XV. kapitola: Zraněné dlaně, ruce s jizvami a pevné paže

6. ledna 2015 v 16:55 | Alis |  Princ a Vyvolený
Harryho a Severuse čeká cesta do Bradavic. Jak bude probíhat? Promluví si spolu? Snape se opět přesvědčuje, že Harry je celý James. A Harry neví, jak se chovat. A druhá část povídky nás přenese až do května 1996. Až tehdy se Harry a Severus setkávají mimo běžné školní interakce.

_______________________________________________________________________________________________________________

Leden 1996

Sirius za nimi šel, ale už neřekl jediné slovo. Sotva vyšli Harry se Snapem ze dveří, chlapec otočil na svého kmotra hlavu. Viděl v jeho očích, že by ho nejradši nepouštěl - nevěřil Snapeovi do hloubi své duše. Jenomže stejně tak mocně zase věřil Brumbálovi. A tak prostě stál. Ne že by mu to Harry zazlíval. I on přece Brumbálovi tolik důvěřoval. I pro něj byl pevným, neochvějným zdrojem jistoty a naděje.

Dům se začal pomalu smršťovat, až zmizel úplně. Avšak Snape měl tolik ohleduplnosti, že čekal na ten okamžik, až se vytratí úplně. Teprve tehdy se Harry mohl skutečně rozloučit a odejít.

"Přemístíme se do Prasinek a odtud půjdeme do školy pěšky," oznámil mu Snape.

Harry přikývl. Ale představa, že jde pěšky z Prasinek do Bradavic v noci v… kolik mohlo být hodin? Podíval se na hodinky, které ve spěchu hodil do kapsy. Bylo něco málo po čtvrté ráno. Smutně vydechl. Jakoby Snape na něco čekal. Ale Harry se ani nehnul. Měl ho chytit za ruku? Netušil, jak přenášení vlastně funguje?! Nikdy se nikam nepřenášel. Ale určitě věděl, že je to docela nebezpečné - mohl by mít odštěp, nepřenést se celý. A přenášení ve dvou bylo ještě o něco nebezpečnější. Ne že by si myslel, že to Snape neovládá, ale…

"Ehm… pane, já jsem se nikdy nepřenášel," přiznal zahanbeně a snažil se, aby se mu nezachvěl hlas.

"To vím, Pottere," odsekl.

Potom k chlapci došel. Pevně stiskl jeho rameno.

"Bude vám špatně, možná se pozvracíte. Je to pocit, jako by vás někdo protahoval gumovou hadicí. Hlavně se mi nesnažte vysmeknout. Mohl byste mít odštěp," varoval jej.

Harry suše polkl. Trochu ho vyděsilo, že poslední větu řekl Snape s jistým škodolibým zadostiučiněním.

Snape máchl hůlkou, zmenšil Harryho kufr, který vklouzl do kapsy jeho bundy.

"Nepustím vás, Pottere," řekl pevně.

A potom se všechno zatočilo…

Bolelo to. Strašně to bolelo, jako by ho obrovský tlak mačkal ze všech stran. Bolelo to… a Harry věřil, že kdyby se vyprostil se Snapeova sevření, které s každou vteřinou zesilovalo, bolet by to přestalo. Začalo mu být hrozně špatně. Věděl, že to nemá dělat, ale přesto se pokoušel dostat z pevného stisku profesorových prstů. Ale potom najednou ucítil, že Snape chytil i jeho druhé rameno. Pevně, velmi pevně. Možná tak pevně, že se mu udělají modřiny, ale díky tomu přestal Harry myslet na tu nevolnost a věděl, že se nevysmekne. Nebylo to možné.

A pak najednou klečel na čtyřech na zemi. Pevně se držel trávy, která místy vykukovala přes sněhovou přikrývku. Měl chuť špinavou zem políbit. Ale místo toho se začal zvedat, protože ho studila mokrá kolena.

"Opovažte se mě pozvracet, Pottere!" upozornil ho výhružně Snape.

Ale Harry se zaculil. Vlastně mu mohl Snape vyčítat, že se pokoušel vymanit z jeho sevření. Ale neudělal to.

"Vytáhněte hůlku, Pottere, a buďte ve střehu."

Neřekl to tak, že by to Harryho doslova vyděsilo, ale přinejmenším to v něm vyvolalo ostražitost. A pak se bez dalšího slova vydali na cestu. Šli mlčky. Hroty jejich hůlek jim svítily na cestu.

Harryho to ticho strašně rozčilovalo a čím bylo delší, tím nervóznější byl. Chtěl nějak zavést řeč na Nitrobranu, ale… nikdy se Snapem nepokoušel zapříst rozhovor. A všechno bylo ještě mnohem obtížnější vzhledem k celé situaci s myslánkou. A tak cestu promlčeli. Byla to nejdelší cesta z Prasinek, nejdelší mlčení, jaké kdy zažil.

"Čekejte!" přikázal Snape, když došli k bráně.

Několikrát mávl hůlkou - tepané několik centimetrů široké železo mnohokrát probliklo.

"Zkuste otevřít, Pottere, oběma rukama zároveň," řekl ne úplně jistým tónem.

"Zkusit?" zapochyboval Harry.

"Jedno z kouzel se nezruší pokaždé," odvětil Snape a poškrábal se na bradě.

"Ehm… a jaké, pane?" zajímal se Harry s předstíranou ledabylostí.

"Šeškvařilo by vám kůži," vysvětlil klidně. "A uznejte, že kůže na mých rukou musí být neporušená, pokud mám to kouzlo zrušit."

Harry polkl. Vlastně doufal, že Snape řekne, že by ho to obranné kouzlo zabilo. Kdyby to tak bylo, určitě by ho Snape zrušil - jeho život by neriskoval. Ale nějaké seškvařená kůže? Tu madame Pomfreyová vyléčí za jednu noc. Jenom by to příšerně bolelo. Nemohl ale ukázat slabost. Čím víc se blížil k masivní klice, tím víc byl přesvědčený, že se mu kůže seškvaří, že to bude Snapeův trest za myslánku.

Zaťal zuby, zavřel oči a pomalu natahoval ruce. Chtěl to udělat rychleji, ale strach mu to prostě nedovolil.

Jenže najednou ucítil, jak mu Snape ruce zastavil. Otevřel oči a podíval se na něj. Severus nespouštěl oči ze hřbetu jeho levé ruky, kde mu zůstala zjizvená památka na školní tresty s Umbridgeovou. Snape na jeho ruce zatlačil, takže najednou je měl podél těla. Potom profesor schoval svou hůlku, udělal jeden o něco málo hlubší nádech, než u něj bylo běžné, a obě ruce přiložil na masivní kliku. Harry měl dojem, že pevně semkl čelisti. Ale nevydal hlásku a otevřel. Potom ruce klidně spustil podél těla.

"Čekáte na fanfáry?" vyštěkl na něj.

Harry vkročil na školní pozemky. Zhluboka vdechl do plic bradavický vzduch. Takhle voněl domov. Ohlédl se po profesorovi. Ten vstup zabezpečoval. Došli spolu, opět v tichosti, až ke schodišti.

"Nahoru už snad trefíte," pronesl otráveně profesor.

"Ano," odpověděl Harry.

A potom vyrazil do schodů. Ale sotva jich zdolal pět, když se zarazil.

"Pane?" otočil se.

Snape tam stál a sledoval ho.

"Ano, Pottere?"

Harry se nadechl a potom zase vydechl. "Dobrou noc, pane."

Nečekal na odpověď, které by se stejně nedočkal.

Jakmile Severus došel do svého kabinetu, okamžitě začal očima prohledávat zásoby svých lektvarů. Trvalo to poměrně dlouho. Konečně objevil to, co hledal. Ale zaváhal. Nakonec přece jen pomalu zvedl ruce a podíval se na ně. Nebylo to tak hrozné, jak očekával. Vzhledem k bolesti vlastně předpokládal, že to bude daleko horší. Většinou to odnesla pouze popálená kůže. Jenom pár míst - bříška prstů a část dlaně u palce byly spálené do masa. Zvláštní bylo, že ihned po účinku kletby dokázal s velkým sebezapřením a sevřenými čelistmi chytit hůlku a udělat tolik pohybů. Teď by to nezvládl.

Naštěstí stála lahvička s hojivou mastí na kraji police. Pootevřel ústa a opatrně stiskl korkovou zátku mezi zuby. Posadil se do křesla, přidržel lahvičku lokty a zátku vytáhl - znovu k tomu použil svoje zažloutlé zuby. Nedbale si vylil velkou část polotekutého obsahu na své dlaně. Dost by ušetřil, kdyby ji rozetřel, ale neuměl si představit, že by si jedním poraněným místem přejížděl přes druhé.

"Stejný jako James," zahuhlal, "dal by ty svoje pitomé pracky na kliku, jenom aby nevypadal jako zbabělec. Ne - zbabělec není, je to idiot!"

Každou ruku položil hřbetem na opěrky. Jak tak přemýšlel o tom, jestli se mu jeho zranění do rána zahojí, vzpomněl si na Potterovy jizvy na hřbetu jeho levé ruky. Doneslo se mu, že Umbridgeová takhle trestá studenty. Někteří si na ni stěžovali - nikdo z jeho koleje, Zmijozelové si své problémy řešili trochu jinak než ostatní. Možná proto ještě nikdy neviděl žádná do hřbetů rukou vyrytá slova na vlastní oči. Hluboce opovrhoval kouzelníky, kteří trestali podobnými barbarskými mudlovskými způsoby. Bude ji muset nějak zarazit.

Ale teď byl příliš unavený. Natolik unavený, že se rozhodl alespoň hodinu spát, než půjde za Brumbálem s hlášením. Stejně ho nepotěší. S Potterem si nepadli do náručí a neřekli si, že budou nejlepšími přáteli. Při té představě se chraplavě rozesmál. Potom zaklonil hlavu, opřel se a usnul.

***

Květen 1996

Harry ležel ve své bradavické posteli. Díval se na její nebesa. Kdykoli pohnul obličejovými svaly, jako by mu praskala kůže. Na tvářích mu totiž zaschly stékající slzy.

Tohle si přece nezasloužil! Nezasloužil si zažít takové utrpení. Často si v životě přál vrátit čas. Ale tentokrát po tom toužil tak urputně, že měl chvílemi pocit, že se mu to podaří jenom silou jeho vlastní vůle. Kdyby jen zvládal Nitrobranu líp. Kdyby se nepodíval do myslánky a Snape by v jeho výuce pokračoval dál. Kdyby se nenechal Voldemortem vylákat na Odbor záhad. Kdyby věřil Snapeovi, že Siriuse varoval. Kdyby běžel Siriusovi na pomoc, když bojoval s Belatrix. Kdyby…

Cítil, jak mu po tváři sklouzává další slza. Jednou přece musí přestat téct! Zmáčkl ten největší střep, který zbil z kouzelného zrcátka, v němž tolik toužil uvidět Siriusovy oči. Ale pohled mu opětovaly jenom jeho vlastní. Cítil, jak mu ostré hrany prořízly kůži, a věděl, že mu z ruky teče krev. Považoval to ale svým způsobem za svůj trest. Trest za všechny ty chyby, kterých se dopustil a které stály Siriuse Blacka život.

Kdyby… Kdyby mu Snape lépe vysvětlil Nitrobranu. Kdyby Snape nenechal myslánku bezprizorně na stole. Kdyby mu Snape řekl, jak má poznat, když mu Voldemort vytváří iluzi. Kdyby mu Snape dal nějaké znamení, že varuje Řád, že Siriuse kontaktuje. Kdyby mu dal Snape nějaký důvod, že mu může věřit. A najednou to bylo zpátky. Ta snaha obvinit Snapea, kterou mu ředitel včera tak dlouho vymlouval, až měli oba dojem, že se to povedlo.

Harry vstal z postele. Vzal do pravé ruky hůlku. Ale střep ze zrcátka nepouštěl. Rozběhl se z pokoje, utíkal bradavickými chodbami. Neopětoval nikomu udivené pohledy, přešel výkřiky dívek, které se podívaly na jeho ruku, ze které vytékala krev. Doběhl ke Snapeovu kabinetu a zprudka otevřel dveře.

"Neumíte klepat, Pottere?" okřik ho profesor.

Seděl za svým stolem a mluvil s Dracem Malfoyem, který obsadil židli přímo naproti svému kolejnímu vedoucímu.

"Vypadni, Malfoyi!" řekl Harry naprosto klidně - tak klidně a tiše, že si vteřinu myslel, že to vlastně promluvil Snape, ne on.

"Co si to dovoluješ, Pottere?" opáčil Draco dotčeně.

"Nech nás o samotě, Draco. Já už pana Pottera naučím slušnému vychování."

Harry si odfrkl - Snape se ani nepokoušel předstírat, že má k Dracovi nějaký odstup. A ještě se naivně domníval, že se Harry nechá peskovat kvůli klepání. To se šeredně mýlil! Když kolem něj Malfoy procházel, strčil do něj, ale Harry se ani nehnul. Stál pevně a nenechal se vyprovokovat. Čekal ho totiž daleko tvrdší oříšek. Harry byl klidný, odhodlaný, naprosto připravený. Byl na sebe hrdý; hrdý na to, jak racionálně uvažuje, spokojený s tím, že na Snapea použije jeho vlastní oblíbené zbraně. Jenomže pak se dveře zaklaply. A jako kdyby mu Malfoy poslal do zad nějakou kletbu. Jeho vyrovnanost zmizela. Pozvedl hůlku. Ruka se mu roztřásla. Tou druhou stiskl střep ještě pevněji a sykl bolestí, zarazil si ostrou hranu několik milimetrů hluboko.

"Proč? Proč jste mi tu Nitrobranu pořádně nevysvětlil? Proč jste tak neschopný učitel? Proč jste mi neřekl, jak mám poznat, že mi Voldemort myšlenky vnucuje? Proč jste mi nenaznačil, že Řád varujete? Proč jste skrýval Pettigrewa? Kdyby byl Sirius svobodný, nemusel by být zalezlý, neriskoval by! Byl by naživu!"

Netušil, kdy svou hůlku pustil na zem. Nevěděl, kdy začal zase plakat. Najednou neměl žádnou zbraň. A tak pozvedl levou ruku se střepem. Možná by ho po Snapeovi mohl hodit… Uviděl ale tu spoustu krve, svoje vlastní maso. Byl tak slabý a unavený. Harry začal ztrácet vědomí. Poslední, co si pamatoval, co kromě neutuchajícího zármutku pocítil, byly něčí paže, které zabránily tomu, aby spadl na tvrdou podlahu.



14. kapitola < ««« »»» > 16. kapitola
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Radkynzn Radkynzn | 6. ledna 2015 v 21:29 | Reagovat

Fantasticka kapitola!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

2 Kathy Kathy | 7. ledna 2015 v 5:40 | Reagovat

OMG! Na tohle se prostě musí někde studovat. To vyžaduje minimálně vysokou školu umět ukončit kapitolu... takhle.
Souhlasím, fantastická kapitola, která opět vyhodila závislost a nedočkavost na další kapitolu hoooooooodně vysoko. Už teď mám absťák :-(

3 Kitti Kitti | 7. ledna 2015 v 15:42 | Reagovat

Mno, to šlo rychle, ale vlastně mi vyhovuje, že znovu neprožíváme odbor záhad a posouváš se v ději dál. Jen nechápu tu záležitost s bránou, je to pro budoucí děj důležité? Nebo to byla vsuvka, aby se někdo ujistil, že je jako James? Je to dost nelogické, aby brána takto zraňovala, ochraná kouzla Severus sejmul, jasně, může reagovat na znamení zla, ale pak by to nepopálilo Harryho a čeho by tím ALbus dosáhl, kdyby pokaždé nechal Severuse ožehnout?

4 Railey Railey | 7. ledna 2015 v 19:37 | Reagovat

velmi dobře napsáno a opět si budu nedočkavostí rvát vlasy, abych se dočkala brzkého pokračování :-)

5 Alis Alis | Web | 8. ledna 2015 v 22:35 | Reagovat

[1]: Díky. :-)

[2]: Obávám se, že příště nebudeme navazovat nějak přímo. Další kapitolka bude z půlky rozjímají a "rozhovorová" a potom snad dojde i na nějaký čin. Ale možná taky skončí tak napínavě. :D

[3]: Říkala jsem si, že je zbytečné sem přepisovat něco, co bych vlastně prakticky vůbec neměnila. S tou bránou to uvedu na pravou míru. Důležité to přímo není, spíš zajímavé - že si Snape poprvé celkem pořádně prohlédl Harryho památku na tresty s Dolores. A jinak je to s tím kouzlem, které se pokaždé prostě nezruší, spíš tak, že... no... nereaguje na Znamení zla. Prostě se nezruší pokaždé. Nehledala bych v tom nic hlubšího než fakt, že jsem chtěla, aby Harryho naivita trochu naštvala Snapea a Snape, aby se ukázal jako někdo... no, dřív by možná Harryho nechal se popálit. Ale jistě to kouzlo může mít hlubší efekt, kterým Snape Harryho nezatěžoval - třeba zruší účinky Mnoholičného lektvaru. Ale jak je psáno výše, nezruší je protikouzlem jenom občas. ;-)

[4]: Mám teď před sebou zkoušku, která bude jako jedna část státnic. Takže do 19. ledna se nejspíš nedočkáte. Ale pak už jo. ;-) Dostala jsem se už přes kapitolky, které pro mě nebyly autorsky tak atraktivní jako ty, které budou následovat. :-P

6 kathy kathy | 12. ledna 2015 v 19:33 | Reagovat

Hauuuuuu? To se nedá vydržet. Při učení se má dělat pauza ;) A při mučení taky :D

7 Railey Railey | 19. ledna 2015 v 13:43 | Reagovat

hlásím, že je dnes již 19. ledna, takže prosíme o přídavek a doufám, že zkouška dopadla dobře :-) ;-)

8 kathy kathy | 20. ledna 2015 v 6:08 | Reagovat

Ano, ano, taky netrpělivě hlídám kalendář? :D Co zkouška? Co kapitolka? :D

9 Alis Alis | 20. ledna 2015 v 20:13 | Reagovat

Jak jsem dopadla stále nevím, protože to bylo písemně. Ale nebojte - kapitolku už sepisuju. :-)

10 Radkynzn Radkynzn | 21. ledna 2015 v 17:18 | Reagovat

Už se těším :-)

11 Kathy Kathy | 21. ledna 2015 v 20:06 | Reagovat

Já už to nevydržím! Asi prasknu nedočkavostí!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Všechny postavy (kromě mých vlastních) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva.
Tyto stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.