou roli, pokud by neuvěřil, že se musí obětovat. Oběť Snapea jednak předurčovala oběť jeho, jednak mu k tomu dodala odvahu. Co mi osobně přišlo nelogické, a zaznělo to i zde, bylo, že to nevěděl. Měl předat informace Harrymu a málem selhal. Vlastně to vypadá, jako velká náhoda, že to nakonec vyšlo, ne?  Nebo natolik věřil osudu a věštbě? Nebo to věděl? Rowlingová pracovala s věštbami, a věštby jsou možné jen, pokud platí premisa, že vše je předurčeno (což odpovídá náboženství, ve kterém byla autorka vychována). A pak to, že se ocitl v pravý čas na pravém místě, společně s Harrym, nebyla náhoda, ale osud. S touto nelogičností (nebo zdánlivou nelogičnost) jsem se snažila pracovat své povídce, kterou někteří zde přítomní znají. Odkaz dávat nebudu, ostatně se dá vygooglovat :-)

67 Georgiana Georgiana | 24. února 2012 v 22:08 | Reagovat

Ony tu logické díry byly. Nakonec to bylo takové - ve správný čas na správném místě a ve správné nátuře. Věštba byla navíc konec konců směřována na obě strany, takže nemyslím, že by to byl nějaký důvěryhodný zdroj informací. A co se Snapea týče - myslím, že byl k těmto věcem skeptický - tedy ve směru, že by to něčemu pomohlo, jelikož jinak byl svědkem situace, kdy věštba udělal až příliš mnoho povyku. Spíše byl zarytý pesimista, který nevěřil, že mu kdokoliv a cokoliv pomůže - v jeho situaci bylo obdivuhodné už jenom to, že se prostě nezabil sám předem.
Vždyť to tam bylo i napsané - je kapku podivné přistoupit k umírajícímu, kterého ještě ke všemu nenávidíte, protože zabil Brumbála. Byla to taková neuvěřitelná náhoda, až jsem chtěla mlátit hlavou o zeď, ale na to jsem neměla sílu, jelikož byly čtyři ráno. A právě takováhle neuvěřitelná náhoda už je osud a smýšlení Harryho v ten jeden okamžik bylo zkrátka a dobře logicky nemožné. Tudíž tam logika nebyla. Sakra! To je paradox, co? Teď mám energii, tudíž hlavou mlátit o stěnu můžu.
PS: Tvá povídka je opravdu dobrá, teď jsem se konečně dočkala té schůzky na kterou jsem netrpělivě čekala buhví, jak dlouho. Jenom nemám účet na ff, takže nemůžu komentovat. :-)

68 Alis Alis | Web | 24. února 2012 v 23:05 | Reagovat

Já souhlasím, že to, že Snape umřel, bylo jaksi pádným argumentem. Pádnějším než cokoli jiného. Něco je osud, něco náhoda. Ale pravda je taky to, že osud se může měnit. Podle mě si člověk vybírá cesty. Jako s tím, že Voldemort si vlastně vybral Harryho, ne Nevilla. A i kdyby to bylo naopak, věřím, že by se s tím Neville nějak popasoval. :-)
Někdy je něco prostě "osud", jindy "náhoda". Nic se asi nedá 100% promyslet a naplánovat. Někdy pomůže náhoda. Ale pravda je, že všechno v Chroptící chýši byla jedna VELIKÁ náhoda!

69 Lachim Lachim | 26. února 2012 v 4:07 | Reagovat

Vzhledem k datu mého narození jsem k HP přišel jako dospělí a upřímně řečeno jsem si knížky koupil až v momentě, kdy byly na světě všechny. Měl jsem tedy možnost je všechny přečíst na jeden zátah. Severus Snape asi opravdu umřít musel.Troufnu si tvrdit, že ani nechtěl přežít. Harryho nesnášel, příliš mu připomínal Jamese, ale zároveň ho chránil a podle mě měl i svým způsobem rád, vždyť to byl syn Lili. Nedávno jsem se sám pustil do psaní povídky ze světa HP a po pravdě jsem zatím nenašel způsob, jak ho nechat přežít.

70 Alis Alis | Web | 26. února 2012 v 11:08 | Reagovat

Je pravda, že většina povídek, kde Snape přežije, se neodehrává těsně po bitvě. A stejně je jeho přežití tak trochu kostrbaté,i když se děj povídky točí kolem něčeho jiného. A ano, i já si myslím, že přežít nechtěl. Možná proto se nebránil. A z druhé strany neměl dost odvahy na sebevraždu. Inu, nebyl tak ideální, jak si ho některé fanynky představují a idealizují. :D
PS: Jsem ráda, že se zapojit i nějaký muž. ;-)

71 Fido Fido | 26. února 2012 v 17:25 | Reagovat

Nevím jestli je otázka položená dobře. :) Chtěl zemřít? Je možná lepší otázka. Celý život si vyčítal, že kvůli němu zemřela jeho největší láska. Žil jen pro pomstu. I když tvrdil, že Harryho nenávidí, tak si myslím, že to nebyla pravda. Byl to takový záporný klaďas :). Furt nabručený. Furt s maskou. Furt ledový a sarkastický. Ale vždy pomáhal. To že si na něj udělal Harry špatný názor na první pohled a díky dvojčatům a jejich kecům, taky nepřispělo.
A asi i musel zemřít - nestál o slávu, o řády, tak jak by to Rowla udělala ... jedině zapšklej dědek. Vím, že Harry taky nestál o slávu, ale tam ji prostě měl ... už od prvního pádu Voldíka.
To že jsou povídky, kde přežije (nebo kde to prostě autoři JEN konstatují a tečka) je hodně. Ať už se příběh odehrává po 5, 6 nebo i 7 dílu (a některá vysvětlení jsou fakt nápaditá). Já mám ty povídky rád. A když je k tomu s Miou jako pár, tak super. :)
Co nesnáším, když mi někdo ze Sevíka nebo Harryho dělá teplouše. To je proti knize. Asi jakoby byl Ron přemýšlivý a studijný typ ;-)

72 Katherine Katherine | Web | 27. února 2012 v 21:00 | Reagovat

Fido, proti knize to je, ale když si to tak vezmeš, velká spousta fanfiction vlastně dějově odporuje původnímu dílu. On i ten Severus s Hermionou je vůči knize dost nepravděpodobný a samotné jeho přežití je absolutně proti kánonu. Tak když může v některých povídkách Severus, Sirius nebo kdokoli "mrtvý" přežívat a naopak někdo "živý" (jako třeba Ron) umřít, tak proč by si nějaký autor nemohl udělat z nějaké postavy něco, co není. Hlavně když to člověka baví :-)

73 Alis Alis | Web | 27. února 2012 v 21:08 | Reagovat

Všechno je to můj případ... ??? A to tak nerada porušuju kánon.

74 Katherine Katherine | Web | 27. února 2012 v 22:43 | Reagovat

Alis, a jak je to krásné! A jak nás to baví! To je přece hlavní :-)

75 Lilly Potter ml Lilly Potter ml | E-mail | 5. března 2012 v 11:36 | Reagovat

pani maš tu 75 komentov i s tim mojim. Podla mna však SS nemusel umrieť aj ked sa jeho,, poslanie" skončilo. Ked som čitala že umrel takmer som  hodila HP7 do ohňa  :-D aj ked som ju nemala celu dočitanu a prave to ma pritiahlo na čitanie FF ktore neboli o Pobertoch :-) takže asi tak aj ked teraz nemam rada JKR kôli tomu že ho zabila mam rada HP. Podla mna Severus iba predstieral že Harryho nenavidi kôli ostatnim.

76 Katherine Katherine | Web | 25. března 2012 v 23:22 | Reagovat

Dneska jsem se nad Severusem musela pozorně zamyslet. Omlouvám se, že s tím spamuju tady, ale když už je to téma o něm, říkala jsem si, že to bude tematické a pokud to ještě někdo takhle zpětně čte, třeba mi odpoví/zareaguje, prostě napíše svůj názor. O co jde: dnes jsem se podívala na film Konference ve Wannsee. Když se oprostíme od kvalit herců a celého filmu, bylo to mrazivé. Velmi mrazivé. Během dvou hodin bylo rozhodnuto o "konečném řešení" několika miliónů lidských životů. Ačkoli rozhodnutí padlo nejspíš už před konferencí. Celý film člověka donutí přemýšlet, ale na mě konkrétně hodně zapůsobil Friedrich Kritzinger (tajemník říšského kancléřství). Celou dobu se ošíval, vyskakoval a nesouhlasil. Konečné řešení pro něj bylo příliš. A přesto se nechal donutit, aby s tím "souhlasil". To mi připadalo jako hrozný čin. Snad i horší, než provinění těch ostatních, protože ti si nejspíš ani neuvědomovali, jak hroznou věc právě dělají. Byli si svým šíleným pokřiveným způsobem jistí, že je to tak správné, že to "očistí" německou společnost. On už věděl, nebo aspoň cítil, jak hrozné to je. A přesto se účastnil dál. Uvažovala jsem, co bych na jeho místě udělala já. Vždycky je jednodušší na to jen myslet, kdybych skutečně byla na jeho místě, realita by možná byla jiná, ale takhle z tepla své postele si jsem jistá, že bych to nikdy neodsouhlasila. Vím, že by to k ničemu nebylo (z globálního pohledu). Znamenalo by to ale hodně pro mě. Nevím, zda by mě nechali odjet, a pokud ano, za jak dlouho by mě ono rozhodnutí protivit se Führerově záměru dostihlo. Ale i kdybych nestihla emigrovat a zabili by mě, nebylo by to pořád tak hrozné, jako vědět o těch zvěrstvech a odsouhlasit je. I kdybych to odsouhlasila, dlouho bych si už na světě nepobyla. Svědomí by mě mučilo tak dlouho, až bych to raději sama ukončila. To si myslím, že bych udělala já. Co mě přimělo přemýšlet o Severusovi? Samozřejmě, že inspirace HP 2. světovou válkou. Vždycky jsem Severuse uznávala za to, že se stal špehem a riskoval svůj život. Málo jsem ale přemýšlela nad tím, jaké to pro něj muselo být, chodit dál na ta jejich setkání, vědět, jak nemocná a šílená je jejich ideologie, a přesto se tam s nimi bavit o tom, jak zase někde umučili pár mudlů. Nebo málo - přemýšlela jsem nad tím dost, ale myslím, že plně to člověku dojde, až když si to spojí s tím, čím se celá série inspirovala. Ve chvíli, kdy dojde ke spojení reality a fantazie, to lidskému uvažování dává úplně jiný rozměr. Sedět tam a poslouchat, jak se o lidské bytosti baví jako o někom méněcenném, to muselo být šílené. Ani u takového silného muže, jakým je Severus, bych se nedivila, kdyby po návratu ze setkání Smrtijedů odhodil masku a šel se vyzvracet. A následně opít do bezvědomí. Takový Regulus měl vlastně oproti Severusovi štěstí. Prozřel a následkem toho zemřel. Žádná další agónie ve formě sedánků s psychopaty a věčné přetvářky. Na druhou stranu Severus dostal šanci všechny své chyby napravit. Myslím, že až dneska jsem úplně pochopila, jak těžké to pro něj ale muselo být.

77 Alis Alis | Web | 25. března 2012 v 23:37 | Reagovat

Já si myslím, že mezi Kritzingerem a Snapeem je jeden velký rozdíl. Oba sice věděli, co se děje, chápali rozsah toho všeho, ale K. byl ochoten se přes to všechno vést, Snape nikoliv. Chápu, že musel mít chuť Charitu Burbageovou zachránit. Vždyť ji znal a v rámci svých možností se s ní přátelil. Ale uvědomoval si, že ve srovnání s miliony životů ten její nic neznamená. Ten jeho taky ne. A to nemluvím o nereálnosti té záchrany.
Hlavní rozdíl je v tom, že Kritzinger se chtěl přiživit na systému, ve kterém se měl dobře. To je nechutné. Proto asi neměl svědomí a nesáhl si na život.

78 Katherine Katherine | Web | 26. března 2012 v 0:04 | Reagovat

Počkat, ono to vyznělo, jako že je srovnávám? Kdepak, to nebyl můj záměr, spíš jsem pomocí Kritzingera vysvětlovala, jak jsem dospěla k přemýšlení o Severusovi. Severus by se nikdy nepřiživil na systému, jak říkáš. Ve chvíli, kdy zjistil, jak hrozné je jednání Voldemorta a Smrtijedů, musel přejít na druhou stranu. Ale muselo pro něj být prostě hrozné, chodit dál na ta setkání a předstírat, že sdílí jejich hodnoty. A tady je ten hlavní rozdíl mezi K. a S. - Severus se nakonec přetvařoval pro dobro ostatních, Kritzinger pro své vlastní. Ale je to pro mě nepochopitelné, jak se sebou dokázal vydržet. Skutečně mu muselo chybět svědomí...

79 Annie. Annie. | Web | 1. dubna 2012 v 16:41 | Reagovat

Mozek mi říká, že máš pravdu. Že Severus Snape skutečně musel zemřít, ať už jsem na jeho smrt reagovala jak jsem chtěla. Lidé by chtěli vědět, co bude se Snapem dál, jaký bude jeho osud... a jaký mohl být? Mohl být svobodný, ale skutečně by takový život chtěl, pochybuji. Nikoho neměl, splnil svůj úkol, obětoval svůj život pro dobro, pro porážku Voldemorta, zaplatil za to tu největší možnou cenu. A ať už je jeho konec jakkoliv logický, jakkoliv je důležitý, jakkoliv je podstatný, stejně jsem nadávala jak špaček, když skutečně zemřel, brečela jsem a odmítala se s tím smířit. V tu chvíli jsem JKR skoro až nesnášela, za to, že kromě toho, kolik si toho vytrpěl, ještě musel zemřít. Proto vždycky ocením povídku, která odmítá jeho smrt, i přes vědomí, že to nejspíš skutečně nutné bylo. Může se mi to nelíbit, můžu s tím i nesouhlasit, ale to je tak to jediné, co s tím můžu dělat. Myslím, že už vždycky budu bojovat sama se sebou, na kterou stranu se vlastně přikloním:D

80 Babu Babu | Web | 20. dubna 2012 v 20:14 | Reagovat

Musím uznat, že tohle téma je doopravdy velmi citlivé téma. Severuse jsem si zamilovala, jeho úmrtí mi nikdy nepřišlo úplně správné. Ale je pravda, že máš velmi pěkně podané důvody a nedovedu si představit, jak by vypadal jeho život po válce, když už by neměl žádný cíl. Nemyslím si totiž, že život učitele by ho naplňoval. Ale stejně...ta smrt byla moc bolestná, nepřijde mi fér, že jeden člověk si toho tolik protrpěl a nakonec zemřel, aniž by něco skutečně prožil. Ale jak sám Severus řekl - život není fér. Přesto všechno bych upřednostnila nějaký milý konec, kde by Severus přežil a našel si nový smysl život. Konečně očištěn, konečně schopný žít, ne přežívat.

81 Tenebris Tenebris | Web | 27. června 2012 v 9:50 | Reagovat

Opravdu jsi to skvěle vystihla. Já jsem četla Prince dvojí krve (tu část zavraždění Brumbála) s otevřenou pusou a byla jsem na Snapea naštvaná. O to lepší byl ale pocit, když jsem zjistila, že je nevinný. Jeho smrt mě ale zaskočila a také jsem o tom přemýšlela a došla jsem ke stejnému závěru. Myslím, že by Snapeův příběh nikoho tak moc nezaujal, kdyby nakonec nezemřel.

82 Janica Janica | E-mail | 25. září 2012 v 13:32 | Reagovat

Tak já už potřetí se jdu pokosit vložit svůj komentář k tématu, snad se mi to konečně podaří :-| . I když už si ho tu asi nikdo nepřečte :-( .
Já si SS také oblíbila až po přečtení pátého dílu, do té doby jsem ho nějak ani nevzala na vědomí :-( . Ve filmové verzy mne ovšem zaujal hned ;-) .
Šestý díl jsem se rozhodla přečíst až současně se sedmičkou, čímž jsem udělala fatální chybu, protože jsem mezitím na netu narazila na spoiler k sedmičce a oba díly jsem si tak nenávratně zkazila :-((.
Ale k tématu. Já si myslím, že Severus Snape zemřít nemusel, alespoň můj pohled na příběh i na SS by se tím nezměnil. Také mne tehdy po přečtení hrozně naštvalo, že mu JKR po jeho smrti nevěnovala už ani zmínku /závěr nepočítám/. JKR detailně popisuje, jak byla těla všech zemřelých uložena ve společné místnosti, poctivě jmenuje každého zemřelého. Dokonce i Voldemort má tu čest, že se dozvíme, že jeho tělo bylo odneseno do místnosti jiné. A CO SEVERUS SNAPE?! Jeho prostě nechali ležet a hnít v Chroptící chýši ?! Obtěžoval se Potter vůbec někomu říct o jeho smrti a kde leží ?! JKR popisuje, jak HP po bitvě všechny obchází, utěšuje, pomáhá. Po SS zřejmě po jeho smrti opět neštěknul ani pes a dodnes zahnívá v Chroptící chýši :-( .
Byla jsem toho vzteku tak plná, až jsem najednou úplně změnila pohled na věc. Já si myslím, že Snape nezemřel. Možná JKR příběh právě takto napsala schválně, aby mu dala šanci, možná zcela úmyslně mlžila. Možná tělo SS v chýši nakonec vůbec nenašli a on někde žije dál ;-) .
Budu moc ráda, když mi necháte koment. Ještě jsem na takovou diskuzi nenarazila a celá ta léta od přečtení sedmičky si o tom nemám s kým pokecat ;-) . Děkuju.
A teď se jdu pustit do přečtení ostatních komentářů :-D

83 Alis Alis | Web | 25. září 2012 v 15:06 | Reagovat

Annie: Teď nedávno jsem viděla poslední díl. A musím říct, že Severusova smrt ve mně vyvolala jednu otázku nebo spíš rozepři mezi knihou a filmem. Protože v knize to na mě působilo (ačkoliv to tam nebylo výslovně napsané), že je smířen. Že jakmile předá vzpomínky, jeho úkol je „splněn“. Ale ve filmu, jako by se bál smrti. Těžko se to popisuje. Ale v ten okamžik jsem cítila ještě větší nevoli, že musí umřít. Vypadalo to, jako by to opravdu, opravdu upřímně nechtěl!! Takže další malé proklínání JKR. A že musel zemřít? Myslím, že můj smutek z toho, že opravdu umřel, byl příliš velký, ta nespravedlnost hrozně frustrující. A tak můj mozek začal hledat argumenty, které by vedly k tomu, že to tak vlastně bylo správné. A bylo… opravdu jsem musela nakonec dát mozku za pravdu. Nečekal ho život (alespoň podle nástinů JKR, pokud opomíjím všechny FF), který by ho nějak naplňoval.

Babu: Je to trochu deprimující, že žil pro lásku milostnou i přátelskou, že se jí oddal a obětoval, i když jeho drahá byla mrtvá. Protože když se na to podíváte reálně, tak mu tohle milování (nechci užít jen pomíjivé „zamilování“) naprosto zničilo život. Už neměl ani Smrtijedy, jejichž ideje by ho někam vedly (ať to zní jakkoli zvráceně). Prostě nic. Zbyla vzpomínka a poslání. A určitě musel myslet na to, co se stane, až jeho poslání skončí. A obávám se, že skutečně viděl jenom prázdnou díru. Láska mu vlastně vzala vlastní život, naději být šťastný. Ani bych se nedivila, kdyby ve skutečnosti Lily i tak trochu nenáviděl.

Tenebris: Ještě bych k tomu, jaká vlastně byla role Snapea a to, že ve skutečnosti Brumbála „vysvobozoval“, podotkla, že jsem opravdu neviděla absolutně žádné východisko, jak to napravit, jak to vysvětlit tak, aby to nevyznívalo proti Snapeovi. Vím, že spousta lidí se chvástá tím, jak to tušili, že to bylo jasné a blablabla. Ale já jim nevěřím! Po bitvě je každý generál! :-P

Janica: Já ti komentář zanechám. ;-) Vůbec mě nenapadlo se na to všechno dívat takhle. Je pravda, že smrt Severuse si zasloužila víc „publicity“. Ale možná (ač to neumím podložit logickými argumenty) to, že nebylo nijak popsáno, jak naložili s jeho tělem, je právě ta výjimka. Protože ostatní se tohohle dovysvětlení dočkali. On ne. Možná právě to je výjimečné. Třeba jeho konec měl být takhle „zahalen“. Nebo je to prostší – celý život žil sám, žil pro Lily, ačkoli ona už byla mrtvá. A tak vlastně nebylo podstatné ani pro něj, že zemřel. Kdo ví, co zažil v posmrtném životě? Ale ano, přes všechny tyhle teorie je někde hluboko ve mně ta uražená dušička, kterou prostě štve, jak to dopadlo. A taky si myslí, že Severus Snape si i po smrti zasloužil něco víc než druhé jméno, kterým vlastně Albuse jeho rodiče běžně neoslovovali…

84 Janica Janica | 25. září 2012 v 20:35 | Reagovat

Jééé, já mám koment a hned ten samý den :-)) ! Děkujuuu !!!! Já jsem moc ráda, že se můžu ještě zapojit :-) . Já kolem sebe nikoho, kdo četl HP nebo ho to ještě k tomu takhle chytlo, nemám :-) . První díl jsem vzala do ruky proto, abych věděla, čím že to moji malí žáčci žijou a naprosto jsem tomu propadla :-) .
Chtěla jsem tu reagovat na spoustu věcí, ale opět se mi první pokus o komentář nezdařil, tak snad tentokrát se už povede.
Tedy, vy tady všichni nějak rádi pohřbíváte :-D .
Když jsem psala svůj první příspěvek, byla jsem toho názoru, že SS zemřít kvůli příběhu samotnému nemusel, ale že by asi žít nechtěl.
Během čtení všech ostatních příspěvků jsem ale nad tím dál přemýšlela a dospěla k závěru, že ani z tohoto důvodu jeho smrt nutná nebyla. Myslím, že zemřít nechtěl. Severus Snape nebyl takový slaboch, aby si raději v poklidu umřel. Důvod k životu je vždy, když ne kvůli sobě, tak kvůli jiným. A já jsem přesvědčená, že ho za těch dvacet let Brumbál svým přesvědčením "konat dobro" přeci jen nakazil. A že v tom by možná našel důvod své další existence. Že by SS žil dál, zřejmě změnil profesi, možná pracoval na vývoji nových léčivých lektvarů /zní to jako klišé, já vím.../, možná by se mu podařilo najít cestu k HP, snažil se mu i nadále pomáhat, třeba by ho konečně pořádně naučil nitrobranu... A možná, kdyby mu HP dokázal odpustit, možná by i on dokázal odpustit sobě. A možná by i nakonec ve svém životě někoho potkal, někoho, kdo by ho dokázal vzít za srdce stejně, jako Lily Evansová. Možná by jeho život byl jednou přeci jen šťastný. Možná...
Ne, SS rozhodně zemřít nemusel. A já jsem optimista a za kvalitní závěr nepovažuji jen ten tragický. Ono je to pak totiž stejně klišoidní, jen se to přehoupne na druhou stranu . ;-)

85 Snape007 ( Martina ) Snape007 ( Martina ) | E-mail | Web | 10. října 2013 v 7:47 | Reagovat

Jak začít ;-)
tak v první řadě se představím. Jmenuji se Martina a podle mé dlouholeté přezdívky na netu možná i některé budete pamatovat snad nejzapálenější obhajovatelku lásky Severuse k Lily dávno předtím než se vůbec Joanne dostala k HP5 ;-)A ano, na diskuzích jsem tento vzath obhajovala tak vehementně a nikdo tomu nechtěl věřit, že se to mnoha lidem nelíbilo. A na konci jim říkat " vidíte, já to celou dobu říkala a Vy hned , že jsem naivní bláznivka ... " to mě nebralo. Nepotřebuji si něco dokazovat :-D
Severuse miluji už dlouho přes třináct let. Je mi 38, takže Vaše parta nás postarších se rozrostla :-)
Mezitím jsem měla takové tři roky , kdy to přešlo, ale já už se k Sevovi vrátila asi potřetí a u mě je to vysloveně osudovka :-D
Tak, ale ať se dostanu k tomu co si o jeho životě a smrti myslím já ...
*************
Joanne psala jeho postavu jako tragickou, jako tajemnou a jako šedou. Šedou ve smyslu, že nikdo není většinou jen takový jaký vypadá. v obou směrech ... Je fakt, že mě nepřejvapila ničím, ani brumbálovou smrtí, ani nakonec tím, že Severus na konci zemře, spíš jsem jen počítala s tím, že zemře, ale Harry už v tu dobu bude vědět, že Severus je ten ne-li nejlepší a nejstatečnější, tak aspoň jeho přítel. Nestalo se tak. Bohužel. Zajímalo by mě, jestli by Severus našel kdy odvahu, kdyby přežil se o tomhle s Harrym bavit. Já bych jej také viděla najraději jako hrdého ředitele Bradavic, který smaže všechny pošetilé spory mezi kolejemi , všichni ho budou brát za velkého hrdinu..., ale mám za to, že takhle by to kromě FF nefungovalo. A Severus by to nechtěl.
Já už si to dneska nepamatuji přesně, ale důvod jsou ty hůlky... nezapomínejte, že Snape byl přesvědčený, že to on má Bezovku ;-)Bylo to tak naplánováno a Brumbál mu neřekl, že to ve skutečnosti na věži zařídil jinak ! už si vážně tu svou teorii nepamatuji, ale jde o Bezovou hůlku. Mrzí mě celý jeho život. Myslím Severusův...a jak tu někdo psal, že by si přeci pak v klidu našel jinou ženušku :-D NENAŠEL ! JKR ho psala jako tragického hrdinu, který nám všem měl ukázat, že i chudý, ošklivý, nedoceněný klučina, kterého všichni šikanují se dokázal zamilovat ... tak moc, že nakonec tou svou bezbřehou láskou , poté již k mrtvé ženě , dokázal ( ne Harry, ne Brumbál )zachránit celý kouzelnický svět. Samozřejmě, že t dokázali společně , ale kde by byli bez dvjitého agenta Snapea ? Proto jej obdivuji a proto mám dlouhá léta tuto přezdívku podle nejlepšího agenta Snape007 ;-) Asi bych toho měla na srdci víc, ale ani nevím zda to vůbec po roce někdo bude číct, nebo ho to zajímat. Klidně se mi kdokoliv ozvěte na mailík, moc ráda poznám nějakou spřízněnou duši :-) Kromě Severuse taky miluji psy a knihy a filmy a zahradu a jsem taková úplně normální lamka :-D

86 Alis Alis | Web | 14. října 2013 v 16:12 | Reagovat

Hrozně smutné je to, že ve skutečném světě existují určitě přinejmenším stovky lidí, kteří mají Snapeův potenciál, jakousi čistotu duše, nezměrnou sílu vnitřního ducha, ale přes nějaké vnější prvky (ať už vhled nebo zdánlivě zavádějící chování) je nikdo nikdy neprohlédne. Ani po smrti ne. A Snapeovi se alespoň dostalo jakéhosi holdu posmrtně. Nevím, jestli to není myšlenka, kt. už jsem popsala výš, pokud ano, měla jsem potřebu ji ještě jednou zmínit. ;-)

87 Naty Naty | 13. září 2014 v 11:15 | Reagovat

Mě to teda taky prvně ranilo, že Snape umřel spolu s ostatními lidmi, které Harry měl rád nebo s ním měli něco společného. Ale pak jsem si uvědomila, že Snape umřel, ale byl na čas ředitel, takže jako Brumbál má (doufám) svůj portrét v ředitelně, takže může mluvit vlastně všechno jako by nezemřel, ale nemá vlastní tělo to je vše, takže jako by nezemřel :-)
Ale strašně by mě zajímalo, že v posledním díle HP jak je tam o 18 let později tak jak svýho syna pojmenoval Albus Severus Potter,tak y mě strašně zajímalo co by tomu řekli brumbála Snape  kdyby to slyšeli no hlavně Snape :-D moc by si přála pokračování, ale dobře vím, že by to už tak nemělo smysl a byla by to nejspíš nuda. A co si myslíte vy co by na to řekli?

88 Alis Alis | 13. září 2014 v 11:34 | Reagovat

[87]: Vždycky se tím, že je v ředitelně Snapeův portrét, utěšuju. :-) Jenomže... nevím, jestli teď budu mluvit jako někdo, kdo má pocit, že zná Snapeův charakter z knihy nebo jako někdo, kdo má pocit, že zná Snapeův charakter, ale vytvořený taky hodně na základě fan fiction a trochu i vlastních dojmů (prostě když o něm hodně přemýšlím, píšu o něm a jeho chování, je těžké tím nebýt ovlivněná). Já nepochybuju, že ten Snapeův portrét v ředitelně je, ale nejsem si úplně jistá, že se o Snapeovi líbí. Řekla bych, že on by prostě raději zemřel a hotovo. Nechtěl by, aby jeho "otisk" přetrval někde v ředitelně navěky.
Každopádně je určitě nemyslitelné, aby po tom všem, co se stalo, co se Harry dozvěděl, do té ředitelny nepřišel a nepromluvil si s ním. Možná mu nesděloval, že po něm pojmenoval dítě, ale určitě se to k Severusovi doneslo. ;-) Ovšem neumím posoudit, jak by se k Harrymu choval?! Určitě měl nějakého jeho sympatie, potlačované uvnitř, byl to koneckonců Lilyn syn, ale taky Jamesův a... prostě myslím, že s tímhle rozpolcením vždycky dost bojoval.

89 HozardedinY HozardedinY | E-mail | 22. května 2017 v 2:34 | Reagovat

viagra viagra legitimate dealers
http://viagra-withoutdoctor.net - viagra without a doctor prescription
  canadian pharmacy viagra professional you cannot reply to topics in this forum
<a href="http://viagra-withoutdoctor.net">viagra without a doctor prescription usa
</a> - viagra side effects viagra vs viagra show posts
mexico viagra price genuine

90 Ramonzababs Ramonzababs | E-mail | 13. října 2017 v 19:03 | Reagovat

cialis ik
http://cialiswalmartusa.com - cialis over the counter walmart
  buy cialis online e-mail address
<a href="http://cialiswalmartusa.com">cialis over the counter at walmart
</a> - over counter cialis
cialis 20mg dosage website

91 viagra without a doctor prescription viagra without a doctor prescription | E-mail | Web | 26. března 2018 v 14:57 | Reagovat

gastric diseases in humans regain hair loss
http://edwithoutdoctors.com viagra without a doctor prescription
symptoms of intestinal disease arthritis causes symptoms treatment and prevention
<a href="http://edwithoutdoctors.com">viagra without a doctor prescription</a>

92 Mazueltoisp Mazueltoisp | E-mail | 15. dubna 2018 v 16:56 | Reagovat

buy generic viagra no prescription
http://viagrawithoutdoctorshop.com - viagra no prescription
  purchase cheap viagra online
<a href="http://viagrawithoutdoctorshop.com">viagra without a doctor prescription
</a> - viagra high quality soft spam
viagra for females

93 viagra without a doctor prescription viagra without a doctor prescription | E-mail | Web | 30. dubna 2018 v 0:34 | Reagovat

intestinal complaint iodine allergy symptoms
http://viagrawithoutdr.us.com/# viagra without a doctor's prescription
egg allergy symptoms facts on asthma
<a href="http://viagrawithoutdr.us.com/#">viagra without a doctor prescription</a>

94 Miltoztheon Miltoztheon | E-mail | 9. května 2018 v 1:29 | Reagovat

viagra 10 mg 4 tablet total members
http://glviagragtr.com -   viagra 5mg daily topics
<a href="http://glviagragtr.com"></a> - enzyte
viagra buy legend

95 viagra without a doctor prescription viagra without a doctor prescription | E-mail | Web | 30. května 2018 v 10:53 | Reagovat

what can allergies cause is arthritis a bone disease
http://viagrawithoutadoctors.net/# viagra without a doctor prescription
diseases of the stomach and intestines occupational asthma
<a href="http://viagrawithoutadoctors.net/#">viagra without a doctor prescription</a>

96 canadian pharmacies canadian pharmacies | E-mail | Web | 5. června 2018 v 5:38 | Reagovat

asthma explanation what is asthma
<a href=http://canadinpharmacy.us.com>canadian pharmacies</a>
describe the pathophysiology of asthma allergies sore throat
<a href="http://onlinedrugstore.us.org">canadian pharmacies</a>

97 viagra without a doctor prescription viagra without a doctor prescription | E-mail | Web | 8. června 2018 v 16:42 | Reagovat

natural arthritis cures herbs for arthritis
<a href=http://viagrawithoutadoctors.net/>viagra without a doctor prescription</a>
grow hair fast arthritis aids
<a href="http://viagrawithoutadoctors.net/">viagra without a doctor prescription</a>

98 canadian pharmacy canadian pharmacy | E-mail | Web | 12. června 2018 v 19:52 | Reagovat

drug addiction programs cat allergy cure
<a href=http://onlinedrugstore.us.org>canadian pharmacies</a>
loss of hair on head asthma guidelines
<a href="http://canadian-drugstore.us.org">canadian pharmacies</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 



Všechny postavy (kromě mých vlastních) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva.
Tyto stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.