XII. kapitola: První a poslední sblížení

17. října 2014 v 23:17 | Alis |  Princ a Vyvolený
Harry se probouzí. A má veliký hlad. U snídaně na něj čeká překvapení. A Severus se pokusí o změnu ve výuce Nitrobrany. Ponese ovoce? Zdá se, že se Harry a Severus sbližují, aniž by si to vlastně uvědomovali. Jak to ale ovlivní něco, co se na Dlouhé objeví?
Stihla jsem přidat kapitolu na poslední chvíli. A chtěla bych ji věnovat nové "tváři" na blogu - railey.

_______________________________________________________________________________________________________________

Harry zprudka otevřel oči. Jediné, na co byl po dlouhé bezesné noci schopen myslet, bylo Snapeovo varování s podtónem výhružky, že nesmí zaspat. Nejdřív musel překonat strach podívat se na jeden z budíků. Když to ale udělal, ulevilo se mu. Bylo teprve půl osmé. Úlevně vydechl.

Sešel dolů a rovnou zamířil do kuchyně. Cítil se dobře, jenom mu kručelo v břiše. Měl chuť na něco vydatného - uvědomil si, že by se nebránil ani steaku. Ale pochyboval, že zrovna syrové maso v lednici objeví. Jenomže se zdálo, že tentokrát Dobby snídani připravil. Bezpochyby cítil nějakou uzeninu. Když pak vešel do kuchyně, noha se mu zastavila ve vzduchu. Celý zkoprněl. Snape totiž seděl u stolu! Už jedl, ale Harry si všiml, že na pánvích je volské oko, dva kousky páru, trocha fazolí - všeho zhruba jedna porce. Snape pomalu ujídal tu svou a očima soustředěně četl Denního věštce.

"Ehm," odkašlal si Harry, ačkoli pochyboval, že Snape neví, že tu je.

Přesto nijak nezareagoval.

"Pane," promluvil Harry znovu.

Snape sklonil noviny a pozvedl obočí.

Harry trochu zakoulel očima. "Dobré ráno?" vysoukal ze sebe s náznakem otázky.

"Dobré ráno, Pottere," odvětil Severus lehce úsečně.

Potom profesor upřel pohled na jídlo a nakonec zase zpátky na Harryho. "Není vám dobře?"

Harry nechápal, proč zní tak posměšně. Hlavně proto, že se cítil vlastně naprosto skvěle.

"Je mi fajn," odpověděl, a než stačil dodat, že má hlad, jeho žaludek ho prozradil.

"Jestli čekáte na oficiální pozvánku, nedočkáte se," okřikl ho a máchl novinami směrem k jídlu.

Harry na svůj talíř vyklopil úplně všechno - do poslední fazolky. Jedli v tichosti. A přestože oba očividně cítili jisté napětí a… ne úplný komfort, atmosféra byla po včerejšku o něco méně dusná než dřív. Ačkoli Snape se nemohl zbavit dojmu, že ukázal příliš… lidskosti a Harry zase nedokázal potlačit svíravý pocit, že nechal na povrch vyplout tu největší zranitelnost. Jako by těch několik dní se Snapem bylo jenom stupňováním stále větší slabosti, kterou prokazoval. Oba tyhle skutečnosti znervózňovaly, ale z nějakého důvodu je paradoxně činily o něco klidnějšími.

Harry v sobě choval jistou naději, že se mu třeba dnes podaří pokročit v Nitrobraně. Přeci jen včerejší noc považoval za jistý úspěch. Když ale Snape vyslal první Legilimens, bylo nadmíru jasné, že pokrok se nedostavil.

"Nevstávejte z té podlahy, Pottere."

Harry se zatvářil udiveně. Ale poslechl. Každá minuta k dobru, která mu umožní si aspoň trochu odpočinout, byla dobrá. Snape se na něj chvíli pochybovačně díval. Ale ta pochybnost patřila spíš jeho vlastnímu úmyslu. Očima zkontroloval svoje vzpomínky bezpečně uložené v myslánce. Potom, ne zcela přesvědčen o svém úmyslu, přišel blíž k Harrymu. A pak se posadil naproti němu. Harry se rozhlédl kolem - očekával, že se na ně teď snad někdo dívá slídivým kukátkem a směje se tomu, co se tu právě odehrává.

"Pane, co to - "

"Mlčte, Pottere," štěkl naštvaně Snape a zavrtěl se - v téhle poloze se cítil nesmírně nepohodlně.

Odložil hůlku a položil dlaně na kolena. Těkl k Harrymu očima takovým způsobem, že chlapec nepochyboval, že má jeho chování napodobit. A tak to udělal.

"Teď," nadechl se Snape a s pochybností v hlase, kterou se vlastně ani nepokoušel skrýt, "si pročistíme mysl společně. Protože vy to sám určitě neděláte."

Harry se začal okamžitě bránit: "Dělám, pane. Ne každý večer, ale snažím se, abych - "

Severus teatrálně zvedl ruku a Harryho blekotající hlavu si ve svém zorném poli překryl dlaní. A mladík, ač nerad, přestal mluvit.

"Zavřete oči a prostě poslouchejte, co máte - " Severus větu nedokončil.

Uvědomil si, že tohle nebylo ideální. Příkazy na Pottera příliš neúčinkovaly.

Sotva se hoch stačil nadechnout, aby se zeptal, co přesně má dělat, Snape promluvil znovu: "Představte si, že… ehm… letíte na koštěti?"

"Cože?" podivil se Harry. "Myslel jsem, že prostě nemám myslet na nic?!"

"Dělejte, co říkám!" okřikl ho Snape a zase se zavrtěl - skutečně seděl na podlaze?

"Fajn," odfrkl si nespokojeně Harry a zavřel oči.

"A teď," pokračoval Snape o něco klidněji, "mi popište, co si představujete."

"No, já letím na koštěti," řekl Harry a na odfrknutí Snapea nereagoval - nebyl pitomec, bylo mu jasné, že tohle mu stačit nebude, "je to asi loni na tréninku, když jsem - "

"Ne!" okřikl ho okamžitě Snape.

Harry otevřel jedno oko. Profesor se tvářil nerudně a Harry z jeho pohledu vycítil jakési nebezpečí, a tak se rozhodl, že bude bezpečnější ho raději sledovat oběma očima.

"Říkal jste přece - "

"Neříkal jsem, abyste vzpomínal. Tím se přece dostáváte přímo ke vzpomínkám a cílem Nitrobrany je bránit protivníkovi se k nim dostat. U Merlina, Pottere, používejte mozek!"

Znělo tu útočně - možná se měl urazit. Ale neudělal to. Místo toho se Harry uchechtl.

"Takže si mám představovat, že letím, ale někde, kde jsem neletěl, prostě jde jenom… o ten pocit na koštěti?"

Snape zaváhal. "Tak nějak," odmlčel se, "ať je to všechno zamlžené, ne příliš konkrétní."

Harry zavřel oči a vteřinu promýšlel mužova slova.

"Letím na koštěti. Nepřemýšlím kam, prostě letím. Jsem dost vysoko. Pode mnou jsou jenom mraky. Vypadají trochu jako napěchovaná cukrová vata. Držím se násady koštěte, ale vlastně ani nevím, jakou má barvu. Koukám před sebe. Všecko je to pořád stejné. Bledě modré, jasné."

"Pokračujte," ozval se potichu Snape.

"Nic se nemění, jenom modro. Letím pořád stejně rychle. Ne moc rychle, tak sundám nohy z držadel a prostě je nechám viset dolů, Všecko je modré a je tu ticho."

A najednou viděl něco jiného. Sebe, jak na něj letí potlouk. Oliver Wood na něj zakřičel, aby ho varoval. Tohle byla nějaká vzpomínka. Ne, ne! Nemá vzpomínat na nic konkrétního. Prostě si zase představí tu modrou oblohu, stejnou, nudnou, svoje nohy, jak vlají ve větru. A rychle musí začít mluvit, co vidí - opakovat pořád to samé.

"Otevřete oči, Pottere."

Nestihl to! Nestihl se vrátit do těch jednotvárných představ. A Snape zase prohodí něco o jeho neschopnosti. Neotevřel proto oči hned. Ale nemá cenu před výtkami utíkat věčně. Upřel na Snape tvrdý pohled, kterým se snažil beze slov naznačit: nejde mi to, to už přece víme oba dlouho. Jenomže Snape nic neříkal.

"Jo, no, zase jsem začal myslet na nějakou vzpomínku. Bohužel. Můžeme to zkusit znova, ale pochybuju, že to bude lepší," navrhl skepticky.

Snapeovi se v očích nebezpečně zablesklo. "Nemyslel jste na to vy," odvětil s důrazem na poslední slovo.

"Vy jste použil Nitrozpyt?" podivil se Harry s pootevřenými ústy.

Snape přikývl.

Teď se zablesklo v očích chlapci.

"Znova!" křikl a jeho tón mu nepříjemně připomněl ten Snapeův.

Snape se spokojeně ušklíbl. Po půldenním cvičení byl Severus v pokušení vyzkoušet si klasickou Nitrobranu. Tohle byla jenom její hodně zlehčená lekce. Pomalý, jemný útok, který se jen snaží nalézt kličku od toho, nač Potter skutečně myslel. Navíc bylo pro Severuse mnohem složitější jakýkoli útok podniknout, když měl chlapec zavřené oči. A proto - po zvážení všech těch zjednodušení tohoto postupu a po prvním náznaku toho, že se Potter nechová odevzdaně a smířeně s tím, že v Nitrobraně není schopen sebemenšího pokroku, nakonec Severus to pokušení překonal. Ale rozhodně chtěl všechno vyzkoušet zítra.

***


"Odpoledne mám nějakou práci," promluvil u oběda, při dalším soustu brokolicové polévky.

Harry se na něj podíval. Doposud oba němě sledovali své jídlo. Harry s lehkou dávkou znechucení - brokolice nepatřila k jeho oblíbené zelenině.

"Dobře," odpověděl Harry.

Vzápětí ho napadlo, že by volné odpoledne mohl využít bližším prozkoumáním domu. Najednou měl totiž nutkavou potřebu se trochu pošťárat ve Snapeově soukromí. A všechno tu vypadalo tak… zabydleně, že nepochyboval, že něco objeví.

"Budete mít jedinečnou příležitost si udělat nějaké úkoly do školy. Přepokládám, že jste nebyl natolik iniciativní, abyste na nich už pracoval?!"

Harry lehce zrudl a pak záporně zakroutil hlavou. Trochu zadržel dech, aby pach brokolice nepronikl do jeho nosu, a spolkl další sousto.

Celou půl hodinu po Snapeově odchodu strávil Harry sezením na místě ve svém pokoji.

"Jestli chceš vážně šmejdit, tak bys měl jít hned, protože jinak hrozí, že tě Snape načape a to by bylo hodně špatné," promluvil na vlastní odraz ve vyleštěném okně.

Ale nepohnul se. "Takže tě to vlastně tolik nezajímá. Proč by tě to vůbec mělo zajímat? Celý Snape je ti ukradený!"

Na vteřinu měl dojem, jako by se vedle jeho odrazu v okenní tabulce objevil pochybovačný škleb jeho profesora. Trhl hlavou, aby zkontroloval, že tam není. Nebyl.

Vyšel na chodbu a rozhlížel se, jako by se chystal dům vykrást. Nevěděl, kde by měl vlastně začít. Nějakou dobu uvažoval o Snapeově pokoji. Ale to zavánělo průšvihem nevídaných rozměrů. A nemohl si pomoct - pracovna mu nepřipadala jako místo, kde by Snape schovával něco osobního. A zbyla mu tudíž jediná možnost. Celkem klidně a rozhodně šel do obývacího pokoje. Doufal, že by v obývací stěně mohl objevit třeba… Co? Zastavil se a přemýšlel. Rodinné album. Zajímalo by ho rodinné album, ačkoli přesně nedokázal říct, proč?! Jenomže všechno to byly jenom knihy. Některé vyndal z poličky, aby se ujistil, že jenom nemají působit jako knihy, ale ve skutečnosti jde o alba. Na nic odvážnějšího si netroufal. A tak začal namátkou brát jednu mudlovskou knihu za druhou a listovat jimi. Nacházel romány, kuchařky, dětskou knihu, detektivky, encyklopedii. Prostě různé žánry, které nesvědčily o specifickém úzkém vkusu majitele, ale zároveň tu našel od všeho něco - knihy, které by uspokojily celou rodinu - otce, matku, děti. Možná spíš dcery než syny, protože tu nebyly skoro žádné knihy o autech, vlacích nebo třeba dětská dobrodružná literatura pro chlapce. Alespoň co podle přebalů a anotací soudil. Ani zdaleka všechny neznal. Možná proto, že všechny byly poněkud staršího vydání. Tak dvacet let.

Listoval právě jednou z nich, když… Málem by to přehlédl. Na vnitřní straně, kde byl název titulu, objevil věnování.

Abys věděl, jak si čarodějnictví představují mudlové, Severusi. No, není to k smíchu? L.

Podíval se na přebal. Čaroděj ze země Oz. Lyman Frank Baum. Harry se ušklíbl a měl chuť knížku zahodit. Jistě se nad naivitou mudlů s Luciusem společně pobaveně a znechuceně chechtali. Harryho jeho pátrání přešlo.

Uvědomil si, že možná nechce zjišťovat žádné podrobnosti o tom, jakým člověkem byl Severus Snape před tím. Před tím? Pře čím vlastně? Ani to nedokázal přesně vysvětlit.

Rozhodl se, že raději půjde psát ty úkoly.

***

"Desátý den," řekl si Harry a pohlédl z okna Snapeova domu - strávil tu už deset dní.

Právě čekal, až Snape přijde na další lekci Nitrobrany. Vždycky se mu zdálo, že teplota v pracovně klesne alespoň o tři stupně, když má Snape přijít a dávat mu tyhle pitomé hodiny. Ten malý pokrok, který nastal, když společně pročišťovali mysl, se zdál Harrymu skoro zapomenut. Při skutečné Nitrobraně neregistroval žádná zlepšení. Bylo to k vzteku! Snape vešel beze slova. Ale Harry poznal, že je tím, co je čeká - tedy dalším nepokrokem, naprosto stejně znechucený jako on.

"Raz - dva - tři - Legilimens."

"Tak, Pottere! Copak nejste schopen se aspoň trochu snažit myslet na ten pitomý famfrpál?" křikl Snape rozčileně.

"Jo, budu! Budu myslet na pitomej famfrpál!" křikl Harry.

"Mluvte se mnou slušně!"

Harry se nadechl k dalšímu odseknutí, ale nakonec jen zrudl a neřekl nic.

"Legilimens!"

"Letím na koštěti! Letím na koštěti!" říkal s obrovským úsilím a slyšel, jak mu o sebe škvrzají zuby.

Snape se probíral jeho vzpomínkami na Siriuse. A pak se hrnul dál po vlně vzpomínek, které se nějak pojily s rodinou, po níž Harry tolik toužil. Byly to emotivní okamžiky, které Snapea přivedly až před Zrcadlo z Erisedu. Na tohle už narazil profesor i v minulosti. Ale vzápětí vždy zabrousil jinam.

"Letím na koštěti… všecko je modré… jenom neurčitě modré," mumlal si pořád Harry.

A najednou byl skutečně na koštěti. Zrovna hrál nějaký zápas proti Mrzimoru. Harry vytušil, že Snape dobrovolně šel k jiné vzpomínce. Možná ale přece jen dokázal aspoň částečně ovlivnit jeho výběr. Najednou nabyl chlapec dojmu, že si sám sebe a vše, co se děje, uvědomuje nějak jasněji než dřív. Je to famfrpál. Teď mu stačí míň k tomu, aby před oči dostal tu neutrální myšlenku na létání. Nepodařilo se to. Zjevil se jiný zápas. Někdy z prvního ročníku. Zpozoroval havraspárské dresy. Další vzpomínka. Trénink, někdy letos - Angelina měla kratší vlasy. A znova famfrpál - výběr nováčků třetí ročník.

Nápor povolil. Klečel na kolenou. Zpotil se tak moc, že krůpěje dopadaly na hřbety jeho rukou, kterými se opíral o podlahu.

"Vy jste mi vnutil vzpomínky na famfrpál, Pottere," ozvalo se šokovaně ze Severusových úst.

Harry ihned zvedl hlavu. "Vážně?" otázal se.

Snape přikývl. "Máte osobitý styl," promluvil pochybovačně, "kdykoliv jsem chtěl k jiné vzpomínce, rychle jste ji vyměnil za podobnou - jednu s famfrpálem za další a pak zase za další."

Harry několikrát překvapeně zamrkal. Slaný pot ho zaštípal v očích.

"Vím, jak to překonat, ale přesto… aspoň nějaká změna."

Harry si slovo změna přeložil jako pokrok. Rozvalil se jak dlouhý, tak široký na podlahu a rychle oddechoval.

"Konečně," zamumlal si.

"Neradujte se, Pottere. To ještě nic neznamená!" okřikl ho káravě Severus.

Ale Harrymu to bylo jedno. Připadal si, jako by dostal za jeden den ve všech předmětech lepší známku než Hermiona. Tedy naprosto neuvěřitelně! Čekal, že ho Snape nenechá užívat si tu tichou euforii dlouho. Jenomže muž pořád mlčel. A tak se Harry posadil. Pochopil, proč ho neokřikuje. Kousek od Snapeovy pravice se totiž začal zhmotňovat patron.

Chlapec zpanikařil. Netušil proč vlastně? Ale po čtyřech přelezl ke stolu a schoval se za ním. Vykoukl škvírou mezi deskou a čelem a sledoval, jak se patron zhmotňuje a nabývá stále zřetelnější podoby… krysy.

Pootevřel údivem ústa. Tušil, čí hlas uslyší. Jenomže když zaslechl Petera Pettigrewa, jeho stále ne zcela pravidelně bijící srdce prudce narazilo o hrudní koš.

"Přišel tě navštívit Lucius, Severusi. Rychle přijď domů."



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 railey railey | 18. října 2014 v 22:35 | Reagovat

báječná kapitola :-)opět se nemohu dočkat pokračování ;-) a pochopitelně si velmi vážím toho, že právě tyto řádky byly věnovány mě :-) děkuji

2 Kitti Kitti | 20. října 2014 v 12:59 | Reagovat

A sakra, to není přijemný konec:-))) ale mám radost, že Harry dokázal alespoň malý pokrok v Nitrobraně. Tahle kapitola navíc bolestně ukázala, jak mizerně Severus učí, když prostě nechce jinak. To, že Harrymu nic nevysvětlil, až teď když se dostali alespon k famfrpálu. Ach jo. Děkuju za další kapitolu.

3 kathy kathy | 20. října 2014 v 18:27 | Reagovat

Jako vždy skvělá kapitola zakončená mučícím prvkem ;)

4 Alis Alis | Web | 20. října 2014 v 20:33 | Reagovat

Další kapitolka je právě ve stadiu rozepsání. Myslím, že bych ji mohla mít zase v pátek večer, uvidíme, jak to půjde.
Ne každý, kdo je chytrý a má znalosti, je schopen je někomu předat. Ale myslím, že v tomto případě hrají velkou roli osobní antipatie. Ty už kluci začali překonávat a ejhle... :D
Můžu jenom říct, že Harry fakt, že se Červíček schovává u Severuse nevezme nejlíp, což se asi dalo očekávat.

5 Kathy Kathy | 23. října 2014 v 7:31 | Reagovat

Dneska už je určitě pátek!

6 kathy kathy | 24. října 2014 v 22:54 | Reagovat

A dokonce pátek večer! :D

7 Alis Alis | Web | 25. října 2014 v 10:16 | Reagovat

Velká omluva! Nějak nestíhám. ANechci dávat další plané sliby, ale viděla bych to tak na pondělí nejpozděj. Mám myšlenku, nápad, jenom to sepsat. Ale nebude to veselá kapitolka, takže zase není moc na co se těšit! :-?

8 Radkynzn Radkynzn | 25. října 2014 v 22:44 | Reagovat

Krásná povídka, prosím o další kapitolu!!!!

9 Kathy Kathy | 27. října 2014 v 7:14 | Reagovat

Trpíííííííííííííííím :(

10 Radkynzn Radkynzn | 27. října 2014 v 10:20 | Reagovat

Já též!!!! Prosím o kapitolu! Smutně koukám :-(

11 Radkynzn Radkynzn | 27. října 2014 v 10:23 | Reagovat

Jinak nadpis poslední kapitoly mě děsí, pořád tajně doufám, že se spolu nakonec zblíží ... :-( Prosím piš, dlouho jsem nenarazila na dobrou povídku...

12 Alis Alis | Web | 27. října 2014 v 21:47 | Reagovat

A slibuju, že tohle je už poslední odklad. Závazně zítra! Čestné slovo. Sváteční den plánuju strávit pracovně jenom dopoledne, celé odpoledne věnuju jenom Harrymu s Severusovi. :-)

Děkuju, že máte trpělivost... ;-)

13 Kathy Kathy | 28. října 2014 v 14:53 | Reagovat

Trpělivost? Co to je? :D

14 Radkynzn Radkynzn | 28. října 2014 v 22:32 | Reagovat

Tak snad zítra :-( budu se těšit ! :-)

15 Alis Alis | Web | 28. října 2014 v 22:35 | Reagovat

Ještě dnes. ;-) Už finišuju!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Všechny postavy (kromě mých vlastních) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva.
Tyto stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.