VI. kapitola: Tíživá samota ve Snapeově domě

5. září 2014 v 12:49 | Alis |  Princ a Vyvolený
Harry se setkává v Krtčí noře s někým dalším. Ovšem jinak se situace se Snapem nijak zvlášť nezlepšuje. Odpoledne mu profesor připravil lekci Obrany proti černé magii, ale podle Harryho mínění je stejně neužitečná jako hodiny Umbridgeové. Konečně je večer, Harry je sám ve "svém" pokoji. A dochází k prostému závěru - všechno je to hrozné.

_______________________________________________________________________________________________________________

"Dobby," zavolal Snape, když zamířil do kuchyně.

Když Harry zaslechl jméno důvěrně známého domácího skřítka, po několika hodinách se poprvé uvolnil, ztratil tu ostražitost, kterou pociťoval od chvíle, kdy vstupoval do krbu na Grimmauldově náměstí. A musel se soustředit, aby nešel rychleji, než bylo vhodné.

Sotva oba muži vstoupili do kuchyně, skřítek zvědavě zvedl hlavu od příboru, který srovnával na ubrousku. Usmál se na Harryho.

"Ahoj Dobby," pozdravil jej chlapec mile.

Skřítek mu spokojeně odvětil, ale potom svou pozornost obrátil na Snapea. "Bude to všechno, pane?"

Snape se nadechl. Očima přejel z jednoho talíře s polévkou na druhý.

"Já budu jíst nahoře, v pracovně," řekl nakonec rozhodně.

Dobbymu se očividně příkaz, který v jeho slovech vyčetl, příliš nelíbil. Zklamaně se zadíval na Harryho, ale pak luskl prsty. Talíř s polévkou i příbor s ubrouskem se rozplynuly a zmizely. A následoval je i talíř, který doposud ležel na kuchyňské lince. Harry na něm dokázal rozeznat jenom bramborou kaši, za níž se, jak očekával, schovávalo nějaké maso.

Na rozdíl od Dobbyho se necítil ani trochu zklamaně, když za zády slyšel vzdalující se kroky Severuse Snapea.

"Jakmile dojíte, přijďte tam za mnou, Pottere," dodal ještě Snape.

Harry a Dobby se na sebe mlčky koukali, dokud za Snapem neklaply dveře. Jako by tím zmizel nějaký rušivý element dobré nálady.

Harryho obličej se rozzářil. "Co tedy děláš, Dobby?"

Skřítek se pousmál a vyskočil na jednu z židlí.

"Dobby byl profesorem Brumbálem pověřen, aby se postaral o úklid domu a aby připravoval panu Harrymu Potterovi a profesoru Snapeovi jídlo," objasňoval překotně.

Harry se podíval na polévku, ze které stoupala pára. Posadil se a pustil se do jídla. Pokládal skřítkovi obyčejné a nenáročné otázky - jak se má, jak se mu líbí v Bradavicích. Když konečně snědl několik lžic a jeho žaludek přestal nespokojeně mručet, mohl věnovat jejich rozhovoru víc pozornosti.

"Takže profesor Brumbál chtěl, abys zůstal přes prázdniny tady?" zeptal se zvědavě.

"Ne, to ne, Harry Pottere, pane," zakroutil hlavou a uši mu zaplácaly, "Dobby zůstává v Bradavicích a sem se jenom přemisťuje. Když dům připravoval, strávil tu Dobby dost času, ale teď sem bude jenom nosit jídlo z Bradavic a občas uklidí."

Harry kousl do kousku papriky a zarazil se. "Jak to myslíš - připravoval dům?"

Skřítek se trochu rozpačitě rozhlédl. Jako by chvíli zvažoval, jestli to není něco, nač by neměl odpovídat. Nakonec se ale zdálo, že v paměti nevypátral nic, co by jakkoli naznačovalo, že má mlčet.

"Nábytek v domě byl zakrytý prostěradly, koberce byly smotané, všude byla spousta prachu. Pár let tu asi nikdo nebydlel, Harry Pottere," objasnil.

Harry se rozhlédl po kuchyni a představil si zbytek vybavení. Nebylo úplně nové a moderní, ale nepřipadalo mu ani desítky let staré. Jakoby tu někdo bydlel tak před patnácti, dvaceti lety. Harryho napadlo, že Snape ten dům možná zdědil. Veškeré úvahy mu ale zahnal skvělý koláč, který mu skřítek naservíroval na malém talířku.

Sotva Harry polkl poslední sousto a vypil třetí sklenici šťávy - měl mimořádně velkou žízeň, ozvalo se další Dobbyho lusknutí. Všechno zmizelo. Harry se na něj tázavě podíval.

"Dobby nebude Harryho Pottera zdržovat," oznámil důležitě.

"Ale ty - " Harry se neobtěžoval větu dokončovat, protože by ji Dobby, který se rozplynul, stejně neslyšel.

Harry ještě několik minut mlčky a nehybně seděl. Sledoval hodiny nade dveřmi. Proč ten čas jenom tak rychle utíkal? Pak si ale vzpomněl na celou tu dlouhou dobu, kterou tu stráví. Proč ten čas utíkal tak pomalu? Byla skoro jedna hodina. Už to nebude dlouho trvat a začne se stmívat. Byl unavený. Všechno ho bolelo. Měl dojem, že každičký sval v jeho těle je bolavý. Těšil se, až bude spát. Jenomže úvahy o spánku ho přivedly zpátky ke Snapeovi. K tomu, že bude spát tady. A to jej zneklidňovalo natolik, že se raději rozhodl vstát a jít do pracovny. Nevěděl sice, co ho čeká, ale doufal, že to zaměstná jeho myšlenky a odvede ho to od přemýšlení o večeru a noci.

Zaťukal na dveře a počkal na Snapeovo vyzvání, aby vstoupil.

Otevřel a zběžně si prohlédl pokoj. Byl poměrně velký. Nábytek byl vyroben z tmavého dřeva a vypadal staře a starožitně. Občas se tu objevil nějaký světlý doplněk - stínítka na lampě a lampičce, čalounění židlí nebo závěsy. Snape seděl za velkým bytelným stolem, zády k prostřednímu ze tří oken. Stěnu za okny a tu, která byla právě za Harryho zády, nelemovaly police z masivního dřeva obložené knihami. Mezi okny stála na jedné straně poměrně vysoká lampa, zeď mezi dalšími okny pokrýval tkaný koberec. Harry zkontroloval pohledem Snapea. Všechno na desce stolu měl pečlivě urovnáno - pergameny, stoh knih, dokonce i brky jako by srovnal podle délky. Něco horlivě psal na kus pergamenu. Harrymu se zdálo, že byl do své činnosti natolik zabraný, že si nevšimne, pokud se rychle otočí a prohlédne si zeď za sebou. Okamžitě to udělal. Stálo tam několik komod se šuplíky a na nich zahlédl nějaké podivné předměty, které mu připomínaly ty, které vídával v pracovně Brumbála. Honem stočil zrak zpátky na Snapea, protože mu připadalo, že se trochu pohnul. Právě odkládal brk.

"Tohle bude váš stůl, Pottere," ukázal k oknu po své pravé ruce, před nímž stál menší stolek s několika šuplíky. Taktéž byl vybaven kalamářem, brky, svitky pergamenu.

Snape vstal od svého stolu a se svitkem, který doposud popisoval, došel k Harryho stolu. Harry se šouravě rozešel k němu a sedl si na měkkou židli.

"Tohle je seznam padesátky kouzel a zaklínadel, které se za ty tři týdny naučíte," vysvětloval Snape a očima přitom znovu kontroloval vše, co napsal. Nakonec si spokojeně přikývl a podal pergamen Harrymu. "Nejprve chci, abyste si prvních deset vyhledal v literatuře, Pottere - všechny potřebné knihy tu najdete - a napsal ke každému dvacet centimetrů podle vás základních tezí z teorie i z popsané praxe. Večeře bude v sedm, to byste měl být hotov."

Harry ani nestačil postřehnout, kdy přesně Snape zmizel. Možná si chvilku užíval jeho zděšený obličej, když s pootevřenou pusou a výrazem, ve kterém se mísilo znechucení se zoufalstvím, sledoval ten seznam. Očima všechna ta zaklínadla prošel. Byla tam některá notoricky známá jako Expelliarmus, o některých nejspíš někdy něco četl nebo mu o nich říkala Hermiona, ovšem objevil i taková, která nikdy neslyšel a skoro je nedokázal vyslovit, aniž by je neslabikoval jako dítě v první třídě. Pod tíhou toho, co ho čekalo, jako by se propadl ještě hlouběji do měkké židle.

"Deset metrů," zabrblal si, když si uvědomil, kolik centimetrů pergamenu bude muset popsat, aby celý úkol splnil.

K další vlně zoufalství přispěl fakt, že kouzla nebyla v abecedním pořadí. Třeba spolu souvisela tematicky nebo chtěl být Snape Snapem a ztížit mu to. Musel si povzdechnout několikrát, než sebral odhodlání se zvednout a jít si prohlédnout knihovnu a najít nějakou knihu slovníkové charakteru, ve které by si vyhledat základní poznatky o Cave inimicum. Chtěl začít procházet police s knihami ode dveří. Sotva ke zdi, v níž byly dveře vsazeny, došel, jedna z komod se otevřela a pomalu se z ní vysunul podnos se džbánem plným dýňové šťávy a se sklenicí. Harry se uchechtl nad myšlenkou, že by možná bylo lepší, kdyby tu žádná voda nebyla a on by jednoduše omdlel kvůli dehydrataci.

Prvních několik desítek minut se Harry díval na malé hodiny na Snapeově stole, které otočil směrem do místnosti, s téměř pravidelným intervalem sto dvacet sekund. Jenomže jak se knihy na jeho pracovním stole hromadily a on se do nich začítal, přestal být k času tolik ostražitý. Zdálo se to paradoxní, ale skutečnost, že měl obtíže najít ke kouzlům podrobné informace, jej zcela v rozporu s jeho povahou spíše přiměla hledat pečlivě, zabrat se do práce. Kdykoli jindy by všechny bichle se znechucením zahazoval, ale jeho naprosté selhání v Nitrobraně jej nutilo alespoň částečně uspět na poli Obrany v černé magii. V té přece vynikal…

Po čtvrté hodině ho ale veškerá touha po splnění Snapem zadaného úkkolu opustila. Měl dokončená teprve první dvě kouzla. Praštil se Zaklínadly stokrát jinak a vzpurně překřížil ruce na prsou. Tohle byly metody Umbridgeové! Teoretickou výuku Obrany považoval za naprostou zbytečnost. A vůbec nechápal, proč mu má Snape nějaké lekce dávat, když je očividně hodlá vést po vzoru ministerské úřednice?! Číst si o kouzlech mohl klidně sám a u Siriuse. Kopl naštvaně do nohy stolu. A trpce si uvědomil další nepříjemnou věc. Nutně potřeboval na záchod.

"Bezvadné, opravdu bezvadné," vyštěkl si sám pro sebe, když vyšel na chodbu.

Snape mu při té podrobné prohlídce domu nějak opomněl říct, kde že je koupelna?! Díval se z jedné strany na druhou a potom rázně vykročil směrem k pokoji, kde měl následující tři týdny pobývat. Vnitřně se bránil označení ke svému pokoji. Dupal a v koutku mysli doufal, že Snape ten dupot uslyší. Otevřel dveře, ale z vybavení pokoje zahlédl jenom postel u levé zdi, poněvadž si ihned všimnul otevřených dveří vpravo a v malé místnosti, do které vedly, uviděl vanu. Práskl za sebou dveřmi od koupelny.

Jeho návštěva toalety jej ani trochu neuklidnila. S rozčilováním, které se nestupňovalo, ale vůle dusit je v sobě ochabovala s každou minutou, přidupal zpátky do pokoje. S nadějí malého dítěte zadoufal, že přijde ke stolu a svitek bude popsanější, že za něj někdo najde potřebné informace a popíše zadané centimetry. Jak by se asi Snape tvářil, kdyby písmem vysokým dvacet centimetrů napsal jenom názvy kouzel? Zacukaly mu spokojeně koutky. Možná by to prostě měl celé sabotovat. Přeci jen odněkud z posledních zásob vylovil ještě špetku racionality a opět zasedl ke stolu.

Za pět minut sedm si prohlédl vše, co stačil udělat. Nakonec zvládl vypracovat prvních šest zaklínadel. Ačkoli to šesté zpracoval jen velmi zběžně a celkem výrazně zvětšil písmo. Předem věděl, že jeho poznatkům o Oslepovacím kouzle, jak se Tenebrae přezdívalo, se Snape přinejmenším vysměje. Přesto se rozhodl, že mu je odevzdá také. Vzhledem k tomu, jak moc jej tahle práce nudila, považoval svůj výkon za poměrně zdařilý. Smotal pergamen a vyšel, stále ještě sžírán vztekem, který ale naštěstí čas a hlad otupily, dolů.

Když ale přišel do kuchyně, naštvání vystřídalo překvapení. Snape v kuchyni ani v obývacím pokoji nebyl. Na stole byla večeře, která byla přikrytá kovovým poklopem, aby nevychladla. Nikde žádný Dobby ani druhá porce.

Harry snědl smaženou rybu, dal si misku pudinku a spláchl to dvěma hrnečky čaje. To vše sám, v tichosti. Napadlo ho projít si dům. Ale představil si, že ho přistihne Snape a řekne si, že snad čmuchá kolem. Navíc si teprve nyní uvědomil, že si ani neprohlédl žádný z podivných předmětů v pracovně. Ve skutečnosti nechtěl. Nezajímalo ho nic, co se Snapea týkalo. Kdyby o něco tady projevil zájem, věnoval tomu pozornost, jako by se zajímal o Snapea samotného.

Měl špatnou náladu. Byl unavený, ale ne tak moc, aby šel spát. Vzpomněl si na zahradu a houpačku. Napadlo ho, že právě tam by se mohl trochu uklidnit. Nalil si ještě trochu čaje a s hrnkem zamířil k francouzskému oknu. Zarazil se však dřív, než sáhl na kliku. Očima zamžoural v chabém světle, jehož zdrojem byla jedna z lamp, k obývací stěně na místo, kam Snape uložil myslánku. Nebyla tam. Vzpomínky, které do ní uložil, by přece jen Harryho zajímaly.

Vešel na zahradu a knoty nízkých zahradních pochodní, kterých si předtím nevšiml, vzplály. Lehl si na houpačku. Držadlo jej trochu tlačilo do krku, přesto tam vydržel poměrně dlouho. Podvědomě vycítil, že už se od něj nic neočekává. Malý červík zodpovědnosti, kterého se v něm pokoušela vypěstovat Hermiona, ho zahlodal - možná by se měl pokusit dokončit Snapeův úkol. Ale okamžitě to zamítl. Teď, když sám sebe přesvědčil, že nemá povinnosti, nesledoval čas. Nevěděl, jak dlouho tam ležel. Po nějaké době se prostě zvedl a šel do pokoje, kde měl přespat.

Třeba byl Snape někde v domě. Měl by! Všechna ta bezpečnostní opatření přece nemohla stačit. Brumbál by jistě nesouhlasil, aby tu byl Harry sám. Jemu osobně to ale bylo koneckonců jedno. Schodiště a chodba byly podobně spoře osvíceny jako obývací pokoj. Když vešel do svého pokoje, instinktivně sáhl na stěnu. Našel tam vypínač a rozsvítil. Určitě tu žil nějaký mudla, napadlo ho. U postele stál jeho kufr. Nepřemýšlel nad tím, jestli jej zahlédl předtím. Vyndal pyžamo, ručník, mýdlo a šel se umýt.

Lehl si do postele a zaplavil ho divný pocit. Jak moc paradoxní tohle všechno je! Jak strašný to byl den! Kolik takových ho asi ještě čeká? Usne vůbec? Stojí Snape někde na stráži a čeká na jeho sny? Ale nebylo daleko horší pomyšlení, že Snape třeba v domě vůbec není a on je… úplně sám? V jakémkoli dalším hlubokém rozjímání mu zabránilo prudké ztěžknutí víček.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 wodwar wodwar | 5. září 2014 v 19:29 | Reagovat

Super, poslední dvě kapitoly jsem zhltla naráz! Moc nerozumím, proč vybral Severus Harrymu takový úkol. Aby ho zaměstnal? Kam vůbec šel?
Prudké ztěžknutí víček... doufám, že ztěžkly tak prudce kvůli tomu, jak byl Harry unavený :-?.
Těším se na pokračování, jsem zvědavá, jak rozlouskneš moje otázky :-)...

2 Elizabeth Elizabeth | E-mail | 5. září 2014 v 22:38 | Reagovat

Tiež som nepochopila to s tými úlohami to nemal šancu stihnúť. Možno Severus nechcel aby vedel, že išiel niekam preč alebo tak.
Ps. začínam mať nejaké tušenie o deji poviedky, ale nechám sa prekvapiť či mám pravdu :D

3 kathy kathy | 6. září 2014 v 7:27 | Reagovat

Paráda ;)

4 Alis Alis | 7. září 2014 v 1:50 | Reagovat

[1]: [2]: [3]: Za tím teoretickým úkolem nic moc nehledejte. Snape prostě věří, že je třeba mít i teoretické znalosti. Ovšem párkrát se Severus někam vydá... Ztěžknutí víček je z únavy. Ale minimálně jednu noční můru/nabourání do Voldyho hadí hlavinky během vánočních prázdnin „zažijeme“. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Všechny postavy (kromě mých vlastních) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva.
Tyto stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.