XIII. kapitola: Skončili jsme

28. října 2014 v 22:59 | Alis |  Princ a Vyvolený
Harry se nemůže vzpamatovat z toho, co viděl. Je mu ale hned jasné, jak to s Červíčkem je. Severus si uvědomuje, jak nebezepčně naivní Harry je. Ale musí odejít. Harry se sbalí a hodlá ze Snapeova domu zmizet. Jenomže předtím se ještě zastaví v pracovně, kde Severus něco zapomněl... *** Málem jsem to nestihla. Ale přece... Užijte si kapitolku. ***

________________________________________________________________________________________________________________

Stejně tak rychle a nečekaně jako se patron v pracovně na Dlouhé objevil, zase zmizel. Harry přesto několik dlouhých vteřin bez mrknutí oka koukal na místo, ze kterého se rozplynul do prázdna. Ten čas nepotřeboval k tomu, aby vše pochopil. To přišlo vzápětí po slovech, jež z krysích úst vyšla. Harry potřeboval ty vteřiny k tomu, aby byl schopen uvěřit. Věděl, že se Snape dívá na místo, kde se schovává, a čeká, až vykoukne, až se jejich pohledy střetnou. Možná dokonce pochyboval o Harryho příčetnosti a nenápadně svíral svou hůlku.

Harry se z nějakého důvodu nechtěl zvednout. Věděl, že jakmile začne, bude těžké přestat. Uvnitř zuřil, ale pořád ještě to dokázal udržet pod kontrolou, ale jakmile otevře ústa… Přesto se narovnal. Střetl se se svým profesorem pohledem. Viděl na obě jeho ruce - nedržel hůlku. Ale chlapce to ani v nejmenším neuklidnilo. Naopak jej jeho tvrdý pohled rozzuřil ještě o něco víc. Čekal snad Harry, že se Snape omluví? Že přijde s nějakým rozumným vysvětlením? Nejspíš čekal. Ale vždycky věděl, že čeká marně.

"Patron vás vidět nemůže. Nemusel jste se krčit jako zbabělá krysa," protrhl ticho Snape.

Svá slova volil s maximální pečlivostí. Jako by chtěl, aby Harry vybouchl. Ale na Harryho rozzuření neměla Snapeova poslední věta sebemenší vliv.

"Vy ho schováváte? U sebe doma? Zabil Cedrica! Kvůli němu strávil Sirius roky v Azkabanu! On zradil moje rodiče - kvůli němu zemřeli!" ječel Harry.

"Ano, Červíček se schovává u mě doma," odpověděl Snape na jedinou z otázek, která ve změti výtek zazněla. Při poslední položce z výčtu Peterových prohřešků stiskl čelisti k sobě.

Harry se nadechl k další vlně výtek a emocí. Jenomže Severus byl rychlejší: "A teď odcházím. Jistě máte dost své práce."

Snape zavlnil pláštěm a chystal se odejít z místnosti. Harry se ani nepohnul. Nemohl uvěřit vlastním uším. Vstřebával to ale jen chvíli. Sáhl pro hůlku a vyslal Snapeovi do zad kouzlo. Ani v prvním okamžiku nevěděl jaké. Prostě máchnul hůlkou. Jeho mysl ale natolik křičela, že Snape se stačil otočit. Nestihl vyndat svoji hůlku, ale uhnul jiskrám, které proletěly skrze chodbu a zarazily se až o zeď naproti. Nechaly na ní ošklivou sežehlou skvrnu.

"Zbláznil jste se?"

Harry se znova napřáhl, ale vzápětí svíral Snape jeho hůlku. Jenomže ani tento fakt Harryho odhodlání nezmenšil.

"Půjdu s vámi. Zajmeme Červíčka a odvedeme ho do Azkabanu a tam řekne - "

"Vy jste se musel skutečně pomátnout?" zavrčel Snape netrpělivě. "Nepleťte se do věcí, do kterých vám nic není, Pottere!"

"Není? Tak není? Sirius by - "

"Och jistě - jedinému Blackovi by to, co navrhujete, pomohlo. Jenomže to není dost. Větší cenu má Červíček na svobodě," spokojeně se přitom zašklebil.

"Vy ho prostě jenom tolik nenávidíte, že vám to takhle vyhovuje! Kdyby profesor Brumbál věděl - "

"Pottere, jste tak naivní? Skutečně?"

Harry nechápavě zamrkal. Ovšem vzápětí se dostavilo prozření - Brumbál to věděl! Snape se ještě spokojeněji zašklebil, když se na chlapcově tváři mihlo pochopení.

"Nemohl by přece - " větu nedořekl.

Nedokázal tomu uvěřit. Vždyť Brumbál byl dobrý člověk! Proč by dovolil vůči Siriusovi takové bezpráví? Znělo to tak nepředstavitelně. A další pevný bod v Harryho životě, další jistota se právě otřásla v základech. Mlčel. Nemohl nic říct, protože měl hrdlo úplně sevřené.

Severus se na toho kluka díval. Na moment mu to připadalo skoro dojemné - vidět tu dětskou naivitu, která se schovávala za vnějšími ranami, které Potter za svůj krátký život utrpěl. Jenomže Snape si uvědomil, že je to něco, čeho se ten kluk musí rychle zbavit. Neuvědomoval si, co leží na jeho bedrech? Copak mu to ještě nedošlo? Nepochopil, že musí umět tyhle věci přijímat, ba co víc musí je předvídat. Severus zuřil. Zaprvé proto, jak nebezpečné je do toho děcka vkládat budoucnost celého kouzelnického společenství, zadruhé kvůli tomu, že tím to sotva odrostlé dítě musí procházet. Ale s tím druhým nešlo nic udělat, nešlo to nijak zvrátit. A Snape nepatřil k lidem, kteří by věčně litovali toho, jak je osud nespravedlivý. Uměl se k problémům postavit čelem. A to očekával i od Pottera. Musí potlačit tu ukřivděnost, kterou v něm začal Black pěstovat.

Udělal několik kroků zpátky do místnosti. Harryho hůlku měl v levé ruce, paži volně svěšenou. Tu svou držel v pravé, přestože na chlapce přímo nemířil, nedalo se říct, že by ji měl skloněnou. Harry těkal očima z hůlky na Snapea. Nakonec zapíchl pohled do jeho černých očí. Snape k chlapci došel na vzdálenost jediného kroku.

"Je neuvěřitelné, jak Brumbál neustále opakuje, že jste naší jedinou nadějí. Přitom jste jenom pitomý, naivní malý spratek, který vůbec neví, co se kolem něj děje. A řekne vám akorát neškodné, hloupé informace. Nic skutečně důležitého vám nesvěří."

Svá slova doplnil tím nejnabubřelejším úšklebkem, jakého byl schopen.

Harry zrudl v obličeji. Pár vteřin zvažoval, že dá profesorovi pěstí. Nakonec se rozhodl, že na jeho pichlavou řeč zareaguje verbálně, ale neudělal to. Zabránil mu prudký pohyb hůlkou, který Snape udělal. Chlapcova hůlka odletěla na nejvyšší polici jedné z knihoven a přilnula ke zdi.

"Spěchám, váš trest za napadení učitele, Pottere," oznámil mu tichým, výhružným hlasem, "probereme, až se vrátím."

Snape se otočil na podpatku a vyrazil ke krbu.

"To už tady dávno nebudu!" křikl hlasitě Harry.

Severus ale jeho poslední výlev ignoroval. Považoval to za další z hysterických výbuchů.

Harry doběhl v doznívajícím naštvání k polici. Nedosáhl na svou hůlku. A tak vylezl jednou nohou na první poličku a natáhl se. Hůlka držela pevně. Několik dlouhých vteřin, možná i něco přes minutu za ni tahal a tahal. Už myslel, že nepovolí, když najednou znenadání přestala klást odpor. Odlepila se od zdi tak nečekaně, že mladík spadl z polic, které se nebezpečně zakymácely a málem jej jak dlouhého, tak širokého zavalily na zemi.

Harry okamžitě vstal. Doběhl do svého pokoje. Otevřel kufr a naházel do něj všechny svoje věci. Musel do skříně, kam už oblečení kvůli pohodlnosti delší dobu odkládal. Nic nerovnal. Věci v koupelně, včetně ještě vlhkého ručníku, pobral do náručí a navršil je na své šaty. Sundal si i papuče, které si navykl nosit, jelikož byly mnohem pohodlnější než botasky. Kufr zavřel a táhl ho za sebou. Jenže v zárubních se z ne zcela jasných pohnutek zastavil. Pevně stiskl víčka. Nechtěl to udělat, protože by to znamenalo, že si k tomuhle místu vytvořil jistý druh vztahu. A to nebyl ochoten přiznat si ani v podvědomí. Ale nepodařilo se mu to zarazit - prostě se do místnosti otočil a ještě jednou - naposled - si ji prohlédl. Nepociťoval nějaké hluboké emoce, možná dokonce necítil nic. To jej uklidnilo. Sice nepřekonal nutkání ohlédnout se, ale bolest nebo smutek se nedostavila. Pořád mu ve spáncích pumpovalo rozčilení.

Došel i s kufrem, který s vrzáním táhnul po koberci, ke schodišti. Ale ještě než stačil položit podrážku bot na první schod, uvědomil si, že v pracovně něco zapomněl. Měl tam pergamen se všemi kouzly, ke kterým hledal teoretické informace. Přes veškeré rozzuření se rozhodl, že tohle tu prostě nenechá. Kufr postavil a s dupotem vešel do pracovny. Nic si neprohlížel. Cíleně došel ke svému stolu a vzal pergamen. Sroloval jej a strčil do klokaní kapsy své mikiny. Jenomže vzápětí upoutalo něco jeho zrak. Byla to kamenná myslánka.

Musel si přiznat, že zpočátku jeho mysl lákalo to, co si do ní Snape s železnou pravidelností odkládal. Mohly to být nějaké vzpomínky týkající se Řádu - vzpomínky natolik důležité, že měl strach, že by k nim Harry i přes svou mizernou úroveň Nitrobrany a nulovou schopnost Nitrozpytu pronikl? To, co schovává, jej zajímalo pořád, ale ta touha se podívat, jej poslední dobou opouštěla. Chtěl respektovat Snapeovo soukromí, přestože on to jeho při svých výpadech na jeho mysl nešetřil ani v nejmenším, nebo možná právě proto. Teď se ale Harry nedokázal zbavit nutkavého pocitu, že je to jedno.

"Sám si myslí, že mám iluze. Tak se jich tedy zbavím," zahuhlal nahlas, aby si dodal odvahy.

Zahleděl se na hladinu, po které líně plavalo několik Snapeových vzpomínek.

… (viz Harry Potter a Fénixův Řád, str. 590-598) …

"Kdo chce vidět, jak Srabusovi stáhnu gaťata?"

Harry instinktivně ucouvl a přes rty se mu vydralo "tati". Nikdy ale to oslovení neznělo takhle. Tentokrát bylo plné překvapení, pochybností a hlavně zklamání. Sotva Harry otočil hlavu, aby se dál nemusel dívat, ucítil, jak ho něčí ruka svírá za rameno. Poplašeně se otočil, aby viděl, kdo to je. A přestože obličej nespatřil, okamžitě měl jasno. Polkl.

Tyčil se před ním Severus Snape. Ústa měl stažená do tak úzké štěrbiny, že to vypadalo, že nemá rty. Jeho zorničky se rozšířily natolik, že Harry prakticky neviděl bělmo. V obličeji byl naprosto bílý. Harry se neodvažoval ani dýchat. Snape přendal svou ruku z chlapcova ramene na kapuci. A potom prudce zatáhl. Zabolelo to, ale neopovažoval se vydat hlásku. Severus jej táhl ke schodišti. Neřekl jediné slov. Když míjeli Harryho kufr, Snape do něj kopnul. S řinčivým drkotem se kutálel po schodech. Harry poplašeně zvedl zrak na svého učitele, ale ten s neprostupnou maskou hleděl před sebe. Došli pod schody. Snape máchl hůlkou. Harry se ošil - ani si nevšimnul, že ji drží. V krbu se zablesklo. Potom máchl znova. Harry se chtěl přikrčit, instinktivně čekal, že tohle kouzlo bude patřit jemu. Ale mýlil se. Jeho kufr prudce narazil do ohniště. Snape s Harrym udělal pár kroků ke krbu. A potom tam hodil i jeho. Okamžitě se na profesora otočil - chtěl mít alespoň pod zdánlivou kontrolou jeho jednání.

"Skončili jsme spolu. Vypadněte!"

Harry se nadechl, ale než stačil cokoliv říct, v obličeji mu přistál letaxový prášek. Když se mu konečně podařilo si oči protřít natolik, aby něco viděl, rozpoznal před sebou obličej svého kmotra.

"Co se stalo, Harry?" zeptal se překvapeně Sirius.

"Ach, Siriusi," povzdechl si chlapec a muže objal. Nerozbrečel se, ale v jeden okamžik musel pevně zavřít oči a zahnat v nich nepříjemné pálení.


***

Severus se rozhodl jednat racionálně. Alespoň prozatím. Vyšel schody a zamířil do pracovny. On měl strach, že Potter leží zavelený pod horou knih. A ten klacek místo toho… Racionálně! Došel k myslánce a po vteřinovém váhání vrátil všechny své vzpomínky zpět do své hlavy. Několikrát mávl hůlkou. Knihovna se zase vrátila do původního stavu. A následně na ní přistála dlouhá bílá prostěradla, která knihy zakryla. Několik menších skrylo i další nábytek. Odešel do svého pokoje. Stačilo pár kouzel, aby se jeho věci sbalily a zmizely na Tkalcovskou. I v ložnici nechal vše schovat pod bílé látky. Vyšel na chodbu a zamířil k pokoji, kde přebýval Potter.

Začalo mu pulzovat ve spáncích. Jak mohl ten kluk něco takového udělat? Takové narušení soukromí?! Mohly tam být mnohem nebezpečnější vzpomínky! Ale Potter měl přece respektovat jeho rozhodnutí - neměl je znát. Hotovo, tečka. Snapeovo rozhodnutí nepřipouštělo žádné pochybnosti, dohady. Ale tajnůstkaření bylo něco, co Harrymu neustále prováděl Brumbál, a on s tím tolik nesouhlasil, považoval to za nesmírně nebezpečné. Potřásl hlavou. Teď ne! Sáhl na kliku a otevřel dveře. Ale dovnitř nevstoupil. Stál v zárubních několik minut. Nemyslel na nic. Jenom prostě stál. A nakonec zase vycouval. Nepřikryl ani jediný kousek nábytku. Zavřel za sebou.

Sešel dolů, zakonzervoval všechno vybavení a vstoupil do krbu. Jeden dům opouštěl a do druhého se vracel. Najednou se bránil tomu nazvat Tkalcovskou domovem. Nazýval ji tak roky, ačkoli k ní měl pramalý vztah. Mnohem víc doma se cítil v Bradavicích. Přesto domu na Tkalcovské to označení patřilo. Jenomže tentokrát ho tak nedokázal označit ani v mysli.

Vykročil z krbu. A přímo před ním nervózně přešlapoval Peter Pettigrew.

"Severusi, myslím, že jsi neměl Luciuse tak odbýt. Byl naštvaný a říkal - "

Snape máchl hůlkou a malý mužík po zádech odklouzal do nevelkého pokoje vedle obýváku. "Zalez, Červíčku!"

Dveře se za ním zabouchly. Zanedlouho zatáhl za kliku, ale marně. Severus neslyšel ani to, co říkal. Neměl na to náladu. Sedl do křesla a podal si starorežnou. Napil se rovnou z lahve.

"Všechno to bylo k ničemu, marnil jsi čas!" postěžoval si svému odrazu na flašce.

Avšak to nebyl hlavní problém. Všechen investovaný čas mu byl ukradený. Vadilo mu něco docela jiného. Něco, co neuměl pojmenovat, nebo možná nechtěl. Jediné, co mohl říct s naprostou jistotou, bylo, že se cítil zrazen. Harry Potter ho zradil.

Dal si tři pořádné loky. A pak další a další.


Na poradu Řádu ten den nedorazil.



 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Radkynzn Radkynzn | 29. října 2014 v 13:55 | Reagovat

Děkuji za další kapitolu , snad k sobě nakonec najdou cestu, vždyť kdo Harryho může lépe připravit na boj než Severus? Už teď se těším na další kapitolu! :-)

2 Kitti Kitti | 30. října 2014 v 12:24 | Reagovat

No ty jo, to bylo dramatické... ale jen sklízí to, co se stalo. Harry nemá informace, které by potřeboval, včetně těch o Červíčkovi, Sirius dští síru na Severuse jako by se nic nezměnilo a Albus si v pozadí intrikuje... ach jo. To sedí. Jsem zvědavá, co bude dál, Albus, který bude hluboce zklamán a zas bude jen povrchně blábolit? Severus se cítí oprávněně zklamán, ach jo. Děkuju za pokračování, Alis ty jim to neusnadníš, že?

3 Kathy Kathy | 30. října 2014 v 19:58 | Reagovat

Jáááááj, ale dáš nám je zase dohromady, žejo :D Musíš!

4 Cecílie Cecílie | 1. listopadu 2014 v 19:31 | Reagovat

Škoda, že ses vykašlala na Roseanne.

5 Alis Alis | Web | 1. listopadu 2014 v 19:35 | Reagovat

Já se na ni nevykašlala. Dojde na ni, jenom mám teď hodně promyšlenou tuhle povídku. A tak to nechci lámat přes koleno a psát Rosanne, když na to prostě nemám múzu.

6 Kathy Kathy | 2. listopadu 2014 v 7:24 | Reagovat

Tohle je mnohem lepší než Roseane :D :D Dalšííííííííííí :D Prosím, prosím

7 railey railey | 3. listopadu 2014 v 10:07 | Reagovat

ahojda :-) díky za další kapitolku a už se těším na pokračování :-) jsem zvědavá, jak to teď mezi nimi bude ;-)

8 kathy kathy | 3. listopadu 2014 v 18:22 | Reagovat

Kdy? KDy? Kdy? Trpím!!! Prosím, aspoň naznač. Že dneska do osmi, dneska do devíti, dneska do desíti :D :D

9 Alis Alis | Web | 3. listopadu 2014 v 19:48 | Reagovat

Díky za komentáře. Já jsem upřímně taky zvědavá, jak to s nimi bude. Teda mám jasnou představu, jak to s nimi skončí, ale příští dvě kapitolky vidím spíše v rozmazaných flecích. :D Čímž se dostávám k tomu, že dřív než o víkendu kapitolku slíbit nemůžu. :-? Pardon. Nestíhám...

10 Radkynzn Radkynzn | 5. listopadu 2014 v 22:36 | Reagovat

Nevadí, hlavně vydrž, je to úžasná povídka !!!!! Děkuji, že ji píšeš !!!! :-)

11 Alis Alis | Web | 5. listopadu 2014 v 22:46 | Reagovat

Já děkuji, že ji čtete. :-)

12 kathy kathy | 9. listopadu 2014 v 19:04 | Reagovat

Neděleeeeee! :D

13 Radkynzn Radkynzn | 10. listopadu 2014 v 21:18 | Reagovat

Moc prosím o novou kapitolkuuuuu :-)

14 Kathy Kathy | 11. listopadu 2014 v 5:32 | Reagovat

Fnuk :(

15 railey railey | 11. listopadu 2014 v 17:18 | Reagovat

taky prosím o pokračování ;-)

16 Radkynzn Radkynzn | 11. listopadu 2014 v 22:17 | Reagovat

Tak snad zítra :-/ byl du se těšit! :-)

17 Radkynzn Radkynzn | 12. listopadu 2014 v 19:00 | Reagovat

:-(

18 Radkynzn Radkynzn | 13. listopadu 2014 v 19:11 | Reagovat

A co zitra? :-)

19 railey railey | 14. listopadu 2014 v 12:54 | Reagovat

každý den číhám a pořád nic :-( tenhle víkend už vyjde? :-)

20 Alis Alis | Web | 14. listopadu 2014 v 18:42 | Reagovat

Já doufám, že to tento víkend vyjde. Už jsem začala, jestli vás to trochu uklidní. :-)

21 wodwar wodwar | 14. listopadu 2014 v 19:09 | Reagovat

Pěkné, tak jsem konečně dočetla povídku až musím říct, že opravdu, ale opravdu hodně líbí :-). Líbí se, jak hezky pomalu postupuješ v ději a nikam nespěcháš; popisuješ takové drobné změny, detaily a posuny v povídce.
Jenom... všimla jsem si, že v téhle kapitole máš, že se Severusova zornička roztáhla tak, že téměř zakryla celé bělmo :-D. Já bych to tedy viděla spíše na duhovku...
Těším se na pokračování, tenhle víkend říkáš? To by bylo super!

22 Radkynzn Radkynzn | 14. listopadu 2014 v 21:21 | Reagovat

Už se nemůžu dočkat !!! :-)

23 jessey jessey | 15. listopadu 2014 v 20:07 | Reagovat

Skvělá kapitola! :) A poprvé mě díky téhle povídce napadlo, že Brumbál možná i ve skutečnosti (tedy, v knize od JKR :D) mohl Siriuse možná očistit, jenže důležitější pro něj bylo udržet Snapea jako špeha...to mi nikdy předtím nedošlo :D
Super pohled ze Severusovy strany :) Těším se na Brumbálovu reakci :D :-D

24 Radkynzn Radkynzn | 16. listopadu 2014 v 17:19 | Reagovat

Už?!? :-) :-D

25 wodwar wodwar | 18. listopadu 2014 v 16:13 | Reagovat

No tak, Alis, kde to vázne 8-O? Jako autor chápu, ale jako čtenář stále netrpělivě vyhlížím :-)...

26 Kathy Kathy | 1. prosince 2014 v 21:20 | Reagovat

No tak, Alis, aspoň napiš, že na nás hážeš bobka, ať nemáme starosti, jestli se ti něco nestalo...

27 Alis Alis | Web | 1. prosince 2014 v 21:39 | Reagovat

Jsem naprosto v pořádku! Nemějte o mě strach. Neřeším žádná osobní dramata ani nic takového. Jenom se mi blíží zkouškové, v práci mě zapřáhli víc, než jsem očekávala. A prostě nestíhám. Mrzí mě to, ale rozhodně se dočkáte pokračování. Slibuju!! :-)

28 wodwar wodwar | 2. prosince 2014 v 17:03 | Reagovat

Ok, držíme palce ;-)...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Všechny postavy (kromě mých vlastních) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva.
Tyto stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.