XIV. kapitola: Siriusova soukromá bitva

27. prosince 2014 v 14:57 | Alis |  Princ a Vyvolený
Tak konečně se dočkáme nové kapitoly. Zrovna se nám skoro trefil náš pováční čas s tím v povídce. Snad se vám bude líbit. Je to taková pochmurná, lehce výplňková kapitola, ale přeci jen se nám na konci nabízí vyhlídka trochy napětí.
Harry je na Grimmauldově náměstí. A všichni kolem řeší jeho skoncování s lekcemi Nitrobrany. Nakonec dojde i na Harryho verzi. Ale jakou podá? A jak se cítí ohledně toho, co se stalo? Setká se se Snapem?

_______________________________________________________________________________________________________________

Harry pomalu oddechoval. Byl vzhůru už několik minut, ale stále se neodhodlal otevřít oči. A přitom se snažil sám sebe přesvědčit, že si tím vůbec nepomáhá - stejně jednou bude muset víčka rozlepit, čelit tomu pošmournému dni a všem těm problémům, které nezmizely, jenom mu spánek dopřál pár hodin, kdy na ně nemusel myslet. Alespoň neměl noční můry. Alespoň nebyl ve Voldemortově hlavě. A náhle ucítil podivné píchnutí. Otevřel oči. Celá ta událost se Snapem najednou byla úplně čerstvá, přitom měl pocit, že se za těch několik hodin spánku začala zacelovat.

Posadil se na okraj postele a několikrát si protřel obličej. Chvilku uvažoval, že se osprchuje, ale vzápětí to zavrhl. Uslyšel totiž tlumené hlasy. Opět bojoval s touhou se zakrýt přikrývkou a prostě hlasy ignorovat. Jenomže…

Opatrně vycupital na chodbu a co nejtišeji sešel schody. Neodvážil se přiložit ucho ke dveřím. Ale ve skutečnosti ani nemusel. Všichni mluvili dost nahlas.

"Brumbál chce, aby ve výuce Nitrobrany pokračoval - " ozval se tvrdošíjně Moody.

"Ty jsi ho ale včera neviděl, Alastore," opáčila pochybovačně Molly Weasleyová.

"Nesmíš být tak útlocitná, Molly," odbyl ji Pošuk, "je to pro dobrou věc."

"Je to pro dobro všech, ale já musím myslet taky na dobro Harryho!" vykřikl naštvaně Sirius.

Pak se začali všichni překřikovat. A Harry by se musel víc snažit, aby dokázal rozpoznat jednotlivé pasáže jejich hovorů. Ale on se snažit nechtěl. Znovu zavřel oči. Bylo paradoxní, že právě tohle ho uklidňovalo, když zrovna ve spánku, se zavřenýma očima na něj číhalo takové nebezpečí. Ovšem někdy bylo příliš lákavé to risknout - nemusela přijít noční můra, ale klid, odpočinutí mysli. Tolik chtěl odpočívat, nemyslet, necítit žádné povinnosti, tu tíhu…

Netušil, kdy se dohady za dveřmi uklidnily, ale najednou už se nepřekřikovali.

"Tichošlápku, možná by sis měl s Harrym promluvit. Zjistit, co přesně se stalo." Harry okamžitě rozpoznal Remusův rozvážný hlas.

Rukama si chytil ramena. Najednou jakoby se tu ochladilo. Nebo ho spíš přejel studený pot při představě, jak Siriusovi říká celou pravdu? Vlastně věděl, že by pochopil, že Harry narušil Snapeovo soukromí, ale strašně se bál toho, co by řekl na vzpomínku, kterou viděl v myslánce, co by řekl o jeho tátovi a… suše polkl. Jak by asi Sirius reagoval na tu věc s Pettigrewem? Harry ani na okamžik nepochyboval, že Sirius neví, že se ta malá krysa schovává pěkně chráněná ve Snapeově domě. A najednou se Harry cítil tak podivně… zrazený. Myslel si, že on žije ve Snapeově domě! A ten byl přitom někde jinde. Dům… domov… Jeho úvahy ho natolik pohltily, že netušil, o čem se za dveřmi mluvilo. Vyplašily ho až kroky ke dveřím. Co nejrychleji se rozběhl alespoň na první odpočívadlo. Tam se na patě otočil a předstíral, že shází dolů.

"Dobré ráno," pozdravil Siriuse, kterému kráčela v patách Molly a něco drmolila do jeho zátylku.

Muž ji příliš neposlouchal. A jakmile spatřil Harryho, přestal jí věnovat i tu poslední špetku pozornosti.

***

Harry cítil, jak ho do zadku tlačí železné péro prosazeného křesla, na kterém seděl. Usrkl si čaje a mohl tak uhnout Tichošlápkově zpytavému pohledu. Ten věnoval hladině svého čaje. Ale nemohl na ni zírat příliš dlouho, aby to nebylo nápadné.

"Co přesně se stalo, Harry?"

Chlapec se ušklíbl. Copak nedokázal Sirius ani vymyslet svou vlastní formulaci otázky, která, jak se zdálo, stejně zajímala spíš Remuse. Při pohledu na svého kmotra si Harry uvědomil, že nezdar lekcí Nitrobrany je pro Siriuse jakousi malou, osobní výhrou. Nakonec pro něj samého by to přece také měla být výhra. Nemusí strávit prázdniny se Snapem, zavřený pod jednou střechou. Ale jako vítěz se rozhodně necítil. Snad kvůli tomu, že profesorova vzpomínka tak hluboce otřásla jeho jistou - vírou v jeho otce?

"Podíval jsem se do myslánky, kam Snape odkládal svoje vzpomínky při lekcích Nitrobrany. Načapal mě. Zrovna když jsem si prohlížel vzpomínku, ve které…" Harry stiskl čelisti a uhnul kmotrovu pohledu. Když se opět odvážil promluvit, zněl tiše, zlomeně, jako by se měl rozbrečet. "Ho táta…"

Věděl, jaké slovo by přesně popsalo to, co viděl, jenomže ho nedokázal vyslovit. Nemohl.

Sirius se zhluboka nadechl. Otevřel ústa a nepřirozeně klidně, jako kdyby tuhle větu trénoval v mysli celý svůj život, tak pečlivě, že najednou ve skutečnosti zněla zcela uměle, řekl: "Šikanoval."

***

Jakoby uplynuly dlouhé hodiny od okamžiku, kdy začal Siriusovi vyprávět, co se stalo ve Snapeově domě na Dlouhé. Nelhal… jednoduše vynechal tu část s Peterem. Mluvil jenom o tom, jak ponořil svou hlavu do matné hladiny myslánky. Ale zdálo se, že Sirius mu zcela uvěřil. V jejich hovoru věnovali neúměrný čas tomu, jaký byl vlastně Jamesův vztah ke Snapeovi, proti času, který strávili hovorem o faktu, že ho Snape vyhodil. A během druhé části jejich povídání se Tichošlápek svého kmotřence neustále zastával. Ani na vteřinu z jeho úst nepadla jediná výtka vůči tomu, že Harry trestuhodným způsobem narušil Snapeovo soukromí. Nejdřív to Harry kvitoval - nepřipadal si najednou tak moc špatně, jako zrádce. Jenomže když teď osaměl a sledoval vločky za oknem, které se líně spouštěly z oblohy na špinavý chodník, musel to přehodnotit. Kéž by dokázal být Sirius aspoň trochu objektivní. Možná by si měl jít promluvit s Remusem. Ten by jistě…

"Harry?"

Chlapec prudce trhl hlavou. Ron a Ginny ho obdařili zářivými úsměvy a Harry na chvíli odsunul svoje starosti a chmury někam hlouběji do svého podvědomí.

Poslední dny vánočních prázdniny plynuly rychle - rozhodně rychleji, než mu utíkaly ve Snapeově domě. A vypadalo to, že Sirius svou malou bitvu vyhrál. Harry se nemusel vrátit ke Snapeovi domů a nikdo mu ani neřekl, že by měl v Nitrobraně pokračovat jakýmkoli jiným způsobem. A přestože ho za celou dobu na Grimmauldově náměstí nepotrápil ani jeden výlet do Voldemortivy choré mysli, snažil se po večerech pročistit si hlavu. Jestli to dělal správně, a proto ho netížily živé noční můry, nebo to byla jenom náhoda, neuměl posoudit.

Velmi rychle se Harry přistihl, že se pokouší na poradách řádu, které po vánočních svátcích značně zintenzívněly, spatřit Snapea. Nevěděl, co by udělal, kdyby se mu to skutečně povedlo - šel by za ním? Omluvil by se? Nebo by na něj dotčeně zíral? Neměl tušení. Jeho černý hábit zahlédl jenom jednou jedinkrát. Ale místo, aby k němu vykročil, skrčil se po boku Rona a jeho sourozenců ještě víc za zábradlím, kde hlídkovali doufajíc, že zaslechnou nějaké interní informace o Řádu.

Nakonec ale jediná ucelená informace, kterou měli, byla přímo od Tonksové a Remuse. Večer před jejich odjezdem do Bradavic, si spolu dali nějaké sušenky a kakao a oba členové Řádu sdělili všem dětem, že letos se do Bradavic vrátí Záchranným autobusem. Žádné další detaily jim v podstatě neřekli, přestože hlavně dvojčata velmi neodbytně vyzvídala.

"Hlavně buďte nachystaní," upozornila je Tonksová, "nejlepší bude, když si sbalíte všechno už dnes večer."

Poslechli její radu. Harry i Ron si museli na své kufry sednout, aby se jim podařilo je zapnout.

"Vždyť jsem ten kufr měl poloprázdný, když jsem sem jel?!" zanadával Ron a vsedě si poposkočil, aby se věci zmáčkly ještě o něco víc.

"Dostali jsme spoustu dárků," podotkl Harry a koutky mu zacukaly při pohledu na Rona, který poposedával a poskakoval, jako by ho vždycky, když dosedl, něco píchlo do zadku.

"Tak půjdeme spát, když ráno vyrážíme tak brzy," ukončil Ron svůj boj s kufrem a zalezl si do postele.

Harry ho bez protestů napodobil. Ale ještě dlouho po tom, co začal jeho kamarád pravidelně oddechovat, on jenom tupě zíral do stropu.

V Bradavicích už se před Snapem nebude moct schovávat za zábradlím… a ani si nestačil dodělat úkol do Lektvarů. Zavřel oči a doufal, že spánek přijde brzy. Tolik toužil po tom nemyslet.

Jenomže jeho poslední bdělé myšlenky se odrazily i v jeho snech.

Zase se octl ve Snapeově domě. Opět měl hlavu ponořenou do myslánky. A znovu byl přistižen majitelem vzpomínek, které si prohlížel. Ovšem tentokrát ho Snape ze svého domu nevykázal. Harry se před jeho hněvem schoval do "svého" pokoje. Ale slyšel jeho jindy tiché kroky. Někdo dupal po schodech.

"Ten plán se prostě změnil. To ti musí stačit," mluvil tlumeně Snape.

"Nedovolím ti, aby ses mi producíroval po domě!" ozval se další hlas.

Harryho snové já vytřeštilo oči. Upínalo k tomu druhému hlasu, který patřil jeho kmotrovi, naděje - Sirius jistě nedovolí, aby ho Snape uškrtil.

"Probuďte se, Pottere," ozval se Snapeův hlas.

Zněl ale tak blízko. Podivně. Jako kdyby mu mluvil přímo do ucha.

***

Celou dobu se Snape Potterovi vyhýbal. A velmi úspěšně. Dokázal ho na Grimmauldově náměstí nepotkat takovou dobu. Nestřetnout se s ním jediným pohledem. Samozřejmě že věděl, že při každé poradě Řádu hlídkuje se svými kamarádíčky na schodech. Ačkoli se Molly snažila dát jim nějaké úkoly, aby neměli na své špionské akce čas. Jedinkrát spěchal natolik, že se mu nepodařilo zdržet a počkat, dokud je Molly neodežene. Věděl, že tam je, že se dívá jeho směrem. A měl pocit, že se ten kluk přikrčil, když ho uviděl. A ne že by k tomu neměl důvod.

Stejně tak dobře Snape věděl, že tohle všechno je další Brumbálův zásah do jeho osobního prostoru, staříkova snaha, aby viděl v Potterovi víc Lily než Jamese. To ale bylo nemožné. I když možná jednou během těch dní, které spolu strávili na Dlouhé, jako by snad… Ne! Snape zavrčel a přemístil se na Grimmauldovo náměstí. Netrvalo dlouho a Black mu otevřel dveře. Nespal. Nemohl večer usnout a Severus to dobře věděl. Ta tma…

"Kdo by to mohl Smrtijedům vyzradit? Je to nesmysl!"

"To máš výjimečně pravdu, Blacku. Je to naprostý nesmysl. Mám jiné, lepší starosti než dělat Potterovi chůvu," zašklebil se Sirius.

Jeho první otázku záměrně přešel. Nakonec kdyby Black zapojil mozek, jistě by mu došlo, že to byl sám Snape, který tuhle lahůdku prozradil. Na Brumbálův příkaz. Ale od začátku to považoval za bláznivé a hazardní rozhodnutí. Ředitel to udělal jenom proto, aby jeho a Pottera dostal alespoň na chvíli do těsné blízkosti. Ale skutečnost, že kvůli tomu riskoval život všech Weasleyových dětí a několika členů Řádu, kteří je mají po cestě do školy doprovázet, byla trestuhodná.

Několik sekund si dokonce Seveus pohrával s myšlenkou, že Siriusovi řekne, jak pošetilý ten starý bláznivý ředitel je! A že by měl Sirius svého starého kamaráda Náměsíčníka a tu holku, co po něm hází očima, varovat. Ale pak si uvědomil, že to nemůže udělat. Jeho patologická neschopnost odolávat Brumbálovým rozkazům opět zvítězila.

Kráčel po schodech - naprosto tiše. Nechtěl vzbudit celý dům. Ovšem zdálo se, že Blackovi jde o pravý opak. Dupal jako březí dračí samice a do toho ještě ty jeho pitomé otázky. Zdálo se ale, že když asi po osmé zopakoval, že prostě došlo ke změně plánu, Black se s tím smířil. Našel si ale jiný problém. Poslední věc, se kterou se ještě mohl povyšovat - vlastnictví téhle barabizny.
"Nedovolím ti, aby ses mi producíroval po domě!"

To se ale Severus rozhodl prostě ignorovat mlčením.

V mezipatře se Severus zastavil, rozhlédl se po dveřích a potom upřel tázavý pohled na Siriuse. Ten nejdřív vzdorovitě zkřížil ruce na prsou, ale nakonec jen kývl na dveře vedoucí do pokoje, ve kterém Ron s Harrym spali.

Severus opatrně otevřel dveře. Nechtěl vzbuzovat rozruch, ačkoli o to už se nejspíš postaral Black. V naprosté tmě se musel trochu rozkoukat. Ale prakticky okamžitě, co jeho zorničky přivykly tmě, rozeznal zrzavou hlavu Rona Weasleyho, který ležel na posteli blíž k oknu, a potom i obličej Harryho na lůžku blíž ke dveřím. Se zavřenýma očima byl naprosto dokonalou kopií svého otce. Severus tiše došel až k němu a promluvil na něj.

"Probuďte se, Pottere."

Avšak chlapec se jen zavrtěl. Severus věděl, že ho pozorně sleduje ze zárubní Black. A snad proto, aby jej popudil ještě o kousek víc, vztáhl ke spícímu mladíkovi ruku, a na vteřinu stiskl jeho rameno. Když Harry otevřel oči, Snapeova paže opět spočívala podél jeho těla. Severus podvědomě očekával, že se chlapec vyděsí a prudce se napřímí do sedu, možná sáhne po hůlce, kterou měl… Severus protočil oči, když si uvědomil, že ten kluk je tak hloupý, že má hůlku hozenou, Merlin ví, kde! Na nočním stolku totiž neležela.

Ron zachrápal, a to Harryho probralo definitivně.

"Profesore?" otázal se, aby se ujistil, že už skutečně nesní.

Stačil si ještě všimnout, že opodál stojí Sirius.

"Harry, Severus přišel, aby tě odvedl do školy," začal potichu Tichošlápek a s koncem jeho věty se ozvalo další Ronovo zachrápání.

Harry pootevřel ústa. Chtěl se zeptat proč? Stalo se snad něco? Ale nakonec tuhle otázku polknul. Najednou, když stál Snape u jeho postele, jako by to bylo jasné. Musí s ním mluvit! Musí k tomu, co se stalo, něco říct. A lepší příležitost možná dlouho nedostane.

"Dobře," oznámil a začal se soukat zpod přikrývky.

"Dobře?" podivil se Sirius poněkud hlasitě.

Ron se nespokojeně zavrtěl. Snape vyndal hůlku, něco zamumlal a Harry ucítil záchvěv magie, která pravděpodobně začala obklopovat postel jeho kamaráda. Zadíval se na Rona. Nejdřív se ho to dotklo - proč ho Snape vynechává? Jenomže potom se vrátilo to, co ho tížilo tak dlouho - byl v tom všem vlastně sám. Zamířil ke kufru.

"Asi nemá smysl protestovat, co?" řekl poněkud příkře Harry s pohledem upřeným na svého kmotra.

Neunikl mu spokojený úšklebek Snapea.

Sirius se očividně taky nadechl jen tak zbůhdarma. Sám sice kladl nějaký odpor, ale k ničemu to nebylo.

Harry ho přestal trápit svým hodnotícím pohledem. Došel zpátky k posteli. Sáhl pod polštář a vyndal hůlku. Když se otáčel na Snapea, všiml si, že ho bedlivě zkoumal očima.

"Jak se do Bradavic dostaneme, pane?"

Snape mlčel. "O tom tady nemohu mluvit," oznámil suše.

Otočil se a zamířil ke dveřím. Jenomže Sirius mu zastoupil cestu.

"Cos tím jako myslel, Srabusi?"

"Uhni mi z cesty, Blacku! Nerad bych ti tady něco rozbil, když si na vlastnictví toho baráku tak zakládáš!" zavrčel na něj na oplátku Severus.

Ale profesor měl hůlku zpátky v hábitu a Sirius pro tu svou nesahal. Ale potom se stalo něco neočekávaného. Sirius přiskočil ještě blíž k Severusovi a chytil ho za límec jeho hábitu. Přitiskl ho ke dveřím.

"Zasloužil by sis dostat pořádně přes hubu. Hezky po mudlovsku!"

"Dej - ty - pracky - pryč!" vycedil skrze zaťaté zuby.

Sirius sebou podivně škubl. A Harry v tom špatném světle zpozoroval, že Snape musel odněkud vylovit hůlku, kterou teď svému rivalovi zapíchl někam pod žebra. Harry chtěl nejdřív něco říct, nějak je přivézt k rozumu, ale nakonec si to rozmyslel. Ať se spolu popasují sami.

Nejdřív se zdálo, že Sirius si raději nechá posla Avadu přímo do hrudi, ale nakonec Snapea pustil. Poněkud neohrabaně mu límec srovnal. Potom se otočil na Harryho. Chytil ho za ramena a upřeně se mu zahleděl do očí.

"Nezapomeň, že nejsi sám, Harry," řekl tichým a velmi upřímným tónem, který Harrymu skoro vehnal slzy do očí.

Objal svého kmotra.

"Jak dojemné," zašveholil pobaveně Snape.


Harry svého kmotra okamžitě pustil. Věnoval pohled Ronovi. A potom vzal kufr a poslušně sešel ze schodů.



13. kapitola < ««« »»» > 15. kapitola


Nebudu slibovat, kdy přibude další kapitola. Ale co očekáváte? Jak bude cesta Harryho a Severuse do školy vypadat?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 kathy kathy | 27. prosince 2014 v 19:57 | Reagovat

Konečně! Neslibuj, ale novoroční dáreček by nebyl k zahození ;) Obzvlášť v této fázi.
To je zajímavá otázka, jak to bude probíhat :)

2 Alis Alis | Web | 30. prosince 2014 v 13:57 | Reagovat

Ale další kapitolku už slíbit můžu. :-) Je totiž napsaná a brzo se tu objeví. Ovšem určitě to bude až někdy v roce 2015. ;-)

3 Kitti Kitti | 30. prosince 2014 v 15:56 | Reagovat

Alis, děkuju za pokračování. Zdá se, že Severus a Harry, alespoň v duchu trochu ubrali. O Siriusovi si člověk pořád spíš myslí, že nestihl dospět. A nezdá se mi to, co chystá Brumbál, také jsem úplně nepochopila tu zmínku o ohrožení Weasleyů, vždyť Ron zůstal spát, nebo ne?

4 Alis Alis | Web | 1. ledna 2015 v 14:06 | Reagovat

Já bych bohužel řekla, že když dojde na vzájemné vztahy, tak nedospěl ani Sirius, ani Severus.
A já myslela, jak je to s ohrožením dětí Weasleyových jasné. :D No, má se to tak, že Brumbál chtěl, aby Severus prozradil Voldymu, kdy pojedou do Bradavic (ráno Záchranným autobusem). A Harry jím sice nepojede, ale Ron, Ginny a ostatní ano. Takže pokud by došlo k nějakému útoku (jakože nedojde, v tomhle nehodlám kánon pozměňovat), tak by to bylo na Brumbálovu zodpovědnost. On chtěl, aby se to Smrtijedi dozvěděli.

5 Kathy Kathy | 1. ledna 2015 v 15:19 | Reagovat

Já to pochopila :D
A je nový rok, je nový rok, je nový rok!!!

6 Railey Railey | 1. ledna 2015 v 21:46 | Reagovat

úžasná kapitolka, už jsem ani nedoufala a pak se tu objeví taková paráda :-) a jak pravila Kathy, je tu nový rok, nový rok :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Všechny postavy (kromě mých vlastních) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva.
Tyto stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.