IV. Epilog Relikvií: fraška, nebo čestné ukončení?

11. března 2012 v 0:16 | Alis |  Téma z HP světa
Tohle téma se zdá být naprosto jasné. Jenomže psát o něčem, na co mají všichni stejný názor, co je naprosto nediskutabilní, to by byla trochu nuda. Takže tak 100% názor na toto téma nejspíš nemám, jinak bych je totiž vůbec nezařadila.

________________________________________________________________________________________________________________

Konec něčeho, co tvořilo součást vašeho života téměř deset let, ve vás vzbudí mnoho pocitů. Takový malý (velký) citový zmatek. V mém případě se mísila nedočkavost spojená s otázkou "jak to VŠECHNO dopadlo" se strachem, že to vlastně VŠECHNO skončí. Na co se pak budu tak moc těšit? Kdy příště budu na tetu, která má knihkupectví, zase tři týdny před vydáním HP tak nadprůměrně milá?
Všechno jsou to tak významné události pojící se s tak důležitou etapou, že jsem nejspíš čekala něco naprosto úžasného. Jsem ve skrytu duše fanoušek šťastných konců. A tak jsem předpokládala, že Harry přežije, že všechno dobře dopadne. Ale zároveň jsem chtěla při posledních řádcích uronit nějakou tu slzu. Ne snad proto, že by to bylo lacině dojemné a srdcervoucí… Ale proto, že pro mě by i ty prosté obyčejné řádky měly nějaký hlubší význam.
Když jsem si přečetla tu "osudnou" větu "o devatenáct let později", tak jsem si říkala, že nějaké lacinosti se další věty nevyhnou. Vzpomněla jsem si na všechny filmy, které v podobném duchu končí. Je to takové laciné, ale přesto to v mnoha případech člověka tak nějak… uspokojí. A kdo si to neumí přiznat, tak lže!
V době prvního čtení posledního dílu jsem neměla moc v lásce Ginny, takže z toho nejobecnějšího pohledu mi tam byla trochu protivná. Možná tuhle info stavím zbytečně do popředí, ale nemůžu si pomoct. Hrozně mi to tehdy narušila.
Dočítala jsem knihu během několika hodin a u konce jsem měla stále v živé paměti smrt Snapea, takže jsem byla přeci jen trochu naměkko. Dvě jména pro děti - první věc, která mě zaujala - jsou možná znakem nerozhodnosti, ale kdyby Harry nedal oběma synům dvě jména, jsem si jistá, že na Severuse ani Siriuse by se nedostalo, a to by mě nesmírně mrzelo. Přitom z logického hlediska tyhle osoby znal, kdežto Jamese a Lily si z větší části vysnil, i přes negativa, která se o nich během života dozvěděl. Jistě dumáte, jaké negativum měla Lily. Ale ta se možná provinila víc než James. Kvůli několika neshodám zavrhla Severuse, což se mi po tom všem, co pro ni byl ochoten udělat, ačkoliv už nežila, zdá jako fatální chyba.
Všechna ta oslovení a rodičovské pohledy a rady… Na mě to bylo příliš. Neuměla jsem se během pár vteřin naprogramovat na dospělé trio. Ti všichni (i "dokonalá" Hermiona!) v sobě měly na můj vkus příliš dětskosti. Rostli se mnou a všechno, co se spojovalo s dospíváním jako např. láska, mi bylo dávkováno postupně. Ale tady se objevil najednou takový ostrý přechod. Možná by nepůsobil tak násilně, kdyby byla kapitola delší a člověk měl šanci se s matkami a taťkami Potterovými a Weasleyovými vyrovnávat alespoň trochu pozvolna. Nestalo se…
Zároveň však z hlediska autorky chápu, že potřebovala konec, který by byl definitivní. Bála se, že jinak by se neuměla… rozloučit a k příběhu by se vracela, což by mu, ruku na srdce, mohlo jenom ublížit. Rozhodně měla spoustu času závěr promyslet, mohla jej vymyslet lépe, ale prostě se jí nepovedlo všechny požadavky skloubit dokonale.
Co mě ale doslova pobouřilo, byla Harryho zjevná oblíbenost Albuse! Nevím, jestli bylo vůbec správné něco takového tak okatě prezentovat. Každý rodič má některé své dítě radši. Mnoho z nich si to neumí přiznat, ale kdyby se dostali do Sofiiny situace, stejně by si zvolili. Mají to tak i mí rodiče. Jednou mi táta dal neocenitelnou radu: "Nemusíš se snažit milovat svoje děti stejně. To se ti ani nikdy nepovede. Podstatné je, aby nikdy, opravdu nikdy nepoznali, které z nich máš nejraději." On v tom zklamal, ale myslím, že třeba máma byla úspěšnější. A znám rodiče, kterým se povedlo udržet vnější rovnováhu v lásce k dětem celý život. Tak by to mělo být. O to by se měli rodiče snažit. HP měl tendenci "vychovávat": naučit děti přijímat smrt, být statečné, umět se obětovat, umět řešit problémy, milovat druhé i s jejich chybami,… A ti bystřejší by se z téhle pasáže mohli naučit něco, co by jim mohlo velmi ublížit… Pravda je pravda, ale milosrdná lež je někdy mnohem důležitější.
Co ale epilog naprosto pohřbilo, byl film. Filmové zpracování téhle scény bylo opravdu tragické a ještě prohloubilo chyby, které měla kniha. Nikdo z tria není zrovna studnice hereckého talentu. Nejobstojnější ze všech tří je Ron a ten jediný taky působil alespoň v 10% jako táta s pivním břichem - takový obyčejný, laskavý, milují. Ostatně jak to u něj bylo po celou ságu. Je úplně zbytečné vypisovat ty paskvily, které se v té smrtící scéně objevily. Nakonec se jim smála všechna kina po celém světě, v jejichž hledištích seděli i lidé, kteří knihy ani nečetli a neviděli do světa HP tak hluboko jako vy nebo já (což není nabubřelost, ale ne každý denně hledá své oblíbené povídky, pamatuje si detaily ohledně mnoha lektvarů nebo čte podobné články a přispívá do diskuzí).
Nejspíš je vám ale z celého článku patrné, že zase nejsem natolik přísná a skeptická (pokud opomenete ten poslední odstavec). Shrnu to myšlenkou, která zazněla výše, ale pravděpodobně jste jí nepřipsali tolik významu: i já, člověk k lásce a happy endům skeptický, prostě někde hluboko (velmi, velmi hluboko) vlastně v tom nereálném, harrypotterovském světě, mezi povídkami FF toužím po "a žili šťastně až do smrti". To epilog splnil. Tenhle jediný splněný bod samozřejmě nevyváží všechny ty enormní nedostatky "o devatenáct let později", ale stačí na to, abych se nerozohňovala, nekřičela zlostí a nespokojeností a neproklínala JKR. Nebylo to ideální zakončení, ale kdybych měla odpovědět na otázku z nadpisu, s přimhouřenýma očima (opravdu hodně) rozhodně nebylo nečestné (což ovšem neznamená totéž co "bylo čestné").
Zůstanu tak protentokrát někdy na pomezí, jestli dovolíte…

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Janča Janča | 11. března 2012 v 0:36 | Reagovat

Přiznávám se, já debil na to zase čekala :D předem se omlouvám za blbosti co napíšu, ale nejsem schopná moc uvažovat.

o se týká filmového epilogu, tak k jeho blbosti snad ani nemá cenu se vyjadřovat.A ten knižní... Mně se nezdá špatný. Je to trošku něco, co neurazí ani nenadchne. Ale v první chvíli se mi líbil a teď ho taky beru za celkem ok.

A teď k něčemu, co jsi napsala. Že lily udělala chybu,když zatratila severuse. Já nevím, ale prostě nechápu a nikdy jsem nepochopila, proč má Severus tolik fanoušků. je to obrovskej hrdina, jasně. Je nesmírně důležitej, jasně. Ale tím to tak končí.Nic proti němu nemám, ale kde se vzala ta oblíbenost? Nechápu :D

Oproti tomu Lily a Jamese miluju. Nevím, jací byli... je pro mě hrozné tohle napsat, ale opravdu nevím jenže... Já mám pocit, jako bych je znala. Víc než knižní postavy jsou to pro mě milovaní přátelé. Jejich smrt obrečím ať ji ve ff  čtu v jakékoli verzi. Prožívám je mnohem víc, než jakoukoli postavu z HP. Teď k tomu, co se snažím říct. Jsem... v podstatě ráda, že Lily Severuse zatratila. protože jsem sobecká a hrozně se bojím, že by pak neskončila s Jamesem.

Uff a poslední část. Jak jsi psala, že konec byl divný, najednou nebylo na co se těšit, už nebylo nic před náma. taky jsem to tak prožívala. jakoby ve mně bylo trošku víc prázdno než předtím...

Tak a ted konečně dobrou noc! :)

2 Katherine Katherine | 11. března 2012 v 0:57 | Reagovat

Já na půl cesty nezůstanu, epilog mě hrozně zklamal. Je to zvláštní, většinou docela ráda čtu happy-endy, ačkoli psát je neumím (respektive pokud považuji happy-end za nepravděpodobný, nedokážu ho napsat, protože by mi pak celá povídka připadala zničená). Ovšem tentokrát jsem to ani číst skoro nemohla. Zčásti právě proto, že jsem s Harrym a ostatními vyrostla. Pokaždé jsem se nemohla dočkat, kdy konečně bude nová kniha, většinou jsem ji přečetla hned první den (a noc), nejedla jsem, prakticky jsem jen četla. Tak zažraná jsem byla. Pak jsem si to samozřejmě vždy přečetla ještě několikrát pomalu, ale napoprvé jsem si prostě nemohla pomoct a musela jsem to přelouskat celé a hned. Na jeden zátah. A jakožto člověk, který s Harrym vyrostl, jsem prostě nedokázala překonat ten skok, přesně jak popisuješ, Alis. Sakra, vždyť jsme celou dobu byli víceméně stejně staří! Mně bylo deset let, když jsem dostala do ruky první knihu. A najednou měli být všichni o 19 let starší? To byl pro mě zásadní problém. Ale snad ještě zásadnější pro mě byla ta nevěrohodnost, která asi bývá pro happy-endy typická, ovšem v HP bych ji mileráda oželela. Jak bych u Merlinovy hůlky mohla uvěřit tomu, že po devatenácti letech bylo vše krásné, dokonalé a perfektní? Prostě růžová budoucnost? Cituji konec: "Jizva ho nebolela už devatenáct let. Vše bylo v pořádku." Vše bylo v pořádku?! Copak je JKR přestěhovala na nějakou jinou planetu a izolovala je od ostatních lidí? Možná jsem na to příliš realisticky založená, ale epilog na mě prostě působí hrozně přeslazeně. Schválně jsem si ho teď znova přečetla a jsem si jistá, že budu usínat s hyperglykémií... Ale co. Epilog sice JKR odpustit nemůžu, ale stvořila něco úžasného, z čeho se stala má celoživotní láska, tedy ho budu i nadále přehlížet. V knize prostě skončím kapitolou 36 a film vypnu ještě před konečnou částí :-) Abych se vrátila k tomu, co říkáš o Lily - ABSOLUTNĚ SOUHLASÍM! Jednou mi kamarádka řekla, že nechápe, co Lily zazlívám, když to Severus ji urazil a celkově směřoval jinam než ona. Co jí zazlívám?! Proboha, když nějaký můj blízký přítel, se kterým se znám od dětství, začne směřovat k něčemu zlému, budu se mu snažit pomoct! A i když bude okolo sebe kopat, urážet a ubližovat, přece se neurazím a neodstřihnu ho. To by totiž správný přítel měl udělat. Takže ano, souhlasím s Lilyinou vinou.
A ještě k tomu, že epilog nám to všechno zakončil - taky jsem cítila takovou zvláštní prázdnotu, jako by se tím jedna životní etapa uzavřela. Pak jsem ale objevila fanfiction a pochopila jsem, že nic nemusí skončit, dokud se pro to sami nerozhodneme :-)

3 Keiko.kei Keiko.kei | 11. března 2012 v 1:41 | Reagovat

Ačkoliv nemám ráda otevřené konce, tak kdyby tam epilog nebyl, bylo by to lepší - "malérů už jsem si užil na celý život"  V epilogu jsme se vlastně nedozvěděli nic nového. Vše zůstalo tak jak bylo, jen měli všichni kopu dětí se "slavnýma jménama" I když se musím přiznat, že jméno Albus Severus mě aspoň trošku dojalo, protože jak už jsem psala, to bylo v celé knize jediné Severusovo uznání... Epilog mě zklamal a pak už jsem ho většinou nečetla. V úplnou katastrofu a hrůznost se pro mě však změnil když jsem viděla film. Bylo to naprosto směšné, surreálné a groteskní.

Lily a James myslím, že ti by si snad zasloužili i samostatné téma. Nikdy mi k srdci nepřirostli. Po pravdě řečeno jsem nikdy nemohla pochopit, proč je na ně Harry tolik fixovaný, nikdy je nepoznal, chápu, že je miloval, ale jeho reakce, co se rodičů týkali mi přišli až histerické. Vždy se nechal vyprovokovat, takové chování by mi přišlo přirozené, kdyby mu rodiče zemřeli nedávno...
James mi byl hrozně nesympatický, byl to prostě školní frajírek, co se musel předvádět a machrovat. Ostatní ho nezajímali nebo je šikanoval a ponižoval, ostatním dával najevo, že on je hvězda. A Lily? Dokázala bych jí odpustit, kdyby se tak zachovala ke každému jinému, ale k Severusovi? Znala ho od dětství, věděla, že k tomu všemu velkou měrou napomohl i Potter a jeho parta. A na Severuse se vykašlala, zatímco Jamesovi odpustila a zamilovala se do něj... No proto taky povídky z období pobertů čtu jen výjimečně.

4 Vlkžrout Vlkžrout | 11. března 2012 v 3:31 | Reagovat

Nebudu se vyjadřovat k epilogu. Co se příběhu týče, myslím, že by byl mnohem silnější, kdyby skončil Harryho smrtí. Chlapec naplnil svůj úděl a obětoval se při tom pro kouzelnické společenství.A tím by se ho Rowlingová zbavila spolehlivě. Co ho jinak čekalo? Stát se policajtem? No nádherná budoucnost. Ale je to pohádka pro děti. Takže žili a šťastní byli až do úplného vyčerpání.

5 ClaireM ClaireM | 11. března 2012 v 10:23 | Reagovat

Podle mě už tam ten epilog vůbec nemusel být. Jak napsal už někdo v komentářích výše (prolítla jsem je hrozně rychle, tak jsem si nevšimla, od koho ten komentář je), mělo to skončit tou větou s těmi maléry a THE END.  No, ale když už nám to Rowla naservírovala takhle, tak co se dá dělat... Alespoň jsme se pobavili nad jmény dětí - Albus Severus mě trochu dojal, James Sirius vypadá, že se bude svým jmenovcům velice podobat a o Lilly Luně (českej překlad Lenka nemám ráda) toho moc nevíme... Z Rose mám pocit, že by to mohla být taková miniHermiona a Huga jsem tak nějak nezaznamenala... Harry jako starostlivý otec vypadá hrozně divně a taky mi přijde, že Albuse protěžuje. Ron je prostě Ron - připadá mi, že z celého tria se vyvíjel tak jako nejpřirozeněji a že přesně takový by měl být Ron po devatenácti letech, zatímco Harry s Hermionou mi tam připadají trochu přehnaní a o Ginny z epilogu jsem si moc obrázek neudělala, ale jinak mám Ginny docela ráda. Ale co se mi v epilogu líbilo, to byla zmínka o Teddym a o Nevillovi jako o profesoru Longbottomovi. "Dejte za nás pusu Nevillovi." - "Ale mami, nemůžu líbat profesora." :-D To mě fakt pobavilo.

6 Margot35 Margot35 | 11. března 2012 v 11:03 | Reagovat

Tak tentokrát je to epilog, hm...
No, nevím, dá se říct, že všechno co cítím jste řekli už za mě. Brala bych epilog tak několik týdnů, měsíců po bitvě, jak se svět dával dohromady, jak se hlavní hrdoinové vypořádali se strátou atd. Skok o 19 let později opravdu nebyla dobrá volba, mluvím o knize, protože film raději ani zmiňovat nebudu. Rovněž i mě dojalo jmeno Albus Severus, protože, jak už tu bylo zmíněno, to byla jediná zmínka o uznání jeho činů. V tomhle případě mi sladký konec nevadil, přece jen to bylo psáno pro děti, ale nepovedl se. Já se přiznám, že mám ráda špatné konce, když k tomu patří. Ráda si pobrečím a mám pocit, že tady k smrti Harryho to směřovalo od začátku, ale pak se zřejmě na poslední chvíli JKR rozhodla, že ho nechá přežít a sepsala pro mě dost nesrozumitelnou část na nádraží King´s Cross. Ale je to jen můj názor.
Jinak já s knihami nerostla, měla jsem je po kupě a dospělá od dětí, tudíž ten skok o 19 let by pro mě nebyl tak drastycký, kdyby za něco stál, jako pro děti. Zkrátka opravdu TAM NEMUSEL VUBEC BÝT!!
Jinak ani já Jamese nemám ráda, byl to spratek a šikanoval ostatní, i kdyby jím nebyl Severus, stejně by mi to vadilo. A Lily? Jako dobrá přítelkyně, měla stát při Severusovi a stáhnout ho včas z té propasti do které se řítil a ne ho do ní ještě strčit! Takhle opravdové přátelstsví vážně nevidím. Takže ani já moc nečtu povídky z období pobertů, vyjímkou byla Spoutaná od Lendaber, ta byla nádherná, ale to jsem odbočila.
Když to shrnu, neřekla jsem nic co by tu už nebylo řečeno :-). Takže i já epilog vynechávám.

7 Margot35 Margot35 | 11. března 2012 v 11:06 | Reagovat

Božéééé teď jsem si našla fatální chybu omlouvám se... drastický!

8 Alis Alis | Web | 11. března 2012 v 11:22 | Reagovat

Tentokrát jste mě svými komentáři přivedly k mnoha různým tématům. Ráda bych je později rozebrala detailněji. Ale něco nakousnu. Lily se opravdu nezachovala správně. Kdyby mi nějaký kamarád řekl, že jsem kráva (popř. něco tvrdšího), dost bych se urazila. Ale hluboké přátelství přece něco znamená. James se ve škole nepochybně nechoval dobře, ale odpustila bych mu. Když Snapeovi, tak i Jamesovi. Kluci prostě dělají takové (a jim podobné hlouposti).  Další téma o možní smrti Harryho si taky nechám na samostatné téma.
Jen mě teď tak napadlo, že třeba až budeme mít my, co jsme s Harrym vyrůstali, ke 40 a budeme mít vlastní děti, třeba pochopíme epilog ještě o něco líp. ;-)

9 Becky Becky | 11. března 2012 v 11:41 | Reagovat

Já vlastně ani nevím, jaký na to mám názor. Filmový epilog mě trochu zklamal. Nejvíce mě zklamalo, jak tady už bylo řečeno, to že Harry upřednostňoval Albuse. Já si nemůžu pomoct, vim že to je jen dítě, ale připadal mi takový usmrkaný tatínkův mazánek. James a Lily mi přišli strašně v pohodě. Jak řekla Alis, James asi dostojí svým jménům :D a Lily... prostě normální dívenka, která se těší do Bradavic. Epilog v knize... byla jsem na něj strašně zvědavá, jak to všechno skončí, děti a tak. Jenže mám pocit že tim JKR akorát nechala trochu otevřený konec, pro nás pro čtenáře. Jejich děti, jak se vlastně zase dali dohromady, co se dělo těch 19 let (protože 19 je v životě opravdu hodně!) a spoustu dalších otázek. Poslední kapitolu, jsem četla strašně dlouho, furt jsem odkládala ten konec. Konec toho všeho, to že už se vlastně nemůžu těšit na pokračování a můžu říct, že pak už jsem jen čekala na film a doufala že splní má očekávání. Filmeme se to vlastně rozjelo, chtěla jsem poznat víc, začala jsem číst HPff a ta dále... a tím jsem si vlastně otevřela dveře do světa HP, a tzjistila že to neskončilo. Že tim žiju dál :-) takže mám pocit, že filmu a myslim že hodně právě epilogu musim za tohle poděkovat. Ty jména mě donutila přemýšlet o Pobertech o jejich životě, o životě dětí HP o Severusovi... Epilog v knize mi vlastně připadal jenom jako taková malá vsuvka o současném životě tria. Ne jako ukončení.

10 Margot35 Margot35 | 11. března 2012 v 11:51 | Reagovat

Ještě jsem chtěla dodat, že vlastně i já se nechtěla smířit s koncem tohoto nádhorného příběhu a dovedlo mě to k vyhledání povídek na FF, za které jsem vděčná, protože díky nim mohu zase prožívat osudy mých oblíbenců :-P. JKR stvořila opravdu něco úžasného a mě, a věřím, že i vám, to umožňuje skvělý únik z reality a od starostí. Tudíž ať žije FF HP a fantazie autorů :-D.

11 Margot35 Margot35 | 11. března 2012 v 11:52 | Reagovat

Teda, mám pocit, že si dneska vzal můj mozek dovolenou.... ach jo, ty překlepy...

12 Janča Janča | 11. března 2012 v 17:15 | Reagovat

Ještě jsem zapomněla něco napsat k tomu protěžování Albuse Severuse. K filmové verzi se vyjádřit nemůžu, už jsem ji totálně zapomněla, pamatuji si jen,jak byli namaskovaní. Ale v knize... mně ani moc nepřišlo, že by Albuse Harry nějak vyloženě protěžoval. Možná k němu měl o chloupek blíž než k rošťákovi Jamesovi, ale fakt mi to tak moc nepřišlo. Albus v tu chvíli potřeboval rodičovskou podporu mnohem víc. Ale knižní epilog už si taky přesně nepamatuju a číst ho nebudu, takže spíše lovím z paměti.

Co se týká Lily, no nevím. Nevíme, co se dělo celých těch pět let. Lily do něj přece hučela, ať nepoužívá černou magii. Nejspíš to dělala celá ta léta, ale Severus pokračoval. Neříkám, že neměla tu moc, aby Severus s černou magií přestal, ale ona ho nejspíš brala jen jako kamaráda a víc ji ani nenapadlo. Snažím se říct, že Lily Severuse vůbec nemusela odsoudit jen kvůli té nadávce. Padla tam věta: celá léta jsem tě omlouvala (nebo tak nějak). Třeba už dřív ublížil jejím kamarádům a tak dále a tak dále.Můžu se jen domýšlet. Rozhodně si ale nemyslím, že to mezi nimi roky klapalo, on ji nazval mudlovskou šmejdkou a ona se od něj najednou odvrátila...

13 Alis Alis | Web | 11. března 2012 v 17:23 | Reagovat

Ne, tak jednoduché to asi nebylo. Ale... a nemůžu si pomoct... přátelství, které trvá prakticky od dětství, to je něco jako vztah mezi sourozenci. Tedy když na to budu koukat z Lilyny strany. Bratr vám může udělat šílené věci (oddělat vám žebřík, nechat vás sedět několik hodin na stromě a vy pak musíte čůrat z větve, může vás zavřít do skříně a vyspat se se svou přítelkyní - popřípadě udělat horší věci - velmi dlouho s vámi nemluvit nebo  vás na dotaz o počtu sourozenců jednoduše zapřít), které vás nesmírně bolí, třeba i celý život. Ale pokud k tomu člověku máte nějaké pouto a vidíte, že se viditelně žene do záhuby (třeba i po pár letech, co spolu nemluvíte), pak byste asi měli něco udělat...

14 jessey jessey | 11. března 2012 v 17:28 | Reagovat

Víceméně souhlasím s předchozími komentáři,až na pár vyjímek.
Celkově mi ten epilog nepřišel tak tragický, jako většině lidí- netvrdím že to byl nějaký zázrak, ale pořád lepší než kdyby to opravdu končilo těmi maléry na celý život. Za prvé myslím, že to potřebovalo nějaké ukončení, které by to tak nějak shrnulo,a zároveň zabránilo tomu, aby JKR pokračovala- a určitě by hodně lidí pokračování chtělo, zvlášť kdyby jsme se nedozvěděli nic dalšího o budoucnosti těch postav- takhle aspoň víme, kdo s kým zůstal,kolik měl dětí- i když jsou to takové prkotiny, většinu lidí to zajímá ;-) Daleko lepší by sice bylo, kdyby jako epilog zpracovala pár měsíců po bitvě, v tom taky úplně souhlasím- ten skok 19 let je opravdu hodně, taky jsem si nebyla schopná najednou vnímat všechny postavy o tolik starší, což je myslím největší chyba epilogu, třeba ta přílišná naivita mi tam vůbec nevadí- asi málo lidí by si chtělo přečíst o tom jak má Harry Potter 19 let po bitvě psychické problémy a rozvádí se ;-) Na druhé straně, kdyby napsala epilog, odehrávající se třeba půl roku poté, musel by být asi značně delší, a asi by nebylo jednoduché rozhodnout, co do něj dát, aby to přineslo knize nějaký další smysl- dát tam to jak se svět vyrovnává s poválečným obdobím? Co trio dělá po válce? Nápravy na ministerstvu? Sama bych asi nevěděla, možná by byl zajímavý nějaký proces, třeba na omilostnění Snapea :-D Ale myslím, že na posledních stránkách se chtěla věnovat už opět hlavně Harrymu, takže v konečném důsledku její volbu chápu- mohla zároveň ukázat ty blbůstky kdo s kým skončil, ale na jménech Harryho dětí i to jeho uznání. Mohlo to být delší, mohli jsme se dozvědět víc- třeba Neville je jediná postava, o které se na konci dozvíme čím se stala- ale třeba pro mně mohl být delší ten konec bitvy, vadí mi, že tam není kromě pár vzdechů, žádný názor jiné postavy než Harryho ( a ten se projeví až v epilogu, a navíc jen tak zlehka) na události, díky kterým to tak skončilo- na Snapea, na to že Harry napůl zemřel, na Brůmbála a jeho plány...O konci války v kouzelnickém světě je tam jen zmíněno, že je Pastorek novým ministrem, a smrtijedi jsou zatýkáni...Nevím, ale poslední kapitola mi příjde tak zkrácená, že bez nějakého epilogu, byť takového jaký je,by mi konec HP připadal hodně ošizený. Chápu, proč šla až tak daleko do budoucnosti, ale čekala jsem trochu víc...Abych to ukončila, taky to vidím někde na pomezí, zas tak čestné to ukončení nebylo, ale nazývat fraškou to taky nejde :-)Aspoň tedy v knize, ve filmu je to už na další téma, tam toho bylo "zfraškováno" více..
Jediné co mě celkem překvapilo jsou tady ty výtky Lily. Já jsem jí právě naopak celou dobu brala jako téměř nejsprávnější postavu, která vše vyřešila se ctí...ne úplně dokonale, ale žádný omyl nikdy neudělala. Na chvíli mně sice Alis tím Snapeem a fatální chybou zarazila, ale stejně si myslím, že to tak fatální chyba nebyla- s pohledu, co to udělalo se Snapeem, možná ano, z jejího určitě ne. Myslím, že těch neshod nebylo pouze několik, ale už se delší dobu neshodovali naprosto v ničem. Někdo tady psal, že takhle opravdové přátelství nevypadá, že ho odkopne, a shodí do jámy- ale ona se mu přece snažila pomoct, ve vzpomínkách bylo několikrát, jak mu říkala, že se nechová správně, že "humor" ostatních zmijozelů je špatný...On ji ale nikdy neposlouchal, možná že kdyby při jejich posledním rozhovoru projevil trochu lítosti nad tím co dělá, ne nad tím, že ji nazval šmejdkou, možná by mu zase na chvíli odpustila. Takhle by to ale nešlo donekonečna, nemohla pomoct někomu kdo pomoct NECHTĚL. Navíc byl moc tvrdohlavý,aby přizna, že dělá něco špatně, a moc hrdý aby přiznal,že většinu z toho dělá kvůli ní- hlavně kvůli jejího uznání chtěl něčeho dokázat, být někým...To, že se na něj v konečném důsledku vykašlala, možná nebylo to nejlepší řešení, ale určitě jí za to nemůžeme odsoudit- sanžila se mu vždycky pomoct, ale když viděla, že to k ničemu není, přestala se s ním bavit, jak bylo i v knize- každý si vybral svou cestu, byli v té válce soky. Nemyslím si ale, že kdyby ještě někdy pak Snape přišel, a aspoň trochu změnil názor, nebo přiznal, že ne všechno, co udělal nebylo tak dokonalé, že by ho odkopla. Jenže Snape byl prostě tvrdohlavý kozoroh a nikdy by se k něčemu takovému nesnížil..(mimochodem, taky jsem Kozoroh- a díky Snapeovi jsem na to pyšná :-D )
Ano, Lily má na Snapeově špatném chování daleko větší podíl než James, ale neprovinila se tím- ona přece ani netušila, co pro Snapea znamená, a jaký to na něj bude mít dopad, kdyžto James přesně věděl, co Snapeovi dělá, i když ve svém pobertálním mozečku mu nedocházelo, co to s ním udělá...

15 Janča Janča | 11. března 2012 v 17:43 | Reagovat

Jůůů!!! Někdo se stejným názorem jako já! Super :) Taky jsem Lily vždycky brala jako  takovou správňáckou postavu :D
Jinak s tím Severusem... Já rpostě nevím, ale myslím si, že jednala oprávněně. Taky je dost možné, že ačkoli ho měla ráda, za ta léta sen odcizili. Určitě měla v Nebelvíru víc opravdových přátel než on ve Zmijozelu a prostě... už to bylo jiný. Poud by ale severus třeba rok po skončení studia v Bradavicích přišel a řekl, že se omlouvá, odchází od Smrtijedů a prosí o pomoc, určitě by ho neodmítla... kdyby řekl, že se choval špatně. Jenže on před ní nikdy neřekl, že jeho chování je špatné. Omluvil se jí, ale JEN jí. Ostatním nadával a s tím se Lily smířit nemohla.

16 Becky Becky | 11. března 2012 v 18:07 | Reagovat

Já s váma souhlasim holky :-) dost jsem nad tím dneska přemýšlela a nedokážu si pomoct, ale Severus se i přes to, co k Lily cítil, nezměnil. I když ho o to několikrát žádala a myslim, že Bradavice mezi nimi udělali velkou psopast. Přece jen jiná kolej, jiní kamarádi... A navíc Lily netušila, co k ní cítil... a kdyby to věděla, to sousloví Mudlovská šmejdka, by jí mrzelo mnohem víc. Jak už mě o tom několikrát HP přesvědčil... výraz Mudlovská šmejda bude něco víc než naše "kráva" ale nemůžu to úplně posoudit.

17 Georgiana Georgiana | 11. března 2012 v 20:14 | Reagovat

Tak a zase napíšu nějakou absolutní slátaninu, tož, připravte se.
První bod, aneb co musíte vědět je, že epilog zklamal ve všech světových směrech a cestách. Moje písmenková noční můra... v reálu.
Harry byl moje dětství (no, první kniha vyšla v překladu někdy na konci puberty, možná 16, 17?), v mnoha směrech. To "dětství a dospívání" u mě nebylo dobré a skončilo naprosto katastroficky. V těžkých chvílích, obzvlášť pak na vysoké a s dítětem, jsem četla Hp-čko po nocích, abych uklidnila nervy a přilnula jsem k tomu mnohem víc, než některé děti. Byl to kouzelný svět, do kterého jsem utíkala, kde jsem mizela a prožívala všechno s hrdiny (obvykle jako přihlížející zmijozelská studentka s fanatickým zájmem o lektvary, které bylo dvanáct a nejhorší na co pomýšlela byly každoroční katastrofy a nějaké všední problémy jako já - ty neměla).
Proto jsem očekávala, že se příběh uzavře přirozeně, já si vymyslím alternativu k mojí Janie a všchno bude o.k.
Epilog - čtený v pět ráno se zarudlýma očima, v originále z monitoru a ještě ke všemu nelegálně, byl katastrofa. Všichni (mimo paradoxně Rona, kterého jsem nikdy neměla v oblibě a partie s Hermionou mi šla proti srsti - tady mi ale seděl) byli (obzvlášť Hermiona, ze které udělala Rowla upřímně, pro mě divnou, hloupou slepici) strašně nerealističtí a vyrostli příliš rychle. Protežování Albuse mě vytočilo do nebeských výšek a ta patetická zmínka o očích nejvíc.
Když jsem u těch jmen... tady mě to nedojalo. Kde tedy? Nevím, jestli jste si toho všimly/i, ale při tom souboji s Voldemortem (ten se mi taky nelíbil, hrůza a pocit zatracení mě jímal, bylo to jak z hrdinného středověkého - jako z doby středověku - filmu až na tuto část) poprvé za celý svůj život (opravdu, projela jsem celé série) použil titul "profesor" pro Snapea. A to jsem měla slzy v očích (v normálním stavu bych možná neměla, ale tehdy jsem byla vyčerpaná a ten malý detail, nejspíš naprosto záměrný...).
Jinak mě ta jména příliš za srdce nevzala. Siriuse znal, takže celkem jasné a u Luny (nenávidím ten překlad) jsem byla ráda, že se v epilogu objevila.
James a Lily... ti mi nepřirostli k srdci ani jeden. Lily jsem brala za hrdinku v jistém smyslu toho slova pro to, jak ochránila své dítě za cenu vlastního života, ale kvůli tomu, že nechala svého přítele (asi i nejlepšího a znali se po mnoho let) do temnoty, to bolelo. Myslím, že pravé přátelství spočívá právě v tom, podržet toho druhého v těžkých situacích (vždy jsem považovala Severuse a Lily za přátele, že mezi nimi byla přátelská láska, ne milenecká).
James mě jako tyran (i když pak byl údajně lepší) naprosto odrazoval od jakýchkoli sympatií k jeho postavě. Prostě tyrany nesnesu.
A Harryho fixace na rodiče mi taky přišla místy přehnaná (ne místy, skoro pořád).
Sladkost toho konce byla strašná. Divím se, že nemám cukrovku. Navíc je to nerealistické. Z takové velké války se svět nemůže vzpamatovat za 20 let (viz. komunismus u nás, ale teď to není o nic lepší, Říše strachu - četly/i jste Michaela Crichtona?). To zkrátka nejde. Ne všichni můžou být šťastní, ne všechno může být v pořádku. Musí tu být zádrhele, nešťastní lidé, nejen dvě šťastné rodinky.
Film tomu nasadil korunu. Jeden kluk zařval velice sprostou věc adresovanou na režiséra a já s mou kamarádkou unisono - jsme začali házet popcorn na obrazovku jako malé holky. Polovina sálu (nebo i víc) se hystericky smála. Ta druhá část hystericky brečela. Jedno procento spalo a dvě procenta se líbala a tak neviděla tu strašnou spoušť (jak já jim závidím!). Koruna tomu byla nasazena tak, že má kamarádka řekla: "No nejsi nakonec ráda, že jsi nevzala malou sebou (zůstala u jiné kámošky a já si říkala: "Dopadne tohle dobře?")?" Nemohla jsem než souhlasit.

18 Janča Janča | 11. března 2012 v 20:27 | Reagovat

Každý z Jamese dělá strašného tyrana. Vím, že se nechoval dobře, ale uvědomujete si vůbec, že mu bylo 11, 12, 13, 14, 15? (pak se začal lepšit) kdo z nás neudělal v pubertě nějakou chybu? James se choval jako spratek, ale on vyrostl (alespoň mi to tak z knihy připadalo) v lásce, bezpečí, radosti, nenávisti ke Zmijozelu (částečně)a neznal žádné utrpení a strach... pro něj to byla zábava. Tedy hodně ubohá. Jenže pak z toho vyrostl, ne? navíc nezapomínejte, že měl po svém boku Siriuse, který k jeho chování taky přispěl.
Snape oproti tomu (odmítám verzi, že se stal Smrtijedem kvůli jamesovému ponižování a tomu, že se k němu lily obrátila záda, vždyť přece černou magii miloval i předtím) se choval hnusně v dospělosti. Jako Voldemortův člověk musel napáchat skutečně hrozně moc zlého. Já vím, stonásobně to odčinil a chápal, jak zle si počínal. bylo mu to pak určitě líto.

Teď k tomu, co se snažím říct. Snape udělal mnoho chyb, ale odčinil je, litoval a tak jsme mu odpustili. U Jamese to tak ale bylo taky, ne? Taky udělal dost chyb a jak vím, že jich nelitoval? Navíc byl mladší než Snape a myslím, že nebyly tak velké. Narozdíl od Snapea je moc neodčinil, ale měl na to snad nějak hodně času? A jak přesně je měl odčinit?
Snad se někdo - hlavně nad tou druhou částí příspěvku - zamyslí a třeba, třeba maličko přehodnotí názor...

19 Keiko.kei Keiko.kei | 11. března 2012 v 20:57 | Reagovat

Nemyslím si, že Severus se chtěl přidat k partě kvůli černé magii. Přijde mi, že to udělal spíš proto, aby někam patřil. U něj doma to nestálo za nic, ale měl Lily, ve škole, přesto, že byl jeden z nejchytřejších se mu nebelvírští posmívali a ve zmijozelu ho ignorovali. Byl úplně sám, podle mě chtěl jen někam patřit. Pokud jde o Jamese je pravda, že když říkám, že ho nemám ráda - myslím toho mladého Jamese, toho ze školy. Možná, že když dospěl, byl úplně jiný, ale přijde mi, že to mi vlastně nevíme. O dospělém Jameseovi se v knize moc nepíše a když už, tak je to jen popis jak se zjevil v zrcadle, nebo jako "duch" v lese. Z vyprávění Siriuse a Remuse se taky dozvídáme jen o tom mladém Jamesovi. Možná i s chování dospělého Siriuse usuzuji, že by se moc nezměnil... Sirius to všechno se Severusem nebral jako minulost, mladistvé blbnutí, naopak to přerostlo ve skutečnou nenávist a přijde mi, že nikdy svého chování nelitoval, naopak vždy když o tom mluvil, spíš se tím vychloubal.

20 Janča Janča | 11. března 2012 v 21:16 | Reagovat

V dosti věcech máš pravdu. Můžu jen namítat, že James se změnil víc než Sirius (a koneckonců zachránil Snapeovi život a to by Sirius neudělal a já prostě nedokážu věřit, že zachraňoval vlastní kůži, ale myslím, že mu na rozdíl od Siria došla závažnost situace)takže... můžu namítat, že se změnil víc, ale to už je jen moje fantazie a nemám to ani trošku podložené, takže už radši pokračovat nebudu =)

21 Margot35 Margot35 | 11. března 2012 v 21:19 | Reagovat

Musím souhlasit s Keiko.kei, podle mě je hlavním důvodem,že Severus skončil po boku Voldemorta to, že chtěl někam patřit, mít také "přátelé". Pokud vím ujal se ho snad Lucius a ten ho dovedl k Pánovi zla (tedy doufám, že se nepletu), všiml si, že má nadání pro černou magii, že je chytrý a schopný... podle mě i tohle zapůsobilo na jeho týranou duši. Konečně v něm někdo viděl víc než opovrženíhodného umaštěnce. Ono, když se nad tím zamyslíte tak v životě dost platí (hlavně u týraných dětí), že když nemůžu být nejlepší, tak budu nejhorší. Já prostě věřím, že se Severus snažil zavděčit okolí i zapůsobit na Lily, ale stále byl srážen k zemi, ať už od otce nebo Pobertů, jeho matka byla podle všeho surovým mužem zdeptaná a zřejmě se syna moc nezastávala, ale tomu se nedá divit, je to zcela běžné chování týrané ženy, a s Lily byl hodně neobratný, neměl odvahu říct jí o svých citech a tak když se od něho odvrátila - neříkám, že neudělal chybu - ztratil svůj světlý bod v životě.
Naopak James byl dítě ze šťastného domova, měl k sobě stejně "krutého" kamaráda - i když Sirius to doma asi také tak růžové neměl, ale oba se chovali dost jako spratci a myslím, že jim to často procházelo. Jasně byli kluci, ale i tak to o něčem svědčilo. A jak tu píše Keiko, Sirius své chování moc nezměni(a to ho mám ráda). James se jistě také změnil, když dospěl, ale změnil se také jeho názor ke zmijozelským? Choval by se ke Snapeovi jinak? I když Severus by mu určitě také nebyl nic dlužen... Je to zkrátka začarovaný kruh a každý na to má jiný názor. Prostě jeden vyšel z ničeho a život mu ještě rány uštědřil a druhý měl zázemí a rány rozdával. Na rodině moc záleží a když není rodina, je fajn, když jsou přátelé... opravdoví přátelé... prostě někdo!
No to jsme zase pěkně odskočili od epilogu, že? :-D

22 Janča Janča | 11. března 2012 v 21:48 | Reagovat

Margot, on se tu snad probírá epilog? :DD

Myslím, že nemá cenu se o tomhle dohadovat. Každý má svého oblíbence co se týče dvojice James/Severus a myslím, že to vždycky ovlivní názor :)Vím, že vaše příspěvky jsou v leččems pravdivé, ale já jsem zkrátka fanynka Jamese.

Teď mě napadlo... Někdo napsal, že nechápe, proč si Harry rodiče tak idealizuje. Mně to ale přijde docela logické. Jedenáct let žil u Dursleyů. Ponižovali ho tam, chovali se k němu hnusně, ve škole neměl kamarády... každý ví o čem mluvím. Nevím, ale v jeho situaci bych si asi říkala: proč se to muselo stát? Proč jsem nemohl zůstat s rodiči? Asi bych se na ně i maličko upínala, nevím. Pak vešel do kouzelnického světa a ze všech stran (Hagrid, Brumbál...) slyšel, jak byli jeho rodiče skvělí lidé, což utvrdilo jeho názor a samozřejmě je tak nějak zbožňoval. Neznal je, mohl si je idealizovat, jak chtěl. Navíc jediný, kdo mu říkal, že jeho otec nebyl tak skvělý člověk, byl učitel lektvarů, který se k němu od začátku choval dost hnusně, takže Harry automaticky musel být proti.

23 Margot35 Margot35 | 11. března 2012 v 22:02 | Reagovat

Zdravím, Jančo, a v tomhle s tebou musím souhlasit - tedy co se týká Harryho a jeho fixace na rodiče. Samozřejmě, že si je idealizoval a samozřejmě, že mu chyběli. Máš pravdu, že jediný, kdo o jeho otci řekl špatné slovo byl Severus a ten se k němu choval hrozně. Tady Harryho nesnášenlivost k profesorovi chápu.
Takže to, že se upínal k rodičům a viděl v nich jen dobro mi nevadí a rozumím tomu.

24 Keiko.kei Keiko.kei | 11. března 2012 v 22:10 | Reagovat

No s idealizací a upnutí k rodičům také naprosto souhlasím, aspoň si vysnil dokonalou rodinu, to mu nemůžeme zazlívat, spíš sem to myslela, tak, že na jakoukoliv zmínku o rodičích reagoval přehnaně... Líbilo se mi i jeho vystřízlivění, když viděl Severusovi vzpomínky, i on byl překvapen tím, jak se jeho otec choval. Jak píše Margot35 - Pobertům to opravdu vycházelo hlavně u Brumbála, což mu Severus i několikrát vyčetl. Když viděl, že v podstatě nemá zastání ani u učitele. Asi chtěl Brumbálovo protěžování nebelvíru vyrovnat a vynahradit to své koleji :-D

25 Katherine Katherine | Web | 11. března 2012 v 22:51 | Reagovat

Keiko, souhlasím. Já se vlastně ani nedivím, že Severus nadržoval své koleji. Někdo musel Brumbála vyvažovat, a když Severus z vlastní zkušenosti znal postavení zmijozelských oproti ostatním, musel být na jejich straně. Oni měli celkově mnohem horší startovní pozici. Díky Voldemortovi a Smrtijedům, ale nespíš i zásluhou zakladatele jejich koleje se na ně lidé dívali jako na něco zlého. Spousta dětí si to nesla v sobě už z rodiny, podívejte se na Rona, který už ve vlaku říkal, že nechce do Zmijozelu, protože tam končí temní kouzelníci (a tím ovlivnil i Harryho). A přitom Ronovu rodinu považuji za tolerantní a milující. Představte si, jaké myšlenky si musely o zmijozelských přinášet děti z nějakých radikálnějších rodin. Zase jsem se odchýlila od tématu, ale myslím, že zamyšlení nad postavením Zmijozelských není na škodu. Zejména po válce to pro ně muselo být hrozné. Akorát si říkám, kdo se jich pak zastal, když Severus už nebyl...

26 Georgiana Georgiana | 11. března 2012 v 22:55 | Reagovat

Já myslím, že už byl prost tak osamělý, že nevěděl kam... nikde vlastně nebyl oblíbený. A najednou hle, temná strany, mohl někam zapadnout a navíc mít moc, chtěl si hlavně dokázat, že není takový usmrkanec, jak si všichni myslí...

27 Keiko.kei Keiko.kei | 11. března 2012 v 23:01 | Reagovat

Kathrin docela by mě zajímalo, kdo jim pak dělal kolejního vedoucího... Většina zmijozelských byla buď mrtvá, ve vězení, na útěku nebo taky v důchodu :-) To muselo být docela složité najít někoho "dobrého" a také inteligentního!

28 Alis Alis | Web | 11. března 2012 v 23:06 | Reagovat

Já samozřejmě netvrdím, že James byl naprostý zatracenec. To jsem řekla už výš. A Lily si nesmírně vážím. To, co udělala pro Harryho – klobouk dolů. Myslím, že jsem to dostatečně naznačila v povídce Matka, která nepřežila. Jenom si myslím, že je málo zdůrazňováno, že vedle všech těch kladných trofejí se dopustila fatální chyby vůči Snapeovi. Ono se to totiž ani nedá nazvat jinak než fatální v těch skvělých činech, které udělala (láska k Jamesovi, Harrymu, práce pro Řád,…). Jenomže pořád nikdo, zdá se, nepochopil, že já vlastně považuju Lilyno a Severusovo přátelství z jejího hlediska v podstatě za sourozeneckou lásku, která vytvořila zvláštní pouto, a to ještě protkalo jakési porozumění, shoda v tom, že oba byli jiní, z jistého úhlu pohledu výjimeční… :-)
Jestli jsem někdy řekla, že Snape všechny své chyby napravil… No, možná bych si to před ff myslela. Ale když jsem pak četla různé povídky… Musel se skutečně dopustit hrozných věcí. I kdyby zabil jediného člověka. Kdo má právo rozhodnout, že Harryho život byl cennější než kohokoliv jiného? To prostě není v lidském posouzení. Chyby se nedají smazat a vynulovat. Prostě existují a jejich počet se nemění. Jenom někde na druhé straně jsou správné, ušlechtilé věci. Je fajn, když ty ušlechtilé převažují, ale ty špatné rozhodně nemažou. A stejně tak si myslím, že člověk se Snapeovou vychvalovanou inteligencí neodešel ke Smrtijedům kvůli dětské šikaně!
Musím se zastat Siriuse. Možná se choval ke Snapeovi špatně, ale… Nebyl to nakonec Snape, kdo je oba vrátil do těch školních rivalských let? To vlastně nevíme. Navíc on těch několik let vlastně nežil. Neměl žádný sociální kontakt, prostě ustrnul. U něj by bylo tohle vrácení do doby, kdy skutečně žil, rozhodně omluvitelné! Navíc musel stanout Severusovi v nějakém boji nebo mu mohl Snape klidně zabít někoho, koho znal. A Sirius byl oddaný těm, které miloval. Stejně tak třeba Lily. Byla by tak skvělá a úžasná, kdyby se jednalo o cizí? A upřímně – vy byste byli? Mám Snapea moc, moc ráda. Ale není to slepá láska. Uvědomuju si, že musel napáchat spoustu velmi špatných věcí. Ale mám ho ráda a vážím si ho i přes to. Tak si ho neidealizujte pro těch několik úžasných věcí, berte ho i s těmi špatnými (viz. výše).
To s idealizováním rodičů se už taky probíralo. To dělá člověk často – že prostě instinktivně doufá, jak jsou ti, které nezná, skvělí. Je to hezké, pozitivní. A pokud je obklopen „zlými“ lidmi, upne se ke své idey ještě víc.

29 Katherine Katherine | Web | 11. března 2012 v 23:23 | Reagovat

Keiko, pravda, taky by mě to zajímalo. Severus tam holt chyběl :-)
Georgiano, souhlas. Myslím, že pro něj muselo být hrozně důležité někam zapadnout, už proto, že celý život nezapadal, nikde ho něchtěli. Když se to najednou obrátilo a našel se někdo, kdo měl zájem a kdo mu nabízel moc a sílu místo neustálých urážek a utlačování, není divu, že využil nabízené příležitosti. Ale nemyslím, že by po tom sáhnul, kdyby měl jiné přátele (Lily nepočítám, ta už pak byla ze hry) nebo aspoň pořádnou rodinu. Je fakt, že Lily odehnal sám. Ovšem v popisu její práce jakožto nejbližší kamarádky stálo "stát při něm v dobrém i zlém" - něco jako manželství, ale trvalejší, tzn. neměla se nechat odehnat. Ovšem v té době už měla plno jiných přátel v Nebelvíru a už se bez něj v pohodě obešla. A tak ho odstřihla. Ale samozřejmě za to mohl z velké části on sám, to nepopírám. Ovšem Lily selhala jako kamarádka. Mimohodem všimli jste si, že jsme už zase u Severuse? :D
Alis, já myslím, že to způsobila hlavně ta šikana. Ano, byl velmi inteligentní, ale právě proto by si uvědomil, do čeho jde, kdyby uvažoval s jasnou hlavou. Což ovšem neudělal, protože měl před sebou tu vidinu, že někam zapadne. Stane se součástí NĚČEHO. Možná pro něj v dané chvíli nebylo tak důležité, čeho bude součástí. Hlavně být. Ale taky nepopírám jeho chyby. Měl uvažovat jasně, i když to pro něj v dané chvíli bylo těžké. A jako Smrtijed určitě udělal mnoho zlého. Ale tak nějak si ho i přes to nedokážu přestat idealizovat. Někde vzadu v hlavě to je, říkám si, vždyť on taky vraždil, pomáhal Voldemortovi, ale prostě... je to Snape. Asi mu to po tom všem nemůžu mít tak moc za zlé. Kdyby totéž udělal James, kterého skutečně nemám v lásce díky jeho školní minulosti (a argumenty typu "byl mladý" neberu, vždyť i Harry uznal, že to není odůvodnění šikany), neodpustila bych mu. Severus ze mě prostě dělá velmi neobjektivní osobu a já nevím, jak se bránit. Možná nějaké očkování proti Snapeovi by mohlo pomoct :D

30 Janča Janča | 11. března 2012 v 23:29 | Reagovat

[28]:Nedá se nesouhlasit, shrnula jsi to skvěle :)

31 Janča Janča | 11. března 2012 v 23:32 | Reagovat

Katherine, právě jsi vystihla můj vztah k Jamesovi. Mám to jako ty se Severusem,jeho chyby prostě moc nevidím... :)

32 Alis Alis | Web | 11. března 2012 v 23:39 | Reagovat

Když se můj táta v 7 letech přestěhoval, tak ho kluci o 4, 5 let starší šikanovali. Třeba rozžhavili hrot nože a pak ho tím pálili atp. Doma mu řekli, že tohle si musí vyřešit sám. Taky nic moc rada a zázemí. Ale nestal se proto vrahem! Potom v 16, když byl větší řízek než oni, dvěma z nich zlomil nos a to považuje dodnes za dostatečnou satisfakci. :D A když je dnes potká, tak  se rozhodně neperou a nevrací se do těch "zlatých" časů. Dají si pivko, pokecají. Nejsou nejlepší přátelé, ale prostě se dopustili mladických chyb, které naštěstí nikoho nestály ani v náznaku život (to narážím na "aféru" s vlkodlakem Remusem). Navíc taťka říká, že ho to vlastně "zocelilo". Na vojně pak zažíval mnohem horší věci. Svým mazákům by dneska asi přes hubu dal. Ale nějaké stažené kalhoty (ani to pálení nožem) není nic, z čeho by se zdravý člověk nedostal. A jemu vlastně žádný z těch pár mladších kámošů, kteří se s ním byli jako s "přivandrovalcem" ochotni bavit, taky nezůstal. Našel si později mnohem lepší kamarády.

33 MIRA MIRA | 11. března 2012 v 23:53 | Reagovat

Epilóg ma tiež moc nepotešil. Bol dosť suchý a skoro nič nehovoriaci. Ale možno práve preto mal byť taký, aby nám ukázal, že sa dalo všetko do poriadku. Preto asi to je toľko rokov po vojne.  Myslím, že ľudia ktorí prežili rôzne nebezpečné situácie chcú mať už jednoducho pokojný život.  Ale aj tak som z neho znechutená. Fakticky tam boli len suché fakty.
Myslím, že Harry neuprednosťoval  Albusa.  Albus šiel prvý krát niekam na miesto, o ktorom len počul. Jednoducho ho len posmeľoval. Brat James ho určite strašil ako napr strašili dvojičky Rona. James a Lily už boli ostrieľanejší. Každé z detí mali inú povahu. Preto každé z nich v prvý deň do školy určite utešoval inými slovami.
Prečo si Harry zidealizoval rodičov? Myslím, že je to v našej povahe. Mojej svokre zomrela mama keď mala dva roky. Niekoľko krát som o nej počúvala aká bola dobrá. Všetko mala samozrejme od svojho otca a sestry o moc staršej. Ja som sa jej raz spýtala (asi na mamine zlé vlastnosti) a ona na mňa vyskočila (slovne),  aká jej mama bola úžasná. Takže teraz neviem po kom má svokra niektoré tie zlé vlastnosti, keď aj otec bol úžasný. :-)

34 Margot35 Margot35 | 11. března 2012 v 23:55 | Reagovat

Tohle téma se spíš mělo jmenovat Severus versus James :-D.
Ne každý máme své oblíbence a já o sobě vím, že co se týče Severuse nejsem příliš objektivní. Jsem si vědoma, že v minulosti spáchal hodně zlého, vždyť vedle Voldemorta nemohl zůstat bez poskvrny. Jistě se zúčastnil akcí Smrtijedů a možná i zabíjel... V podstatě je to napravený zločinec, ale na druhou stranu zaplatil dost. Ano, člověk je strůjcem svého štěstí a zodpovídá za svá rozhodnutí, ale hodně také záleží na okolí, na zázemí... Severus ho prostě neměl.

35 Keiko.kei Keiko.kei | 12. března 2012 v 0:57 | Reagovat

Pravda téma se nám vždy někam vytratí :D, ale podstatné snad je, že diskutujeme ne? Je pravda, že já si zase idealizuji Severuse (vliv na to měla také hromada fanfiction), ale moje představa o něm je, že ten rok, co byl u Voldemorta dobrovolně to nebylo tak hrozné, žádné vraždy, vše se teprve rozjíždělo, teprve získával stoupence...  vidím Severuse spíš v pozadí, jak studuje černou magii a plní úkoly hlavně z lektvarů :) To že mučil lidi, vraždil, zabíjel si spojuji spíš s pozdější dobou a tu už si omlouvám tím, že to nedělal rád, ne z potěšení. To vše dělal s nadějí, že ho jednou nadobro pomůže porazit. Vím asi jsem naivní a bláznivá, ale na Severuse si prostě sáhnout nenechám :-D, u něj je omluvitelné úplně vše...

36 Georgiana Georgiana | 12. března 2012 v 7:52 | Reagovat

[35]: Cha, přejmenujte to téma :D (teď jsem  zjistila, že se tu automaticky dělá tenhle smajlík - moc se mi líbí).
Severus určitě nebyl jen dobrý. Už jsem ti tu psala, tuším, že v druhém tématu, že k Albovi měl Snape vlastně nejblíž. Oba udělali chybu a oba se ji snažili napravit. Ani stonásobná snaha však nesmaže mrtvé, pronásledované a mučené, kteří toto museli snášet z jejich přičinění. Dostali však v spravedlivém duchu svůj "trest". Oba ztratili, prakticky se dokonce dá říct, že oba ztratili (a u Severuse to teď berte jako trošku metaforu) sourozence. Ale jak jsem psala, ani jeden to "neodčinil". Zůstává tam to dobré i to zlé a na pomyslných nebeských vahách by se to asi klonilo k lepšímu, ale chyby prostě nezmizí.
K té psychice. Touha někam zapadnout a necítit se jako největší ňouma je strašně silná. Pro každého. A Severus neměl ani rodinu, ani přátele - mohl se potloukat světem, ale v depresi sáhl po moci a pocitu vítězství, což byla samozřejmě jeho chyba. Ale nemyslím, že by se za ten rok služby Voldemortovi nějak vyžíval zrovna v tom vraždění - jsem toho názoru, že tam zůstával oddaně jen kvůli svému životu a minimálně podvědomě věděl, že to není pro něj, že je to jen horší a horší. Ale potřeboval "nakopnout do zadku" a tímhle pomyslným nakopnutím byla věštba Sybily Trelawneyové.

37 Alis Alis | Web | 12. března 2012 v 8:31 | Reagovat

Teď jsem možná zaspala něco fatálního, ale...Brumbál někoho vraždil nebo pronásledoval? O_O
Já touhu někam patřit chápu, ale prostě to člověka neomlouvá. A to, že mu vraždění třeba "nevyhovovalo"... mno... z mého úhlu pohledu je to ještě horší, než když někdo někoho zabije třeba z vášně. Ten aspoň má důvod, že.

38 Margot35 Margot35 | 12. března 2012 v 9:53 | Reagovat

Bože, Alis, kde jsi vzala, že Brumbál někoho vraždil a pronásledoval? Že bych taky něco zaspala? Je pravda, že ještě vidím jen na jedno oko (měla jsem noční), ale... Asi se budu muset vrátit k horním komentům :D.
Jinak, já nemyslela, že by se Severus u Voldemorta vyžíval v zabíjení a mučení, to ne. Ale určitě už v první válce k nějakému došlo a nevěřím, že by se nemusel zapojit. Prostě udělal obrovskou chybu, že (i za cenu někam patřit) se dal na špatnou stranu a stále věřím, že tomu napomohla i Lily, že ji ztratil (i když si to zapříčinil sám, ale o jejím neopravdovém přátelství jsem už psala), ale zároveň za to zaplatil. Srovnání Severuse a Brumbála mi připadá, čím více nad tím přemýšlím, pravdivé.
Alis je dost přísná, jak tak tak čtu, ale v podstatě má pravdu. Špatné skutky nikdy nezmizí a za svá rozhodnutí si můžeme sami. Můžeme je jen zkoušet odčinit a stát se lepším člověkem. No, ale já stejně Severuse zbožňuju natolik, že mám tendenci ho omlouvat :D.

39 Janča Janča | 12. března 2012 v 10:28 | Reagovat

Zeptala bych se, co všechny vidíte na Snapeovi, ale nechci rozjíždět další diskuzi :D

Margot, taky mě to už napadlo: Téma James vs Severus :D

Taky jsem nepochopila to s Albusem. On přece osnoval velké a celkem zlé plány, byl zčásti odpovědný za smrt sestry, ale jinak? Když pomineme, že se k lidem choval jako k loutkám, což jsme už probrali, tak přece nic špatného nikdy neudělal, ne? Naopak v boji proti Voldemortovi toho udělal dost...

40 Margot35 Margot35 | 12. března 2012 v 10:47 | Reagovat

Ahoj, Jančo,
no za sebe můžu říct, že mě odjakživa přitahovali záporňáci a muži s temnou minulostí. Muži, kteří v sobě skrývají city, jsou navenek chladní a tvrdí, kteří si v sobě nesou bolest. A to splňuje Severus. V knize mě fascinoval, protože jsem si stále říkala, že za tím něco musí být, že je v něm víc lidskosti než dává najevo a ve filmu mu dal Alan charisma.
Víš, James mi jako dospělý až tak nevadil, protože jsem ho už nějak přestala vnímat, měl vadil jako dítě spolu se Siriusem a Remusem.
Jinak k mým "úchylkám" (jak moji zálibu kdysi nazval starší bratr)patří ještě vlkodlaci a upíři... od dětství. Proto dalším oblíbencem je Remus - viz další člověk s bolestí a poznamenaný prokletím.
Takže každý máme svého oblíbence a já jsem fakt na ty divný :-D.

41 Janča Janča | 12. března 2012 v 11:18 | Reagovat

Margot :D
Já to tak nemám, ale chápu to, Snape určitě má kouzlo, jen zrovna mě nepřitahuje.

Upíři mě taky celkem přitahují (opravdu nemám na mysli Edwarda - jen pro jistotu :D)

Jinak jsi mě přivedla na dost zajímavou myšlenku :D Mám ráda Jamese, ani nevím proč, ale došlo mi, že v HP žádného mužského oblíbence nemám :D Dokázala bych říct, koho ráda nemám, ale jinak... Maximálně můžu říct, že mám ráda Hagrida a dvojčata, ale jinak tam žádného muže/kluka nějak ráda nemám... Hustě, to mi nikdy dřív nedošlo. U holek bych začala jmenovat... :D

42 Margot35 Margot35 | 12. března 2012 v 11:41 | Reagovat

No vidíš, já začala být "posedlou", když jsem začala číst povídky na FF HP, to mě snad chytlo ještě víc (jestli to vůbec ještě šlo), moje dcera jen protáčí oči, když mě vidí s kafem při čtení povídky, nebo při psaní... natož, když si pustím film. Myslím si, že jsem ji svět Harryho Pottera zprotivila :-D.
Ještě k těm mužům, já prostě ráda dobývám... jako střelec to mám i v povaze. Těší mě, když pomaloučku odkrývám nitro někoho nepřístupného a získávám si jeho důvěru. Mě baví psychologie a zajímají mě osudy lidí - i když v tomto případě mluvíme o knižních postavách.
Jinak co se týče ženského pohlaví, také mám v HP své oblíbenkyně :D.

43 Lachim Lachim | 12. března 2012 v 13:33 | Reagovat

Epilog mě popravdě řečeno zklamal. Představoval jsem si ho trochu jinak. bylo to takové nemastné, neslané. Takhle mi připadá trochu navíc, ale přitom by tam chyběl. Měl být jiný. :-)

44 jessey jessey | 12. března 2012 v 19:28 | Reagovat

Já nejsem na straně ani Jamese ani Severuse, i když musím přiznat, že pro Snapea mám vélkou slabost :-D Myslím, že ta šikana měla na pozdější Snapeovy rozhodnutí velký vliv- nechci na nic narážet, ale myslím, že tvůj taťka na tom byl přecejen trochu lépe než Snape. Z bohužel vlastní zkušenosti musím říct, že chápu co Snapee asi ve škole prožíval, je sice pravda, že to není důvod začít vraždit-ale popořadě: Snape už odmalička na sebe nejspíš slýchával jen kritiku, násilnický otec, který nemá nic rád a matka, která mu nejspíš někdy oponovala (v knize bylo, že se hádali), ale asi nic moc zmohla- to není moc dobrý vstup do života. Nevím, jak to kouzelníci mají se základní školou, ale i kdyby byly Bradavice, byly první školou do které chodil, ostatní se mu nejspíš posmívali i dřív- viz Petunie, která se vysmívala nejen jeho oblečení, ale i tomu, kde bydlí- Snapeovi rodiče nebyli jen velice "milí" ale asi i dost chudí, což taky přináší posměch. Potom přišlo kamarádství s Lily a těšení se do Bradavic. Snape jak už jsem psala, je kozoroh, dalším kozorohem v příběhu je Voldemort- jsou ve znamení, které touží po moci, neradi prohrávají a až fanaticky touží být nejlepší- Rowlingové toto všechno měla úžasně propracované. Snape si tedy asi od Bradavic hodně slibovat, doufal asi že tady bude konečně mezi "svými", bude moct zazářit...Vystřízlivění přišlo už ve vlaku- James byl opravdu rozmazlený spratek, někde jsem navíc četla, že nejen že byl jedináček, ale že jeho rodiče byli i dost staří, když ho měli- byl takové to vymodlené dítě, které pak chválí za úplně všecko. Sirius zase nesnášel svou rodinu, nesouhlasil s jejich názory, a tak moc se chtěl lišit, že byl v konečném důsledku rasista z té druhé strany- nenáviděl zmijozely. V podstatě proti jednomu zlu nastavil zlo druhé...nešlo ale jen o principy, když se poznali byli všichni děti, takže James se Siriusem prostě blbli, a taky víme, že ze začátku si podobně jako na Snapea dovolovali na více lidí...Snape už tolikrát ponižovaný jim nejspíš na rozdíl od jiných nechtěl ustoupit...Velkou roli asi taky pak hrála Lily- v době, kdy se do ní James zamiloval, se ho jakožto jejího kamaráda snažil ještě více očernit, taky si na něm mohl zvyšovat ego- u lidí, kteří jsou všeobecně neoblíbení je vždycky nějaká jistota, že se vtipům na jejich účet bude někdo smát. Myslím, že na Snapeových  názorech se v konečném důsledku projevilo tohle všechno dohromady.
Možná to taky mohlo být tím, že mu černá magie šla, tím pádem se mu mezi zmijozely začalo dostávat malého obdivu, a on to hodlal využít, možná taky chtěl umět něco, čím ostatní zastraší...
Ať už to bylo jakkoli, když se přidal ke smrtijedům, mohl toho litovat- ale pak už couvnout nejde. Navíc, i když Snape páchal jako smrtijed nejrůznější sviňárny, věřím že často používal třeba sectumsempra, asi i cruciatus, nikde nebylo řečeno, že by někoho doopravdy zabil. Ano, mohl někoho zabít, ale proč by pak tak protestoval u zabití Brumbála, nejen že to byl jeho přítel, ale použil větu- "A co moje duše, Brumbále? Moje?" , když mu Brumbál říkal, že Draco se ještě může napravit? Kdyby už předtím několik lidí zabil, už by na té duši, která by už byla stejně rozervána, tolik nesešlo, ne? Nebál by se toho totiž Snape tak moc...
Myslím, že když sloužil u Voldemorta, ten ho hlavně, díky jeho inteligenci používal jako špeha- viz věštba Trelawneyové- a do takových masových, zabijáckých akcí posílal spíš trolly typu Crabbea...Něčeho se určitě zúčastnil, ale jestli opravdu zabíjel, to nevíme. Je to ale jen můj názor...

45 Alis Alis | Web | 12. března 2012 v 19:44 | Reagovat

Já bych řekla, že to s tou duší myslel jinak - zabití Brumbála byl jiný druh zabití. On vlastně krom Voldemorta nezabil vůbec nikdo, ne? Tedy až na Belatrix... Ale Siriusova vražda byla taky hodně "propíraná". Pořád je HP příběh pro děti. Asi by těžko chápaly, kdyby i hrdina Snape zabil. Ale pro nás dospělé? Ruku na srdce. Asi by bylo nepravděpodobné, kdyby nezabil. Navíc každá zakázaná kletba se musí myslet vážně. A zabít přítele, to chce asi hromadu "vážnosti" a nejspíš i nějaký ten trénink.
Vypadám, jako bych byla proti Snapeovi, to nejsem! Snad to víte z mých povídek. Jenom se snažím být objektivní. Je to jedna z mála mých vlastností, na kterou jsem vážně pyšná!

46 Becky Becky | 12. března 2012 v 20:16 | Reagovat

Já když viděla vzpomínku na 5. ročník a Jamese, Siriuse, Lily a Severuse... byla jsem zklamaná... James mě zklamal. Jelikož o Siriusovi jsme toho už věděli víc, protože zrovna v 3., 4. a 5. díle se objevoval víc než často ani mi to tolik nevadilo a nějak jsem to přešla. Ale u Jamese to byla rána pod pás. TeĎ když nad tím přemýšlím mi připadá že spousta lidí udělá mnoho chyb.. ať už vážnějších nebo jen obyčejných hloupích. Ze své vlastní zkušenosti to chápu. Za to co léta dělali James a Sirius Severusovi, na tom asi podíl jen oni dva neměli. Severus se taky musel činit docela :D On není svatoušek. I přes to proč potom všechno pro Harryho (teda spíš Lily) dělal, si myslim že jako normální kouzelník na dobré straně by to neudělal. Musel v sobě mít něco, aby mu nevadilo použít kletby jako Avada Kedavra nebo Cruciatus. James a Sirius bych řekla že hodně dospěli... když pochopili že je válka... ale nemůžeme jim mít za zlé, že si ve škole užívali. Abych pravdu řekla, to mi chybí u Harryho, Rona a Hermiony (6. díl se tomu aspoň trochu přibížil ve filmu, ale knížka nikoli) Proto mě strašně mrzí, že JKR nenapsala víc o Pobertech. A taky si mylsim, že ačkoli Sirius byl na Severuse zlý a někdy i dost nespravedlivý, v koutku duše věděl, že bez něj by prohráli na plné čáře. Nechci obviňovat Severuse a ani nějak víc fandit (hrozný to slovo:D) Jamesovi a Siriusovi. Mám je stejně ráda. Někdy víc toho a někdy víc toho, ale to se neřeší. Jen mi přijde dost zvláštní, že z toho někdo obviňuje jen Poberty.

47 jessey jessey | 12. března 2012 v 21:33 | Reagovat

[45]: Myslíš to ve smyslu, že Voldemort a Bellatrix zabíjejí jen tak pro zábavu, a to je na tom to jiné? V tom případě jich myslím bylo ještě víc, kteří se v tom vyžívali, ať už pro pocit moci, nebo cokoli jiného.
S tím Siriusem moc nevím jak to myslíš, zrovna o tomto tématu jsem toho moc nečetla...
Ano, byl to původně příběh pro děti, ale poslední díl pro menší děti už není. Zrovna Snape je myslím vykreslený tak, aby bylo vidět, že i jako "hrdina" měl své chyby, Brumbál taktéž. Dobře, připouštím, že někoho zabít mohl ;-) ,když budu objektivní :-D Ale s tou duší mi to tam prostě nikdy moc nesedlo, možná tím myslel, že by to bylo první plánované, dobrovolné zabití? Jiné byly z příkazu Voldemort, nebo neplánované v bitvách? Stejně myslím, že i když objektivně připustím, že někoho někdy zabít mohl, rozhodně toho nemohlo být tolik, aby byl "vytrénovaný"- nejde jenom o jeho svědomí a tak, ale i o to, že by na to neměl čas. Školu skončil v 18, a v nějakých 20, možná dřív, už pracoval jako špeh pro Brumbála. Věštba byla řečena ještě před narozením Harryho, a ten se Lily narodil ve 20. Takže aktivně u Voldemorta byl tak rok, a nováčkům, byť Snapeova kalibru, asi Volddemort nějaké vraždy asi za úkol nedával. Stejně je zajímavé, když/jestli ta doba u Voldemorta byl pouhý rok, a spácel to pak celý život...
Taky je možné, že když někdo zabíjí, a ví přitom, že tomu člověku pomůže, jde  mu to lehčeji, to dobré svědomí tomu jaksi pomůže.

[46]: Myslím, že Sirius ve svém chování ke Snapeovi nic příliš nepředstíral. O tom, že Snape má důležitý úkol-špionáž, sice Řád věděl, ale jak důležitý- to věděl jenom Brumbál.

48 Alis Alis | Web | 12. března 2012 v 21:40 | Reagovat

Já to myslela tak, že Siriusova smrt (způsobená Belatrix) byla hodně omílaná, že se prostě vysvětlovala a tak. A Bella byla vykreslená jako bláznivá vražedkyně. Prostě "výjimka". Neřekla bych, že Voldemort zabíjel jenom pro zábavu. Někdy to prostě bylo účelné... Jdeš spíš o to, že pokud se tomu jenom říkalo "válka", tak lidé museli umírat. Nakonec zabila třeba i Molly. A neřešilo se to. Mohli zabít i členové Řádu - dopatřením i nedopatřením!

49 dishevelled dishevelled | Web | 20. června 2015 v 11:59 | Reagovat

mobil pujcka pred vyplatou 8-O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Všechny postavy (kromě mých vlastních) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva.
Tyto stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.