5. kapitola

18. dubna 2012 v 0:24 | Alis |  Spravedlnost pro Prince
Hermiona a Severus mají jistý stereotypní typ soužití. Ale klid naruší zpráva. Hermiona má plán. Bez Snapea se setká s někým, kdo by mohl pomoct s očištěním Severusova jména. Jenomže zjišťuje, že Florian Štědrý je chytřejší, než předpokládala.


_______________________________________________________________________________________________

"Nekráčej přede mnou, možná za tebou nepůjdu. Nekráčej za mnou, možná tě nedokážu vést. Kráčej vedle mě a buď můj přítel."

Albert Camus

Hermiona právě oškrabávala černé kusy těsta z malých formiček na muffiny. Pečení zkrátka nebyla dovednost, ve které by vynikala nebo byla přinejmenším průměrná. Raději zkontrolovala těstoviny a otočila na pánvi dva kousky vepřového masa. Ve skutečnosti ji vaření nikdy příliš nebavilo, ale bylo dobrou náplní času. Snape se potuloval někde po domě a ona se potřebovala zaměstnat. Když se jí podařilo formičky vyčistit, píchla vidličkou do masa. Ještě bylo trochu tuhé, a tak se rozhodla jít do obývacího pokoje a pustit rádio. Prahla po ujištění, že okolní svět, svět mimo tenhle domeček, plyne dál.

Severus seděl na pohovce a v ruce držel další z knih Hermionina dědečka. Tentokrát se mu zalíbil svazek o ledvinách.

"Váš dědeček byl chirurg?" otázal se muž, sotva začala dívka kroutit s knoflíkem, jímž se snažila naladit nějakou mudlovskou stanici. Otočila se na něj a trochu ostražitě si jej prohlížela. Netušila, že se vyznal v mudlovské medicíně?!

"Ano," přikývla nakonec, "než stačil ukončit školu, vypukla druhá světová válka. Přihlásil se jako dobrovolný zdravotník a školu dokončil až po válce. Ale během války dělal prakticky všechny zákroky."

Líbilo se jí vzpomínat na své prarodiče. Měla dědečka ráda a velmi jej obdivovala. Byl to veselý starý mužík, s hladce oholenou tváří a kulatými brýlemi, které měly široké obroučky. Zahleděla se na jednu z posledních fotek svých prarodičů. Její babička na ní už seděla na kolečkovém křesle a nutila se k úsměvu.

"Víte, děda byl strašně vitální. Byl o deset let starší než babička, ale když onemocněla, běhal kolem ní a odmítal pomoc ošetřovatelek. Nic mu nebylo, krom občasných bolestí zad a dalších drobností spojených se stářím. Umřel ve spánku dva dny po babičce," rozvyprávěla se.

Stále nespouštěla oči z jejich snímku. Obdivovala to, jak hluboce se milovali. Dokonce natolik, že nechtěli jeden bez druhého žít. Snad ze strachu, že by to ani neuměli.

Přestože se zdál Snapeovi tenhle dívčin výlev poněkud patetický, nechtěl ji nijak přerušovat. Dokonce se přistihl, že ji poslouchá. Podle toho, jak nešťastně se tvářila, měl dojem, že snad na svůj věk ztratila až příliš mnoho. Na jazyku jej pálila otázka na Grangerovi, ale raději ji polkl. Nebylo mu příjemné být v blízkosti někoho tak emočně zranitelného a slabého. Smrtijedi takoví nebyli a Merlin ví, že i Brumbál nebo McGonagallová měli k podobným slabostem hodně daleko.

I Hermiona těkala nervózně očima z jednoho kusu nábytku na druhý, protože netušila, co by měla dalšího říct nebo udělat. Nechtěla před Snapeem pořád ukazovat tyhle svoje stránky.

Rozpaky obou přerušily jasné světelné jiskry, které se začaly kumulovat uprostřed místnosti. Oba dva je pečlivě sledovali. Severus začal sahat pro hůlku, ale Hermiona mu jemně stiskla předloktí a záporně zakroutila hlavou. "To je Harry."

Sotva dvě vteřiny potom se před nimi zformoval mohutný jelen. Propíchl oba zpytavým pohledem a poté se jeho ústa začala nepatrně otvírat.

"Našel jsem novináře, který by vám mohl pomoct. Nedávno začal pracovat ve Věštci a v jednom článku naznačil, že Snape může být nevinný. Jmenuje se Florian Štědrý."

Během těch několika vět si jelen ostražitě prohlížel pokoj a občas poklepal kopytem o dřevěnou podlahu.

Hermiona se nadechla, ale věděla, že na otázku jí patron neodpoví. A tak nic neřekla a těch několik sekund si se zájmem prohlížela něco, co v ní evokovalo příjemné vzpomínky na jejího přítele.

Když se z toho opojení probrala, pohlédla na muže vedle sebe. Nemusel pokládat otázku, aby pochopila, co jej zajímá.

"Sejdu se s ním. Zjistím, jestli je ochoten uvažovat o vaší nevině. Pokud ano, řeknu mu alespoň nějaké informace, které by si mohl ověřit. Nejspíš," zamyslela se, "budu argumentovat Harrym. Ale nic konkrétného neprozradím. Hlavně bych tam neměla jít jako Hermiona Grangerová. Ale na to jsem myslela. Mám - "

Nepokračovala, protože Snape začal nesouhlasně funět, záporně kroutit hlavou. Zastavil tak tok jejích myšlenek. Dívala se na něj.

"Samozřejmě půjdu s vámi. Oba pod Mnoholičným lektvarem." Chtěl, aby bylo právě v tomto jasno, neboť svou přítomnost považoval za klíčovou.

Hermiona překřížila ruce na prsou, nakrčila čelo a byla rozhodnutá jej neposlechnout. To poznal okamžitě.

"Bude to nápadné. Jistě bude čekat vaši přítomnost. A pokud vím, není žádný hlupák. Psal pro Orákulum, měl zdroje na Ministerstvu, dokonce i mezi Smrtijedy. Některé Voldemortovy zběhy i ukrýval. Takže když tam napochoduje nějaký muž, jistě si bude myslet, že jste to vy."

Snape se nezdál přesvědčený. Hermiona chtěla pokračovat, ale ucítila pach připáleného masa. Rozběhla se tedy do kuchyně. Věděla, že ji tam Severus následoval. Jakmile odbyla klení, mluvila dál, aniž by na něj pohlédla. "Upřímně, pane profesore, není moc lidí, kteří by měli zájem na vašem očištění. Kdo jiný by za vás tak orodoval? Naopak - když to bude nějaká žena, bude mít jistotu, že máte nějakou podporu."

"Nemusíte za mě orodovat," odfrkl si a s dupáním vypochodoval pryč.

Hermiona si povzdechla. Nechala zmizet připálené maso a vyndala ze staré, hlasitě vrnící lednice dva nové kousky. Očistila pánev a dala se do vaření nanovo. Snape ale k obědu nepřišel. A tak se najedla sama.
Potom napsala dva dopisy. Ten první adresovala Harrymu. Poděkovala mu, že konečně našel toho správného člověka. Nedávno mu po svém patronovi poslala krátkou zprávu o tom, kde jsou. On jí odpověděl, že mu příště může klidně poslat dopis na Tkalcovskou. Byla to mudlovská adresa, a tak nehrozilo žádné nebezpečí.

Hermiona napsala jen několik řádků. Chtěla být pouze věcná, ale neodpustila si pár poznámek o jejím soužití se Snapeem. Zeptala se na Ginny a na to, jestli ještě kouzelnický svět neodhalil, že žije právě v domě svých prarodičů. Do obálky, kterou bez okolků nadepsala Harryho jménem, vložila ještě dopis pro Floriana Štědrého. Věděla, že jej Harry odešle soví poštou. A to pro ni bude mnohem jednodušší. Oblékla se a vyrazila do vesnice, kde vhodila dopis do schránky. Tentokrát nepoužila Mnoholičný lektvar, protože tušila, že jej bude ještě potřebovat a měla by si jeho zásoby šetřit. Zvlášť proto, že věděla, že v případě mudlovské dívky, do jejíž podoby se měnila, jí v kouzelnickém světě nehrozí odhalení. Zabalila se šálou, narazila si čepici hluboko do očí a raději se na nikoho ve vsi nedívala, aby ji snad nepoznal.

Když Hermiona ještě téhož večera obeznámila Snapea se svým obecným plánem ohledně setkání se Štědrým, profesor se netvářil o nic nadšeněji než dopoledne. Ale jako by si uvědomoval, že Hermiona má v této chvíli jakousi vůdčí roli (k jeho nesmírné nelibosti).

"Doufám, že neohrozíte náš úkryt a že… to nezvoráte. Například nějakým typickým nebelvírským způsobem," zasyčel nespokojeně a odešel do pokoje pro hosty, kde byl ubytován.

***
Hermiona nedala Štedrému možnost, aby se schůzkou nesouhlasil. Napsala mu datum a čas s tím, že ona tam bude a jen na něm, jestli se rozhodne přijít. Samozřejmě podotkla, že půjde o Severuse Snapea a že by jej mohlo zajímat, co ví. Bylo jí jasné, že noviny jsou plné zpráv o něm a každý novinář pachtí po nějakých informacích. Zároveň by se nedivila, kdyby Florian nepřišel. Nebyla zrovna konkrétní a takových lidí s rádoby důležitými informacemi mu musely psát stovky.

Kdyby její plán nevyšel, nejspíš by napsala Harrymu o radu. Rozhodně se nechtěla radit se Snapeem. Zaprvé by měl z jejího neúspěchu škodolibou radost a zadruhé nepochybovala, že by každá jeho strategii zahrnovala i jeho přítomnost.

Byl pátek deset hodin dopoledne. Měla do schůzky skoro hodinu čas, ale chtěla se objevit u Děravého kotle s předstihem. Ráda by nahlédla do Věštce, zjistila, co se děje, a zkontrolovala, že Florian Štědrý nepozval na jejich schůzku půlku bystrozorského oddělení.

Právě si zapínala kabát, když do domu vešel Snape. Musel jej zastihnout déšť, který ustal už před dvaceti minutami, protože měl mokré vlasy.

"Jaká byla vaše procházka?" zeptala se konverzačně. Ale jen něco zavrčel po vousy. Jako vždy.

Nelíbilo se jí, že chodí mimo dům, ale chápala, že by se mohl zbláznit, kdyby vůbec nevycházel ven. Navíc ji ujistil, že se bude procházet jen kolem domku a v přilehlém lese a ona mu jasně řekla, kterým směrem jsou dvě nejbližší vesnice, a kam se tudíž nemá v žádném případě vydávat.

V polovině schodiště strnul a otočil se na ni. "Dnes máte ten velký den?" ušklíbl se.

Přikývla. Vyšel dva další schody a zarazil se. "Řekněte mi, že jste nebyla tak pitomá, abyste se s ním setkala u Kotle?"

Hermioně ztvrdl výraz a uhnula pohledem. Připadalo jí to jako dobré místo. Měla dojem, že tam nebude Florian cítit žádné obavy, že jej ani nenapadne, že právě sem by se v přestrojení vydal nejhledanější kouzelník.

Snape jen nevěřícně zakroutil hlavou a pokračoval v cestě do svého pokoje.

Dívku natolik znejistěl, že nevěděla, jestli by vůbec měla chodit? Ale nakonec přeci jen vyprázdnila lahvičku s Mnoholičným lektvarem a přemístila se na Příčnou.

Pořád dokola si opakovala argumenty, proč je dobré se sejít právě U Děravého kotle. Vždycky Snapeův názor uznávala, ale zároveň byla přesvědčená, že nemá patent na rozum. Aspoň to tak bývalo. Ale po těch několika týdnech, co spolu strávili… Jako by jí na jeho mínění záleželo mnohem víc. "Proč, pro boha?" zadívala se teatrálně k nebi. Musela jej začít hluboce a nefalšovaně uznávat zrovna teď?

Snažila se na Snapea nemyslet. Prošla se po Příčné, koupila si několik výtisků novin. Věštce rychle prolistovala, aby našla nějaký článek Štědrého. Očima vyhledala jeho malou podobiznu u podpisu a dlouho si jej prohlížela. Byl to pohledný hnědovlasý muž. Mohlo mu být kolem třiceti. Na fotce se usmíval, na první pohled by se dalo říct, že dobrácky. Ale v očích měl… netušila, jak přesně jeho oči a výraz v nich popsat. Snad… lišácký? Mazaný? Měla dojem, že ty oči odhalí nepravdu spolehlivěji než Veritaserum. Povzdechla si. Vzpomněla si, jak musela předstírat, že je Belatrix Lestrangeová. Považovala to za největší lež svého života. Ušklíbla se, když si uvědomila, jak nepřesvědčivá byla, jak rychle ji odhalili. Trhaně vydechla a zamířila ke Kotli.

Vešla a kráčela pomalu k jednomu z volných stolů. Byl v rohu, kde by mohli mít klid. Na pravidelné štamgasty bylo brzy, a tak tu nebylo moc lidí. Hermi si ale všechny přítomné pečlivě prohlížela. Dvě starší čarodějky si uvolněně povídaly nad šálkem čaje, jeden mladík u pultu rozevíral kabát a něco nabízel staršímu muži vedle sebe oděnému v obyčejném tmavomodrém hábitu, který jej jen propichoval pohledem a občas záporně zakroutil hlavou. U dalšího stolu popíjel mladší manželský pár máslový ležák, zlaté prsteny se jim leskly na prsteníčcích. Hermiona si takto prohlédla ještě několik lidí. A náhle její zrak spočinul na Florianu Štědrém. Seděl na opačném konci od místa, kam si Hermiona chtěla původně sednout.

On také zkoumal jednotlivé hosty, ovšem poněkud zaujatěji než příchozí dívka. Pak se spolu střetli očima. Jakoby ji okamžitě poznal. Pozvedl koutky tak líbezně, až mu musela Hermiona oplatit stejně. Když k němu šla, detailně zkoumal její vzhled. Neznal ji. Byla to menší žena asi jeho věku, která měla pár kilo nadváhu. Její polodlouhé, sestříhané vlasy černé barvy se mírně vlnily. Měla na sobě mudlovské manšestrové kalhoty, rozepnutou tmavě fialovou bundu, z které vyčuhovala barevná šála.

"Linda Gwirtová?" natáhl k ní ruku, sotva k němu došla. Přikývla. Měl pevný stisk. Potom jí pokynul k volnému místu, zeptal se, co si dá. Nakonec objednal dva máslové ležáky.

"Kde chcete začít?" zeptala se rozpačitě Hermiona. On totiž pořád mlčel. Jenom se na ni díval. Neustále se tak trochu pousmíval a jí připadalo, jako kdyby ji rentgenoval.

Trochu se k ní naklonil a téměř šeptem řekl: "Co takhle u vašeho skutečného jména?"

Potom téměř neznatelně mrknul, rozvalil se na židli a několikrát si lokl ležáku. Hermiona si povzdechla. Nejenže poznal, že lže, on ani nepotřeboval, aby vůbec promluvila.

"Chci vám říct pár užitečných informací, které by mohly profesora Snapea očistit. Tuhle teorii jste totiž naznačil v jednom ze svých článků," začala a dávala si pozor na každé slovíčko. Neřekla, že článek četla, protože by lhala. Najednou si připadala opravdu nepřipravená. Jak sem mohla takhle naivně přijít a ani si nepřečíst ten článek?

"Ale zdůraznil jsem, že je to spíše konspirační teorie," odvětil klidně. Hermi mlčela.

"Nečetla jsem ho, že ne?" odhalil ji po chvíli.

"Nějakou dobu žiju v mudlovském světě. U svých prarodičů. Takže se do kontaktu s kouzelnickým světem moc často nedostanu. Většinou jen přes svoje přátele." Opět doufala, že neřekla nic nepravdivého.

Muž se k ní zase naklonil o něco blíž. "To znamená, že znáte ještě někoho dalšího, kdo pochybuje o Snapeově vině. Jinak by se s vámi o mém článku nebavil. Další jeho student jako vy? A to, že teď žijete v mudlovském světě, má dvě vysvětlení. Buďto se vám, stejně jako mnohým jiným, nelíbí, co se teď děje kouzelnickém světě, nebo se tam schováváte."

Hermioně se nelíbilo, jak ji ten muž analyzuje. Ale co ji děsilo, byl fakt, že má pravdu, že dokáže z jejích obecných vět vyvozovat tak přesné závěry. Ne, tohle dostatečně nepromyslela. Tenhle člověk na ni byl příliš chytrý, důvtipný, uměl poslouchat a velice hbitě logicky hledat souvislosti. Nemyslela si, že by v porovnání s ním byla hloupá naivka, ale octla se v nevýhodné pozici. Musela si dávat dobrý pozor, co řekne. Potřebovala se lépe připravit.

Vstala. "Musím jít. Mohli bychom se tu sejít v pondělí? Ve stejnou dobu?" zabreptala a zasunula za sebou židli.

"Musíte to nejdřív probrat se Snapeem?" zeptal se. Mluvil normální hlasitostí, a ty dvě klábosící čarodějky se na ně při slovu "Snape" překvapeně otočily.

Hermiona z jeho výrazu poznala, že se musela nějakým způsobem prozradit, protože Florian se tvářil naprosto jistě. Opět se rozvalil na židli. "Teď mě to začíná opravdu zajímat. Zase si sedněte."

Hermi uslyšela ránu a rozbití něčeho skleněného. Trhla sebou k baru. 'Jen se něco rozbilo,' uklidňovala samu sebe. Ale když vracela zrak zpátky ke svému společníkovi, na kratičký okamžik se zadívala na všechny v místnosti. Měla dojem, že se na ni každý dívá, všichni jí připadali podezřelí. Jako by tu byli samí bystrozorové. Ještě věnovala jeden pohled Štědrému a potom se otočila a upírala oči k východu. Jenomže v tom okamžiku ji velmi pevně, nesmlouvavě chytil za paži.

"Pověste mi, co víte," pronesl tichým hlasem Florian. Pokusila se mu několikrát vysmeknout.

"Uklidněte se! Já - "

Umlkl. Přímo doprostřed hrudi se mu totiž zapíchl hrot hůlky z tmavého dřeva. Spolu s Hermionou se zadívali na jejího majitele, který se mračil a nespouštěl z novináře oči. Hermiona jej poznala, právě jemu nabízel ten kluk něco, co měl v kabátě.

"Ihned ji pusťte," zasyčel ten člověk. Hermioně poklesla brada. Okamžitě jej odhalila.

Severus Snape…






 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lupina Lupina | 18. dubna 2012 v 16:14 | Reagovat

Moc se mi líbí námět této povídky. Jsem pro trochu dobrodružnější ráz. Děj se tam vlastně i ubírá, za vykreslené situace v kouzelnickém světě snad ani jiný být nemůže. Hermiona se Severusem Proti všem a v případě Severuse tím tuplem :-) Snad začnou kráčet vedle sebe...Severus se mi v této povídce zdá trochu ostrý a Hermiona dost rozhozená, ale vše je pochopitelné. Je to následek toho, co mají za sebou. Postava Floriana vypadá zajímavě, jsem zvědavá, jestli bude ten "dobrý". Díky za kapitolku.

2 Lisi Lisi | Web | 18. dubna 2012 v 22:45 | Reagovat

Postava Floriana se mi líbí.

3 Katherine Katherine | Web | 19. dubna 2012 v 1:18 | Reagovat

Florian mi připadá zajímavý, jsem zvědavá, co se z něj vyklube. Každopádně bude dost inteligentní. Jen mě překvapilo jeho jméno - Štědrý :D Čekala jsem, že Severus nebude čekat doma a půjde se minimálně přesvědčit, že vše probíhá dobře. Pochopitelně mě nezklamal. Co se týče tématu týdne, divila jsem se, kde je, ale říkala jsem si, jestli jsi to náhodou pro opadající zájem neukončila úplně. Že jde jen o týdenní pauzu, to mě těší, ačkoli zrovna tento víkend na tom budu s časem dosti bledě. Budu se ale snažit přispět a v nejhorším se můj komentář objeví během úterka :-)
Díky za novou kapitolu :-)

4 Claire Claire | 19. dubna 2012 v 19:08 | Reagovat

Stydím se, málem jsem úplně prošvihla novou kapitolu. 8-O
Oba uprchlíci jsou překvapivě ještě naživu a bez zjevných známek úhony, otázkou zůstává, jak dlouho bude trvat, než i v novém prostředí propukne ponorka plnou silou. Alespoň, že tam má Severus na rozptýlení knihy, protože Hermionin styl vaření se zjevně nevylepší. Nějak nechápu, jak mohla být tak dobrá v lektvarech a takové kopyto v kuchyni. A babička neměla ani jednu kuchařskou knihu?
Nejvyšší čas na objevení nové postavy, a moc ti ji chválím, i když je zatím jen v obrysech a nemáme o ní mnoho informací. Typově jsi vybrala milého Floriana dobře, jsem moc a moc zvědavá, jak se rozvine, poupátko, tedy pokud máš v úmyslu mu věnovat větší prostor a zásadnější roli. Jestliže tomu tak bude, budu já muset popracovat na zkrocení svých asociací. Jak Katherine překvapilo příjmení, mně zase křestní - jakmile najedu očima, vidím jogurt (příchuť nerozhoduje), vážně nevím proč.
A že šel Severus jistit situaci mne ani v nejmenším nepřekvapilo, obávám se, že svůj osobitý osobní přístup ještě mnohokrát uplatní. Hermioně totiž na tento typ konspirativních hrátek chybí zkušenosti, odhad i nervy, takže asi bude mít koho zachraňovat (Snape Hermionu, myslím, že jí bylo dopřáno totéž pouze na začátku, ale může ještě překvapit. Nebo spíš ty... :-D ).
Díky moc za pěknou a obsahově zajímavou kapitolu, delší intervaly přidávání bohatě vynahradí kvalita obsahu. :-)

5 Alis Alis | Web | 20. dubna 2012 v 22:26 | Reagovat

Lupina: Hodně jsem uvažovala, jestli situaci v kouzelnickém společenství víc nepopsat. Ale nakonec jsem to neudělala, protože by to povídku, myslím, celkem zbytečně prodlužovalo. Jsem ráda, že se ti líbí ten dobrodružnější ráz. Neumím si představit moc velkou citovku se Snapeem v hlavní roli. :D

Lisi: To jsem ráda. Dostane ještě hodně prostoru. To novinářské prostředí je mi blízké, tak poslední dobou novinařinu do povídek cpu. Snad se vám to nezačne zajídat. ;-)

Katherine: Říkala jsem si, že dávám pořád jména anglická, tak jsem chtěla dát taky nějaké počeštělé, když se jich v originále vyskytuje celkem dost. ;-) A že je Štědrý? V tom nehledejte žádnou logiku. Není štědrý, ale ani lakomý. Co se týče Hermiony a vaření. Témata mě stále baví, nutí mě víc přemýšlet o HP a jeho světě, což mi může jen prospět a udržuje mě to blíž k povídkám, takže to má smysl i pro mě. Na tvůj komentář se budu těšit.

Claire: Ponorce bych se právě chtěla vyhnout. Bojím se, že by mi narušila moje dalš záměry s vývojem příběhu. To s připáleným masem byla jenom taková nehoda. V mém podání umí vařit, ale ne péct. Taky jsem nad těmi lektvary přemýšlela, že je to předpoklad pro dobrou kuchařku. Ale pak jsem si řekla, že lektvary byly něco, v čem mohla soutěžit, být lepší,… kdežto vaření není žádná její ambice. Ale s tou kuchařkou je to dobrý nápad. Pro mě je Hermi dost teoretik, takže jí to třeba půjde líp, když dostane návod. ;-) Co se týká jmen, už jsem si začala dělat seznam, abych se neopakovala. Mě přijde Florian jako hodící se jméno do HP světa. Nevím, ale myslím, že by je klidně mohli překladatelé takhle přeložit. Ale je samozřejmě divné. Stejné jako např. Láskorád, Křiklan apod. Ano, Severus má v takových oblastech víc zkušeností než Hermiona. Já děkuji za pochvalu. :-)

6 Lennie Lennie | 31. května 2012 v 18:54 | Reagovat

Můžu se zeptat, kdy můžeme očekávat další kapitolu :-) ?

7 Alis Alis | Web | 31. května 2012 v 19:45 | Reagovat

Netuším. :D Vím jen, že není napsaná a ani rozepsaná. Omlouvám se. :-(

8 Nina Nina | 15. června 2012 v 9:25 | Reagovat

Prosím o další kapitolu, je to vážně dobrře napsané..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Všechny postavy (kromě mých vlastních) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva.
Tyto stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.