III. kapitola: Krtčí nora, část 2.

13. srpna 2014 v 15:30 | Alis |  Princ a Vyvolený
První hodiny v Krtčí noře pokračují. Harry se dozvídá, proč musí zůstat na izolaci v tomhle domě. Zjišťuje také, kde, respektive u koho, že se vlastně nachází. Severus Snape se snaží myslet na to, co mu řekl Brumbál. A Harry se zase dozvídá něco málo o Nitrobraně, jejímuž umění se již brzy začne učit.
Kapitolku věnuji netrpělivé Kathy. :-)

_______________________________________________________________________________________________________________

Když si Snape vzpomněl na poslední větu Albuse Brumbála, kterou mu řekl u sebe v ředitelně včera v podvečer, zašklebil se. Byla nesmírně manipulativní a Brumbál nepokrytě a záměrně použil jednotné číslo. "Závisí na tom jeho život. A ten jste přece tak dlouho chránil." Chtěl působit na jeho citlivé místo. Snape už dávno pochopil, že bradavický ředitel uměl bravurně řečnit, používat ta správná slova, aby zapůsobil na ty, na které zapůsobit chtěl, aby dosáhl toho, co chtěl. Ovšem Severus si také uvědomoval, že mohl použít slova, která by na něj zapůsobila ještě mnohem víc. Ale ta by jej nevyhnutelně také ranila, což Brumbál udělat zřejmě nechtěl.

"Pojďte za mnou," přikázal Harrymu opět, ale snažil se neznít tak příkře.

Jenomže Harry se ani nehnul. Díval se velmi vzdorovitě. A všiml si, jak Snape sevřel svou pravou ruku v pěst. Když ale zjistil, že to chlapec zpozoroval, zase ji uvolnil.

"Pojďte za mnou," zopakoval. "Vysvětlím vám to," dodal ihned.

Harry chtěl nejdřív klackovitě vzdorovat a požadovat, aby mu všechno vysvětlil hned a tady. Nakonec se však přinutil ovládnout. Vzpomněl si, jak před chvílí uklidňoval Siriuse, v ten okamžik mu připadali on i Snape dětinští. A on nechtěl na Snapea působit stejně. Alespoň tak dlouho, dokud jej jeho učitel nenaštve příliš.

Sešli ze schodů. Harry si prohlédl bílé vstupní dveře. Byly velmi majestátné a on zatoužil jimi projít ven na ulici. Uklidnilo by ho, kdyby věděl, kde se nachází, i kdyby okolí nepoznával. Ale Snape místo toho zatočil za schody doleva a oba vstoupili do kuchyně. Byla podobně prostorná jako obývací pokoj. Nebyla natolik světlá jako to, co z domu Harry prozatím viděl. Kuchyňská linka byla z tmavého dřeva, šest židlí kolem kulatého stolu bylo vyvedeno v o něco světlejších barvách. Na stole byl obyčejný, sněhobílý ubrus. Ovšem na každé z obvodových zdí bylo několik oken a na zdi vlevo dvě velká od stropu k podlaze, která mezi sebou svírala prosklené dveře vedoucí na terasu. Všechna ta okna sem propouštěla velkou spoustu světla. A přes dřevěné příčky oken viděl Harry proutěný nábytek, houpačku a malou zahradu, kterou lemoval vysoký a neprostupný živý plot. Snape dveře na terasu otevřel mávnutím hůlky. Harry prošel kolem Snapea a bezmyšlenkovitě vyšel ven.

Velkou část zahrady zabírala terasa. V zadní části bylo několik listnatých stromů a dřevěná kůlna nevalného vzhledu.

"Posaďte -" Snape se zarazil, "posadíme se."

Harry si uvědomil, že posezení s altánem, který byl ale spíše okrasný, protože místo střechy měl jen několik trámů, naskládaných vedle sebe s asi dvaceti centimetrovými mezerami, musí být nějakým způsobem očarované, bylo tu totiž stejně teplo jako uvnitř domu. Harry se bez přemýšlení usadil na houpačku a nohama se lehce odrazil. Vzápětí toho litoval, protože Snape se ušklíbl. Ihned se houpat přestal.

"Tak vysvětlujte, pane," vzpamatoval se Harry z okouzlení okolím.

Musel si přiznat, že je to tu mnohem hezčí než na Grimmauldově náměstí. A navíc v něm místo vzbuzovalo jakýsi klid, klid, který občas překonal jeho ostražitost vůči Snapeovi. Možná proto, že si připadal, že se sem na rozdíl od Snapea hodí.

Severus se nadechl: "Nejzranitelnější je vaše mysl ve spánku. Což potvrdil i ten zdánlivý sen, který jste měl o útoku na Artura Weasleyho."

Harry jemně přikývl, protože Snape se odmlčel, z čehož dedukoval, že očekává nějakou reakci. Snape si uvědomil, že užil množné číslo, když Pottera vyzýval k tomu, aby se posadil, ale sám pořád stojí. A tak si tedy sedl do jednoho proutěného křesla. Nejdřív se neopíral a seděl značně prkenně, ale nakonec se přeci jen usadil pohodlněji - opřel se.

"A právě ve spánku, když se tahle propojení vaší mysli s myslí Temného pána dějí zcela nekontrolovatelně, bude třeba, abyste se jim s mojí pomocí naučil bránit."

Harry polkl další otázku "jak". Protože si znenadání uvědomil, že to bude znamenat, že ho bude Snape nejspíš sledovat ve spánku. A z toho pomyšlení mu nějak vyschlo v ústech.

"Proto tu musíme nějakou dobu… ehm…" odkašlal si Snape a dal si záležet, aby následující slova řekl s co nejmenší dávkou znechucení, "bydlet oba dva."

Dal si také pozor, aby neřekl "spolu".

Harry se na několik desítek vteřin odmlčel. Bojoval s tím, jak zoufale to nechtěl. Snažil se potlačit to, jak moc si přál strávit prázdniny se Siriusem. Představoval si, jak v tomhle hezkém útulném domě usíná se Snapem na hlídce před jeho postelí… Suše polkl. Ale nakonec jej přemohl… strach. Strach z toho, jaké to bylo, když se cítil být Naginim. Všechny ty pocity a pudy, které byly tak moc zlé, ale jemu se líbily. Měl z toho takový strach! Strach z toho, že se z něj stává někdo… zlý. A i Brumbál naléhal, jako by i on měl obavy, že Harry ztrácí sám sebe. Harry si uvědomil, že jestli jsou tři týdny strávené se Snapem pod jednou střechou cena za to, aby se nestal někým jiným, přestože je to cena vysoká, musí ji zaplatit.

"Nejdřív je ale třeba zvládnout Nitrobranu v bdělém stavu," dodal ještě.

"Rozumím," přitakal nakonec Harry poraženě.

Severuse překvapilo, že se nevzpíral, nerozčiloval. Čekal výbuch vzteku a uraženost, čekal… něco víc z Jamese Pottera. Trhl hlavou, aby podobné úvahy zahnal. On a Potter - společně - před sebou měli náročný úkol.

"Na zahradu se dostanete, ale před dům ne. Ani mimo pozemek. Bezpečnostní opatření," začal popisovat, "nikdo by vás neměl vidět a vědět, že jste právě tady."

Severus pečlivě sledoval chlapcovu reakci. Viditelně se mu nelíbilo, co slyšel. A Severus se tomu vlastně moc nedivil. Jeho nedůvěra a obezřetnost k Harrymu Potterovi nejspíš v mnoha ohledech ještě převyšovala tu, kterou cítil Harry k němu.

Ale aby přece jen trochu zmírnil jeho obavy, dodal: "Nikdo kromě Brumbála."

Tohle pomyšlení Harryho mírně uklidnilo. Ovšem ne dostatečně. Představoval si totiž, jak tři týdny nejhezčího ročního období stráví ve Snapeově společnosti. To bude asi stejně příjemné, jako kdyby byl u Dursleyových. Ačkoliv jeden rozdíl mezi Snapem a Dursleyovými spatřoval. Ne že by chtěl Snapea nějak zvlášť pozitivně hodnotit, ale byl přesvědčen, že by se nikdy neuchýlil k fyzickému násilí. Čímž nechtěl říct, že by ho strýc Vernon a teta Petunie fyzicky týrali, ale občas (a prakticky vždycky neoprávněně) od nich dostal pohlavek. A z nějakého důvodu si byl Harry jist, že to by Snape neudělal. Ale kousavé poznámky o jeho otci Harrymu možná ubližovaly mnohdy víc, než jak by ho bolela facka. Nechtěl na své rodiče myslet, protože poslední dobou mu chyběli mnohem víc než kdy dřív. Dal by cokoliv za to, aby tu teď byli, protože nepochyboval, že jeho rodiče by mu prokazovali bezpodmínečnou lásku a právě od nich by ujištění, že nezačíná šílet, byla nejvíce uklidňující.

"A kde to vlastně jsme, pane?" zeptal se Harry.

Severus stáhl rty do velmi úzké štěrbiny. Opravdu doufal, že tuhle otázku Potter nepoloží, ačkoli se to zdálo krajně nepravděpodobné.

"Jsme v Cokeworthu," oznámil vyhýbavě a vstal z křesla.

Harry taktéž vstal a toužebně se podíval do zahrady, kterou by nejraději okamžitě prozkoumal. Potom stočil pohled ke Snapeovi, který k němu stál zády a vracel se do domu.

"Aha," odpověděl, "a to je dům nějakého člena Řádu?"

Snape se zastavil v půli kroku. Semkl víčka. Napadlo ho, že Pottera vezme někam jinam. Ale žádné jiné místo, které by bylo dostatečně bezpečné a zároveň by jim poskytlo potřebné soukromí a prostory ke studiu, nedokázal vymyslet. Na Tkalcovskou měli přístup někteří Smrtijedi a momentálně se tam ukrýval Červíček. A Brumbál se ani nepokoušel navrhnout nějakou alternativu. Otočil se, aby opět pohlédl chlapci do očí.

"Ano, je," souhlasil.

Harryho zvědavost tím ale ani zdaleka neukojil. Což okamžitě poznal, protože se chlapci zablesklo v zelených očích. Snapea to na dvě vteřiny obměkčilo a trochu uvolnil semknutá ústa, ovšem další Harryho otázka jej přiměla je znovu sevřít.

"Kterého, pane?" dodal honem oslovení, které předtím vynechal.

Snapeovy zorničky ztmavly. Lehce naklonil hlavu a odhodlával se k odpovědi.

"Je to můj dům, Pottere," přiznal nakonec.

Harry se kolem sebe poplašeně rozhlédl. Televize - i když trochu obstarožní? Mudlovské obrazy? Mudlovské knihy? Bílá? Všude bylo tolik bílých a světlých barev!

"Váš dům?" zopakoval nedůvěřivě.

"Jak jsem řekl," odmlčel se, "překvapuje vás to?"

Otázku dodal kousavě. Jistěže ho to překvapovalo! To by přece překvapilo každého. Harry se začervenal a sklopil hlavu.

"Ne," odpověděl a zadíval se Snapeovi do očí, aby dodal své odpovědi na věrohodnosti.

Severus se zašklebil. "Lžete, Pottere."

"Nelžu, já - "

"Opakem Nitrobrany," pokračoval Snape a zkřížil ruce na prsou, "je Nitrozpytectví. Pokud je někdo ovládá, tak jako já, dokáže poznat, když mu někdo lže, aniž by použil jakékoli zaklínadlo, pokud se mu ten lhář dívá do očí a je naprosto neznalý Nitrobrany, tak jako vy."

Harry potlačil uraženost nad tím, že jej Snape označil za lháře, protože zbytek informace připadal Harrymu dost děsivý a vysloužil si jeho plnou pozornost. Vykulil oči a začal přemýšlet, kolikrát v životě Snapeovi lhal a zcela přímo a nepokrytě se mu díval do očí?! Hodně krát, musel si přiznat. Snape očividně vytušil (nebo přečetl - bylo to možné?), o čem uvažuje, což způsobilo jeho spokojený úšklebek. Avšak Harry si vzpomněl i na případ, kdy nelhal, přitom si to Snape myslel.

"Ale loni, když se vám ztrácely přísady do Mnoholičného lektvaru, jste si myslel, že vám lžu, ale nelhal jsem. Bral je Moody," vzpomněl si.

Byl spokojený, že se mu tahle událost vybavila, protože to v něm utlumilo zneklidnění nad tím, co Snape díky tomu Nitrozpytectví dokáže. Nelíbilo se mu, že něco takového jeho profesor umí, ale musel z toho mála, co věděl, uznat, že to byla velmi cenná schopnost a pravděpodobně ne úplně běžná, když o ní on (a možná ani Hermiona) nikdy neslyšel a očividně ji zvládali z těch kouzelníků, které znal, jen Voldemort, Brumbál a Snape.

Snape na tuhle poznámku nehodlal reagovat.

"Skrk, ne Moody," opravil jej a dodal kousavě "pane", aby mu připomněl, že ho zapomněl oslovit.

Následně se rozhodl, že je vhodná chvíle k tomu, aby se pustili do práce.

"Snězte tu svačinu od Molly Weasleyové, budete potřebovat energii. A potom přijďte do obýváku," přikázal mu.

Harry si pomyslel, že to není právě zdvořilé. Ani se nepodíval do pokoje, který byl údajně jeho. Býval by si tam alespoň odložil bundu. Spokojeně a škodolibě se zaculil, když si uvědomil, jakou radost musí mít Snape z toho, že jeho nejméně oblíbený (možná dokonce nenáviděný) student bude mít pokoj v jeho domě. Škoda jen, že právě on byl tím studentem. Fakt, že mu Snape nenabídl ani talíř, ani nic k pití, také nehovořil o jeho dobrých hostitelských způsobech. Ale kručení v břiše Harryho upozorňovalo, že najíst se není vůbec špatný nápad. Harry rozbalil balíček, vyndal dva sendviče s máslem, s plátky sýra a obložené rajčaty a okurkou. Zakousl se. Když přežvykoval jednotlivá sousta, prohlížel si dům zvenčí. Obloha byla zatažená a dům z tmavých cihel, ze kterých byly postaveny i okolní domy, se do zašedlého dne hodil. Vnějšek domu vůbec nenapovídal tomu, jak světlý je uvnitř. Jen bílé spáry mezi tmavými cihlami byly malou nápovědou. Když se Harry podíval na okno pokoje, ve kterém měl spát, spokojeně se při pohledu na široký balkon vsazený pod šedou špičatou střechu pousmál. Vzápětí se ale znovu podivil, jak takové místo může být domovem Severuse Snapea?




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Peggy Peggy | 13. srpna 2014 v 22:47 | Reagovat

Skvělý kousek, i když už se nemůžu dočkat dalšího :D :) Malé tušení, čí ten domek je jsem měla, a tak mám radost, že se mi to potvrdilo. Jako vždy skvělé napsané, prosím, nenapínej nás příliš dlouho na další kousky  ;-)
P.S. Všechno nejlepší k svátku! :)

2 Kathy Kathy | 14. srpna 2014 v 6:54 | Reagovat

Hurrrá ;) Víš jak působí droga? Čím víc ji bereš, tím častěji a ve větším množství ji potřebuješ... přikládám se k Peggy a škemrám, škemrám, škemrám ;)

3 Alis Alis | E-mail | 14. srpna 2014 v 12:34 | Reagovat

Peggy: Díky. Teď se asi tvoje teorie potvrdily a nemohou být jasnější. :-P Ale úplně jednoduché to s domem není, což ale Harry zjistí později. Nepíšu povídku vyloženě z Harryho pohledu, jsou tam i pasáže, kterou jsem vnitřně Snapeovi (třeba rozhovor s Brumbálem apod.), ale spíš se bude orientovat povídka na Harryho. Další kousky budou, dneska dopíšu další kapitolku. Už se na to klepu od rána, takže jak budu mít večer čas... ;-)

Kathy: Závislost? Až tak? :D Tak s tím musíš bojovat! Ale jako tvoje dealerka z toho mám samozřejmě radost. Minimálně zítra bude nějaká spoilerová ochutnávka ze 4. kapitoly. ;-)

4 Kathy Kathy | 15. srpna 2014 v 19:59 | Reagovat

Není už zítra?

5 Kathy Kathy | 18. srpna 2014 v 19:59 | Reagovat

Halooooooooooooo :D

6 kathy kathy | 22. srpna 2014 v 5:45 | Reagovat

Už je to týden a já trpííííím :) Spoiler už jsem našla, ale to mě rozhodně neuspokojilo ;)

7 Alis Alis | E-mail | 22. srpna 2014 v 11:30 | Reagovat

Právě jsem kapitolku zveřejnila. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Všechny postavy (kromě mých vlastních) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva.
Tyto stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.