X. kapitola: Idyla, ale jen na chvíli

1. října 2014 v 8:39 | Alis |  Princ a Vyvolený
Delší kapitolka, která nám osvětlí, proč si má Harry sbalit věci. Spolu se zmenšením kufrem se Harry objevuje na známém místě. Čeká ho několik příjemných dní, ale všechno naruší konflikt, po kterém se Harry zase vrací do Krtčí nory. Jakou bude mít noc?

_______________________________________________________________________________________________________________

Harry se za profesorem díval. Jeho poslední věta nechala Harryho naprosto konsternovaného. Neměl dojem, že by za poslední dny udělal něco, co by Snapea mělo přimět ho vyhodit. Tedy pokud nepočítal tu hádku kvůli Siriusovi a jeho tátovi. Ale to přece bylo před několika dny! Najednou ale počáteční paniku a provinění překonal jiný pocit - pocit úlevy, že to trápení a samota, které tu zažíval, jsou u konce. To byla velmi lákavá představa. Přesto pozitiva nepřevažovala tak jednoznačně, jak by si přál, alespoň si to uvědomil, když večer lehal do postele.

Probralo ho zazvonění budíku, tak jako každý den předtím. Snape se nezmiňoval, jestli by měl vstávat nějak neobvykle brzy nebo pozdě, a tak se Harry prostě rozhodl chovat se zcela rutinně. Díval se na svůj kufr a myslel na to, že to bude chvíli trvat, než si zabalí. Bylo to zvláštní, ale postupně se tu začal tak nějak zabydlovat. Velkou část věcí měl ve skříni, protože to bylo mnohem pohodlnější než se pořád přehrabovat v kufru. I v koupelně měl spoustu svých hygienických potřeb. Nejvíc ale jeho samotného překvapilo, když zpozoroval, že si dal na noční stolky nějaké velmi osobní věci - fotku s Ronem a Hermionou, fotku rodičů nebo album. Hedvičina klec byla prázdná. Zahlédl ji tu jenom jednou. Zdálo se, že byli na místě, kde se jí dobře lovilo a žilo medlovským sovím životem. Nejspíš to bylo dobře, protože aspoň nebyl v pokušení nikomu psát. Neměl to výslovně zakázané, ale ani dovolené, takže… Harrymu trvalo nakonec poměrně dlouho všechno nacpat do kufru. Vzal svoje rozměrné zavazadlo, Hedvičinu klec a sešel do přízemí. Snape seděl v jednom z křesel u krbu a vypadalo to, že na chlapce vlastně čekal.

"Proč si, u Merlina, berete tu klec?" otázal se podezřívavě.

"No, pane - " zaváhal Harry a svou větu nedokončil, netušil jak.

"Neodcházíte definitivně, Pottere," oznámil mu, jako by opakoval něco, co už říkal několikrát, "budete pryč pouze dva dny."

"Pryč?" zeptal se Harry co nejnevinnějším tónem.

"Na Grimmauldově náměstí," odvětil Snape, ale jeho hlas zněl odměřeněji než před okamžikem, a tak Harry rychle polkl další otázky.

"Běžte tu klec zase odnést nahoru. Vaše sova to tady přežije," ujistil ho.

Harry neprotestoval. Dokonce pochyboval, že by Hedvika vůbec zaregistrovala jeho nepřítomnost. Vyběhl schody, dal klec na široký parapet, kdy byla celou dobu, a pootevřel okno. Když se vrátil zpátky dolů, jeho kufr byl zmenšený a ležel na stole. Vedle kufru byla Harryho bunda. Zamračil se na Snapea, protože si představil, že se mu hrabal ve věcech. Ale pak se raději smířil s variantou, že profesor použil Accio.

"Oblečte se a kufr si dejte do kapsy," oznámil Snape a zamířil ke dveřím, u nichž si z věšáku vzal kabát, který si nasadil na běžné kouzelnické oblečení. Neměl na sobě hábit.

"My… ehm…" odkašlal si Harry, "tam půjdeme pěšky?"

Snape se na něj otočil a obdařil ho pobaveným šklebem. "To by byla vydatná procházka, Pottere."

"Ale - "

Severus si nebyl jist, že zvládne další stupidní otázku. "Použijeme přenášedlo. Letaxová síť v domě je velmi dobře zabezpečená. Bylo by to příliš složité. A přenášedlo použijeme v dostatečné vzdálenosti od domu. Některá ochranná kouzla se vztahují i na okolí domu."

Harry přikývl, zapnul si zip bundy a strčil do kapsy kufr. Vlastně se docela těšil, že vyjde někam jinam než na terasu a zahradu. Poněkud dychtivě došel ke Snapeovi. Ten otevřel dveře a Harry poznal, že křečovitěji sevřel pravou pěst. Bezpochyby v ní držel konec hůlky, kterou měl schovanou v rukávu.

"Mějte připravenou hůlku, ale použijte ji jen v případě té nejvyšší nouze," řekl pološeptem, sotva vykročili z domu.

Harry přikývl a zvažoval, co si Snape pod tou nejvyšší nouzí asi představuje? Ale podobné úvahy mu nevydržely dlouho, protože měl konečně možnost prohlédnout si, kde se vlastně octl. Ulice nepatřila k těm typickým předměstským, jako byla třeba Zobí ulice, byla o něco málo špinavější, unylejší a hlavně celá tak nějak stejná. Ovšem nebyla to ani chudinská čtvrť. Prostě průměrná ulice průměrných lidí. Míjeli spoustu domů, které byly vánočně vyzdobeny, a v některých ozdobách Harry zcela bezpečně poznával dětskou ruku. Prošli ulicí a zatočili do první úzké uličky, kde bylo několik popelnic. Došli až na její konec.

"Odtud - " pronesl Snape a vyndával něco z kapsy.

Jenomže než stačil myšlenku dokončit, ozvala se nějaká rána, která zněla podobně jako ne úplně povedené přemístění. Harry, který stál po Snapeově levici, nestačil ani vyndat hůlku. Naproti tomu Snape tu svou namířil oním směrem a levačkou stáhl Harryho za sebe. Vzápětí ale projelo kolem staré auto a jeho výfuk udělal tutéž ránu.
"Chyťte se," pronesl Snape a hned na to se na chlapce otočil, v obličeji iritovaný výraz bezpochyby patřící tomu autu.

Harry si nestačil malý předmět v profesorových rukou ani pořádně prohlédnout. Prostě se ho dotkl.

Upadl na záda. Neměl tenhle druh přemisťování rád. Vstal a rozhlédl se kolem sebe. Octli se v malém parčíku, který matně poznával. Místo, kde právě stáli, bylo skryté mezi několika keři a dvěma poměrně vysokými stromy.

"Jdeme!" zavrčel nevraživě Snape.

Harry nepochopil, co způsobilo jeho značné podráždění, a tak trochu dotčeně odvětil: "No, jo, vždyť jdu!"

Hbitě prošli parčíkem. Sotva se objevili mezi domy jedenáct a třináct, Siriusův rodný dům začal oba své okolní sousedy vytlačovat a probíjel si mezi nimi své místo. Snape hůlku nesklonil, ani když vešli dovnitř. Naopak s ní mířil přímo před sebe. Harry zrychlil krok, chtěl kolem muže projít, těšil se na Siriuse, na Weasleyovy. Jenomže Snape mu v tom zabránil - jednoduše natáhl ruku skrze úzkou chodbu tak, aby Harry neprošel.

"Konečně!" ozvalo se nadšeně ze schodů.

Harry skrz vysokého muže před sebou zahlédl Siriuse. V obličeji se mu zcela neodráželo nadšení, které slyšel z jeho hlasu. Black pečlivě sledoval Snapea. Zdálo se, že zvažuje, jestli sáhne pro svou hůlku. Místo toho ale nakonec dal paže kousek od těla, snad aby Severusovi ukázal, že on má ruce prázdné.

"Jednou jsem ti, Srabusi, hodil při Lektvarech do kotlíku očarovanou hnojůvku. Tvůj lektvar vybouchl a ty jsi tu lepkavou směs nedokázal z obličeje týden dostat." Sirius se snažil znít zcela klidně, ale při posledních několika slovech se jeho hlas zatřásl potlačovaným smíchem. Aby své pobavení zdůraznil, mrkl na Harryho.

"Zlatá školní léto, co, Snape?" rýpl si Sirius.

Snape ho ale ignoroval, otočil se na podpatku a odešel vchodovými dveřmi, které za nimi Harry teprve před několika vteřinami zavřel.

"Co to mělo být? Proč jsi to říkal?" podivil se Harry a nemohl si pomoct - ze svého hlasu cítil jakousi výtku. Bylo opravdu nutné Snapea takhle provokovat?

Sirius ležérně sešel schody a objal chlapce.

"To je kontrola. Stejně by se na něco zeptal, aby si ověřil, že jsem to skutečně já."

Harry se pousmál.

"Kde jsou ostatní?"

"Ještě spí. Pan Srabus tvrdošíjně odmítal říct, v kolik přesně přijdete," řekl vyčítavě Sirius.


***

Harry strávil na Grimmauldově náměstí překrásné dva dny. Snědl spoustu vánočního cukroví, vyzkoušel všelijaké žertovné hlouposti Freda a George, některé už nikdy znovu nedá do pusy ani je nepoužije, zahrál si s Ronem nějaké hry. Všechno to bylo krásné. Přesně takhle si vánoční prázdniny představoval. Nemohl se ale v těch několika vzácných chvílích, které strávil o samotě, zbavit pár pochybností o té dokonalosti. Tou, o které se dlouhou dobu domníval, že je nejsmutnější, byla skutečnost, že to všechno skončí tak rychle a on se bude muset vrátit do té samoty a nepříjemné atmosféry, která panovala v domě na Dlouhé ulici… vlastně by za tu atmosféru neměl vinit dům jako spíš jeho vlastníka. Jenomže vzápětí si začal uvědomovat, že je tu větší problém - nikdo se ho nezeptal, co, kde a jak se Snapem dělají?! Ron prohodil nějakou obecnou poznámku o tom, že to se Snapem musí být hrozné, ale když se chtěl Harry rozpovídat, Ron zavedl řeč jinam. Ani Sirius nevyzvídal. Harry si byl jist, že ho posadí ke stolu a začne jej vyslýchat, ještě než mu stačí říct, že ho rád vidí. Všichni však mlčeli. Byli v tom tak nenápadní, až to bylo příliš nápadné. Harry měl nepříjemný dojem, že to dostali rozkazem. Nejdřív si myslel, že jim to přikázal Snape. Jenomže pak si uvědomil, že kdyby Snape Siriusovi něco zakázal, první, co by Sirius udělal, by bylo, že by ten zákaz porušil. Že by…

Brumbál!" řekl Harry nahlas.

"Cože?" zeptal se podiveně Ron a přestal se drbat na bradě a zoufale hledět do svých karet.

"Nic," odsekl Harry a vyhodil kartu.
Brumbál se poslední dobou choval velmi divně. Úplně Harryho ignoroval. A teď ještě jeho nejbližší lidem něco zakazoval.

"Chlapci," ozval se hlas paní Weasleyové, "za chvíli tu začne porada Řádu. Vezměte si to nahoru."

Nemusela svou poslední větu ani říkat. Oba věděli, že porada Řádu je v očích paní Weasleyové jejich uším zcela nepřístupná. Přesto se značně šourali, když kuchyň opouštěli.

"Harry, drahoušku, asi by sis měl sbalit věci," podívala se na něj a Harry by přísahal, že v jejích očích zahlédl stín obav, "profesor Snape tě po poradě odvede."

Bylo to tady. Dva přenádherné dny právě skončily. Už skoro doufal, že tu zůstane o den déle, když byl večer a Snape se pořád neobjevoval. Ale to by nebyl Snape, že.

"Dobře," řekl a snažil se neznít otráveně, aby se Ronova mamka neznepokojovala ještě víc.

Ron sledoval Harryho, jak si balí věci do kufru. Moc toho za tu krátkou dobu nevyndal.

"Fakt tě lituju, kámo," povzdechl si Ron.

Harry raději nereagoval, protože si byl jist, že by odvětil něco kousavého. Nechtěl se se svým nejlepším přítelem pohádat těsně před odchodem.

Harry zavřel kufr a zalitoval, že tady kouzlit nemůže, protože tentokrát by si kufr zmenšil sám. To, že mu ho v Krtčí noře zmenšil Snape, mu zpětně připadalo tak nějak nedůstojné - měl na to přijít sám!

Nejdřív chtěl vzdorovitě sedět a čekat, dokud pro něj někdo nepřijde. Ale nakonec si to rozmyslel a sešel dolů pár minut před devátou, kdy porady obvykle končily - aspoň podle Rona.

Ještě na schodech oba chlapce zastavila paní Weasleyová. Rozloučila se s Harrym a řekla Ronovi, že s ní musí okamžitě do Doupěte, protože tam zapomněla spoustu věcí na pečení a Ron tam má vánoční dárky. Harry na vteřinu zaváhal, ale nakonec objal nejen Molly Weasleyovou, ale i jejího syna.

Před kuchyň přišel, právě když se všichni začali rozcházet. Harry ale škvírou v pootevřených dveřích zahlédl Snapea a Siriuse. Zase seděli naproti sobě. Nevraživě se po sobě dívali a Harry, přestože se mu za Snapem vůbec nechtělo, rychle vykročil do kuchyně, aby si snad oba muži nestačili sdělit nějaké pasivně nebo aktivně agresivní urážky.

"Konečně, Pottere!" vyštěkl Snape místo pozdravu.

"Zrovna jsme skončili, Snape," zareagoval Sirius, který měl dojem, že není vhodné Harrymu vyčítat zpoždění - a právě to ve Snapeově přivítání slyšel.

Snape otevřel pusu, ale nakonec ji zase zavřel. Harryho to trochu zklamalo. Z nějakého důvodu najednou naopak chtěl, aby ho Sirius naštval. Možná doufal, že se potom Snape jednoduše otočí a zmizí. Bez něho. Ale bylo vlastně dobře, že se profesor ovládl, protože Harry měl nepříjemné tušení, že by neodešel, ale svou frustraci by si vybil na něm při první lekci Nitrobrany.

Sirius ukončil oční souboj se svým bývalým spolužákem a zamířil ke svému kmotřenci. Objal ho. Harry musel vynaložit veškerou svou osobní disciplínu, aby se v ten okamžik nezadíval na Snapea, který se musel tvářit velmi znechuceně a na jazyku se mu nejspíš povala spousta posměvačných vět. Sirius Harryho uchopil za ramena.

"Poslyš, chci," ztichl a zdálo se, že přemýšlí, jak svá slova formulovat. "Kdyby tě nějak šikanoval," hlavou škubl směrem k Severusovi, "dej mi ihned vědět."

Harry si povzdechl. Byl to nesmírně příjemný pocit - mít někoho, kdo o něj má starost. Ovšem jeho dojetí přehlušil Snapeův úšklebek.

"Ale," zatrylkoval pichlavě, "copak bys udělal, Blacku?"

Sirius semkl víčka a velmi pomalu se na Snapea otočil.

"Vylezl bys ze své boudy a…? " nedokončil větu Severus.

"Spolehni se, že ano," zavrčel Sirius.

"A překonal bys jako hrdinný rytíř, pravý Nebelvír, všechny nástrahy a kouzla mého domu, která vytvářel sám Brumbál a - "

"Tvého - domu?" vycedil skrz zuby Sirius a na pár vteřin se otočil na Harryho, který se tvářil omluvně, ale vzápětí Sirius zase věnoval plnou pozornost Snapeovi.

"Ty jsi vzal mého kmotřence do nějaké špinavé krysí díry, kde - "

"Pozor na jazyk!" zavrčel Snape a vytáhl hůlku. Už nezněl ani trochu pobaveně. Zbledl ještě víc než obvykle a byl velmi rozčílený.

Sirius už držel svou hůlku.

"Já jsem zapomněl," začal se smát Sirius potěšen tím, že svého bývalého spolužáka konečně vyprovokoval, "že ty se obvykle schováváš na stromech. Nejlépe hlavou dolů - "

Svou větu doplnil teatrálním a pravděpodobně nezamýšlením trhnutím hůlkou, na které však Severus okamžitě reagoval.

Sirius proletěl otevřenými dveřmi.

"Co jste to - " Harry vykročil k profesorovi.

"Uhni - mi - z - cesty - Harry!" křičel Sirius a dupal zpátky.

"Siriusi, jenom klid!" promluvil Harry smířlivě a dál stál přímo před Snapem.

Nějak očekával, že jej profesor odstrčí stranou, ale nestalo se.

"Vypadni," nadechoval se přes přerývavý dech Sirius, "ihned z mého domu!"

"Milerád," odfrkl si Snape. "Jdeme, Pottere."

Harry čekal. Nepochyboval, že Sirius se proti jeho odchodu se Snapem postaví. Každičký sval Siriusova těla to potvrzoval, ale neříkal nic. Zarytě mlčel a snad se i kousal do jazyka, jenom aby nic neřekl. Sirius nechal kolem projít Snapea, vyprovodil ho nevraživým pohledem, ale když kolem něj procházel jeho kmotřenec…

"Harry," špitl a chytil jej za ohbí ruky, "je to nutné. Opravdu to je nutné. Aspoň doufám."

Harry přikývl. Snažil se tvářit, že všemu rozumí, ale ve skutečnosti chtěl, aby mu Sirius nedovolil odejít. Jeho dětské já toužící po ochraně a bezpečí, po zastání chtělo, aby Sirius tohle gesto udělal a aby za něj víc zabojoval.

Harry byl oblečený a připravený. Prošli chodbou a sotva se dostali na práh domu, Snape vyndal z pláště hábitu starý kroužek na klíče. Harry se neohlédl na Siriuse a přeslechl Snapeovu výzvu, aby se chytil. Prostě v určitý okamžik natáhl ruku a dotkl se chladného kovu. Kráčeli v tichosti a rychle z uličky, odkud se přenášeli předtím. Snape se rozhlížel ostražitěji, jako by se snad v hábitu cítil víc zranitelný. Harry mlčel a prostě jej slepě následoval.

"Dobrou noc," popřál Snapeovi poprvé za tu dobu, co tu strávil.

Ne že by mu ji přál ve skutečnosti. Chtěl tím dát najevo, že odchází do svého pokoje, kde se prostě zabouchne a bude se snažit rychle usnout. Musel se snažit velmi dlouho.
A sotvaže usnul, začala jej pálit jizva.

"Zabij, Nagini!"

Mladý kouzelník udělal krok vzad. Narazil do zdi. Zoufale se podíval na svou hůlku ležící opodál. Nehybně na zemi. Jako by se snažil ji očima přivolat. A pak se had napřímil a…



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Elizabeth Elizabeth | E-mail | 2. října 2014 v 13:34 | Reagovat

ÁÁÁ čo sa stalo? Na koho zaútočila Nagini? Toto mi nerob neukončuj to v napínavej situácii. Harry by sa mohol už aspoň trochu naučiť nitroobranu, že by mu to zabralo aspoň na tie vízie, veď keď nad tým tak rozmýšľam priami útok by mal byť silnejší ako vízie niekoho vzdialeného. Tak keď sa posnaží by teoreticky mohol tú nitroobranu čoskoro vedieť.

2 jessey jessey | 4. října 2014 v 14:57 | Reagovat

Ahoj, alis :D Docela fajn překvapení, když tu zase po pár měsících zavítám, a tady nová povídka! :) A ještě se Severusem :3 :D Už jsem skoro totiž myslela, že jsi tady přestala přispívat... 8-O
PS: Nevím, jestli si to dobře pamatuju, ale psala si tady někde, že studuješ žurnalistiku? :) Můžu se tě na něco ohledně toho poptat třeba v mailu? :D Nechce se mi s tím totiž moc spamovat pod povídku :D

3 Alis Alis | E-mail | 5. října 2014 v 0:23 | Reagovat

[1]: Na koho presne Nagini utocil se NIKDY nedozvime. Ale je pravda, ze Harry by uz neco z Nitrobrany mohl zvladat. Uvidime. ;-) treba mu Snape neco poradi. A to vis, musim to ukoncovat napinave, abych vas nalakala. :-D

[2]: No jo, chytla jsem novou mizu. :D Ale hromadi se mi skolni a pracovni povinnosti, tak ZASE nestiham. Klidne mi napis kvuli zurnalistice mail. :-)

4 kathy kathy | 8. října 2014 v 6:25 | Reagovat

Nepoužívat slovo nestíhám, to by mělo být stejně trestné jako ukončovat povídku v tak napínavém místě.
Dneska je STŘEEEEEEEEDAAAA!!!! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Všechny postavy (kromě mých vlastních) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva.
Tyto stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.