XVIII. kapitola: Když otevřeli oči

30. června 2015 v 0:19 | Alis |  Princ a Vyvolený
Harry si poměrně rychle uvědomí podivnost celé situace a klade otázky. Na některé získá odpověď. Ale před dalšími Snape uteče. Ovšem jenom na chvíli. A kdyby věděl, jaké následky bude mít jeho návštěva Petunie Dursleyové, možná by za ní ani nešel...


_______________________________________________________________________________________________________________

"Co to mělo znamenat?" zopakoval Harry rázně, a aby svá slova podpořil, zvedl se.

Snažil se uklidnit svůj dech a zrychlený tep, ovládnout svoje rozrušení, protože si uvědomoval, že ve Snapeově společnosti ho takové rozpoložení činí ještě zranitelnějším. Ale nedokázal se ukáznit ani trochu. Nechtěl všem těm myšlenkám, co nesouvisle vířily jeho hlavou, dovolit, aby se zhmotnily v něco skutečného, co by mohl vyslovit.

Jenomže se zdálo, jako kdyby byl Snape naprosto paralyzovaný. Nehýbal se, nemrkal. Harry jenom viděl, jak mu na krku blesku rychle pulzuje tep. V mlčení pokračoval dlouhé vteřiny.

"Tenhle dům patřil mojí mámě?!" zeptal se polooznamovacím tónem.

Chtěl znít mnohem útočněji, jenomže měl trochu strach, že… to se Snapem prostě praští.

Severus doufal, že to všechno je jenom hodně hloupý sen, ze kterého se každým okamžikem probere. Ale jindy tolik nepříjemné probuzení, jež vrací do tvrdé reality, stále nepřicházelo. Samozřejmě že vždycky tušil, že tahle konfrontace může nastat. Ale když po nepřeberných Albusových náznacích sám navrhl, že vezme Pottera sem, byl přesvědčený, že se mu podaří téhle situaci zabránit. Nezdařilo se.

"Tak si běžte vybalit. Vyřídím to s Dursleyovými," oznámil a zahleděl se směrem ke dveřím.

Jenomže nejspíš měl strach, že by tam ta ženská mohla stát, a tak vykročil ke krbu.

"No, to ne! Nikam nepůjdete, dokud mi neodpovíte!" křikl Harry a cítil, jak rudne v obličeji.

Snape se nad jeho výhružkou jenom zašklebil. Vstoupil do krbu odhodlaný odletaxovat se na Grimmauldovo náměstí a potom se přemístit.

Jenže Harry zrychlil směrem k ohništi. Prsty sevřel v pěst.

"Tenhle dům patřil rodičům vaší matky," oznámil suše Snape.

Harryho ta věta na vteřinu ochromila natolik, že ztuhl uprostřed pohybu. Zalapal po dechu a Severus jeho rozpaků využil. Nabral si do ruky letaxový prášek.

"Proč teď patří vám?" vyhrkl Harry poněkud bezmyšlenkovitě.

Snape zaváhal. Chtěl pustit prášek ho krbu a prostě zmizet. Ale stejně se sem bude muset vrátit a byl si jist, že mu ten kluk nedá pokoj, pokud neodpoví alespoň na nějaké jeho otázky.

"Koupil jsem ho od Petunie," odvětil suše.

Ovšem tím vyčerpal pro tuto chvíli maximum všetečných dotazů, na které byl ochoten odpovědět. Rychle pustil prášek a zamumlal něco, čemu Harry nevěnoval pozornost. Měl, protože kdyby mu rozuměl, okamžitě by se krbem přemístil za ním. Takhle mu zbývalo jenom čekat. Nehodlal si vybalit. Nehodlal se z obýváku ani hnout. Sedl si do křesla naproti krbu, a dokonce mrkal rychleji než obvykle, aby snad profesorův návrat nepřehlédl. Jenomže Severus se nevracel dlouho. Hodiny. Dlouhé hodiny. Až nakonec Harry v křesle usnul. Nevěřil by tomu, že se to může stát, ale prostě ho spánek přemohl.

Severus se objevil na Grimmauldově náměstí. Nepřekvapilo ho, že tu nikdo není. Po Siriusově smrti postupně přesunul Řád většinu aktivit do Doupěte. Aniž by domu věnoval jakoukoli pozornost, vyšel ven a z nejbližší temnější uličky se přemístil do svého oblíbeného koutu v Zobí ulici, který unikal pohledům i těch nejzvědavějších babek.

Vykročil přímo do středu ulice. Uvědomoval si, že tentokrát vzbudí jeho vzhled ještě více pozornosti než kdykoli předtím. Koneckonců měl na sobě hábit. Ale nebyl čas nad tím zbytečně hloubat. Vlastně netušil, kdy přesně tenhle plán vymyslel?! Byl opravdu odhodlaný Pottera odvézt zpátky sem. Jenomže pak se událo to s tou ženskou a on… Najednou chtěl mít toho kluka pod dohledem. Nebo možná… zastavil se. Jako kdyby na tenhle okamžik odhalení celou dobu tak trochu čekal. Přesto si teď nebyl jist, zda se rozhodl vypořádat s danou situací správným způsobem?!

Zazvonil na zvonek, na kterém bylo pečlivým okrasným písmem napsáno Dursleyovi. Nesnášel tu zapšklou mudlovskou ženskou od vteřiny, kdy mu na ní poprvé spočinuly oči. A jejího manžela měl tu čest pouze občas sledovat, ale měl o něm snad ještě horší mínění než o Petunii. Měl v živé paměti, jak jednou, když bylo Potterovi tak šest roků, ho Vernon Dursley uhodil tak, že ten hubený kluk pod silou té rány narazil o dveře auta a začala mu téct krev z nosu. Seděl tehdy na balkoně paní Figgové, která jeho občasnou tichou přítomnost léta němě tolerovala. Když uviděl, jak si ten malý kluk otírá do rukávu vytahané šedé mikiny krev, sevřel pěsti stejně jako před pár minutami téměř dospělý Potter.

Když se ve dveřích objevila otylá hlava Dursleyho, Severusovy klouby na rukou opět pod pevným stiskem zbělaly.

"Chci mluvit s Petunií," oznámil stroze Snape.

Zvažoval, že vytáhne svou hůlku, aby dal svému požadavku patřičný důraz, ale nebylo třeba. Vernon si jej prohlédl od hlavy k patě a zdálo se, že pochopil, že má tu čest s kouzelníkem. O kousek ustoupil a Snape toho využil.

"Co si to - " mumlal, ale hubený vysoký černovlasý muž - pravý opak pána domu - jej ignoroval.

"Kdo to je, drahý?" ozvala se z kuchyně paní Dursleyová.

Snape se za jejím hlasem okamžitě vydal.

"Ahoj Petunie," promluvil po pár vteřinách, které věnoval sledování paní domu, která stála v zástěře u kuchyňské linky a zdobila koláč.

Byl si zcela jist, že ho poznala už po hlase. Její opálený obličej, který viděl pouze z profilu, totiž pobledl. Trvalo jí, než se na něj otočila.

"Severusi," řekla a dala si záležet, aby zněla překvapeně, přestože věděla, že se jí naskytne pohled právě do jeho tváře.

Jenomže v ten moment se vzpamatoval překvapený Vernon. Hrnul se do kuchyně. Snape ale chtěl vést hovor pouze s jeho ženou. Udělal krok do útrob kuchyně a vyndal hůlku. Nemohl si odpustit pohled na Petunii. Zarazila se, ale ne natolik, jak očekával. Severuse to svým způsobem zklamalo. Neměl ale dost času. Zprudka se otočil k zárubním. Dveře byly vysazené. Ušklíbl se a jen máchl. Vernon Dursley narazil do prázdna, jako by se tu najednou objevily pevné, leč neviditelné dveře.

"Jak si to představujete, člověče?" křikl a pohrozil Snapeovi rukou.

Kouzelník se ušklíbl a máchl znovu. Další výtka Dursleyho už v kuchyni nebyla slyšet. Několik sekund se Snape bavil pohledem na otvírající se a zavírající ústa obtloustlého muže. Občas mu z nich vylétla z rozčilení slina.

"O co ti jde, Seve?" otázala se poplašeně Petunie, ale na oslovení si dala záležet.

Snapea zamrazilo, když k jeho uším ta zkrácená podoba jeho jména dolehla. Pokud Petunie chtěla, uměla dokonale napodobit výšku, barvu i intonaci hlasu své sestry. A na tomhle jejím umu se ani po letech nic nezměnilo. V její mysli nejspíš zněl Lilyn hlas stejně jasně jako před lety. A Snape si šokovaně uvědomil, že je to věc, kterou s vyhublou vysokou ženou sdílí - snad prvně v životě od Lilyny smrti měli něco společného. A možná to byl ten impuls, který ho přiměl, aby se alespoň pokusil nebýt úsečnější, než měl obvykle zvykem.

"Nepostrádáš člena rodiny?" otázal se a pozvedl jedno obočí.

"Harry je u tebe?" zeptala se Petunie a musela nad svým tónem a jistou dávkou obavy, která se jí ozvala v hlase, naštvaně semknout na pár sekund čelisti.

Ne že by chlapcovo jméno řekla nějak láskyplně, ovšem nedalo se ani říct, že by v něm zaznívalo obvyklé znechucení. Petunie to nedokázala vysvětlit ani sama před sebou, ale něco ji na skutečnosti, že jsou ti dva spolu, znepokojovalo. Velmi. Natolik, že by toho kluka raději trpěla tady, u sebe doma.

"Snad o něj nemáš strach?" neodpustil si Severus pichlavou poznámku.

Petunie soustředila pohled na svého rozčilujícího se manžela, jako by se snad chtěla ujistit, že ji nemůže slyšet.

"Přivedeš ho jenom do problémů. Stejně jako Lily. Ale mně už je to jedno!" řekla mu důrazně, ale odpustila si svůj obvyklý trochu hysterický podtón. Spíš v tom zaznívala velmi jasná… nenávist.

Chovala se jinak. Ne tak pitomě jako obvykle. Jako by stín jejího dřívějšího života, který na Zobí ulici vnesl Snape, vrátil Petunii její staré já. Koneckonců kdysi měla něco, pro co ji Lily milovala. Severus nikdy přesně nepochopil, co že to bylo?! Ovšem jestli se k tomu za dobu svého manželství vrátila, bylo to právě v tento okamžik. Jenomže to Snapeovi připomnělo sice krásné časy, ale zároveň natolik bolestivé, že nebyl ochoten nechat situaci zajít dál - poodhalit více Petunie Evansové.

"Je se mnou a zůstane to tak až do začátku školy," přešel k jádru své návštěvy, "přišel jsem ti to oznámit."

Petunie rozhodila rukama. "Tak když jsi mi to přišel oznámit, tak asi už můžeš jít, že."

Aby mu dala jasně najevo, že rozhovor skončil, otočila se zpátky k dortu. Vzala do ruky zdobící pytlík a pokračovala. Ale ruce se jí trochu třásly. Věděla, že bude moct svou práci dokončit, teprve až Snape odejde.

Severus už zapichoval podpatek do podlahy, jenomže nakonec si přece jen nemohl pomoct.

"Vím, že máš aspoň nějakou představou o tom, co se děje, co mu hrozí," začal a všiml si, že už ani nepředstírala jakoukoli činnost - Petunie se držela desky kuchyňské linky. Ovšem neřekla jediné slovo.

"Je to přece tvůj synovec, je to - " nadechl se. Vůbec nechápal, o co se to tady vlastně snaží? Ale nemohl se na to dívat. Nedokázal to pochopit?! Tolikrát je sledoval a nedokázal porozumět tomu, proč Harryho Pottera tolik nenávidí?! Chovala se přívětivěji k toulavým kočkám. A ji a toho chlapce přece spojovala jedna krev! Ať byla situace jakákoli, byl Zmijozel a pokrevní pouto pro něj stále něco znamenalo.

"Lily syn," dodal.

Než začal přemýšlet o tom, kdy naposledy a zda vůbec o Harrym Potterovi takto mluvil, Petunie se prudce otočila.

"Je to jeho syn," sykla se zaťatými zuby. "A zmiz odtud, Severusi!"

Snape musel o krok ustoupit pod tíhou toho, co právě slyšel. Až nepřirozeně rychle máchl hůlkou. Nestačil postřehnout Vernonovo vyjeknutí, jeho dva kroky stranou. Prošel kolem něj a dupal ke dveřím. Teprve když bral za kliku, zmohl se Dursley na nějaké nadávky.

Severus se velmi urputně snažil na nic nemyslet. Stálo ho to veškeré vypětí pročistit mysl, použít základy Nitrobrany. Věděl, že bude ještě dlouhé hodiny přemýšlet o tom, co si právě uvědomil, jenže momentálně se cítil mezi mudly příliš zranitelný.

Sotva se octl za dveřmi domu na Grimmauldově náměstí 12, zmučeně se o jejich vnitřní stranu upřel. Tok myšlenek nešel zastavit. Začaly mu vířit hlavou, když spěchal do obýváku ke křeslu. Sedl si a zaklonil hlavu.

On a Petunie Dursleyová neměli rádi Harryho Pottera ze stejného důvodu! Protože v něm viděli jenom syna Jamese Pottera. Nedokázal to pochopit u sebe, přestože Albus se mu několikrát snažil otevřít oči. Ale teď, když vše zpozoroval na někom jiném, připadalo mu to stejně nepochopitelné jako, nejspíš, Brumbálovi. Chvíli se pokoušel sám sebe přesvědčit, že je to jiné - Petunii pojila s jejím synovcem jedna krev. Jenomže nakonec to vzdal. Jemu a Lily rozhodně tatáž krev v žilách nekolovala, přesto ji tolik miloval.

Toužil otupit mysl v alkoholu. Ale neměl ani sílu si nějaký přivolat. Skutečnost, že se chová a přemýšlí jako Petunie Evansová… byla velmi alarmující. Ba co víc - rozhodně to bylo ŠPATNĚ! Tušil, že se v tomhle kruhu nepříjemného poznání motá dlouhé desítky minut, možná dokonce i několik hodin. Nehybně. Bez potřeby jíst, pít, jít do koupelny. Když vstával z křesla a mířil ke krbu, netušil, zda se tomu tak dlouho bránil proto, že neví, co bude dělat, až se octne tváří v tvář Harryho Pottera, nebo ho zastavovalo jeho provinění?!

Jakmile se objevil na Dlouhé, nevěřil vlastním očím. Čekal mnohé, ale rozhodně ho ani nenapadlo, že Potter bude spokojeně oddechovat a bude ležet stočený na křesle jako malé hadí mládě. To ve Snapeovi okamžitě asociovalo myšlenku na Pána zla, kterou vzápětí potlačil.

Nehodlal ho budit. Poměrně potichu si došel pro skleničku Ohnivé whisky. Nalil si a znovu se usadil - tentokrát do mnohem pohodlnějšího křesla - naproti Potterovi. Několikrát se napil. A když si v jednu chvíli bezmyšlenkovitě prohlížel hnědou hladinu alkoholu, kterou pár milimetrů nad dnem sklenice lenivým pohybem zápěstí roztáčel, vyrušil ho tichý hlas.

"Nekoupil jste tenhle dům náhodou, že ne, pane?"

Severus zvedl pohled. Uviděl Pottera. Ležel ve stejné poloze. Stočený na velkém křesle. Dlaněmi si podpíral tvář. Neměl na očích brýle, ležely spadené na malém koberečku před křeslem.

Snape se zhluboka nadechl. "Vaše matka se mě vždycky zastávala. Samaritánka. A když zemřela - náhodou jsem zjistil, že se její rodný dům se prodává - a který kouzelník by nechtěl mít dům, kde vyrůstala slavná Lily Evansová?"

Harry mu upřeně hleděl do očí, vpíjel se mu do zorniček. A pak, zcela tiše a klidně - vůbec to neodpovídalo jeho povaze - řekl: "Lžete, pane."

Severus pootevřel ústa, ale potom je zase zavřel. Někde v hloubi duše chtěl, aby se začal Potter rozčilovat a křikem se dožadoval pravdy. Bylo by to tak Jamesovské. Jenomže teď z něj promluvila Lily. Snad poprvé v životě si toho Snape u Harryho všiml. Jako kdyby díky odloženým brýlím odkryl nejen Lilyny oči, ale i její povahu. Jako kdyby v něm také uměl… číst.

"Od zítřka na lekcích Nitrobrany budete mít možnost to zjistit," odvětil Snape.

"Jděte nahoru, ať se pořádně vyspíte. Odpočinek a energii budete potřebovat," dodal ještě Snape a zamířil ke schodišti.

Za tři vteřiny za sebou uslyšel chlapcovy kroky.




17. kapitola < ««« »»» > 19. kapitola
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Alis Alis | 30. června 2015 v 0:22 | Reagovat

Tak jste se konečně dočkali! Kdyby vás zajímali nějaké novinky... No, se státnicemi to nakonec nedopadlo - tedy vůbec jsem k nim nešla. Půjdu v lednu.
Ale napsala jsem jednu povídku, se kterou jsem vyhrála soutěž. Není to potterovina, tak jsem si jednou zkusila něco jiného.
Nebudu slibovat, že se polepším. Ale doufám, že se ani nezhorším. :D
Snad si to ani nezasloužím, ale kdybyste mi dali komentářem najevo, že jste stále věrní, moc, opravdu moc byste mě potěšili! ;-)

2 Elephie Elephie | 1. července 2015 v 23:21 | Reagovat

Ahoj,
tak konečně nová kapitola :) téměř každý den jsem koukala, jestli náhodou nepřibyla a včera jsem se dočkala :) jen  jsem už neměla sílu na psaní komentů...
jinak kapitola i povídka super!! :)
A jen tak mezi náma ;) si tohodle komentáře važ :D já totiž strašně nerada něco píšu, ale pro Tebe to udělám ;)

3 Kathy Kathy | 2. července 2015 v 7:10 | Reagovat

Kdy bude další? :D

4 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | 2. července 2015 v 13:35 | Reagovat

A je to tu! Skvělé :-)
V Severusových myšlenkových pochodech jsem se občas ztrácela a pořád mám potíže s pochopením odstavce "On a Petunie neměli rádi ...". Nadchla mne světlá chvilka Petunie Dursleyové, bezvadný nápad. Nakonec možná není tak pichlavá, jak se tváří!
Severusovo poznání, že v Harrym se doopravdy skrývá něco z Lily, jsi podala moc hezky. Další kapitoly se nemohu dočkat - přeji hodně času a inspirace :-)

Technické poznámky:
- blesku rychle - bleskurychle
- jejího manželka - manžela/manžílka? :-)
- měl o něm snad ještě horší smýšlení - mínění (anebo "smýšlel o něm snad ještě hůře")
- jeho občasnou tichou přítomnost léta měně tolerovala - "měně"?
- výšku, barvu i intonaci (hlasu) své sestry.
- všecko to přivlasňovací "Lilyn, Lilyno", "Lily syn" atd. by se mělo psát "Lilyin, Lilyino", "Lilyin syn"
- Jamesovské - jamesovské

5 Alis Alis | 11. července 2015 v 14:33 | Reagovat

Jsem moc ráda, že jste ještě někteří přeci jen zůstali věrni a čekáte na nové kapitolky. Raději nebudu už nic ohledně další slibovat. :)

Maitter: Ten odstaveček je možná trochu zamotaný. Mělo to být záměrně složitější, ale možná jsem to přehnala. :D
A co se těch překlepů týče, no, spěchala jsem. :-? Ale jsem ráda, že si toho někdo všímá. Bleskurychle mi dycky vytrvale opravuje word. :D A u toho Jamesovského si nejsem jistá. Kdyby to byla třeba doba nebo tak, jistě by to bylo s malým. Ale pokud jde o jednoho konkrétního člověka, který nebyl třeba král... :D Přivlastňování LILY. O tom jsem kdysi přemýšlela a nějak mi to s těmi dvě y/i nejde přes prsty. :D Ale pokusím se napravit. ;)

6 Kathy Kathy | 11. července 2015 v 18:13 | Reagovat

No jasně. Nic neslibuj. Místo toho sem rovnou hoď další kapitolku ;-)  :-P

7 wodwar wodwar | 24. července 2015 v 22:38 | Reagovat

Děkuji za nový kousek, rozhodně povedená kapitola. Líbilo se, jak zlehka si Petunie uvědomila, že i když Harryho nemá v lásce, byla by raději, kdyby byl s ní než se Snapem, bylo to milé :). A pak jak mu Harry připomínal Lily bylo hezké, těším se, jak se povídky vyvine ;) a doufám, že pokračování bude co nevidět...
Psalas, žes vyhrála nějakou soutěž se svojí povídkou - je možné si ji někde přečíst :)? Nebo mohla bys mi ji poslat (jajapv@seznam.cz), prosím :)?

8 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | Web | 24. července 2015 v 22:53 | Reagovat

[5]: Ahoj,
nedávno jsem v nějaké knize narazila na tvary "Lilin", "Lilina", "Lilino", takže i tak by to zjevně šlo, ale tvrdé y tam určitě nebude.
"Jamesovské" - má oblíbená Příručka ÚJČ zmiňuje "přídavná jména utvořená od osobních jmen pomocí přípony -ský, -ovský" mezi těmi, u nichž se píše malé počáteční písmeno. Nemyslím si, že by šlo jen o "profláklá" jména. Odkaz na příslušnou kapitolu: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=181&dotaz=p%C5%99%C3%ADdavn%C3%A1%20jm%C3%A9na#nadpis2
Měj se fajn :-)

9 Kathy Kathy | 29. července 2015 v 19:25 | Reagovat

No tak, Alis. Jsem nemocná, je mi děsně zle. Potřebuju novou kapitolu!!!

10 Kathy Kathy | 19. srpna 2015 v 18:07 | Reagovat

Má vůbec smysl ještě doufat a čekat?

11 Alis Alis | 19. srpna 2015 v 21:09 | Reagovat

Dokud dýcháme, doufáme... :)

12 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | 12. října 2015 v 21:27 | Reagovat

Já mám času dost. Stále doufám! :-)

13 Liesel Liesel | E-mail | Web | 29. listopadu 2015 v 20:32 | Reagovat

Celá tato povídka je moc dobrá, včetně téhle kapitoly. Už týdny-měsíce se moc těším na další kapitolu.
Mám ráda povídky o Severusi Snapeovi a Harrym Potterovi jako o příbuzných, "přátelích" nebo "spolubydlících".
Sama píšu na svém blogu kapitolovou povídku Hledání opory, o Harrym Potterovi a Severusi Snapeovi. Akorát jsem v psaní této povídky stále na začátku, takže jsem se k nějaké scéně mezi Harrym a Severusem ještě nedostala, ale to brzy doženu.
Každopádně, budu ráda, když budeš pokračovat v psaní :-), máš talent.

14 Inka Inka | E-mail | 18. prosince 2015 v 16:15 | Reagovat

Milá Alis, tak som sa potešila, keď som konečne našla nejakú krásnu poviedku o vzťahu Harry/Severus, NESLASHOVú, ktorých je v českom a slovenskom jazyku dosť málo. Máš naozaj talent a píšeš vierohodne a presvedčivo. Prosím, ak môžeš, nenechávaj túto poviedku odísť do stratena a dokonči ju. Ako som už uviedla, poviedok tohto druhu je dosť málo, je preto škoda nechať ju len tak ladom-skladom. Hlavne, ak je poviedka písaná naozaj zručne.  Ver, že potešíš viac čitateľov, než si možno myslíš. :-)

15 Inka Inka | E-mail | 20. ledna 2016 v 15:18 | Reagovat

Je to skoro ako keď pozerám do kalendára. To jest - ešte stále sa nevzdávam nádeje, že budeš pokračovať v písaní poviedok. Takže navštevujem tvoj blog pomerne často.. :-) Tak pozdravujem v novom roku. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Všechny postavy (kromě mých vlastních) patří J. K. Rowlingové a já na ně nemám žádná práva.
Tyto stránky nebyly vytvořeny za účelem zisku.