IV. kapitola: První lekce Nitrobrany, část 1.

22. srpna 2014 v 11:30 | Alis |  Princ a Vyvolený
Harry se dozvídá, co to Nitrobrana je a proč je vlastně nutné, aby se ji učil. Tato kapitolka je delší, protože její velká část je převzata z 5. dílu knihy JKR, ovšem tentokrát jsem si dovolila některé pasáže upravit a "obohatit".

_______________________________________________________________________________________________________________

Harry si trpce uvědomil, že s každým dalším soustem žvýká pomaleji a pomaleji. Dokonce mu přestávaly jindy vynikající sendviče paní Weasleyové chutnat. Jako by snad polykal gumu, která mu nepříjemně těžkla v žaludku. Zvažoval, jak dlouho by se ještě mohl zdržet. Ale nakonec se utěšil ohraným klišé, že čím dřív s první hodinou Nitrobrany začne, tím dřív také skončí.

Když vešel dnes již podruhé do obývacího pokoje, nic moc se nezměnilo. Jenom oschlá sušenka zmizela, stolek byl odsunutý stranou, ležel na něm Věštec přeložený na stránce, na které podle všeho Snape přestal číst. Ovšem vedle novin Harry zpozoroval něco, na čem jeho zrak ulpěl o něco déle než na všem ostatním - myslánku. Netušil, jestli všechny vypadají stejně, jestli jich vůbec existuje víc, takže nemohl s jistotou říct, zda je to ta samá, kterou měl v ředitelně Brumbál.

Harry přestal na čarovný předmět zírat a snažil se co nejplynuleji pohlédnout na Snapea. Avšak z jeho výrazu bylo patrné, že chlapcův zájem o myslánku zaznamenal. Rozhodl se jej však zcela opomenout.

"Nejdřív vám teoreticky vysvětlím, co přesně Nitrobrana obnáší," začal Severus a pokynul ke křeslu, které stálo mezi dvěma okny. Harry se usadil a pokusil se zatvářit co možná nejvíce soustředěně.

Severus přešlápl. Raději by stál a zajistil si tak nad chlapcem výškovou převahu. Ale nakonec se poněkud neochotně usadil na pohovku.

"Úzce souvisí s Nitrozpytem, tedy schopností dostat se k pocitům a vzpomínkám jiného člověka," spustil Snape a jeho hlas se změnil - v učitelský, klidný a velmi nudný.

Na to byl Harry už docela zvyklý. Ani mu příliš nevadilo, že tentokrát nemohl svou nepozornost schovat za ostatní spolužáky, protože jej zajímalo, co Snape říkal. Měl totiž velmi palčivý dojem, že se tu Nitrobranu skutečně musí naučit.

"Ehm," odhodlal se ihned k otázce, "takže je to vlastně čtení myšlenek, pane?"

Snape se ušklíbl. "O čtení myšlenek můžete mluvit někde na mudlovské pouti, ne když jde o skutečnou magii," poznamenal trpce.

Chvíli mlčel, snad proto, aby se mohl Harry cítit hloupě o něco déle. Harry si ale nijak provinile nepřipadal. Avšak nedal to na sobě znát, a tak Snape pokračoval.

["Lidská mysl není kniha, nemůžete ji na libovolném místě otevřít a v klidu si v ní číst. Myšlenky nejsou zevnitř vyleptány do lebky, kde by si je mohl každý vetřelec prohlédnout. Mysl je složitá, Pottere, a má mnoho vrstev - alespoň u většiny lidí tomu tak je." Posměšně se ušklíbl. "Je ovšem pravda, že lidé, kteří ovládají Nitrozpyt, jsou za určitých okolností schopní pohroužit se do mysli své oběti a to, co v ní najdou, si přesně vyložit. Pán zla například skoro neomylně pozná, když mu někdo lže. Pouze ten, kdo je zběhlý v Nitrobraně, před ním dokáže pocity a myšlenky, které jeho lež prozrazují, utajit a může v jeho přítomnosti pronášet nepravdy, aniž by byl odhalen."

Harry se nervózně zavrtěl. Ignoroval to, že mu celé Snapeovo vysvětlování připadalo jako synonymum pro čtení myšlenek. Tak či onak to byla velmi znepokojivá představa. A Harrymu se ani nepozdávalo, že ze Snapeových slov mimoděk plyne, že Snape něčeho takového schopen je…

"Takže je možné, že ví, na co teď právě myslíme? Pane?"

"Pán zla je hodně daleko odtud a tohle místo je zabezpečeno mnoha mocnými kouzly a zaklínadly. Čas a prostor hrají v kouzlech a čárech důležitou roli, Pottere. Pro Nitrozpyt je často nezbytný pohled z očí do očí."

Vtom okamžiku se jejich pohledy střetly. A Harry, přestože netušil, co Nitrobrana obnáší, snažil se ze všech sil na nic nemyslet. A obával se, že strach z toho, že Snape se mu dívá do hlavy, bude odteď zažívat pokaždé, když mu pohlédne do očí. A nedívat se mu do nich by znamenalo dávat ten strach najevo…

"Proč se v tom případě musím učit Nitrobranu?"

Snape se vpíjel Harrymu do očí a přejížděl si dlouhým hubeným prstem po rtech.

"Zdá se, že obvyklá pravidla ve vašem případě neplatí, Pottere. Ta kletba, která vás nedokázala zabít, zřejmě mezi vámi a Pánem zla vytvořila jakési pouto. Vše nasvědčuje tomu, že za jistých okolností, kdy je vaše mysl absolutně uvolněná a tudíž zranitelná, například když spíte, sdílíte s Pánem zla jeho myšlenky a pocity. Podle ředitele není vhodné, aby tomu tak bylo i nadále. Chce, abych vás naučil, jak před Pánem zla svou mysl uzavřít."

Harry pevně sevřel opěrky křesla, ve kterém seděl. Uvědomil si jednu klíčovou námitku proti tomu, aby se učil Nitrobranu.

"Proč ale profesor Brumbál chce, aby to přestalo? Nijak zvlášť mě to netěší, ale je to přece užitečné, ne? Chci říct... Viděl jsem, jak ten had napadl pana Weasleyho, a nebýt toho, nebyl by ho profesor Brumbál stihl zachránit, ne? Pane?"

Snape se na Harryho několik dalších okamžiků zamyšleně díval a stále si přejížděl prstem po rtech. Vlastně si byl v tom okamžiku skoro stoprocentně jistý, že by byl Brumbál nejspokojenější, kdyby Harry zvládl Nitrobranu i Nitrozpyt a dokázal by sám vstupovat do myšlenek a pocitů Pána zla. Když se znovu ozval, mluvil pomalu a odměřeně, jako by vážil každé slovo.

"Ukázalo se, že Pán zla si až donedávna tohle spojení mezi sebou a vámi neuvědomoval. Až doteď jste zřejmě prožíval jeho pocity a sdílel s ním jeho myšlenky, aniž by si toho byl v nejmenším vědom. Jenže to vidění, které jste měl, představovalo tak mocný vpád do myšlenek Pána zla..."

"Byl jsem v hlavě toho hada a ne v jeho!"

"Neskákejte mi do řeči, Pottere!" okřikl ho.

Snažil se soustředit a neříct nic, co by Harry neměl slyšet. I to mu kladl Brumbál na srdce, aby Harryho informoval jen o tom nejnutnějším, aby mu nekomplikoval a nezhoršoval život víc, než je nezbytně nutné. "Už tak to ten chlapec nemá a nebude mít jednoduché," říkal. O složitosti života lidí nechtěl Snape v tuto chvíli, a vlastně ani nikdy jindy, polemizovat.

Harry však značně znervózněl. Konečně začínal rozumět. A jediné, co mu bránilo zahltit profesora otázkami, byl fakt, že byl v jeho domě, kde měl zůstat tři týdny. Bylo by velmi nemoudré si ho příliš znepřátelit hned první den, že.

"Jestli sdílím Voldemortovy myšlenky, tak jak je možné, že jsem viděl očima toho hada?" otázal se co možná nejklidněji.

"Neříkejte jméno Pána zla nahlas!" štěkl Snape.

Představil si, jak Potter stojí před Temným pánem a takto jej osloví. Už jenom tím by jej výrazně vyprovokoval. Připadalo mu, že ho takto tituluje jenom proto, aby si něco dětinsky dokázal. Přitom to byla naprosto zbytečná a nerozumná vzpurnost. Nabubřelost, kterou si tak neomylně Severus pojil s Nebelvíry a s Jamesem Potterem.

"Profesor Brumbál ho říká nahlas," namítl tiše Harry.

"Brumbál je mimořádně mocný kouzelník," zahučel Snape, snažíc se přestat myslet na Harryho otce.

Harry se kousl do rtu. Tím, co řekl, se nechtěl rozhodně měřit s Brumbálem. Jenom byl přesvědčen, že tím, že o Voldemortovi budou všichni mluvit jako o Vy-víte-o-kom, pouze ho tím potěší. A přestože ve všech lidech, kteří měli alespoň vzdálenou představu o tom, čeho je schopen, vyvolával hrůzu, nic by se na tom neměnilo, kdyby mu říkali jménem… Kdyby chtěl být Harry velmi kousavý, mluvil by o něm jako o Tomu Raddleovi.

"Přestože on sám považuje za bezpečné to jméno vyslovovat, my ostatní..." Aniž by o tom Snape přemýšlel, promnul si levé předloktí. Vzápětí si uvědomil, že to neměl dělat. Harry totiž jeho bezděčný pohyb zaznamenal. Severus ihned ruku ze Znamení zla sundal. Zadíval se chlapci do očí a spatřoval tam to, co v očích těch několika desítek lidí, kteří stejně jako Harry věděli, že je má, a snažili se věřit tomu, že je na straně Řádu. Byl to pohled plný nedůvěry. Protože Severus byl navždy ocejchovaný. Byl to velice nepříjemný pocit ze samé podstaty, že to z něj udělalo jednoho z věrných Pánovi zla. Ačkoli skutečná věrnost se nedá pojistit žádným tetováním. Ovšem daleko horší byla skutečnost, že to skutečně bylo navždy. Vlastně si to vůbec neuvědomoval, když před mnoha lety pevně stahoval rty pod pálivou bolestí, když mu Temný pán jeho znamení tetoval nebo spíš vypaloval.

"Chtěl jsem jen vědět," přinutil se Harry znovu ke zdvořilému tónu, snažíc se předstírat, že se incident s předloktím nestal, "proč -"

"Zdá se, že jste navštívil mysl toho hada, protože Pán zla byl v daném okamžiku také tam," zabručel Snape. "Ovládal v tu chvíli hadovo tělo i jeho mysl, a proto se i vám zdálo, že jste v jeho těle."

"A Vol... on si všiml, že tam jsem?"

"Zřejmě ano," odtušil chladně Snape.

"Jak to víte?" vyptával se naléhavě Harry.

Je to jen domněnka profesora Brumbála, nebo -?"

"Prostě to víme a to vám musí stačit," zarazil ho nepřístupně Snape.

Zněl poněkud ostřeji, než zamýšlel. Nechtěl však Harryho zasvěcovat do podrobností. Přesně tyhle detaily považoval za to, co spadalo do oblasti, kterou Brumbál označil jako "ne to nejnutnější". Navíc tyhle informace přicházely přímo od Snapea, on je zjistil. V souvislosti s tím se musel Severus znovu zamyslet nad tím, jak nebezpečné spojení mezi tím chlapcem a Temným pánem je. Dlouze s Brumbálem hovořili o tom, jestli je vhodné, aby se jeho výuky ujal právě on a jestli je to skutečnost, kterou by měl Pánovi zla říct. Prozatím se oba rozhodli, že to říkat nebude. Při pomyšlení, že je to další věc, o které bude před "svým" pánem lhát, se zašklebil. Bude ho to stát další úsilí.

Rozhodl se nehloubat nad svými problémy a pokračovat: "Důležité je, že si Pán zla nyní uvědomuje, že se vám otevírá přístup k jeho myšlenkám i pocitům a dospěl k závěru, že by to mohlo fungovat i opačně. Uvědomuje si tudíž, že by naopak on mohl získat přístup k vašim myšlenkám a pocitům -"

"A mohl by se mě pokusit přinutit k něčemu, co bych jinak neudělal?" zeptal se Harry. "Pane?" dodal ještě honem, protože si po dlouhé době povšiml, že jej zapomíná oslovovat, a přestože Snape to přehlížel, často po Harryho posledním slově v očekávání pozvedl jedno obočí.

"To by mohl," přisvědčil Snape chladně, jako by ho ta možnost vůbec nevzrušovala. "A to nás přivádí zpět k Nitrobraně."

Zdálo se, že Harry pochopil, že jeho možnost pokládat všetečné otázky právě skončila a přistoupí se k praktickému nácviku. Snape jeho domněnku ztvrdil lehkým souhlasným pokývnutím, kterým jako by debatu ukončoval.

Potom z jedné vnitřní kapsy svého hábitu vytáhl hůlku a Harry strnul na židli napětím. Snape však hůlku pouze pozdvihl ke svému spánku a přiložil špičku k mastným kořínkům svých vlasů. Když ji od hlavy odtáhl, ulpělo na ní cosi stříbřitého - táhlo se to od spánku k hůlce jako tlusté vlákno babího léta. Snape dal hůlku ještě o kousek dál a vlákno se odtrhlo od hlavy, elegantním obloukem sklouzlo do myslánky a vytvořilo v ní stříbrně bílý vír: nebyl to ani plyn, ani kapalina. Snape zvedl hůlku ke spánku ještě několikrát a uložil do kamenné nádobky další stříbřitou látku. Pak, aniž by své počínání nějak vysvětlil, myslánku opatrně uchopil, odložil ji na vrcholek jedné z polic v obývací stěně, kde byla i televize. Následně se otočil a postavil se proti stále sedícímu, ale s každou vteřinou nervóznějšímu Harrymu s hůlkou v pohotovostní poloze.

"Stoupněte si támhle," zaúkoloval Severus Harryho a ukázal na místo před televizí.

Harry se tam šouravou chůzí vydal. Ale to, že se měl postavit před televizi, v něm vyvolávalo pocit, že bude sledován, což se mu příčilo.

"Vytáhněte svou hůlku, Pottere."

Harry se nervózně postavil. Hleděli si se Snapem do očí.

"Můžete ji použít k tomu, abyste se mě pokusil odzbrojit, nebo se můžete bránit jakýmkoli jiným způsobem, který vás napadne," poučil ho profesor.

"A co budete dělat vy?" zeptal se Harry a nejistě hleděl na Snapeovu hůlku.

"Pokusím se prorazit si přístup do vaší mysli," sdělil mu tiše. "Uvidíme, nakolik mi budete schopen vzdorovat. Slyšel jsem, že jste už prokázal jisté nadání, když jste se bránil kletbě Imperius. Zjistíte, že podobné schopnosti jsou potřebné i v tomto případě... takže se připravte. Legilimens!"]*



* Citace: JKR, Harry Potter a Fénixův řád, 2004, s. 491-494 (upraveno!)




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Elizabeth Elizabeth | E-mail | 24. srpna 2014 v 23:03 | Reagovat

Som zvedavá čo sa z tejto poviedky vyklube. Jedno, ale očakávam Harry a Severus prídu k akémusi porozumeniu. Inak by ma zaujímalo k akému žánru poviedka speje... No nič dúfam, že čoskoro pribudne nová kapitola :-) :-)

2 Alis Alis | E-mail | Web | 25. srpna 2014 v 12:37 | Reagovat

[1]: Můžu ti jenom říct, že povídka nespěje ke slashi. :-)

3 Elizabeth Elizabeth | 25. srpna 2014 v 12:44 | Reagovat

[2]: To som rada konečne niečo iné ako slash :-)

4 wodwar wodwar | 26. srpna 2014 v 13:27 | Reagovat

Pěkné, trochu mě udivovalo, že citace ještě nekončí, ale myslím, že v průběhu čtení musí být jasné, co jsi si upravila a co opravdu řekli. Líbil se mi moment, kdy se Harry rozhodl ignorovat "incident s předloktím".
Akorát... nejsou tři týdny na Vánoční prázdniny nějak moc?
Těším se na pokračování, snad přibyde brzy! :-(

5 Alis Alis | E-mail | Web | 26. srpna 2014 v 14:19 | Reagovat

[4]: Ohledně citací mám výcvik ze školy. :D Tři týdny jsou na vánoční prázdniny moc, ale pokud jsem to správně pochopila, tak v knize byl pan Weasley napaden před Vánoci a Weasleyovi spolu s Harrym tak jeli "domů" z Bradavic dřív. Nejsem si stoprocentně jistá (nedohledala jsem, možná jsem hledala nepečlivě), o kolik dní dřív, než prázdniny začaly, tak jsem si prostě stanovila týden. :D V tom nic hlubšího nebylo.
Já si na přidávání nechávám plus mínus týdenní intervaly, aby se pak nestávalo, tak jako v minulosti, že jsem týdny nic nepřidala. :-?

6 wodwar wodwar | 27. srpna 2014 v 9:51 | Reagovat

[5]:: Njn, to máš asi pravdu ... i když, nevrátil se už pan Weasley domů? Jestli jo, tak musel být před tím několik dní v nemocnici a tím pádem by se týden navíc jaksi "vyškrkal", ne? :-?
Nechci znít nějak moc urýpaně nebo otravně, jenom by mě zajímalo :-D.

7 Alis Alis | E-mail | Web | 27. srpna 2014 v 12:42 | Reagovat

[6]: Teď úplně nevím, jak to myslíš.:D Každopádně Harry a Weasleyovi museli být nejdřív na Grimmaldově náměstí, aspoň den. Protože šli pana Weasleyho k Mungovi všichni navštívit - tam přece Harry viděl Nevillovy rodiče.

8 Elizabeth Elizabeth | 27. srpna 2014 v 13:08 | Reagovat

Alis ako to ide s pokračovaním?

9 wodwar wodwar | 27. srpna 2014 v 13:25 | Reagovat

[7]: Hmh, já myslela, že se pan Weasley z nemocnice už vrátil, takže už uběhl nějaký čas mezi tím, kdy se vrátili z Bradavic, a tím, kdy se vrátil pan Weasley domů... Ale on se vrátil až na Štědrý den, že? Nebo na 25., takže jsem to asi popletla já :-).

10 Alis Alis | Web | 27. srpna 2014 v 13:51 | Reagovat

[8]: Už to jde pomaleji, mám teď nějaké povinnosti. Mám napsané ještě dvě kapitoly, ale "servírovat" vám je budu postupně.

[9]: Vždycky se mi trochu plete, když je to v knížce jinak a ve filmu taky jinak. Nevybavuju si, jak dlouho v nemocnici byl, ale vím určitě, že ho tam byli všichni navštívit. :-)

11 Kathy Kathy | 27. srpna 2014 v 18:42 | Reagovat

Už je to týden, už je to týden, už je to týdeeeen ;)

12 Alis Alis | Web | 28. srpna 2014 v 11:38 | Reagovat

[11]: Brzy to přijde. :D

13 kathy kathy | 29. srpna 2014 v 18:25 | Reagovat

definuj "brzy" ;)

14 Alis Alis | Web | 29. srpna 2014 v 19:06 | Reagovat

Tak dobrá... :D Já tedy další kapitolu zveřejním, ale až mi dojdou, tak si budete muset počkat. Takhle jste mohli mít zásobu. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Všechny postavy (kromě mých vlastních) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva.
Tyto stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.