VII. kapitola: Překvapivé ráno v Krtčí noře

11. září 2014 v 17:45 | Alis |  Princ a Vyvolený
Harry už spí. Ale Severus ne. Jakmile zjistí, že šel Harry spát, vydá se opravit jeho úkol. Nenachází ho v pracovně, což jej rozčílí, a tak vtrhne do Harryho pokoje. Nakonec Snape pod tíhou dne usedá k lahvi vína. Harry si ráno dlouho pospí a bojí se průšvihu.

_______________________________________________________________________________________________________________

Severus Snape seděl u malého stolu ve svém pokoji. Díval se na podnos s večeří a nespokojeně křivil ústa. Neměl na jídlo chuť. Už velmi dlouho se necítil tak nepříjemně. Bylo mu nepříjemné být v tomhle domě, bylo mu nepříjemné mít pod svou střechou Harryho Pottera - vlastně kohokoliv. Ale vůbec nejvíc jej rozčilovala představa toho, že tohle všechno ho čeká po další tři týdny. Když tak sledoval Potterovy nepokroky, bylo mu jasné, že výuka Nitrobrany bude pokračovat ještě dlouho po jejich návratu do Bradavic. Z toho všeho byl nesmírně rozmrzelý. Konečně zaslechl klapnutí dveří do Potterova pokoje. Trochu se mu ulevilo. A ta úleva způsobila, že se jeho stažený žaludek uvolnil a on snědl svou večeři.

Vyšel z pokoje a zamířil do pracovny. Pohledem zkontroloval police s knihami. Okamžitě uviděl prázdná místa v pečlivě srovnaných řadách. Pak se zadíval na stohy knih na menším stole. Pokud byl Potter v něčem magickém naprostý břídil, tak v teorii. Přitom tu považoval Severus za základ. Ovšem když se rozhlížel po literatuře, ze které Harry očividně čerpal, byl překvapený. Minimálně sáhl ve většině případů po vhodných titulech. Jestli v nich dokázal najít ty správné informace a zdůraznit ty, jež byly potřebné, byla jiná otázka. Snape si ale nevšiml žádného pergamenu s Potterovým rukopisem ani na svém, ani na jeho stole.

"Já toho spratka přetrhnu," zasyčel a otočil se na podpatku.

Rázně vykročil do chodby. Nemohl uvěřit tomu, že ten kluk si opravdu dovolil tam jenom klackovitě sedět a nic neudělat. Celé hodiny! Došel k Harryho pokoji a tak prudce rozrazil dveře, že nestačily zavrzat.

Nadechl se a pak zase vydechl. Harry Potter ležel v posteli, hlavu měl v nohách postele a obličej měl natočený směrem ke dveřím, v jejichž zárubních stál Snape. Severus chlapce nikdy neviděl spát. Netušil tak, jestli je tohle jeho oblíbená spací poloha nebo to byla prostě jenom náhoda… Ať to bylo jakkoli, pohled na Pottera s hlavou na špatné straně postele mu vzal odhodlání probudit jej, vynadat mu. Vycouval z místnosti a uvědomoval si, jak už to tak bývá, že při snaze být co nejtišší naopak nadělal víc hluku než svým neohrabaným vpádem dovnitř. Mladík se na posteli nespokojeně zavrtěl. Snape vytáhl hůlky a máchl směrem ke dveřím, které se zavřely, aniž by to lidské ucho mohlo postřehnout.

Zády se přitiskl na zavřené dveře. Opřel si hlavu a zavřel oči. Nikdy nepochyboval o tom, že Harry Potter je ve všech ohledech synem svého otce. Až ho někdy překvapovalo, že se vlastně skoro vůbec nepodobá své matce. Ale občas, uměl by ty okamžiky spočítat na prstech jedné ruky, mu připomněl Lily. Byly to chvíle zcela nečekané. Jako například před několika vteřinami. Svoje podivné rozpoložení zahnal vzápětí. Rozhodl se, že zítra chlapci za ignoraci úkolu připraví ten nejméně příjemný den.

On si ovšem potřeboval dnešní den udělat alespoň trochu snesitelnějším. Vydal se po schodech dolů, došel k jedné ze skříněk v obývacím pokoji a vyndal láhev vína. Ignoroval vitrínu s broušenými skleničkami a skleničkami na víno a šampaňské, prostě šel do kuchyně pro obyčejnou sklenici. A když procházel kolem stolu, všiml si svitku pergamenu, na první pohled poznal Potterovo písmo. Kousl se do jazyka. Přestože si v mysli zcela jasně uvědomoval, že Potterovi křivdil, nahlas řekl něco docela jiného: "Proč to ten pitomec nosil sem?"

Vzal si sklenici, popsaný pergamen a sedl si do obýváku. Nejprve se podíval, kolik toho Potter stihl. Byl docela překvapen. Očekával, že stačí vypracovat maximálně čtyři zaklínadla. Zadal mu deset, protože byl jednoduše přesvědčen o tom, že na člověka by měly být kladeny vyšší nároky, než kterých je reálně schopen. V Potterově případě to platilo dvojnásob. Natáhl se pro kuličkové pero, kterého si všiml v krabičce na poličce pod stolkem. Nepřekvapilo ho, že inkoust vyschnul, ale stačilo mu lehké poklepání hůlky na hrot a naplnilo se inkoustem. Vypil dvě skleničky vína, než přečetl, poškrtal a opoznámkoval chlapcovu práci. Když četl poznámky o Oslepovacím kouzle, roztrpčily jej natolik, že jenom během nich vypil celou druhou sklenici vína. Bylo dobře, že už byl u konce opravování, protože začínal mít pocit, že jeho smysly jsou lehce otupeny. Přeškrtl celou pasáž a připsal k ní "to byl jen pokus o trollí humor, že, Pottere?". Vyroloval pergamen nahoru, položil hrot pera do pravého rohu, kam obvykle psal známku, a zarazil se. Ještě jednou očima projel celou práci. Obyčejně by za takovou práci dal Zmijozelovi Nad očekávání, u Nebelvíra by váhal mezi Nad očekávání a Přijatelné, rozhodl by se pravděpodobně pro horší známku, protože v zadání přece jen bylo deset kouzel. Potterovi by známku ještě o stupeň snížil - Mizerné. Nakonec ale nenapsal nic. Nebyli ve škole.

Odložil opravený úkol a nalil si další skleničku. Seděl na pohovce, díval se před sebe, ale občas musel očima trhnout k zahradě. Pokaždé, když to udělal, zmocnil se ho depresivní pocit a nalil si další skleničku. Nakonec si přinesl ještě jednu láhev. Jeho zrak byl zničehonic nějak rozostřený a bolely ho nohy. Zul si boty a dal nohy na stolek. Uslyšel ránu a vyskočil, s hůlkou v ruce. Několik sekund mu trvalo, než mu došlo, že tu nikdo není. Zadupal ten provinilý pocit, který ho sevřel, když si uvědomil, že by ho v jeho stavu nejspíš odzbrojil i Longbottom. Leknutí jej nepřivedlo k většímu vystřízlivění, naopak prudké postavení jakoby jen rozproudilo alkohol. Zatočila se mu hlava a okamžitě se posadil. Zadíval se na stolek, kde se rozlévalo červené víno. Postavil prázdnou láhev. Moc toho v ní nebylo, takže škoda nebyla velká. Ovšem trocha vína se vsákla do pergamenu. Neměl sílu skvrnu odstranit. Vzal kuličkové pero a otřel z něj trochu vína do malého ubrusu na stolku. Potom se podíval na pergamen a Harryho prací. Přiložil do rohu hrot pera a napsal P. Odložil pero, opřel si hlavu. 'Jak jenom ty tři týdny přežiju?'

***

Harry se probudil. Protřel si oči a rozhlédl se kolem sebe. Trvalo mu asi minutu, než si uvědomil, kde je a co se včera stalo. Pozorně si prohlédl celý pokoj. Naproti byly otevřené dveře do koupelny, vedle nich vpravo velká šatní skříň linoucí se podél rohu až ke dveřím na chodbu. Na druhé straně ode dveří byla dvě křesla se stolkem. Po pravé i levé ruce měl noční stolek. Na jednom z nich byl budík, ale neměl brýle, a tak nepoznal, kolik je hodin. Sáhl na levý stolek a nahmatal brýle. Než však zkontroloval čas, zadíval se na psací stůl se židlí na levé straně od dveří do koupelny. Desku stolu osvětlovaly sluneční paprsky. Ukázaly se na pár vteřin. Otočil za nimi hlavu a usmál se na dvě velká okna, jedno mělo kliku a vedlo na balkon. Vstal a bosý, v pyžamu na balkon vyšel. Moc toho neviděl. Jen několik domů v řadách vedle sebe, všechny se stejným půdorysem. Ovšem jejich obraz byl trochu rozmazaný, jako by něčím zastřený. Neviděl nikde žádného člověka a napadlo jej, že si okolí prohlíží skrze rozmaznou barikádu nějakého kouzla. Začaly ho studit nohy a otřásl se zimou. Vrátil se dovnitř a konečně se podíval na budík. Vytřeštil oči. Rychle se převlékl do prvního trička, které se válelo na jeho otevřeném kufru, natáhl si kalhoty, do jejich kapsy strčil hůlku a aniž by si šel vyčistit zuby, seběhl do prvního patra.

Pod schody zatočil do kuchyně. 10:08. Trvalo mu čtyři minuty se obléct a dostat se sem. Snape tu nebyl. S nadějí proběhl obloukem na druhé straně do obýváku. Zarazil se. A pak se pobaveně rozesmál. Došlo mu, že se směje nahlas, ale Snape ho očividně neslyšel. Trvalo mu docela dlouho, než se nabažil toho pohledu. Snape spal, trochu chrápal, hlavu měl vyvrácenou - určitě ho bude příšerně bolet za krkem - a ústa měl pootevřená. Harryho v nose zašimral pach alkoholu. Přišel blíž a zjistil, že je na stolku vylité víno, které už stačilo na mnoha místech zaschnout. Částečně zkropilo i jeho práci. Spočinul na P v rohu. Zamrkal ze známky na Snapea a zase zpátky. Hodnocení ho překvapilo. Přece to ani nestihl dokončit!

Když se vzpamatoval z těch několika šoků - zaspání, opilého spícího Snapea, své známky - začal uvažovat, co by měl udělat? Měl by profesora vzbudit? Nechat ho spát? Nevěděl, co ho popudí víc?! Nakonec šel do kuchyně. Nešel přehnaně tiše, ale nedělal ani zbytečný hluk, který by mohl popohnat Snapeovo probuzení. Prošel několik skříněk, ale nenašel žádný hadr, a tak vzal ubrousky a rozlité víno utřel, na přischlé části použil namočené ubrousky.

Dostal trochu hlad. Otevřel lednici. Pousmál se, když zjistil, že je v ní spousta věcí, které se do ní běžně nedávají - pečivo, čaj, oplatky,… Nebylo tu žádné maso nebo nic, z čeho by se dal udělat oběd nebo teplá večeře. Ty nejspíš nosil Dobby z Bradavic. Harry vyndal vejce a kus slaniny. Znovu se podíval směrem do obývacího pokoje a zase zvažoval, jestli by Snapea neměl spíš vzbudit? Najednou mu už situace nepřipadala tak vtipná, ale spíše nepříjemná a podivná. Ale protože se stále nerozhodl, co by měl vlastně dělat, usoudil, že vše nechá tak, jak to bylo. Vyndal toustový chléb. Byl ze svého pobytu v lednici dost studený, ale než usmažil vejce se slaninou, měl zase pokojovou teplotu. Chvíli hledal konvici na čaj. Nakonec do ní nasypal trochu čaje a zalil ho vroucí vodou. Neměl s vařením potíže, dělal to u Dursleyových často. Zrovna když přemýšlel, jestli má nachystat dva talíře, uslyšel z obýváku nějaké zvuky. Nadechl se a vešel tam.

"Dobré skoro poledne, pane," ozval se posměšně.

Snape se k němu chtěl prudce otočit, ale zabolelo ho za krkem tak moc, že sykl bolestí. To vyvolalo další potlačené pousmání za jeho zády.

"Proč jste mě - " zbytek věty ale Snape polkl.

Představa, že do něj Potter šťouchá a budí ho, byla ještě horší než situace, ve které byl nyní. A tak prostě mlčky prošel kolem Harryho do kuchyně. Ucítil něco k jídlu a měl hlad a hlavně žízeň.

Zadíval se na sporák. Nějak nemohl odtrhnout oči od pánve s vejci. Nakonec se ale otočil na chlapce.

"Vy jste vařil?" zeptal se s úšklebkem.

"Ano," odpověděl Harry stručně.

Snape došel k pánvi a ochutnal vejce. "Kdo by to byl řekl? Nejspíš nikdy nenamícháte ani lektvar proti bolesti hlavy, ale mohla by z vás být výpomoc v kuchyni." Posměvačně se zašklebil a vydal jakýsi neidentifikovatelný zvuk.

Harry zrudl v obličeji. Místo, aby ocenil, že… Pak se ale pousmál. "Díky, pane."

Svou uštěpačnou poznámkou ale usnadnil Harrymu rozhodnutí ohledně talířů. Pamatoval si, ve které skříňce je předtím viděl. Nandal si asi polovinu vajec, přidal dva plátky slaniny a přiložil dva kousky toustového chleba. Z šuplíku vyndal vidličku, sedl si ke stolu a začal jíst. Snape se chvíli ani nehnul. Harry mu nevěnoval jediný pohled, ale měl dojem, že zvažuje, jestli si vejce vezme nebo ne. Nakonec se ale jeho plášť zavlnil ve dveřích.

"Přečtěte si hodnocení svého úkolu a pak přijďte do pracovny," oznámil mu a vystoupal po schodech.




 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Elizabeth Elizabeth | E-mail | 14. září 2014 v 21:47 | Reagovat

Harry má nejaký tvrdý spánok, že ho ten príchod Severusa neprebudil. Severus začína pomaly na Harryho meniť názor. Som strašne moc zvedavá čo z toho celého bude. :-)

2 wodwar wodwar | 15. září 2014 v 18:19 | Reagovat

Jj, souhlasím s Elizabeth - že by se Harry neprobudil? Přeci na něj muselo i dopadat světlo z chodby, ne?
Jinak kapitola se mi líbila, trochu mě zamrzelo, že si Severus vajíčka nevzal. A potěšila mě věta, když říkal, že to s Potterem bude na dlouho... palec hore ;-)!
Těším se na pokračování.

3 Alis Alis | Web | 15. září 2014 v 19:20 | Reagovat

Já nevím, jestli je to oblíbené u autorů a autorek ff, ale proč je vždycky předpoklad, že má Harry lehký spánek? :D Mně se to nelíbí. Já neslyším ani bouřku, když spím. A tak jsem si Harryho trochu předělala k obrazu svému. :-)
Ti dva mají před sebou dlouhou cestu. :D

4 kath kath | 16. září 2014 v 17:59 | Reagovat

A není už to týden? :D

5 wodwar wodwar | 16. září 2014 v 19:37 | Reagovat

[3]: Hmh, na tom možná něco bude... Mně totiž probudí skoro všechno :-)...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Všechny postavy (kromě mých vlastních) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva.
Tyto stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.