VIII. kapitola: Smrtijedská kápě

19. září 2014 v 19:12 | Alis |  Princ a Vyvolený
Jak proběhne den, jehož ráno začalo pro Harryho pobaveně a pro Snapea poněkud potupně? Obrana je Harrymu rozhodně bližší než Nitrobrana. Ale i na tu se dnes dostane. Lekci však přeruší Snapeův odchod. Harry zůstane přes noc sám a ráno vyslechne rozhovor, který mu přinese důležitou informaci.
Jestli vás zajímá nějaký můj další nápad na povídku, koukněte sem.

_______________________________________________________________________________________________________________

Když Harry vyšel do patra s pergamenem v ruce, zahlédl na pravém konci chodby další dveře. Nevšiml si jich dřív, protože byly potažené tapetou ve stejné barvě jako celá chodba. Teď byly otevřené a vycházely z nich slabé obláčky páry, skrze které Harry spatřil umyvadlo a zrcadlo.

Snape seděl v pracovně za svým stolem, přežvykoval poslední sousto a upíjel čaj, když Harry vešel dovnitř. Nejspíš sem Dobby může nosit i snídaně, napadlo chlapce.

"Dnes si procvičíte obranná kouzla," začal Snape, "pojďte za mnou."

Vyšli na chodbu. Harry si až teď uvědomil, že Snape na sobě nemá hábit. Měl tmavé kalhoty a černou košili. Harrymu připadl v tomhle oblečení tak nějak… nepatřičně. Jeho přemýšlení o Snapeově oděvu přerušilo až mužovo poklepání na zeď naproti pracovně. Objevily se dveře. Oba vešli dovnitř. Místnost byla poměrně velká, asi jako kuchyň, která byla přímo pod nimi. Kromě žlutého vymalování a bílého obložení tu nebylo nic.

"Tady budeme cvičit všechna zaklínadla," pokračoval Snape, "Protego je nejúčinnější obranné kouzlo. Dá se použít na většinu kleteb, kromě těch, které se nepromíjejí, a několika dalších, které mají specifická obranná protikouzla - "

"Já vím, pane," ozval se Harry. Dokázal by si i přesně vybavit, jak vypadala kniha, kde tyhle informace včera vyhledal.

Snape překřížil ruce na prsou. "Jak tedy funguje v praxi?"

Harry se nadechl. "Reaguje podle typu útočného kouzla."

"To jste řekl opisem to, co jsem řekl já. Jak to ale funguje?"

Harry pokrčil rameny. Měl tušit, že to byla vlastně past. Ale upřímně řečeno nad tím vlastně včera také přemýšlel. Prakticky uměl Protego použít, nepřemýšlel ale nikdy nad tím, jak to že dokáže stejně efektivně odrazit Mdloby a například Expelliarmus?!

"Očividně nevíte všechno, že, Pottere?"

Vpíjeli se jeden druhému do očí a ani jeden nechtěl uhnout pohledem. 'Nemá být lidem po alkoholu druhý den špatně?' zvažoval Harry a nesmírně by v ten okamžik Snapeovi nevolnost přál. Pak se ale zarazil, protože měl strach, že Snape , nač myslí.

"Souvisí to s neverbálním kouzlením, musíte číst i poznámky pod čarou a poslouchat rady, které se v nich píšou - tedy najít si, co to nonverbální kouzlení je, když netušíte, na jakém principu funguje," štěkl po něm Snape.

Harry potlačil naštvání, zejména protože se sám svou hloupostí nechal do téhle situace, v níž ze sebe nechal tak snadno udělat blbce.

"Teď bych vás měl poslat, abyste si to nastudoval. Domníval jsem se, že jste je do úkolu nezahrnul, jenom protože považoval za zbytečné se o něm zmiňovat. Když jsem vám dával Mizerné, netušil jsem, že ani nevíte, jak funguje neverbální kouzlení," pokračoval ve svém rozčílení Snape.

Peskování Harryho odvádělo jeho pozornost od bolesti hlavy a lítostí nad tím, že si sem nevzal žádné lektvary tlumící bolest hlavy. Počítal s nějakými drobnými zraněními při nácviku, ale bolesti hlavy nepředpokládal.

"Fajn," vyjekl Harry naštvaně, "tak já si to jdu najít!" Otočil se.

"Počkejte!" zastavil ho Snape. Pobaveným tónem dodal: "Na napravování všech vašich chyb nemáme čas."

Harry celý rudý v obličeji pustil kliku a zase se díval na profesora. "Fajn," zopakoval stejně nepřátelsky.

"Pane!" připomněl Snape.

"Jo," zareagoval znova Harry a tvrdošíjně jej opět odmítl oslovit.

Zdálo se, že Snape už se nechce zdržovat ani s pravidly slušného chování.

"V podstatě používáte různé druhy Protega. Rozdíl je v tom, že to vlastně děláte instinktivně. Prostě slyšíte útočnou kletbu, a tak vnitřně reagujete právě na ni. Problém nastává, když někdo kouzlí neverbálně. Pak musíte spoléhat na to, že poznáte barvu kouzla, švihnutí hůlkou a podobně."

"Nebo umět Nitrozpyt," vypadlo z Harryho.

Snape přikývl. "A v případě, že útočíte, Nitrobranu," zdůraznil poslední slovo a Harry v jeho tónu zaslechl posměch.

Snape udělal několik kroků k jedné z obvodových zdí. Harry zcela instinktivně zamířil k té protější. Oba si mezi sebou a zdmi za svými zády nechali asi dva metry. I je dělilo několik metrů. Harry neočekával žádné "připraven". Ani se ho nakonec nedočkal. Přesto trvalo Snapeovi asi tři vteřiny, než pozvedl hůlku.

"Expelliarmus!"

"Protego!"

Bylo to silné Odzbrojovací kouzlo. Harry o krok ustoupil, ale jeho hůlka Snapeovu kletbu zcela pohltila a vstřebala. Jenomže najednou…
"Mdloby na tebe!"

Harry se nestačil na profesora ani podívat. Vůbec nečekal, že Snape pošle další kletbu. Celý omámený letěl vzduchem a prolétlo mu hlavou, že ho bude hodně bolet, až narazí na zeď. Ale místo bolestivého nárazu se do zdi propadl, jako by padal do vysoké hromady měkkých přikrývek. Měl dojem, jako kdyby ho zeď pomalu odrazila zpátky, tak pomalu, že se přitom dokázal vzpamatovat. Dopadl na nohy a jen trochu klopýtl. Narovnal se a střelil po Snapeovi dotčeným pohledem. Vrátil se na místo, kde stál před chvílí.

"Znovu, pane!"

Snape ho zase obdařil jedním ze svých šklebů, ale Harry by přísahal, že v něm viděl jiný druh pobavení - jako by se profesorovi jeho odhodlání líbilo.

Další dvě hodiny po něm Snape metal nejrůznější kletby. Harry se jim poměrně statečně bránil.

"Je důležité, kam kletbu směřuji, v tom místě musíte provést obranné kouzlo - je pak silnější. Je účinnější, když vám kouzlo letí na hlavu použít hůlku u hlavy a ne u kotníku," napomenul jej, když se Harry sbíral z kleku na zemi.

Harry párkrát reflexivně nějakou kletbu sám použil. Snape byl někdy příliš rychlý - a Harrymu něco napovídalo, že by dokázal být ještě rychlejší -, takže Harry nedokázal všechny kletby odrážet a zeď za jeho zády ho musela jemně vrátit zase zpátky na nohy, někdy na kolena, což mu na nich nejspíš zanechalo malou modřinu.

"Za běžných okolností byste mě zpomalil svými kletbami, ale teď se jich snažte vyvarovat, momentálně není naším cílem jejich procvičení," vysvětlil mu mezi kouzlením Snape.

Po procvičování Protega se dostalo i na všechna ostatní kouzla, která si Harry stačil vyhledat. Musel si - samozřejmě jenom pro sebe - přiznat, že bylo docela užitečné, že o nich něco věděl. Popis máchání hůlkou byl sice k ničemu, ale skutečnost, že je u kouzla "Pouta na tebe" strategické mířit na ruce, aby protivník přestal nejdříve ovládat hůlku, byla více než užitečná. Tak užitečná, že na čtvrtý pokus se Harrymu povedlo Snapea spoutat - protože se pouta začala vytvářet právě od zápěstí, nemohl je ze sebe hůlkou setřást.

Harry rychle pochopil, že pochvaly se od profesora nedočká, slovně ho jenom káral. Ale po čase zjistil, že když Snape takovým zvláštním způsobem přimhouří oči a nemá žádnou připomínku, je to vlastně pochvala. Když scházel po druhé hodině na opožděný oběd, měl dobrý pocit. Obědval sám, protože Dobby měl nějakou práci v Bradavicích. To Harryho trochu mrzelo, protože by si rád popovídal o něčem… běžném, rád by slyšel něco jiného než výtky, uštěpačné poznámky, kouzla. Snape pravděpodobně hodlal jíst sám v pracovně, což Harrymu nikterak nevadilo - raději jedl sám než v jeho společnosti.

Jeho nadšení vyprchalo, pár vteřin po tom, co přišel do pracovny, okamžitě potom, co se Snapeovi z úst vydralo Legilimens. Harry se cítil naprosto zničený, když o dalších tři hodiny ležel na podlaze. Dnes už neklečel, prostě ležel na zádech, celý zpocený, zadýchaný a ponížený. Opět totiž musel nechat nahlédnout Snapeovi do svých vzpomínek - na první cestu do Bradavic, na objetí od Siriuse, když ho vysvobodili z nejvyšší věže v Bradavicích, na nadšené fandění Irům na mistrovství ve famfrpálu,… Snape jenom opakoval svoje rady - uzamkněte mysl, pročistěte hlavu, koncentrujte se, nemyslete na nic. Pořád dokola a pořád se skoro žádným úspěchem.

A tak teď ležel Harry klackovitě na zemi. Už chtěl Snapea požádat prostým "už dost", ale Snape promluvil první.

"Musím odejít," řekl naléhavě.

Harry se na něj z podlahy zadíval. Snape stál podivně křečovitě, jako by ztuhl a propnul prsty levé ruky. Jakmile zpozoroval chlapcův pohled, zadíval se na hodiny na svém stole - stále otočené do místnosti. Ulpěl na nich nezvykle dlouho, zdálo se, že chce, aby si toho Harry všiml.

"S praxí jsme dnes skončili, ale vy máte od včerejška co dohánět."

Místo, aby se Harry posadil nebo vstal, zmučeně položil hlavu zpátky na zem a zadíval se do stropu. Byl unavený a zničený a to určitě způsobí, že svou práci na teoretických poznatcích o kouzlech odbyde.

"Předělejte Oslepovací kouzlo a udělejte ještě jedno další," ozvalo se ještě ze Snapeových úst.

Harry se najednou narovnal, ale to za sebou Snape zavřel dveře. Měl radost, že nebude muset dělat všech pět kouzel. Jenomže najednou ho ovládla zvědavost. Chtěl vědět, kam Snape jde? Možná je schůzka Řáda, možná by ho mohl vzít sebou. Bylo to strašně iracionální přání, vůbec by ho neměl vyslovovat. Ale třeba kdyby slíbil, že udělá do rána všechna kouzla, tak…

Rozběhl se. Seběhnout schody bylo po hodinách Obrany a Nitrobrany nesmírně namáhavé. Ještě z posledního volal: "Kam jdete, pane?"

Nedostalo se mu odpovědi. Běžel dál a v okamžiku, kdy před sebou uviděl krb, zelené letaxové plameny pohlcovaly Snapeovu postavu. Přesto však Harry stačil zpozorovat srmtijedskou kápi a masku, kterou si Snape nasazoval na obličej. Harry se zarazil uprostřed pohybu a cítil Snapeovy oči, jak sledují ty jeho. Doufal, že se mu v nich neobjevil ten strach, který najednou pocítil.

Sedl si do jednoho ze dvou křesel, které stály před krbem. Přitáhl si kolena k bradě. Samozřejmě věděl, že Snape je špeh. A to logicky znamenalo, že se účastní setkání Smrtijedů, takže logicky má jejich kápi a masku. Ale vidět ho v nich bylo tak nějak zdrcující. Myslel na Siriusova slova o tom, že každý Smrtijed Smrtijedem zůstane. Suše polkl. Rozhodl se jít vypracovat dvě kouzla, jak po něm Snape chtěl. Když ale večer ulehal do postele, na rozdíl od včerejška nepochyboval o tom, jestli je lepší, aby tu Snape v noci byl nebo ne. Považoval za vedlejší, jestli jeho přítomnost tady byla pro něj osobně lepší nebo ne. Ať byl teď kdekoliv a dělal tam cokoliv, Harry se nemohl zbavit pocitu, že by bylo mnohem lepší, kdyby byl tady.

Třeba to byla právě večerní nervozita, která jej ráno vyhnala z postele už před sedmou hodinou. Tentokrát svou ranní hygienu ani v nejmenším nezanedbal. Sešel dolů, kde na něj čekalo kakao a bábovka, ale žádný Dobby a nejspíš ani žádný Snape. Ačkoli Harry neměl tolik odvahy jít se podívat do jeho pokoje. Přežvykoval jednotlivá sousta a najednou uviděl jedním z oken vedoucích do ulice pošťáka. Stál před schody do Snapeova domu a volal na ženu s taškou na kolečkách, která šla po chodníku. Žena k němu pomalu šla.

Harry otevřel okno. Ne že by měl v plánu na ně zavolat, ale bylo by hezké slyšet nějaký jiný lidský hlas než Snapeův. Chyběl mu kontakt s někým… normálním.

"Dobrý den," oslovil je, i když to neměl v plánu.

Jenže oni jej očividně neslyšeli, zamával rukama - ani neviděli. A tak jen poslouchal.

"Jistě, ten dům vedle, ale - jak jste říkal to druhé jméno?" zajímala se starší žena.

"Yorková, Jill Yorková," zopakoval pošťák s očima upřenýma na obálku v ruce.

"A určitě má bydlet v naší ulici? Máte tam vážně Dlouhou?"

"No," zamyslel se pošťák, "taky by to mohla být Dálná?"

Žena se rozesmála. "Ale, drahý pane, tak je přece o ulici dál - tamtím směrem," ukázala vlevo.

Oba zmizeli, každý se vydal na jinou stranu ulice. Ale Harry ještě chvíli zůstal v okně.

Dlouhá.

Cokeworth.



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 kathy kathy | 24. září 2014 v 19:14 | Reagovat

Parádá! Opravdu se to vyvíjí moc pěkně.

2 Alis Alis | Web | 24. září 2014 v 19:16 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že se ti povídka zatím líbí. A doufám, že tě časem nezklamu. :D

3 Elizabeth Elizabeth | E-mail | 25. září 2014 v 7:21 | Reagovat

Harry zistil kde sa nachádza čo bude ďalej. Inak zatiaľ sa ty darí pekne spracovávať. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Všechny postavy (kromě mých vlastních) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva.
Tyto stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.