IX. kapitola: Uražený Harry Potter

25. září 2014 v 8:19 | Alis |  Princ a Vyvolený
Harry Potter zůstává vykloněný z okna, když se vrací do domu Severus Snape. Harry ve snaze napravit jejich poslední setkání zvolí nevhodná slova, za která má vzápětí "zaplatit" v následující lekci Nitrobrany. Navíc oba muži popustí uzdu svých vzájemných antipatií a Harry se neudrží. Jak celou situaci oba vyřeší? Každý po svém?

__________________________________________________________________________________________________________

Severus se objevil v krbu. Zkontroloval hodinky. Velká ručička jeho kapesních hodinek ukazovala několik minut po půl osmé. Chtěl jít nahoru a schovat smrtijedskou kápi. Včerejší večer jej poučil, takže měl plášť i masku zmenšené a schované v kapse. Jenomže sotva došel ke schodům, jeho plán selhal. Potter se vykláněl z jednoho z oken v kuchyni. Byl oblečený a podle prázdného talíře a hrnku na stole, už očividně dosnídal.

"Dnes jste si přivstal, Pottere," promluvil na něj.

Harry o jeho přítomnosti nevěděl. Poplašeně sebou trhl. Oba se na sebe dívali a Harry si pozdě uvědomil, že po tom, co se včera stalo, to působí, jako by se ho snad "bál". Přitom si už dokázal ujasnit, že se nestalo nic tak strašného. O jeho působení špeha věděl, nikdy o tom zvlášť nepřemýšlel, a tak ho trochu zarazilo, když ho viděl jako Smrtijeda. A nedokázal to skrýt. Ale v tomhle momentě měl jasno. Možná se to jasno objevilo znenadání, právě teď. Ovšem jeho vylekání mělo nejspíš úplně opačný efekt. Navíc vypadal jako slaboch, srab.

"Já se vás nebojím," řekl najednou rázně.

Snapeovy zorničky se zúžily. Harry se kousl do jazyka, protože zvolil tu nejhorší možnou větu. Rozhodl se raději nic dalšího neříkat, protože se obával, že by mohlo zhoršování celé situace jenom gradovat.

"Výborně, Pottere," odvětil ledově Snape. "O půl deváté v pracovně. Dnes začneme Nitrobranou."

Harry si nemohl pomoct - v těch slovech slyšel jasnou výhružku. Navíc se před spaním ani nepokusil pročistit mysl. Ačkoli dost pochyboval, že by mu to nějak zvlášť pomohlo.

Stál před Snapem odhodlaný udělat všechno proto, aby uspěl. Usilovně myslel na jeho rady. Tentokrát si byl jist, že jestli si povede tak mizerně jako doposud, Snape se nebude brát žádné servítky. Jeho výtky nebyly nikdy zrovna příjemné, ale Harry byl přesvědčen, že jeho úsečnost má stále ještě nějaké rezervy.

"Na nic nemyslím, na nic nemyslím," drmolil si se zavřenýma očima do chvíle, kdy k jeho uším dolehlo Legilimens.

Letěl poprvé na koštěti. Chytil zlatonku. Dostal vánoční dárek od paní Weasleyové. Uviděl, jak se do Cedricových prsou zarylo zelené světlo a on padl mrtvý na zem.

"Na nic nemyslím," opakoval si skrze zaťaté zuby a už nedokázal ani říct, jestli pořád ještě stojí na nohách.

Mozkomorové se slétaly nad ním a Siriusem. Vysávali z něj všechno šťastné. Strýc Vernon jej nechtěl pustit zpátky do Bradavic.

"Jste naprosto neschopný, Pottere," zavrčel Snape.

Harry vyskočil na nohy. Tak přeci jen se mu kolena podlomila.

"Nebo jste vy špatný učitel a neumíte mi vysvětlit, co mám dělat! Co to jako znamená - uzamkněte mysl. Na nic nemyslete - já na nic nemyslím. Vy-vy si ty vzpomínky sám vybíráte!"

"Mluvte se mnou slušně, Pottere!" Snape napřáhl hůlku a výhružně s ní k Harrymu mávnul.

Harry napřáhl tu svou. "Vy mě pořád jenom urážíte, pane! Nezasloužím si - "

"Och, ano, vy si nezasloužíte! Tak to si vykládejte svému nanicovatému kmotrovi, protože s ním si budete notovat. Mě vaše fňukání nezajímá," odvětil mu s ušklíbáním Snape, hůlku už měl však skloněnou.

"Nenavážejte se POŘÁD do Siriuse!" křikl Harry.

Někde v podvědomí slyšel hlas Brumbála, který ho nabádal, aby se snažil a dal na Snapea. Ale v Harrym se deprese, naštvání a neustálá kritika nashromáždily natolik, že bylo třeba je uvolnit. Bohužel to najednou neuměl zastavit.

"Vy toho čokla vůbec neznáte. Strávil jste s ním dohromady kolik - pár dní? Mohl bych vám o vašem skvělém kmotrovi a úžasném otci vyprávět - "

"Tátu si do pusy neberte!" vyhrkl ze sebe Harry přidušeně a napřáhl svou hůlku.

"Položte tu hůlku na stůl, Pottere!" přikázal mu Severus.

Měřili se pohledy. Harry věděl, že by měl poslechnout. Snažil se vzpomenout si na ten pocit, když byl Naginim, na to, jak moc ho děsilo, že myslí jenom na to zabít pana Weasleyho. Chtěl se soustředit pouze na zoufalé přání nic podobného už nezažít. Jenomže…

"Nepoložím," odmítl.

"Jste spratek, zrovna jako váš otec!" konstatoval Snape tiše se zlým úsměškem.

Harry věděl, že se ho snaží vyprovokovat. Ale nebyl úplný blázen - mířit na svého profesora hůlkou a použít proti němu kletbu byly dvě docela odlišné věci. Harry se otočil na podpatku, vyběhl z místnosti. Vůbec nevěděl, proč to udělal, ale vběhl do svého pokoje, zamkl dveře - velmi teatrální gesto před Snapem, který měl hůlku - a lehl si do postele. Sotva položil hlavu na polštář, uvědomil si, jak klackovité a úplně pitomé jeho chování je. Takhle nějak se přece chovaly děti, když se pohádaly s rodiči. Snape nebyl jeho rodič. Nebo on u Dursleyových. Nemohl se ale zbavit dojmu, že teď a tady je to něco docela jiného. Přemýšlel, co by měl udělat?! Vůbec neměl běžet sem. Měl se pokusit vyběhnout z domu nebo zamířit ke krbu, aby dal jasně najevo, že chce pryč. A protože netušil, co udělat, tak prostě nedělal vůbec nic. Zůstal ležet na posteli, zhluboka dýchal. Jeho bušící srdce i horečné dýchání se po nějaké době zcela uklidnily. Ovšem on stále jenom pokračoval v tom, že se nehýbal. Bylo to nejjednodušší v situacích, kdy člověk prostě nevěděl, co udělat?!

Najednou se ozvalo zaklepání na dveře. A hned na to vzal Snape za kliku.

"Vaše lekce Nitrobrany neskončila. Okamžitě se vraťte!" řekl autoritativně, ale z jeho hlasu Harry neslyšel to naštvání jako před chvílí. Očividně se i on během těch několika desítek minut uklidnil. Nepochybně ho však poněkud iritovalo, že je zamčeno.

Harry vyskočil na nohy. Vteřinu zvažoval, že zvedne hůlku, ale neudělal to. Jenom tak tak stál, čekal, až se dveře rozrazí a on bude čelit jeho rozčilení. Ale nic z toho se nestalo. Harry stále napjatě stál, ale neslyšel nic - rozražení dveří, svist hůlku, dokonce ani kroky směřující pryč. Ticho.

Jakmile se přiblížila doba oběda, Harryho žaludek začal proti samotce protestovat. Vydržel ho ignorovat poměrně dlouho. Ale ve dvě hodiny už prostě potřeboval něco sníst. Zavolal s nadějí v hlase Dobbyho jméno, ale marně. Otevřel dveře a šouravě došel dolů. Nechtěl vůbec přemýšlet o tom, co se stane, jestli tam Snape bude. Netušil, jak vydrží odolávat jeho kousavým poznámkám. Ale byl to skutečně hlad, co ho vyhnalo z pokoje, zauvažoval, než vstoupil do kuchyně.

"Už jsme se uklidnili?" zatrylkoval Snape tónem, jaký užívají lidí, když mluví s malými dětmi, ale mnohem kousavěji.

Harry zvedl zrak od poklopu nad talířem a zadíval se do zárubní francouzského okna, kde stál Snape. Měl ruce překřížené na prsou a Harrymu na vteřinu připomněl Siriuse. Ale opravdu jenom na vteřinu.

"Jakmile se najíte, přijdete nahoru do nácvikové místnosti. Jakmile skončíme s Obranou, uděláte další část teorie zaklínadel. Do zítřejšího rána jich bude celkem patnáct. Jestli ne, celý den budeme trénovat jenom Nitrobranu," prošel kolem něj. Ale ve dveřích se otočil: "Už nikdy se nebudete chovat tak jako dnes!"

Harry raději neříkal nic - připadalo mu to bezpečnější. Zhroutil se na židli a najednou hlad necítil. Stálo ho nesmírné přemáhání Snapea poslechnout. K jeho překvapení ale lekce Obrany probíhala v poměrně klidném duchu. Nic si se Snapem neřekli, kromě pravidelných výměn zaklínadel, z nichž některá Snape užil neverbálně. Jenom procvičovali včerejší kouzla. Možná to bylo tím, že měl Harry natrénováno, takže ho nedokázal Snape svými kouzly tak snadno zasáhnout, pokud tedy nepoužil nějaké, které včera neprocvičili. Když Harryho jedno z jeho kouzel poprvé odmrštilo, byl na prchavý okamžik přesvědčen, že zažije tvrdý dopad, bez toho gumového prohnutí zdi, ale ne. Opět narazil do měkka, jako by se propadl do měkké žíněnky.

Jakmile Harry usedl za svůj stůl v pracovně, jediné, co mu dávalo naději, že stihne dodělat všechnu zadanou práci, byl fakt, že si po zkrácené Nitrobraně nepřipadal tak strašně psychicky a vlastně i fyzicky zničený. Přesto někdy kolem půl čtvrté prostě jeho hlava upadla na pergamen. Právě dokončoval patnácté kouzlo.

Severus byl nesmírně rozčilený, když se Potter klackovitě rozutekl do pokoje. Musel se několikrát nadechnout, aby si byl jistý, že jej za chování malého děcka prostě nepřehne přes koleno a nenaseká mu na zadek. V těchto Harryho fatálních selháních, situacích, kdy se choval jako malé děcko, rozmazlený ublížený fracek, velmi vážně pochyboval, že je ten kluk schopen splnit to, co jej bez pochyb čekalo. U jiných lidí, dětí, by možná měl alespoň minimální pochopení pro takové chování, jenomže u něj ne. A nebylo to způsobeno ani tolik tím, že to byl Potterův syn, ale spíš faktem, že si byl zcela jist, že toho kluka takové chování předem obírá o jakékoli šance porazit Pána zla. Ve skutečnosti nevěřil, že je možné, aby to ten chlapec - dítě - zvládlo. Viděl, co Temný pán dovede a neuměl si představit, že nějaká vyvolenost je něco, co bude Potterovi stačit. Nejspíš právě tyhle úvahy jej přiměly nerozrazit dveře a nalézt alespoň to nejmenší pochopení. Přesto nehodlal akceptovat jeho chování natolik, aby se zatěžoval čímkoli jiným než nezbytnými frázemi a studenými pohledy. Až později zvažoval, jestli to není něco, je vlastně Potterovi příjemnější než jeho běžné chování?

Když Potter odešel plnit svoje teoretické úkoly, o jejichž důležitosti Snape stále nepochyboval, on sám se vydal do svého pokoje. Musel se přemáhat, aby si nalil jenom jedinou sklenici vína. Celý ten hloupý úkol mu připadal jako za trest. Nenapadalo ho moc činností, které by dělal méně rád než tohle hloupé individuální doučování Pottera, které, musel si přiznat, nikam nevedlo. Skutečnost, že nebyl úplně ztracený případ, co se Obrany týkalo, bral jako fakt, který on sám osobně nijak neovlivnil. S upřímností, kterou byl ochoten připustit výhradně sám před sebou, musel uznat, že ten kluk měl na Obranu talent. Ovšem Nitrobrana byla s jeho povahou naprosto nenaučitelná. Věřil tomu, že je to jenom Potterova vina. Zadupával toho malého červíčka ve své hlavě: 'Takže to není ani trochu vina jeho učitele? Ani trošičku?'

Ráno Snape zamířil rovnou do pracovny. Uviděl Pottera a po tváři mu přelétla spokojenost. Nejdřív ale došel poměrně tiše k němu. Podíval se na pergamen, z části skrytý pod jeho hlavou a rozčepýřenými vlasy. Zdálo se, že zpracoval všechna zaklínadla. Ale rozhodně ne v požadované délce. Jenomže Snape, kdyby mu někdo vytyčil takto nesplnitelný úkol, by s největší pravděpodobností postupoval stejně. Navíc si po zběžném přečtení několika heslovitých poznámek řekl, že možná Potterovi takhle zkratkovitost jde lépe - umí vystihnout to podstatné. A potom uviděl něco, co ho přinutilo dát svůj hákovitý nos těsně nad rolující se pergamen. Byly to malé poznámky vedle každého kouzla - autor a číslo stránky, protože Harry předpokládal, že bude třeba hesla najít znovu a upravit. Z té malé vzdálenosti od jeho spícího obličeje se na něj podíval. Měl spokojený výraz a vypadal úplně bezbranně. Nikdy neviděl tenhle jeho výraz - svou mimiku užíval v jeho přítomnosti úplně jinak. Kdyby mu teď poslal Avadu do zad, ani by ze spaní nezafrkal. Snape nevěděl, jestli ho Potterova pečlivost a tvrdý spánek naštvaly, nebo potěšily?! Nakonec ale zavrhl nápad použít Sonorus a zaječet něco nesmírně milého.

Natáhl k němu hůlku, chtěl do něj šťouchnout jejím hrotem. Ovšem vzápětí hůlku sklonil a řekl běžným, snad dokonce příliš tichým tónem: "Vstávejte, Pottere."

Díval se, jak chlapec odlepuje víčka od sebe a začínal mít dojem, že pod vlivem tohohle domu začíná být senilním patetickým chlapem.

Jejich oči se střetly a Harry ihned změnil výraz ve svém obličeji.

"Běžte se umýt, páchnete," oznámil mu Snape. "Až se nasnídáte, začneme s Nitrobranou. Úkol nechte na mém stole."

Dalších několik málo dní probíhalo velmi stereotypně. Občas Snape vystřídal pořadí Nitrobrany a Obrany, Harry postupně dělal zápisky o všech kouzlech ze seznamu. Snape používal své typické kousavé poznámky, ale nikdy ne takové, aby donutil Harryho k reakci podobné útěku do pokoje. Harry to všechno prostě snášel. Bohužel si ale uvědomoval, že naprosto nepokročil v Nitrobraně a že intenzita, se kterou Snape používal neverbální magii, stoupá, přičemž jeho pokusy se jí bránit se nelepší, což samozřejmě souviselo s Harryho "naprostou neschopností" uzavřít mysl.

Pátý den jejich společného soužití, byly to Harryho první prázdniny, během kterých si až palčivě uvědomoval každičký den, scházel do kuchyně na večeři. Právě skončil s další várkou kouzel. Snape mu jich už nakládal méně, a tak je většinou stačil všechny zpracovat. Zastavil se ve dveřích, protože Snape seděl za stolem a očividně na něj čekal. Jeho profesor měl před sebou talíř s dušeným hovězím a nespouštěl z něj zrak. Harrymu připadal… nervózní? Chvilku Harry zvažoval, jestli Snape na někoho nečeká a nepošle jej nahoru, kde bude čekat Harryho jídlo. Když však nic neříkal, Harry se posadil od Snapea tak daleko, jak to jen kulatý stůl umožňoval. V ten okamžik se před ním objevila druhá porce. Snape otevřel pusu, ale pak ji zase zavřel a vzal si do rukou vidličku a nůž. Harry následoval jeho příklad.

Jedli mlčky. A Harrymu každé sousto nepříjemně těžklo v žaludku. Z profesorova výrazu soudil, že je na tom podobně. Severus po očku sledoval, jak daleko Potter s jídlem je. S každým dalším kouskem, který tak těžce přežvykoval, si uvědomoval, že mu dochází čas, protože si byl zcela jist, že jakmile ten kluk polkne poslední kousek, odejde. Na všechno byl připravený - tohle celé aranžmá nebyla náhoda, ale pečlivě přichystaný plán.

Zbývalo posledních pár kuliček hrášku a maximálně dvě sousta.

"Ráno si sbalte věci," oznámil Snape.

Nechal svou nedojedenou večeři na stole s odešel do svého pokoje.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Elizabeth Elizabeth | E-mail | 29. září 2014 v 16:58 | Reagovat

Žeby sa Harry vracal zasa naspäť k Siriusovi. Moc sa mi tomu nechce veriť.., alebo Severus zasa na Harryho niečo chystá. Aj ma niečo napadlo, ale nechám sa prekvapiť. :-)  :-)

2 Alis Alis | Web | 29. září 2014 v 22:13 | Reagovat

[1]: Tak uvidíme, jestli se ne/pleteš. :D

3 Kitti Kitti | 30. září 2014 v 12:11 | Reagovat

Teda to sou šoky, zdá se, že dnešní kapitola byla opravdu emočně výživná, snad se oba budou trochu držet zpět. A to balení, žeby přece jen vánoce na Grimmaldově náměstí? Po takové drezuře by si to Harry zasloužil. A co úkoly do školy? On žádné nedostal? Jak je má stíhat, je mi taky líto, že si vlastně vůbec neodpočine. Ach jo. No, ale napsané je to skvělé, díky.

4 Alis Alis | 30. září 2014 v 14:53 | Reagovat

[3]: Tak uz mi ti pripadalo suche. :-D Nechtela jsem, abyste se zacali nudit. S temi ukoly mas vezva postreh! Nebudu predstirat, ze me to napadlo. Ale urcite to ted zminim. Snad to bude pusobit presvedcive... Jsem zvedava, co na to pak reknes. ;-)

5 Anet Anet | E-mail | 1. dubna 2015 v 12:27 | Reagovat

Ahoj chtěla bych se zeptat tato kapitola je opravdu takhle napsaná v knížce ? :-)

6 Alis Alis | 1. dubna 2015 v 18:24 | Reagovat

[5]: Ahoj, ne není. Pokud něco cituju z originálu, vždycky to patřičně označím. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Všechny postavy (kromě mých vlastních) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva.
Tyto stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.