XVII. kapitola: Šokovaný Snape, šokovaný Potter

10. února 2015 v 0:12 | Alis |  Princ a Vyvolený
Harry se vydává na svůj výlet do Cokeworthu. Jenomže se zdá, že Severus není natolik překvapen, jak Harry očekával. A nejspíš si Snape dnes vybral svůj slabší den, protože prozradí věci, které nechtěl, a nedokáže zabránit situacím, které se nikdy neměly stát. A tak jsou oba - Harry i Severus - během svého krátkého setkání velmi šokovaní.

_______________________________________________________________________________________________________________

Harry se zahanbením nasedl do taxíku. Neuniklo mu, jak podezřele si ho řidič prohlížel. Ale co mu měl vysvětlovat? Že neměl sebemenší znalosti o zeměpisu a netušil, kde Cokeworth je? Raději neříkal vůbec nic a posměšky svého řidiče prostě ignoroval. Nechal se odvézt na vlakové nádraží a s plochým "díky" a "sbohem" si vzal svůj objemný kufr a Hedviku v kleci, která vzbuzovala u kolemjdoucích až příliš mnoho nevítané pozornosti, a vydal se pro jízdenku. Tu hodinu do příjezdu prvního vlaku strávil v tichosti na lavičce a snažil se nemyslet vůbec na nic. Přesto se mu ale jeho racionální já občas nepodařilo umlčet a musel je nechat rýpavě podotknout: "A co řekneš, až se slavnostně objevíš na jeho prahu? Tak jsem tady, Seve?!"

Málem zapomněl, jaké to je - cestovat běžným vlakem. Už znal jenom Bradavický expres. Jeho život se stále více orientoval do světa kouzelníků. A když při těchto myšlenkách hleděl na ubíhající městečka za oknem, napadlo ho, jestli by jezdil běžným vlakem, kdyby vyrůstal s mámou a tátou?! Občas na ně při podobné příležitosti zavzpomínal - jaká by byla taková nebo podobná situace, kdyby ji zažil s rodiči? Zajímalo ho, jestli byla jeho máma tak uhranutá kouzelnickým světem jako on? A když si pak vzala jeho tátu, nejspíš se ke kouzelníkům připoutala mnohem víc. Asi by ho Lily vůbec nebrala na výlety vlakem, neposílala ho na mudlovské sporty,… Popotáhl. Kdyby mohl zažít aspoň jeden týden se svými rodiči a vědět, jaký s nimi mohl být život. Ale… netoužil by po něm ještě víc, kdyby ho ochutnal? Znovu popotáhl a přitáhl si mudlovské noviny, které ležely na stolku u okna. Začal si je prolistovávat. Poprvé v životě měl po úvahách o svých rodičích potřebu se propojovat se světem mudlů, a ne kouzelníků.

Cesta netrvala nijak dlouho. Vlastně ho docela překvapilo, když se objevilo nádraží Cokeworthu. Spěšně sebral svoje věci, oblékl si mikinu a rozloučil se s mladou ženou, která nastoupila do jeho kupé na předchozí zastávce. Měla s sebou malého chlapečka s brýlemi a Harryho při pohledu na kloučka ještě palčivěji doháněly představy o životě s jeho rodiči. Ovšem obava, že vlak se rozjede dřív, než stačí vystoupit, jej nakonec odvedla od jakékoli jiného uvažování.

Na nádraží si koupil mapku města a pozorně si ji prohlížel. Hledal Dálnou i Dlouhou ulici. Doufal, že se tentokrát vyhne přivolání taxi a bude moct dojít pěšky. Na mapě se zdálo, že obě ulice jsou poměrně nedaleko. Odhadoval to tak na dvacet pět minut svižné chůze. To se mu nezdálo zase tak hrozné. Navíc bylo venku docela slunečno. Při pohledu na svůj kufr a Hedvičinu klec sice ještě zvažoval, že by se nechal odvézt, ale nakonec sovinu klec pevně připevnil na svůj kufr a vyrazil. Neodvážil se schovat mapu, a tak na něj obyvatelé poměrně malého města poněkud pošklebně hleděli, když ulicemi kráčel s mapou v ruce, kterou ještě občas trochu pootočil, aby si ujasnil, jakým směrem se má vlastně vydat. Jen jednou se mu povedlo špatně odbočit, ale vzápětí svou chybu napravil.

Když došel před dům, který bezpečně poznával, ačkoliv se mu pohled na jeho vnějšek příliš často nenabízel, oddechl si. Utřel si první krůpěje potu z čela a zkontroloval hodinky. Šel sem skoro čtyřicet minut. Ale mohlo to být i horší. Jenže teď, když tady skutečně stál a chystal se udělat krok z ulice směrem k domu, váhal. Možná měl víc přemýšlet o tom, co Snapeovi řekne?! A ne ty škodolibé poznámky svého podvědomí tak nekompromisně zahánět. Potom ho napadlo něco dalšího, čím si mohl racionálně svoje váhaní obhájit - možná má Snape svůj dům nějak zabezpečený. Nakonec je to Snape. Navíc ještě má dům někde jinde, takže je možné, že tu vůbec nebude. O to větší důvod to tu řádně zabezpečit.

Pozorně se rozhlédl po okolí, jestli ho někdo nesleduje. Ale jen velmi daleko odtud, na začátku ulice, stály dvě ženy ve středních letech s nákupními taškami, zcela zabrané do svého hovoru. Nepochyboval, že na tu dálku jeho hůlku neuvidí. A tak ji prostě vyndal a zamířil k brance. Nechtěl kouzla použít - jen pokud to bude nevyhnutelně nutné. Trable s ministerstvem by si rád odpustil. Zauvažoval, že na něj možná čeká stejné překvapení jako u bradavické brány. Nadechl se a stiskl kliku. Instinktivně zaťal čelisti, ale nic se nestalo. Až najednou ucítil, jak ho něco jemně píchlo. Rychle ruku oddálil a olízl si krůpěj krve z dlaně. Právě když se chystal udělat krok vzad, vchodové dveře se otevřely. Harry se přesto neodvažoval vstoupit. Stiskl hůlku ještě pevněji a svůj kufr postavil.

"Profesore Snape? Tady Harry, Harry Potter," promluvil hlasitě směrem do domu.

Nedostalo se mu žádné odpovědi. Nasucho polkl. Není to příliš velké bláznovství vstoupit dovnitř? Je to přece Snapeův dům! Nechtěl si raději ani představovat, jaká kouzla ten obdivovatel černé magie zná…

Nakonec se ale odhodlal vykročit směrem do útrob domu. Když svou nohou překračoval práh, zase se celý napjal v očekávání vlny něčeho… velmi nepříjemného. Ale nestalo se vůbec nic. Možná ho Snape zkoušel. Teď vyběhne z nějakého temného koutu a začne na něj ječet, jak pitomý je, když leze někam, kde by mohl doslova přijít o hlavu. Nedělo se však stále nic.

"Profesore Snape? Jste doma?" promluvil znovu s hůlkou stále napřaženou.

Nic. Mohlo to být zlověstné znamení, ale Harrymu připadalo spíš dobré. Nevyznal se sám v sobě - chtěl, aby byl Snape tady, ale zároveň nemohl potlačit tu úlevu, která se dostavila, když zjistil, že je dům prázdný. Sklonil hůlku a oddechl si. Jenomže najednou se zablesklo v krbu. Na vteřinu Harry hůlku znovu pozvedl, ale vzápětí ji sklonil. Poznal okamžitě zával černi, ze které za vteřinu vykoukla i Snapeova umaštěná hlava.

Harryho překvapilo, že jeho profesor nepůsobil ani vzdáleně šokovaně, že ho vidí. Předpokládal, že ho prozradila ta kapka krve, kterou musel jako daň pro vstup odevzdat. Ale ani v nejmenším nechápal, že Snape není zaskočen tím, že se mu do domu dostal právě Harry Potter.

"Tak, Pottere?" otázal se, když udělal několik kroků jeho směrem, ale přesto se zastavil v poměrně velké vzdálenosti na běžný rozhovor.

"Dobrý den pane," promluvil Harry zmateně.

"Jak jste se sem dostal?" otázal se Snape.

Snažil se zachovat si chladnou hlavu, nechrlit ze sebe otázky jednu za druhou. A především vložil maximum sil do toho, aby toho nezodpovědného kluka nechytil, nepřehnul přes koleno a nenasekal mu za jeho nebetyčnou neopatrnost na zadek, jako by mu byly čtyři roky.

"Na nádraží jsem jel od Dursleyových taxíkem, potom vlakem a z nádraží v Cokeworthu jsem šel pěšky," odpověděl Harry stručně a popisně a byl velmi rád, že si odpustil první variantu odpovědi, která ho napadla, tedy že odsekne "dveřmi".

"Mohli vás desetkrát zabít, Pottere, uvědomujete si to?"

"Ani ne, pane," přiznal Harry a nedokázal zabránit zacukání koutků.

Snape se tomu, jak koneckonců Harry očekával, nezasmál. Ta myšlenka mu připadala ještě komičtější, a tak se pousmál ještě o kousek víc.

"Vtipné, Pottere, co? To byste všem skutečně vytřel zrak, kdyby jejich Vyvolený prostě umřel při výletu do Cokeworthu," přecedil skrze napůl zaťaté čelisti profesor.

Harry jen pokrčil rameny. Připadalo mu to jako nejlepší reakce na Snapeovy pichlavé poznámky. Zapřísahal se, že se bude snažit mlčky přecházet i všechny další.

"Něco jste si snad zapomněl?"

"Ne, pane," odmlčel se Harry, "můžu se teď na něco zeptat já?"

Snape pozvedl obočí a ruce překřížil na hrudi. No, možná se konečně dozví, co tady ten pitomý spratek vlastně chce?! Hlavou mu pokynul, aby se tedy zeptal.

"Jak jste věděl, že jsem to já?" zajímal se Harry a neubránil se při té otázce vzrušenému zablesknutí v očích.

"Podle vaší krve," odvětil Severus.

"Vy," zarazil se Harry, "někde schováváte mou krev k porovnání?"

Snape se ušklíbl. Tohle ten kluk určitě viděl v nějaké pochybné kriminálce v mudlovské televizi.

"Ne, pustila vás sem rodová magie," odsekl nabubřelým tónem.

Jenomže potom zbledl ještě víc, než bylo obvyklé. Následovalo propastné ticho. Snape promeškal okamžik, kdy mohl pozornost odvézt jinam.

"Chcete - chcete tím říct, pane, že Potterovi jsou nějak příbuzní s… s… vaší rodinou?" Harrymu snad srdce vynechalo několik úderů. Představa, že je se Snapem příbuzný, byla… slovy nepopsatelná.

Severus se nad jeho zděšením spokojeně ušklíbl. Pak si ale uvědomil, že tím naprosto zničil možnost tuhle teorii využít jako vysvětlení. Jak mohl tak neopatrně odpovědět? Uměl se přece bezchybně ovládat. Jenomže tomu klukovi se zablesklo v očích způsobem, který na pár chvilek oslabil jeho ostražitost.

"Ne, Pottere, díky Salazarovi, nejsme nijak spřízněni," ujistil ho s patřičnou dávkou znechucení v hlase, "tohle je trochu složitější a obávám se, že ne zcela bílá magie, kterou nemáte znát a já vám ji nehodlám vysvětlovat."

Zdálo se, že Harry tuhle lež přijal. Severuse překvapovalo, kde se v něm bere ta pokora?! Kolik přemáhání ho asi muselo stát, aby se nerozčílil a neurazil, jak míval ve zvyku?

"Proč jste přišel?" vyhrkl rychle otázku, aby chlapci nedal další prostor k přemýšlení.

"Přišel jsem…" Harry se nadechl, ale nedokázal mluvit dál. Sklopil oči a díval se na několik smítek na světlé podlaze.

Snape zavrhl další slovní požďuchávání. Prostě mlčel a vyčkával. Zrovna když ztrácel trpělivost, chlapec se zhluboka nadechl a čelil jeho pohledu.

"Neměl jsem se do té myslánky dívat."

Nebyla to omluva, ale ničeho víc nebyl schopen.

"Chtěl bych vás požádat, profesore, abyste mi opět začal dávat lekce nitrobrany," řekl jasným, rozhodným hlasem.

Tentokrát Snape nedokázal několik vteřin ovládnout své překvapení. Zíral na toho kluka a byl přesvědčen, že musí být pod kletbou Imperius. Naštěstí se poučil ze své předchozí nepromyšlené odpovědi, a tak se tentokrát několikrát mělce nadechl, než promluvil.

"Ředitel sám uznal, že naše lekce nejsou produktivní. Napište mu a požádejte ho, aby vám přidělil někoho jiného," doporučil mu nakonec.

Harry celý zrudl v obličeji. Tak on se tolik snažil, tolik se ponížil… Snapeovi přece muselo být jasné, kolik to chtělo sebezapření sem přijít, prakticky se omluvit a prosit o další lekce! A on ho takhle odpálkuje!

"Fajn! Jděte k čertu!" křikl na něj.

Otočil se a dupal ven.

Jenomže Snape šel za ním. Harry se kousl do jazyka. Uvidí ten kufr a bude mít spoustu pichlavých poznámek.

"Počkejte! Kam myslíte, že jdete? Tolik štěstí, abyste přežil dva stupidní výlety, nemáte!"

Harry se pomalu otočil. Zachytil profesorův pohled na jeho zavazadlo, ale naštěstí se zdálo, že má teď Severus jiné starosti.

"Bez obav! Přivolám si Záchranný autobus!" odsekl Harry a začal přemýšlet, jak se to vlastně dělá?!

"NE!" vyjekl poněkud naléhavě Snape. "Dostanu vás k Weasleyovým. Tam bude Lupin a ten vás odvede domů."

S těmi slovy zamířil k chlapci a chytil ho za rameno.

"Ne!" vysmekl se mu Harry. "Pochopil jsem - nic nad rámec svých rozkazů pro mě neuděláte. Byl jsem idiot, když jsem si myslel, že ano. Takže ani teď se laskavě neobtěžujte! V autobuse se mi nemůže nic stát. A nakonec je úplně jedno, jestli mě odrovná maskovaný Smrtijed v autobuse nebo sám Voldemort, který si ještě před tím pohraje s mou myslí!"

Snapea na několik sekund ten rázný, vyčítavý proslov zaskočil.

"V tom autobuse není bezpečno!" zasyčel polohlasem.

"Jasně," zasyčel Harry, "Stan Silnička je ten nejnebezpečnější Smrtijed na světě!"

"Nejnebezpečnější rozhodně ne," zavrčel Snape.

Uvědomoval si, že mu sdělil něco, co nemusel vědět. Ale udělal to zcela úmyslně.

"Stan?" zamrkal poplašeně Harry.

"Pojďte dovnitř, Pottere," sykl přísně Snape a táhnul ho za rukáv dovnitř.

Harry věděl, že očima kontroluje někoho, kde se nejspíš blíží po cestě.

Už byli skoro u dveří, když na ně někdo promluvil. Ale bylo to skutečně na ně?

"Jamesi?"

Harrymu se rozbušilo srdce a prudce se otočil. A zdálo se, že i Snapea to oslovení rozrušilo - jeho stisk ještě zesílil a Harry prakticky cítil, jak se muž vedle něj napjal. Chlapec se otočil. Viděl ženu asi Snapeova věku. Stála na chodníku a nevěřícně si ho prohlížela.

"To přece…" zašpitala si pod vousy.

"Jak jste mi to řekla?" zeptal se Harry poplašeně.

Byl zvyklý, že si ho čarodějky a kouzelníci pletli s jeho otcem, ale tahle žena byla prototypem mudly. Nepochyboval o tom, že je jím je. Měl instinkt. A ten mu zavelel schovat hůlku za opasek kalhot - protože na ni ta žena překvapeně upřela na pár okamžiků zrak.

"Jamesi," odpověděla nervózně a posunula si ze špičky nosu brýle blíž k očím, "jako bych měla deja vu. Jako kdyby šel James zase navštívit Lily do domu k Evansovým." Rukou ukázala na dům za zády obou mužů.

Harry pootevřel ústa údivem a v očích se mu zračil naprostý šok.

"Musíme už jít dovnitř. Sbohem," promluvil konečně Snape a prakticky hodil Harryho dovnitř. Za ním přiletěl i jeho kufr doprovázený nespokojeným houkáním Hedviky. Snape přibouchl dveře a semkl víčka. Harry ještě slyšel, jak žena zabouchala na dveře. Ale pochyboval, že by jí Snape otevřel.

Harry ani nechtěl z podlahy, na kterou tvrdě dopadl, vstávat. Mohl by zapomenout, co se stalo.


"Co to mělo znamenat?"



 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Verča Verča | 10. února 2015 v 12:48 | Reagovat

Jako vážně? A takhle to necháš? Děláš si srandu :-D?

Doufám, že bude rychle pokračování. :-D

Skvělá práce, btw. :-D  ;-)  :-)  :-D  :-D  :-D

2 Railey Railey | 10. února 2015 v 18:15 | Reagovat

jako obvykle jsem načíhla, jestli něco nepřibylo a ejhle, nová kapitolka :-) takže moc děkuji :-) udělalo mi to velkou radost, ale za ten konec bych tě zabila :-D

3 Kathy Kathy | 10. února 2015 v 19:06 | Reagovat

Díky, díky, díky, o díky.
Ale rychle, rychle, rychle další :D

4 Kitti Kitti | 12. února 2015 v 0:54 | Reagovat

Dobrý, trochu vražedný závěr, takhle nás utnout, ale snad bude brzo pokračování. Zdá se, že Severus nemá šťastný den, prořekl se víc, než chtěl, že? Jo, Harry, to budeš ještě koukat. Nesedí mi jedna věc, jak se ta žena dostala až k domu, že mohla bouchat na dveře, myslela jsem si že je tam branka a ta branka pustila Harry díky rodové magii.

5 Elizabeth Elizabeth | 12. února 2015 v 8:25 | Reagovat

No ako sa zdá Snape býva v dome Evansových alebo je za tým niečo viac? :-) Vyzerá to, že Snape bude mať čo vysvetlovať alebo to zametie pod koberec ako obvykle.
Kitti keďže ho mohla vidieť a stála si za svojím, že sa chce s ním rozprávať, nemohla ju predsalen nejaká neviditeľná sila zastaviť veď to bol mukel, malo by to veľa otázok a myslím, že tá ochrana funguje podľa úmyslu.

6 kathy kathy | 13. února 2015 v 6:20 | Reagovat

Možná to má něco s ochrannou magií jeho matky? ;)

7 Alis Alis | 13. února 2015 v 20:15 | Reagovat

Verča: Já si ty napínavý konce neumím odpustit. :D Pokračování bude určitě. Ne během následujících třeba 3 dnů, ale bude, neboj. ;-) A díky

Railey: Není zač. Já děkuju tobě i ostatním za komentáře. Vždycky mě potěší. :-)

Kathy: Bude, bude, bude. Jen mám teď nějaké jiné „autorské“ povinnosti.

Kitti: Musím si vás nalákat na další kapitolky! :D Zvlášť když nepřidávám nijak zvlášť pravidelně a mám takové proluky. Na záhadu s brankou odpovím níže. Možná… :-P

Elizabeth: No, může tam být, může se objevit, mohlo ho varovat to píchnutí do Harryho ruku… :D Ale nevím… Harry se asi nedá jen tak odbýt. S nějakým vysvětlením Snape bude muset přijít.

Kathy: Jdete na to holky celkem dobře… Může to být jakákoli varianta – dobré úmysly, magie matky,… Ale taky třeba to kouzlo potřebuje obnovit, když ho někdo „prolomí“.

8 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | 15. února 2015 v 22:03 | Reagovat

Ach, zdá se, že budu mít zase utrum, jak tak koukám na prodlevy mezi zveřejněnými kapitolami. Kvůli (neschopnosti stíhat) učení prakticky nečtu, dnes jsem jen krátce zavítala na web HP FF a... slupla celého Prince a Vyvoleného najednou. To jsem neměla - jenže číst o Harrym a Severusovi "neslashově" je tak zatraceně lákavé..., ještě k tomu bez pravopisných zlovolností a s dobrým, čtivým slohem.
Nu, dávám na vědomí, že přibyla nová čtenářka a nemohu se dočkat pokračování :-)

9 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | 15. února 2015 v 22:04 | Reagovat

(Byla bych i komentovala, ale musela jsem číst i cestou na nákup a z nákupu a... to by se prostě psalo blbě:-))

10 Kathy Kathy | 16. února 2015 v 5:47 | Reagovat

Ano ano, nedá se to vydžet! A už jsou to tři dny :) (Doslova ustřihávám metr :))

11 Kathy Kathy | 18. února 2015 v 5:41 | Reagovat

Zkusím zase výt. Minule to zabralo ;)
Houuuuuuuuuuught.

12 Alis Alis | 18. února 2015 v 22:52 | Reagovat

Maitter z Creepfellu: Díky, že jsi sem zavítala a samozřejmě mám radost, že se ti povídka líbí. Já taky nemám ráda povídky plné překlepů, nelogičnosti, odhrkané atp.

Kathy: Potrvá to. Vracím se domů z práce hrozně pozdě a mám sílu tak akorát se umýt a jít spát. :D Snad se to zlepší... Mělo by. ;-)

13 Kathy Kathy | 19. února 2015 v 5:33 | Reagovat

To si umím úplně živě představit :) To mám taky :D Ale před definitivním zblázněním mě zachraňuje představa, že tady přibude kapitolka ;)

Jinak Byl zvyklí, že si ho čarodějky... má být tvrdé y ve zvyklý :D

14 Alis Alis | 19. února 2015 v 18:19 | Reagovat

Díky za upozornění! Nesnáším pravopisné chybky, ale někdy nějaká uteče. :-( Hlavně teď mám novej noťas, takže jsem z toho šedivá - ty písmenka jsou úplně jinak poskládané, takže opravuju i hodně překlepů. :-?

15 kathy kathy | 20. února 2015 v 17:16 | Reagovat

Určitě si zasloužím novou kapitolu!!! :D

16 Callie Callie | 20. února 2015 v 20:15 | Reagovat

Ahoj Alis. Skvelá poviedka, hltám každé písmenko 8-) neviem sa dočkať pokračovania :-)

17 Railey Railey | 22. února 2015 v 20:19 | Reagovat

tak jak to vypadá? :-) celý týden tady zase slintám a pokračování v nedohlednu? Začnu asi taky výt, jako Kathy ;-) hau hauuuuuuuuuuuuuu :-D

18 Kathy Kathy | 24. února 2015 v 5:19 | Reagovat

Kathy už ani nemá sílu výt. Kathy už začíná být nepříčetná... hoooooooooooooowght!!

19 kathy kathy | 27. února 2015 v 18:19 | Reagovat

Alis, ALis, ALIs, ALIIIIIIIIIIIS :D

20 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | 1. března 2015 v 14:33 | Reagovat

Další víkend skoro v tahu a kapitola nikde... je to zlé :-D

21 Alis Alis | 1. března 2015 v 14:40 | Reagovat

Omlouvám se, ale opravdu nemám čas. A hlavně... náladu. A bez té správné nálady by ze mě vypadl jenom paskvil. A to by se vám určitě nelíbilo. :D

22 Kathy Kathy | 8. března 2015 v 11:20 | Reagovat

Prosím, prosím, prosím, prosím, prosíííííííííím. 8-O

23 wow wow | 15. března 2015 v 20:33 | Reagovat

Ahoj, připojuji se k ostatním s prosbou o další kapitolku... :-)

24 kathy kathy | 22. března 2015 v 12:48 | Reagovat

Už je to moc dlouho!

25 Verča Verča | 28. března 2015 v 15:52 | Reagovat

Kathy... Dlouho?! Věky!

Proosim, novou kapču.
My se vsichni moc tesime!

26 Kathy Kathy | 20. dubna 2015 v 5:20 | Reagovat

Vypadá to, že Alis se na nás definitivně vykašlala :(

27 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | 25. dubna 2015 v 14:41 | Reagovat

Klídek... kdo ví, co se děje... a to čekání stojí za to :-)

28 Alis Alis | 25. dubna 2015 v 17:31 | Reagovat

Ještě jedné kapitolky se v dohledné době dočkáte. :-) Ale na delší dobu to bude naposled. Státnice volají. :-?

29 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | 25. dubna 2015 v 22:22 | Reagovat

Paráda :-) Držím palce!

30 Kathy Kathy | 26. dubna 2015 v 9:25 | Reagovat

Hurá, hurá, huráááá!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Všechny postavy (kromě mých vlastních) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva.
Tyto stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.